FD - 9. kapitola

Překlad: Caro

Kor.: Evudar, Jířa

Můj bože, pomyslela si v úžasu. Je plný svalů.

Malá místnost byla vyzdobena v sytých odstínech červené a zlaté a vytvářela teplý a útulný prostor, který by byl ideální pro intimní soukromou večeři. Byl však zcela nevhodný pro obrovský objem vlnícího se masa, které ho momentálně okupovalo. Pět mužů se tísnilo u kulatého stolu, široká ramena shrbená nad nápoji. Jakmile Virginia vstoupila do místnosti, upřelo na ní oči pět lidí. Ztuhla pod tíhou tolika soustředěné pozornosti.

„Dai!“ Muž s černými kudrnatými vlasy vyskočil ze židle a málem rozlil svůj nápoj do klína blonďáka sedícího vedle něj. Hravě udeřil Daie do ramene a blýskl se tím nejširším úsměvem, jaký kdy viděla.

„Co ti trvalo tak dlouho?“ zeptal se muž silným irským přízvukem. Jeho jasný tmavý pohled zalétl k Virginii a jeho úsměv se ještě více rozšířil. „Zapomeň na to, moje otázka je zodpovězena.“ Udělal jejím směrem hlubokou úklonu. „Krásná tajemná dámo, je radost na vás konečně pohlédnout. Kdybyste někdy potřebovala další půlnoční doprovod, považujte mě navždy za svého služebníka. Doufám, že se vám líbilo…“

„Chase,“ zavrčel Dai výhrůžně a menší muž zmlkl, stále se usmívaje.

Dai se otočil k Virginii. „Tohle je moje hasičská posádka,“ vysvětlil. V jeho výrazu bylo cosi podivně plachého, jako by ji představoval své rodině. „Moji kolegové hasiči. Tohle je Chase, náš řidič. To on mi včera večer dopravil oblečení.“

„V tom případě děkuji,“ řekla Chaseovi a podala mu ruku. Za jiných okolností by si o něm myslela, že je vysoký a svalnatý, ale když stál vedle Daie, vypadal prakticky jako vyzáblinka. „A děkuji ti, že jsi včera večer tak rychle dopravil posádku na místo zásahu. Ještě chvíli a měla bych velké problémy.“

Chaseovi se rozzářily oči. „Bylo mi potěšením. Vždycky je příjemné potkat někoho, kdo ocení rychlost. Řekněte mi, chtěla byste se někdy svézt v hasičském autě?“

Dai pevně uchopil Chaseovu paži a táhl ho od ní pryč. „Nesedej s ním do žádného dopravního prostředku. Nikdy.“

„Rozmazlenče,“ řekl Chase, když ho Dai pevně usadil zpátky do křesla. Posměšně založil ruce v bok. „Byla to jen jedna malinká bouračka.“

Dai to ignoroval a gestem ukázal na dalšího muže, který seděl v rohu místnosti trochu stranou od všech ostatních. „S Hughem ses už samozřejmě setkala.“

„Jak bych mohla zapomenout?“ Poznala stříbrovlasého zdravotníka.

Teď, když ho viděla pořádně, a ne ve zmatku po požáru, si uvědomila, že nemůže být starší než Dai. Jeho jemné, elegantní rysy byly navzdory předčasně bílým vlasům, mladé a neokoralé.

„Jsem ráda, že mám příležitost poznat tě za lepších okolností.“ Přešla místnost a natáhla k němu ruku. „Děkuji ti za, no, za záchranu mého života.“

„Není zač,“ řekl Hugh a trochu se opřel. Jeho tón byl dostatečně zdvořilý, ale jeho anglický přízvuk z vyšší třídy nemohl Virginii nepřipomenout Bertrama. Neudělal žádný pohyb, aby jí potřásl rukou.

Dai jí jemně poklepal na zápěstí. „Není to nic osobního. Hugh není zrovna praktický typ člověka.“

„Ale já ano, takže mi dovolte, abych napravil kolegovu hrubost,“ řekl jeden z dalších mužů a vstal. Byl podsaditý, s hřívou zacuchaných světlých vlasů rámujících hranatou, milou tvář.

Jeho široká, mozolnatá ruka ji objala v teplém stisku. „Griff MacCormick,“ představil se. „Svým způsobem jsme se už setkali, i když by mě překvapilo, kdybyste si mě pamatovala.“

V tom uklidňujícím hlase s lehkým skotským chraplákem bylo něco povědomého.

„To jste byl vy na telefonu, když jsem volala!“ Vykřikla, když si to uvědomila. Vděčně mu stiskla ruku, než ji pustila. „Poradil jsi mi, co mám dělat, a udržel jsi mě v klidu, když jsem čekala na záchranu.“

„Ach, to mi nedalo moc práce, když na druhém konci linky byla taková statečná dívka, jako jsi ty.“ Griff se na ni usmál a kolem jeho zlatohnědých očí se objevily vrásky smíchu. „Ještě nikdy jsem neslyšel nikoho tak důkladně popsat draka.“

„Myslím, že jsem byla v šoku,“ přiznala.

„A tohle je John Doe,“ řekl Dai a pokračoval v představování.

Otočila se a mimovolně udělala krok vzad, když se ocitla před pevnou svalnatou stěnou. Dai mohl vedle Chase vypadat jako udělaný chlap, ale muž, který se právě postavil, vypadal vedle Daie jako tank.

„John Doe?“ řekla nechápavě, protože jí mužova velikost dočasně omráčila mozek. „Vážně?“

„Bylo mi řečeno, že je to tradičně používané jméno mezi vašimi lidmi.“ Obrův hlas byl tak hluboký, že ji prakticky rozvibroval kosti v těle. Musel mít skloněnou hlavu, aby se vůbec vešel do místnosti. Navzdory své velikosti měl pohlednou, inteligentní tvář s hlubokýma modrýma očima, které dokonale ladily s odstínem jeho dlouhých, do copu spletených vlasů. „Obávám se, že bys mé pravé jméno považovala za nevyslovitelné.“

Nemohla si pomoct, aby neskočila na návnadu. „Mluvím sedmi jazyky, z toho čtyřmi zaniklými. Zkuste to se mnou.“

„Vlastně ani John nedokáže vyslovit své jméno,“ řekl Dai. „Aspoň ne nad vodou.“ Než se stačila zeptat, co tím myslel, Dai gestem ukázal na posledního muže, který tiše seděl a pozoroval všechna ostatní představování. „A v neposlední řadě je to náš velitel Ash.“

Teď už vím, co se myslí, když se mluví o lidech, kteří jsou „staré duše“.

Přeběhl jí mráz po zádech, když se setkala s velitelovým klidným, hodnotícím pohledem. Ashovi nemohlo být víc než o deset let víc než jí, ale za těma tmavýma očima měla pocit něčeho prastarého. Připadala si kvůli němu podivně malá, ještě víc než vedle Johna.

„Pane,“ přikývla uctivě. Rozhlédla se po pěti mužích – každý jiný, ale každý svým způsobem mocný. „Takže… jste všichni také lovci draků?“

Všech pět mužů na ni chvíli zíralo. Pak se v naprosté shodě všichni podívali na Daie.