DJ - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Armant

Zpátky na dračí velitelství jsem jel ve zvýšené pohotovosti. Jasper seděl na sedadle spolujezdce a celou dobu se mě držel za ruku. Moc toho nenamluvil a já taky ne. Pořád ze mě vyzařoval vztek, vědomí, že Molpe bezostyšně napadla mého druha, mě přivádělo do varu. Chtěl jsem zjistit, kde se skrývá, a ukončit to, ale bohužel veškeré mé pátrání a čas strávený hledáním vyšly naprázdno. Neměl jsem tušení, kde se skrývá, a podle všeho měla k dispozici spoustu kompliců.

Neznal jsem motiv, proč na nás ti dva upíři dnes ráno zaútočili, co jim slíbila, a nenapadlo mě se na to zeptat. Teď jsem si skoro přál, abych jednoho z nich udržel naživu dost dlouho na to, abych získal informace. Ale ne, takhle to bylo lepší. Jasper byl v bezpečí a to bylo důležité.

Zeptal se mě, jak se mi daří, jestli mě něco nebolí. Rameno se mi zahojilo dobře, ale rána do břicha mi začala způsobovat nepříjemné pocity. To jsem mu ale nechtěl říct. Stejně to bylo nejspíš jen v mé hlavě.

Než jsme dorazili na dračí velitelství, vyšlo slunce. Jasper zpozorněl, když jsme vjeli na příjezdovou cestu, a když se dům objevil na obzoru, vytřeštil oči.

„Do prdele,“ řekl. „Tohle je sídlo.“

„Jo, několikrát jsme ho předělávali. Jednou jsme ho museli kompletně přestavět. Na všech pět lidí je potřeba hodně místa, a teď s druhy a dětmi budeme nejspíš potřebovat ještě víc prostoru.“

„Páni,“ řekl. „Jak dlouho už ho vlastníte?“

Vzpomínal jsem si. „Upřímně řečeno, ani si nevzpomínám.“

Když jsme vystoupili z auta, ze dvora se ozýval křik a jekot. Napjatě jsem prohledával dvůr a hledal hrozbu. Mohla Molpe zaútočit právě tady? Sledovala nás? Jak se mohla dostat přes naši ochrannou bariéru?

Valerie ji měla zesílenou od chvíle, kdy Peter napadl a unesl Masona.

Hodil jsem Jasperovi klíče. „Zůstaň tady. Kdyby se něco stalo, prostě ujeď.“ Nedal jsem mu šanci se hádat a rozběhl se směrem ke dvorku.

Místo útoku Molpe jsem našel děti pištící radostí, jak je jejich otcové vyhazují do vzduchu.

„Ahoj Armante!“ ozval se Flint. Leonidas položil Keegana na zem a malý kluk se batolil směrem ke mně. Když mě uviděl, zatleskal rukama.

S úlevou jsem si oddechl. „Bohyně. Při tom křiku jsem si myslel, že se něco děje.“

„Ne,“ řekl Leonidas. „Jen jsme diskutovali o tom, jak nejlépe seznámit děti s draky.“

Jasper přistoupil vedle mě. Všechny hlavy se k nám otočily.

Zúžil jsem na něj oči. „Myslel jsem, že jsem tě požádal, abys zůstal v autě.“

Posmíval se mi. „Jestli jsi o to žádal, tak na tom musíš opravdu zapracovat. Jako bych tě zase nechal, aby ses s hrozbou vypořádal sám. Z toho jsem se poučil.“

„Armante,“ řekl Broderick a postavil se před svého druha a dítě. „Kdo je to?“ Broderick téměř zavrčel.

Jasper si založil ruce na prsou. „Já jsem jeho druh. Kdo jsi, kurva, ty?“

Zavrčel jsem a obtočil ruku kolem Jasperova pasu a přitáhl si ho k sobě.

