TMIYC - 10. kapitola

 Překlad: Lucianna

„Dej mi kabát, já ho pověsím a seženu nám nějaké kelímky. Chceš něco od stánku?“

Emma se dotkla vrchního knoflíku kabátu. Zábava se odehrávala v hasičské stanici. Vyvezli auta a ozdobili budovu – stoly byly postavené podél zdí, světla ztlumená a kapela byla u boční zdi. Emma vybrala stůl v zadním rohu kde, jak doufala, bylo dost tma na to, aby lidé nepoznali ani jednoho z nich.

„Nechám si ho ještě chvilku. Je mi chladno.“

Její doprovod zvedl obočí. „Co tam pod tím skrýváš, Emmo?“ Podíval se dolů na její zářivě červené boty a nohy v tělových punčochách. „Začínám být zvědavý.“

Otevřela chladící box, který s sebou přinesli a odmávla ho pryč. „Běž sehnat nějaké kelímky a led. Ještě nemám hlad.“

Potom co Ben odešel, rozepnula kabát, přehodila ho přes židli a pak si upravila Gretin šátek tak, aby si byla jistá, že je zakrytá od krku do pasu.

Co ji to posedlo, že si oblékla ty šaty?

Měla další dvoje šaty, které byly méně okázalé, ale ta ďábelská víla se odpoledne vrátila.

„Chci s tebou mluvit.“

Emma vzhlédla a našla Waynea Poulina, jak se nad ní tyčí a nevypadal, že by se ji chystal požádat o tanec. „Ahoj, Wayne. O co jde?“

Položil ruce na stůl a naklonil se, ve snaze působit děsivě. Ale ona se Waynea Poulina nikdy nebála a nehodlala s tím teď začínat.

„Chci, abys toho kluka držela ode mě dál.“

To ji překvapilo. „Pochybuji, že by Mikey chtěl být někde poblíž tebe, Wayne. Takže nevidím problém.“

„Dneska byl v mém pokoji. Když jsem přišel domů z práce, dneska večer, ten kluk právě odjížděl od Grety. A když jsem přišel do pokoje, zjistil jsem, že tam někdo byl. Čmuchat.“

„Já byla ve tvém pokoji.“ Emma se postavila a přinutila ho tak se narovnat, aby byly tváří v tvář. „Přinesla jsem ti nahoru prádlo místo Grety a trochu utírala prach.“

Přimhouřil oči na štěrbiny. „Dělala jsi víc než utření prachu.“

Emma pokrčila rameny. „Nejspíš jsem pohnula s pár věcmi, když jsem uklízela. Pardon.“

„Co jsi hledala?“ Wayne si zkřížil ruce na hrudi. Jeho pohled putoval nahoru a dolů po jejím těle, a v očích se mu zablýsklo. „Vypadáš dost jako tvoje sestra, dneska večer, Emmo Jean. Proč pak to? Máš dnes večer žhavé rande?“

„Dáma má dnes večer majetnické rande, Pouline. Takže navrhuji, aby ses odtud pohnul pryč.“

Wayne Poulin se s cuknutím otočil. Emma viděla, jak vykulil oči, když poznal toho, kdo mluvil a musel zaklonit hlavu, když udělal krok zpátky.

„Sinclaire!“

Ben položil kyblík s ledem a plastové kelímky na stůl. Tyčil se nad Waynem o dobrou stopu a vidět je tváří v tvář, si Emma uvědomila to, co věděla už dávno.

Benjamin Sinclair nebyl jen vysoký, byl pevný: typ muže, který by nikdy neutekl před problémem. Když opustil před šestnácti lety Medicine Gore, neopustil těhotnou dívku – pouze odešel od katastrofální milostné aféry. Nic by Bena neodtáhlo tehdy od jeho dítěte, a ani celé město, plné nevraživosti, by to nedokázalo ani dnes.

Wayne řekl Benovo jméno dost nahlas, aby to nejbližší stoly slyšely. Lidé se otáčeli. Konverzace utichala. A všude kolem se ozývalo šeptání.

S pocitem beznaděje, Emma sledovala muže, jak stojí proti sobě tváří v tvář. Wayne stál obranně, ruce sbalené do pěstí, ramena narovnaná a pohled chladný. Ben vypadal uvolněný, ale Emma věděla, že byl připravený na jakýkoliv útok, verbální nebo fyzický.

„Wayne mi právě děkoval za to, že jsem mu přinesla nahoru prádlo,“ řekla do ticha. „Pomáhala jsem Gretě.“

„Kdo je Greta?“ zeptal se Ben. Díval se na ni, ale Emma věděla, že jeho pozornost je stále pevně na Waynovi.

