RY - 22. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

KENNEDY

Obědvat v jídelně je moje nejméně oblíbená věc vůbec, ale přinutím se dnes poté, co jsem vstala brzo, abych odešla z Jacksonovho bytu a šla domů. Položím si na tác salát a vodu, zaplatím za ně a zamířím k jednomu ze stolů pryč od všech ostatních.

Právě si vidličkou napíchnu kousek salátu a zvednu si ho ke rtům, když vejde dovnitř chechtající se skupina dívek. Pořád se zaměřuji na své jídlo a snažím se je ignorovat. Crystal je hlavou smečky, i když ji osobně neznám, viděla jsem ji jednou s Jacksonem na chodbě, ale také jsem o ní slyšela. Tady na Blackthornu je považována za populární.

Koutkem oka sleduji, jak si kupují jídlo.

Když začnou kráčet k mému stolu, uvažuji o tom, že vstanu, abych odhodila jídlo, ale proč bych měla odejít. Byla jsem tu první.

Jako by vycítila mé opovržení, projede kolem mého stolu a posadí se o dvě místa dál. Podnosy praští o stůl a já bodám do jídla, jako by to byl živý předmět, který se snažím zabít.

"Ach můj bože, lidi, včerejší večer byl úžasný," zvolá Crystal.

"Jo? Slyšela jsem, že jsi byla s Jacksonem? Jste teď jakože spolu?“ Zeptá se jedna z jejích kamarádek.

Málem protočím očima, spolu?

"Oficiálně ne, ale jsem si docela jistá, že chce abychom byli. Poté, co se mnou strávil celou dobu na večírku, odešel a dnes ráno mi zavolal, abych přišla.“ Sevřu vidličku až se mi zabodne do kůže. Nechci přiznat, jak se teď cítím. Nechci na to myslet, ale nemůžu tomu uniknout, ne když je to přímo přede mnou.

V uchu mi zazní Jacksonova slova z včerejší noci. "Byl jsem právě na party, ale trochu jsem se unavil z tamních lidí, tak jsem odešel a přišel sem."

Byl tam opravdu s ní několik hodin předtím, než byl se mnou? A opravdu jí zavolal, když jsem odešla z jeho bytu? Dnes ráno? Nejspíš to udělal, protože na rozdíl ode mě, ona nemá problém vysát mu ptáka. Slzy mě štípou v očích. Část mě tomu nechce věřit. To, co jsme udělali včera v noci, bylo výjimečný. Neexistuje způsob, že bych si to všechno představovala. Ale moje nejistá část, moje křehká část, jí opravdu věří. Už se mi pokusil ublížit.

Mohla být včerejší noc pro něj jenom hra? Nový způsob, jak mi ublížit? Postavit mě na nohy, jen aby mě znovu zlomil? Podívám se dolů na salát a moje chuť k jídlu se smrskne. Nemůžu tu dál sedět a poslouchat něco, co může nebo nemusí být pravda.

Když položím vidličku na podnos, vzhlédnu a všimnu si Jacksona a jeho přítele Talona, ​​jak vcházejí do jídelny. Och, skvěle, teď se mi všichni můžou společně smát. Jakmile jsou blíž, Crystal se začne vrtět na své židli, jako by byla malé dítě, které musí čůrat.

"Jacksone," zavrní Crystal, když se přiblíží ke stolu, a v krku se mi zvedne žluč. "Jsem tak ráda, že jsi tady."

Myslím, že budu zvracet.

"Jo, se vsadím," odpoví Jackson, ale ani se nepodívá jejím směrem.

Ve skutečnosti jsou jeho oči na mě, propalují mě skrz oblečení a kůži. Mám pocit, jako bych byla prohlížena pod mikroskopem.

"Pojď si k nám sednout. Je tady spousta místa.“ Crystal poplácá na židli vedle sebe a já si říkám, jestli vidí, jak zoufale v tuhle chvíli vypadá. Jenže nevím, proč se starám o to, jak zoufale se chová. Nesoutěžím s ní. Jackson a já nejsme ani přátelé, natož cokoliv jiného.

"Ne, sednu si s Kennedy," řekne Jackson a šokuje mě, když se posadí naproti mně. Talon ho následuje a zaujme místo vedle něj.

"Ahoj," pozdraví mě Talon a moje tváře hoří.

"Ahoj," zašeptám zpět.

"Talon, Kennedy. Kennedy, Talon,“ představí nás Jackson a zdá se, že na mě všichni v místnosti hledí. Nevím, co říct. Není to tak, že tihle lidé jsou mí přátelé.

Koutkem oka zahlédnu Crystal. Vypadá, že je připravena mi vyškrábat oči, ale nemá ani tušení, že se mezi námi nic neděje.

"Jacksone, víš, přemýšlela jsem, že bychom mohli znovu něco podniknout, pokaždé si užijeme spoustu zábavy, když jsme spolu." Zuby se zakousne do spodního rtu a svůdně na něj zamrká očima, a já popadnu tác připravená odejít, ale zastavím se, když uvidím, že se na ni Jackson ani nepodívá. Sleduje mě. Nepodíval se na ni ani jednou, a ve skutečnosti z toho, jak je jeho čelist sevřená a jeho oči napjaté, můžu pouze hádat, že je naštvaný.

Uběhne sekunda a pak další, nikdo nic neříká, a Crystal jako hurikán, který dorazí na pevninu, exploduje.

"Nemusíš mě ignorovat, zvlášť ne kvůli nějaké podivínce s odpornou jizvou na tváři." Crystal a její přátelé vybuchnou smíchy, zatímco mně její slova bodají. Snažím se zakrýt svůj šok maskou lhostejnosti, než to Jackson uvidí, ale už je pozdě. Jeho výraz pohltí vztek a jsem napůl v pokušení mu říct, že se mě nemusí zastat, ale držím jazyk za zuby.