„Promiň,“ řekl Jasper. „Na jeho postoji by se dalo zapracovat.“

„To všichni víme.“

„Promiň, v těchto dnech jsem pořád ve střehu.“ Broderick se usmál a přistoupil k nám. Natáhl ruku a Jasper mu s ní potřásl. „Broderick. Kamenný drak. Rád tě poznávám.“

„Jasper. Odhadce šperků, specialista na amulety a návnada na upíry.“

Broderick povytáhl obočí a podíval se na mě.

„To je dlouhý příběh. Všechny vás zasvětíme, jakmile se usadíme.“

Valerie vyšla na terasu. „Armante, nečekali jsme, že se vrátíš tak brzy.“

„Máme za sebou pár dní plných událostí,“ řekl jsem. „Jak to bylo s tím seznamováním dětí s draky?“ Zeptal jsem se a změnil téma.

Gale držel v náručí svého syna Crispina. „Leonidas a já si myslíme, že je načase, aby se děti seznámily s našimi draky. Flint se obává, že jim to jen vnukne myšlenky a přivodí jejich první proměnu dříve.“

Flint přikývl a vytřeštil oči. „Nejsem připravený na ohnivá batolata.“

„Myslím, že se budou bát, a proto bychom je měli s dračími podobami jejich otce seznámit spíš dřív než později, aby si na ně zvykly,“ řekl Mason.

„Asi by to nebyl špatný nápad. Ale nemyslím si, že by se báli. Koneckonců jsou napůl draci.“ Řekl jsem a přemýšlel o tom.

„Kdo půjde první?“ zeptal se Broderick.

„Proč nejdeš ty?“ řekla Valerie. „Ty jsi největší a nejstrašidelnější.“

Všichni dál diskutovali o výhodách a nevýhodách ohledně toho, který drak by měl být dětem odhalen jako první.

„Který drak je který?“ pošeptal mi Jasper, aby to ostatní neslyšeli.

Začal jsem na všechny ukazovat a řádně je představovat. „To je Valerie, čarodějka a také naše porodní asistentka. Tady je Leonidas, chrlič ohně, jeho druh Flint a jejich syn Keegan. Pak je tu Gale, ledový drak se svým druhem Frostem a jejich syn Crispin. Broderick je kamenný drak, v dračí podobě je velký asi jako dvoupatrový dům, jeho druh Mason a jejich dcera Harley.“ Všichni se usmáli.

Jasper se na mě překvapeně podíval. „Myslel jsem, že jsi říkal, že všichni draci jsou mužského pohlaví.“

„Byli,“ řekl jsem. „Harley je výjimečná.“

Jasper rozpačitě mávl rukou. „Rád vás všechny poznávám.“

Všichni se na něj usmáli.

„Vítej v blázinci,“ řekl Mason. „Je to tu trochu bláznivé.“

„To si umím představit.“ Jasper se otočil k Valerii. „Bylo by možné, abys Armanta vyšetřila? Měli jsme potyčku s nějakými upíry a já se o něj bojím.“

„Dobrá bohyně, Jaspere. Už jsem se k tomu všemu dostával.“

„Ne dost rychle,“ řekl Jasper.

„Samozřejmě,“ řekla Valerie. „Pojď rovnou dovnitř, Armante, podíváme se na tebe.“

Mohl bych to mít za sebou. „Na to, abychom něco věděli, je ještě příliš brzy, Jaspere.“ Zašeptal jsem mu, aby ostatní neslyšeli náš soukromý rozhovor.

„Děláš si ze mě legraci, Armante.“ Jasper mě políbil na tvář a usmál se na mě.

Jak jsem tomu měl odolat?

Zavedl jsem Jaspera do domu. Vešli jsme do obývacího pokoje, který se změnil v naši neformální vyšetřovnu, kde Valerie vyšetřovala těhotné druhy. Mohli jsme vytvořit kompletní nemocniční pokoj, ale nikdy jsme se k tomu nedostali. Rodili jsme v těch nejnevhodnějších chvílích, obvykle venku, protože k vyříznutí dítěte jsme potřebovali dračí dráp. To znamenalo, že jeden z draků musel být v dračí podobě.