„Vlastní penzion ve městě. Prakticky mě a Kelly vychovala.“

„Greta LaVoie,“ řekl s přikývnutím. „Teď si vzpomínám. Kelly mě k ní domů několikrát vzala.“

Emma pohlédla na Bena. Mrknul na ni a sáhl do chladícího boxu. Vytáhl lahev whisky a otevřel ji, nalil trochu do kelímku s ledem a pak ji znovu zavřel víčkem. Pak vytáhl lahev piva pro sebe a podíval se zpátky na Waynea. „Pozval bych tě, aby sis sednul s námi, Pouline, ale už se o své rande nedělím.“

Wayne nasupeně odešel pryč.

Emma tiše hvízdla mezi zuby. „Hledáš dneska večer problémy, nebo se mě prostě snažíš přivést k šílenství?“

Ben vzhlédl od otvírání piva, pohled mu přešel k šátku, pak dolů na červené šaty pod ním. Očima se zastavil na lemu. Emma sledovala, jak je vykulil, než je zvedl zpátky k jejímu obličeji.

„Zapomněla sis vzít k té halence kalhoty?“ zeptal se tiše.

Přitáhla si šátek k hrudi.

Ben obešel stůl a chytil opěrku židle. „Seď,“ nařídil tiše. „A připomeň mi, abych ty šaty držel dole, až budeme tančit.“

„Nejsou tak krátké.“

Vytáhl židli vedle ní a posadil se, čímž ji efektivně zavřel u zdi a vypadal, jako strážce svého území.

Emma si odfrkla, než se napila svého drinku. Otočil se a podíval se na ni, a přistihl ji, že se na něj dívá.

„Za co to bylo?“

„Jsi opravdu teritoriální. A buď opravdu odvážný, nebo opravdu hloupý. Bene, pokud chceš, aby tě tihle lidé přijali, budeš muset ujít velkou vzdálenost. Ty jsi tady ten padouch – ne Wayne, Durham, nebo někdo jiný z doby před šestnácti lety.“

„Neudělal jsem nic špatného. Byl jsem kluk na prázdninách a pracoval jsem pro něco, v co jsem věřil. Kelly prostě… prostě se stala.“

Vědoma si toho, že jsou otevřeně sledováni, Emma zvedla ruku a dotkla se jeho rukávu. „Já nejsem ta, kterou musíš přesvědčovat.“

„Ano jsi. Ty a Mike. Všichni ostatní mohou jít do háje.“

Přejela mu po rameni. „Ach, Bene. Jsi v oblbování sám sebe lepší než já. Stejně důležité pro tebe je, aby ti lidé tady věřili. Pokud ne kvůli sobě, tak kvůli Mikeymu.“

Podíval se na ruku na svém rameni. „Co to děláš?“

Emma se odtáhla pryč a usmála se na něj. „Nic. Jen jsem si myslela, že jsem na tobě viděla přichycený kousek mechu.“

Zamračil se víc. „Myslím, že bychom měli jít tančit.“

Na parketu byly všeho všudy tři páry, když ji vytáhl na nohy. Jakmile došli na taneční parket, položil jí ruku na záda, pod visící šál. Ztuhnul, když se pět mozolnatých rukou a žhavá dlaň, dotkla holé kůže. Zastavil nohy pohybující se do rytmu hudby. „Neopovažuj se sundat dneska večer ten šál, nebo to budeš ty, kdo způsobí jakoukoliv válku, která vypukne.“

Emma začala tančit, ale musela do Bena šťouchnout, aby se znovu začal hýbat. „Jestli si myslíš, že zadek je špatný, měl bys vidět předek,“ zašeptala, jen aby se jeho paže kolem ní utáhly takovou silou, až vyjekla.

„Ach, ale nech toho,“ řekla se smíchem. „Jsem si jistá, že jsi doprovázel spoustu žen, které toho měly na sobě o hodně méně.“

Ruka mu sklouzla do kříže a přitáhl ji blíž. Emma zalapala po dechu, když se její břicho dotklo jeho vzrušení.

„Nebuď tak šokovaná,“ zašeptal a uhlazeně se pohyboval v rytmu waltzu. „Tohle se stává pokaždé, když se dostanu blízko k tobě.“

„Všichni na nás zírají,“ zasyčela.

„Pak navrhuji, aby ses přitulila blíž, jestli nechceš, aby věděli, jak na mě působíš.“

„Každou minutu může vypuknout peklo a ty jsi vzrušený?“

Zaklonil se a díval se dolů na ni. „To byl tvůj plán, ne? Rozptýlit mě – a nejspíš i své přátele – od skutečných problémů?“

Emma se na něj zlostně podívala. „Nevím, proč jsem si koupila ty zatracené šaty. Musel jsem mít mozkovou křeč dneska ráno.“

„A další dnes večer, když sis je oblékla? A pak si upravila vlasy? A vklouzla do těch lodiček?“ Střelil po ní divokým úsměvem. „Aspoň jsi měla rozum si vzít ten šál.“

Emma si opřela čelo o jeho rameno a povzdechla si. „Ano, stále mám ještě zbytky zdravého rozumu.“

Píseň skončila a Ben ji otočil a postrčil směrem k jejich stolu. „Potřebuji pivo.“

„Sinclaire.“

Emma se otočila při tom hrdelním zvuku. Snažila se obejít Bena, aby viděla, kdo zavolal jeho jméno, ale jeho paže vystřelila a zastavila ji. Pevně ji držíc, Ben stál a čekal až ti čtyři muži přijdou.

