FD - 14. kapitola

Překlad: Caro

Kor.: Evudar, Jířa

„Na tohle nemám čas,“ zavrčel Dai na Ashe. „Musím najít Virginii!“

„Jestli se ještě jednou pohneš, osobně ti zlomím i tu druhou zatracenou nohu,“ vyštěkl Hugh. Jeho holé prsty se zaryly do Daiova lýtka, zatímco jeho léčitelský talent spojoval kosti a svaly dohromady. „Chceš se snad plahočit po jedné noze při záchraně své družky?“

„Když budu muset, tak ano!“

„Nevíš, kam ji vzal,“ řekl Ash. Dai by velitele za jeho vyrovnaný hlas a klidný výraz, klidně mohl přiškrtit.

Za velitelem pracovala další hasičská posádka, aby uhasila doutnající zbytky Daiova domu. Díky Johnovu dešti a Ashovu rychlému příjezdu se požár neměl šanci rozšířit na sousední pozemky. Policie uzavírala ulici a držela zvědavce daleko od požáru.

„Chase se vrací z Londýna tak rychle, jak jen dokáže letět,“ řekl Ash. „Jakmile bude tady, bude nás k ní moci dovést.“

„Tak dlouho čekat nemůžu!“ Dai se pokusil odstrčit, ale Johnovy obrovské ruce na jeho ramenou ho udržely sedícího pevně na zemi. „Nemůžu tady jen sedět a nic nedělat. Virginie mě teď potřebuje.“ Její strach se mu skrze jejich společné pouto zařezával do duše. „Kdybys někdy poznal svou družku, pochopil bys to!“

Ash se na něj podíval. Ačkoli se jeho výraz nezměnil, i Daiův vnitřní drak se z toho krátkého záblesku pekla ukrytého za těma černýma očima zarazil.

„Chápu to velmi dobře,“ řekl velitel tiše. „Ale to nic nemění na tom, že jí teď nemůžeš nijak pomoci.“

Před tím, aby svému veliteli řekl něco, co by ho mohlo připravit o jeho přátelství, zachránilo Daie pípnutí Ashova telefonu. Ash se dotkl rukou sluchátka a poslouchal. Obočí se mu nepatrně zvedlo.

„Aha,“ řekl Ash. Odklopil telefon a podal ho Daiovi. „To je Griff.“

„Dai?“ Griffovo skotské chrčení bylo výraznější než obvykle, což bylo jisté znamení rozrušení. „Právě jsme tady dostali ten nejpodivnější tísňový hovor. Volal na 999 a pak se ptal po tobě osobně. Své jméno ani polohu nechtěl uvést, ale jsem si jistý, že jde o toho tvého dračího měňavce.“

Daiovi se v krvi rozproudil adrenalin. „Můžeš ten hovor vystopovat?“

„Pracuji na tom, ale bylo to z mobilního telefonu, takže to není snadné.“ Dai slyšel v pozadí rychlé chrastění kláves počítače. „Mám ho dál zdržovat, nebo ho přepojit na tebe?“

„Spoj ho,“ zavrčel Dai. Ozvalo se cvaknutí, když to Griff udělal. „Bertrame?“

„Nabídnu ti tenhle obchod jen jednou a pouze jednou.“ Bertramův ledový tón zasáhl Daie jako rána. Prakticky cítil, jak mu v reakci na to v hrdle stoupá dračí oheň. „Tvou družku výměnou za Dračí oko.“

„Nemám ho.“ Dai se ohlédl přes rameno na hromadu trosek, která byla jeho domem. „I kdyby byl ještě neporušený a nepoškozený ohněm, je pohřbený pod tunou cihel.“

V uchu mu zazněl Bertramův pohrdavý smích. „Myslíš si, že jsem blázen? Vím, že ti ji dala, takže ho musíš mít právě teď u sebe. Žádný drak by takový poklad neodložil ani na vteřinu. Máš třicet minut na to, abys ho přinesl k Brithelmově mohyle. Přijď sám. Pokud se mě pokusíš oklamat, tvá družka uhoří.“

„Počkej!“ Ale Dai zjistil, že už mluví do mrtvého telefonu. Spustil ruku s telefonem a čelo se mu svraštilo. Vzhlédl a zjistil, že ho zbytek posádky znepokojeně pozoruje. „Zachytili jste to všichni?“

John přikývl. „Opravdu máš ten poklad, který ten lezoucí červ hledá, bratranče?“

„Ne,“ řekl pomalu. „A teď se snažím vzpomenout, jestli ho Virginia někdy odložila.“