Když nastal čas, mohl bych si jednu ruku změnit na dračí dráp a provést císařský řez sám. Jasper mi možná bude muset trochu pomoct, ale to ještě nevěděl.

„Tak mi pověz, co se dělo,“ řekla Valerie.

„Mohl by být těhotný. Kondom praskl, před dvěma dny,“ vyhrkl Jasper. „A dnes brzy ráno nás napadli dva upíři. Odrazil je a zabil. Moc jsem mu nepomohl.“

Zasmál jsem se. „Pomohl jsi víc, než si myslíš. Nevím, jestli bych se dokázal sám postavit dvěma upírům, kdybych neměl tvou bezpečnost jako motivační faktor.“

„A bezpečí našeho dítěte, na to nezapomínej.“

„Jaspere, ani nevíme, jestli jsem těhotný. Bojím se, že budeš zklamaný, až se ukáže, že nejsem.“ Vtom mi břichem projela palčivá bolest a já se posadil na nejbližší pohovku. „Sakra.“ Snažil jsem se přes bolest dýchat.

„Co se děje?“ Jasper byl po mém boku. Podíval se na Valerii. „Co je s ním?“

„Dojdu si pro tašku,“ řekla.

Do místnosti vešli Mason, Frost a Flint a nervózně se rozhlíželi kolem, nejistí, jestli tam mají být. „Jen jsme chtěli být poblíž, kdyby měl Jasper nějaké otázky,“ řekl Flint. „Ale jestli chceš, můžeme tě nechat o samotě.“

„To je v pořádku,“ řekl jsem. „Pokud to Jasperovi nevadí. Stejně tak ti můžu hned říct, že to já budu nosit moje a Jasperovy děti.“

Všichni tři druhové vytřeštili oči.

„Cože? Jak je to možné?“ Zeptal se Mason.

Pokrčil jsem rameny. „Je vzácné, aby drak byl nositelem, ale není to úplně neslýchané. Předpokládám, že dává smysl, že si mě sudičky vybraly, abych zůstal, když zbytek draků byl vyhuben, protože jsem nositel.“

„Takže počkej. Může být Broderick nositelem příště, protože to by bylo prostě úžasné,“ řekl Mason.

Zasmál jsem se, ale pak jsem toho litoval, protože mi břichem projela bolest. „Ne, tak to není. S tou schopností se rodíš.“

„Sakra,“ řekl Frost. „Těhotenství jsem si příliš neužíval. Bylo by hezké, kdyby Gale mohl odnosit další dítě.“

„Vážně?“ Flint se zarazil. „Mně se těhotenství líbilo.

„Nemůžu se dočkat dalšího, ale Leo chce počkat.“

„Já chci taky další,“ řekl Frost. „Ale neměl jsem zrovna nejjednodušší těhotenství, takže by bylo docela fajn, kdyby tu zodpovědnost tentokrát převzal Gale.“

„Jo, bez legrace,“ řekl Mason. „Hlavně ty bolesti zad ke konci.“

„Nezapomeň na extrémní nevolnosti a únavu,“ přidal se Frost.

Z tváře mi vyprchala krev a já se opřel o pohovku. Tolik jsem myslel na to, jak moc chci dítě, že jsem zapomněl na celé to těhotenské utrpení. Zvlášť Frost na tom byl prvních několik měsíců dost špatně.

„Kluci?“ zeptal se Jasper. „Možná teď není nejlepší čas na soustrastné řeči o příšerných těhotenských příznacích.“

„Jasně,“ řekl Mason. „Je to úžasné, Armante. Opravdu je.“

„Jo, nic se tomu nevyrovná. A nakonec to všechno stojí za to,“ řekl Flint. Strčil do Frosta loktem.