"Neignoruji tě kvůli Kennedy. Ignoruji tě, protože jsi otravná a protivná, a nemám o tebe zájem. Už jsem ti to řekl desetkrát. O kolik jasněji to potřebuješ vědět?“ Crystalina tvář vypadá, jako by ochutnala něco kyselého.

"Promiň, ale mně nikdo neříká ne. Každý chlap mě chce, dokonce i ty. Prostě si to nepřiznáš.“ Sevře rty. "Dokonce i ty mě chceš, viď Talone?"

Talon pokrčí rameny. "Chci říct, že bych tě ošukal, ale ty nejsi ten typ, se kterým bych chtěl víc."

Crystal a všichni její přátelé šokovaně zalapají po dechu a já se rozhodnu, že je čas odejít. Už nechci být součástí této hádky. Pro Jacksona nejsem nic a už nechci, aby cítil povinnost se mě zastat.

Popadnu tácek, vstanu ze židle a vykročím ke koši. Vyhodím napůl snězený salát a snažím se, abych nevyběhla z jídelny. Zvládnu to skrz dvojité dveře a dolů schody, než uslyším, jak někdo za mnou běží. Ohlédnu se přes rameno a zjistím, že ke mně běží Jackson.

"Co to kruci, Kennedy?" zavrčí, když se ke mně dostane, a ostře dýchá.

"Já ..." Co mu mám vůbec odpovědět?

"Nemusela jsi kvůli ní odejít. Odešla by sama.“

Zastrčím si za ucho zbloudilý pramen vlasů a podívám se na něj. "Nemusel ses mě zastat, a nechtěla jsem tam zůstat a sledovat hádku, které jsem neměla právo být součástí. Jsou to tví přátele. Navíc jsem stejně dojedla.“

Jackson svraští obočí a jeho nosní dírky vzplanou. "Pořád jsi měla celý salát a ani sis neotevřela vodu."

Pokrčím rameny, protože vím, že jsem byla přistižená při lži. "Ztratila jsem chuť k jídlu. Každopádně jsem v pořádku. Vrať se dovnitř.“

"Proč?"

Zatvářím se zmateně. "Proč ne? Jsou to tví přátelé.“

"Talon je můj přítel. Crystal není nikdo.“

Uplyne jeden úder srdce, a pak další, a nejsem si jistá, co říct. Mám mu říct o tom, co dnes ráno řekla Crystal? Vyjít s tím ven a zeptat se ho, jestli spí s náma oběma? Nebo je to příliš přímočaré? Řekl, že o ní nemá zájem, ale to neznamená, že ho dříve neměl.

"Řekla ti něco?" přeruší mé myšlenky svou otázkou. Předpokládám, že je to teď nebo nikdy.

Olíznu si rty a řeknu: „Přímo mě ne. Spíše to řekla celé jídelně.“

"Co řekla?" Jackson si překříží ruce na prsou a vypadá působivěji.

Sklopím pohled k podlaze a zírám na tenisky. "Řekla, že jsi jí dnes ráno zavolal, aby přišla, a že jste se spolu včera večer bavili. Nezajímá mě, s kým se bavíš, ale jak jsem ti řekla už dříve, nechci chytnout nějaké nemoci ani nic jiného, ​​a nevím, s kým dalším něco děláš a… “ teď jsem nesouvislá.

"Buď zticha," řekne přísně Jackson a já cítím, jak se mi srdce propadne až do žaludku. Všechno šlo tak dobře. Proč jsem s tím musela vyjít a posrat to?

Na kůži mi naskočí husí kůže, když mě Jackson prsty uchopí za bradu, aby mě přinutil podívat se nahoru do jeho olivově zelených očí, které na slunci vypadají o odstín světlejší než obvykle.

"Kdybych chtěl šukat někoho jiného, ​​udělal bych to. Jsi jediná osoba, se kterou to dělám. Crystal doslova nesnáším. Nechci ji a nejsme přátelé.“

Přikývnu nebo se o to alespoň pokusím, protože mi svým stiskem pořád drží hlavu na místě. Najednou už na ramenou necítím tíhu a naplní mě teplo z vědomí, že není s nikým jiným, než se mnou.

"Aha, ok. Nemusel ... nemusel jsi mi to říkat. Mezi námi nic není. Řekl jsi to sám, nejsme ani přátelé.“

Jacksonovi zacukají koutky. "Mezi námi je to komplikované, přinejmenším, a nemusel jsem ti nic říkat. Ale klátím tě, takže si zasloužíš vědět, jestli dělám totéž ostatním holkám, což nedělám.“

"Klátíš?" Nemůžu si pomoct, ale zachichotám se. "Je to vůbec slovo?"

"Teď je," řekne s úsměvem. "Vážně, to bych ti neudělal."

Neměla bych se ani zeptat, neměla bych ani uvažovat o vyslovení toho slova, ale moje ústa se k tomu hlásí, než je dokážu zastavit. "Proč?"

Pokrčí rameny. "Nedovolím ti spát s někým jiným. Je tedy spravedlivé, že ti prokážu stejnou zdvořilost.“

A nepřímo mám pocit, jako by mě více respektoval. Že ve mě vidí víc než to, co jsem udělala a koho jsem mu vzala.

Ten den jsme oba ztratili Jillian, a i když jsme nezemřeli, všechno, co jsme sdíleli, ano. Chci to zpět víc než cokoli jiného, protože když jsem s Jacksonem, všechno se zdá jasnější a jednodušší.