„Jasně,“ řekl Frost. „Souhlasím s nimi.“

Zasmál jsem se a zakryl si rukou oči. „To je v pohodě, kluci. Vím toho o tom procesu dost na to, abych věděl, že není nejlehčí to vydržet.“

Valerie se vrátila s taškou v ruce. V ruce držela doppler. „Na tohle je ještě příliš brzy, i když má drak kratší dobu březosti. Jak dlouho je to od početí, asi šestatřicet hodin?“

Přikývl jsem.

„A ty ses popral.“

Znovu jsem přikývl.

„Zlikvidoval dva upíry,“ řekl Jasper.

„Molpe?“ zeptal se Mason.

Valerie mi změřila puls a šťouchala a píchala do břicha. Neměl jsem tušení, co hledá.

„Jo, asi navazuje tam, kde Peter skončil. Narazili jsme na ni s Merekem ve zlatnictví. Ví, kdo je Jasper. Snažila se ho přesvědčit, aby šel s ní. Říkala, že draci jsou démoni, kteří vysávají život ze svých druhů.“

„Sakra,“ řekl Mason. „Doufal jsem, že se té mrchy konečně zbavíme.“

„Žádné štěstí,“ řekl jsem.

Valerie mi přiložila doppler na břicho a místnost naplnil svištivý zvuk.

„Myslel jsem, že je na to ještě brzy?“ Jasper se zeptal.

„Nic se nestane, když to zkusíš.“

Čekal jsem snad celou věčnost, abych uslyšel tlukot, tlukot, tlukot srdce, ale nic. Po deseti minutách snažení ho vypnula.

Nedokázal jsem zastavit vlnu zklamání, která mě zaplavila. Logicky jsem věděl, že je příliš brzy, ale to mi nebránilo doufat a dělat si starosti.

„To neznamená, že nejsi těhotný,“ řekla. „Znamená to jen, že je příliš brzy. Přesto ti doporučím, abys měl klid na lůžku. Mít takhle prudké bolesti po napadení mě znepokojuje. Myslím, že bychom měli být přehnaně opatrní.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Jsem v pořádku. Nepotřebuju…“

Jasper mi stiskl ruku. „To je v pořádku,“ řekl. „Budeš mít klid na lůžku. Já tu s tebou zůstanu. My dva můžeme sedět celý den. Číst si knížky, povídat si, hrát šachy, cokoli. Jen chci, abys byl ty a naše možné dítě v bezpečí.“

„Vždyť ani nevíme, jestli nějaké dítě bude,“ řekl jsem. V mém hlase byla slyšet ukňouranost, kterou jsem chtěl vzít zpět.

„Vtipkuj,“ usmál se Jasper. „Taky to ber jako moji výpověď z práce. Něco mi do toho přišlo a nebudu moct chodit do práce.“

Ušklíbl jsem se. „Budu ti muset snížit plat.“

„To mi nevadí,“ řekl Jasper. „Nedávno jsem začal chodit s jedním velmi bohatým mužem, který se nabídl, že se stane mým cukrovým tatínkem.“

„Opravdu?“ Usmál jsem se.

„To jsme byli všichni tak nechutně sladcí a otravní, když jsme se poprvé spářili?“ zašeptal hlasitě Frost, Flintovi a Masonovi.

„Nejspíš ano,“ řekl Mason. „Pojďme pro děti a ostatní. Určitě budou chtít slyšet o tom útoku.“ Mason táhl Flinta a Frosta.

„Takže,“ řekl jsem Jasperovi, jakmile všichni opustili místnost.  „Jsi spokojený?“

„Ne,“ zavrtěl Jasper hlavou. „Jsem vyděšený. Tohle všechno je tak…“

„Šílené?“

„Ano, šílené, ale zároveň mi to nepřipadá tak šílené nebo mimo realitu. Vždycky jsem věřil na magii. Nikdy jsem si nemyslel, že draci existují, ale rozhodně jsem si myslel, že magie je skutečná.“

„Jakmile řekneme ostatním o Molpe a útoku upírů, můžeme jít my dva nahoru do mého apartmá.“

Jasper se usmál a políbil mě na rty, pak se přitulil k mému krku. „To zní báječně. Nevím, proč jsem to já, kdo je unavený, a ty jsi ten, kdo je těhotný…“

„Možná těhotný,“ řekl jsem. „Já jsem…“ Odmlčel jsem se a nebyl si jistý, jestli chci pokračovat.

Posadil se doprava a podíval se na mě. „Co?“ řekl. „Řekni mi to, prosím.“

„Mám strach,“ řekl jsem. „Nechci si dělat naděje, abych pak byl zklamaný a zjistil, že nejsem těhotný, nebo nedej bože, že o dítě přijdeme, protože jsem byl tak hloupý, že jsem se popral. Nevím, jestli bych si to někdy odpustil.“

„Takhle nemluv. Chránil jsi mě. Odteď si prostě budeme dávat větší pozor. Pokud se něco stane, překonáme to společně. Já nikam neodcházím a vymyslíme, jak se Molpe nadobro zbavit.“

„Musíme najít ty amulety, o kterých jsem mluvil. Myslím, že ty jsou klíčem k jejímu zastavení. Přinejmenším jí nesmíme dovolit, aby získala ten druhý.“

„Ona ho má?“ Jasperovi se rozšířily oči. „Jako že ho vlastní?“

„Ano.“

„Který?“ Vyhrkl. „Co to dělá?“

Posadil jsem se rovně. „Co na tom záleží? Co jsi svým dosavadním výzkumem zjistil? Nemyslel jsem si, že jsi měl příležitost se jimi zabývat.“

Zavrtěl hlavou. „Nic. Nic jsem nezjistil. Říkal jsi, že jsou dost mocné, takže je děsivé, že nějaký má.“

Zúžil jsem oči. Nebyl ke mně úplně upřímný, vycítil jsem to. Ale nedostal jsem šanci položit další otázky, protože do místnosti vešli všichni. Gale a Leonidas se hned začali vyptávat, chtěli vědět, co se stalo. Do sídla se vrátil i Merek.

Všichni jsme se usadili kolem obývacího pokoje.

„Sakra,“ řekl jsem. „Budeme muset buď sehnat jinou místnost, nebo sehnat víc křesel.“ Měli jsme dva gauče, sedačku s křesly a několik křesel zvlášť, ale nezdálo se, že by to při množství lidí, které jsme v těchto dnech měli v domě, stačilo.

„Měli bychom uvažovat o stavbě dalšího domu.“ Řekl Broderick.

„Víš, nebylo by tu tak narváno, kdybys neodpálil střechu na své části domu.“ Zasmál se Merek.

„Dávám to opravit,“ řekl Broderick. „Dej mi pokoj. Pořád mě každou noc budí dětský pláč. Posledních pár nocí jsi tady ani nespal.“ Broderick se na něj podíval.

Merek pokrčil rameny. „Jo, ale už jsem zpátky. I když po tom, co se stalo s Molpe, si myslím, že se možná vydám hledat ji do podzemí. Uvidíme, co se mi podaří zjistit.“

„Dobře. Tak nás tedy zasvěť,“ řekl Leonidas. „Co se stalo s Molpe? A s těmi upíry?“

Držel jsem Jaspera za ruku, když jsem jim vysvětloval příběh o tom, jak jsme se objevili v obchodě, jak jsem se snažil Jaspera přesvědčit, že nejsme hrozní lidé, a pak o dvou upírech, kteří nás napadli v jeho bytě.

„Měla u sebe ten amulet?“ Zeptala se Valerie.

„To nedokážu říct,“ řekl jsem.

„Podařilo se ti o něm něco zjistit?“ zeptal se Gale Jaspera.

Než stačil promluvit, přerušil jsem ho. „Neměl skoro žádný čas.“

„Když už jsme tady, tak to trochu prozkoumám,“ řekl Jasper. „Můžu se spojit s bratrem a dát mu vědět, kde jsem? Mluvíme spolu každý den, ale moc se nevídáme.“

„Pokud mu nemusíš říkat, kde se nacházíš, tak bych to nedělal,“ řekl Gale. „Čím méně lidí to ví, tím menší je pravděpodobnost, že se stanou cílem Molpe.“

Jasper se kousl do rtu a zadíval se na podlahu.

„Co se děje, miláčku?“ Zeptal jsem se.

„Nic,“ řekl. „Jsem si jistý, že můj bratr bude v pořádku. Jen mu obvykle všechno říkám.“ Schoval jsem si tu informaci, abych se na ni zeptal později, až budeme sami.

Merek se postavil. „Jdu do podzemí. Čím dřív, tím líp. Jaye vezmu s sebou.“

„Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?“ Zeptal jsem se.

„Jo, chce jít,“ řekl Merek. „Měl by být schopen pomoct dostat se do některého z upířích klanů.“

„Nebude ti vadit, když se podíváš po Molpe?“ Zeptal jsem se.

Merek pokrčil rameny. „Je nepravděpodobné, že bych se se svým druhem setkal uvnitř tohoto domu, takže bych se mohl vydat ven. Navíc bych se té mrchy opravdu rád zbavil, abychom se mohli vrátit k normálnímu životu. Ať už je to cokoli.“

„Nedělej si legraci,“ řekl Mason. „Vážně bych byl rád, kdyby mě už neunesli.“

„Souhlasím,“ řekl Flint.

Zívl jsem a Jasper mě vytáhl na nohy. „Dobře. Ukaž mi, kde budeme bydlet, draku,“ řekl.

„Rád jsem tě poznal, Jaspere,“ řekl Leonidas. „Vítej v rodině.“

Jasper se usmál. „Díky.“

Uvnitř mého apartmá jsem Jaspera provedl. Napadlo mě, že se dostanu do svého sejfu a ukážu mu některé ze svých oblíbených drahokamů, které jsem tam měl schované, ale to jsem si mohl nechat na jindy.

„Možná ti zítra ukážu trezor, kde mám většinu svého pokladu.“

Zvedl při tom obočí. „Vážně? Opravdu ho máš?“

„Jo,“ řekl jsem. „Na více místech, ale to tady je největší. Není nejcennější, ale má největší sbírku předmětů. Někdy, když jsem ve stresu, si tam rád zajdu zdřímnout s těmi drahokamy.“

„Zdřímnout si s nimi?“ řekl s úsměvem na tváři.

Pokrčil jsem rameny. „Mého draka to uklidňuje. Gale se rád válí ve sněhu. Broderick si rád zdřímne na balvanech. Já se rád válím v diamantech, zlatě a jiných drahokamech.“

Jasper se zasmál. „Myslím, že bych to rád viděl. Ale ty teď budeš odpočívat na lůžku. Vzpomínáš? Vlastně si lehni do postele.“

„Ah,“ řekl jsem. „Teď mluvíš mým jazykem.“

„Dneska ne. Až Valerie řekne, že je to v pořádku.“

„Jo, nebudu s ní probírat náš sexuální život. Zatím by mi opravdu nevadilo, kdybych příštích dvanáct hodin prospal.“ Při tom pomyšlení jsem zívl. Odhrnul jsem peřinu z postele a zalezl do ní.

Jasper se schoulil vedle mě a oba jsme zavřeli oči.

Zítra se zeptám na amulet a zjistím další informace o jeho bratrovi. Zatím jsme my dva opravdu potřebovali nerušený spánek.