Kapela nezačala hrát další píseň. Muzikanti, spolu se všemi ostatními, tiše koukali jak Durham Bragg, John LeBlanc, Wayne Poulin a Galen Simms, zastavili dva yardy před Benem a Emmou.

Durham na ni pohlédl. „Jdi od něj, Emmo.“

Ben ji jemně odstrčil pryč, aniž by jeho pohled opustil nepřátele.

Emma udělala krok stranou a zastavila se zkříženýma rukama na hrudi. „Na tohle teď není vhodné místo ani čas, Durhame,“ řekla mu.

„Věděl jsem, že jsem tě poznal, Sinclaire.“ Zavrtěl hlavou. „Jen tak bys neodešel, kdybych před těmi dvěma týdny věděl, kdo jsi.“

„Sabotoval jsi stromy,“ obvinil ho John LeBlanc, stojící vedle Durhama. „Vrátil ses zpátky a přinesl s sebou jen další problémy.“

„Jsem tady kvůli svému synovi,“ řekl Ben hlasem ostrým jako ocel.

Wayne přistoupil blíž. „Klidně si toho malého bastarda vezmi a zmiz.“

Kromě sbalení rukou do pěstí, Ben nereagoval.

„Nejdřív chce zničit další Sandsovou,“ dodal Galen Simms a všichni čtyři muži udělali krok dopředu.

Emma se rychle přesunula mezi ně a Bena.

„Tentokrát nemáš svou brokovnici, slečinko,“ zasyčel Durham.

Benovy silné ruce ji chytly za ramena a skoro ji zvedly stranou. Emma se otočila a podíval se do tvrdých, šedých očí muže, který nebyl potěšený její reakcí. Vyklouzla z jeho sevření a postavila se zpátky před muže, z Benova dosahu.

Ale nechytnul ji znovu a Emma si uvědomila, že výraz Durhama, Johna, Waynea a Galena, kteří na ni zírali, se změnil z naštvaného v šokovaný. Ohlédla se a zjistila proč. Ben držel v rukou její šátek.

No, rozhodně teď měla pozornost všech.

„Mimochodem, pánové,“ řekla a zvedla hlas, aby zahrnula i ostatní místní lidi. „Benjamin Sinclair nevyhodil do vzduchu přehradu a nezabil mého otce. Ani o těch plánech nevěděl.“ Zvedla ruce a nechala je spadnout zpátky k bokům. „Opravdu si někdo z vás upřímně myslí, že bych ho nechala u sebe doma, kdybych si myslela, že byl zodpovědný za otcovu smrt?“

„Jsi tak zaslepená svou láskou k Michaelovi, že nejspíš ano,“ řekl Durham.

Emma na něj ukázala prstem. „Mikey ví, že Ben nezabil jeho dědečka. A já to vím. Šerif Ramsey udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby našel toho, kdo za to byl zodpovědný. Dokonce FBI vyšetřovala a ani oni nedokázali přijít s podezřením. Každý žijící, dýchající člověk v okruhu padesáti mil od Medicine Gore, byl vyslýchaný. Každý objímač stromů, který vstoupil ten měsíc do Maine, byl vyslýchaný. Včetně Benjamina Sinclaira.“

„Jak tohle víš?“ zeptal se Wayne.

„Četla jsem všechny jejich zprávy. Byl to můj otec, kdo zemřel a oni mě a Kelly podávaly informace.“

Muži se podívali za ni, jako by čekali, že Ben potvrdí její příběh. Durham vypadal zamyšleně, stejně jako John LeBlanc. Galen upustil od svého naštvaného výrazu a Wayne Poulin vypadal ještě nepřátelštější než předtím.

Ale tak, on měl víc důvodů nenávidět Bena.

„Každý z vás strávil posledních šestnáct let soustředěním se na obviňování Benjamina Sinclaira ze smrti mého otce. Kdybyste tu energii, spotřebovanou na nenávist k Benovi, věnovali nalezení lidí, kteří to skutečně udělali, byli byste si jistí už před lety.“

„Jak si můžeš být tak jistá?“ zeptal se Durham.

„Ona s tím bastardem spí,“ řekl Galen a ukázal na ni.

„Nespím!“ Pohlédla zlostně na muže a vyzývala je, aby řekli něco dalšího.

„To stačí,“ zavrčel Ben. Emma sebou cukla, když jí na ramena spadl její šátek, a pak najednou byla zajata mezi ocelově tvrdými pažemi a nehybnou, žulovou hrudí. „Co si myslíš ty, Simmsi, neznamená ani hovno,“ pokračoval Ben. „Ale ona má pravdu v jedné věci. Kdokoliv vyhodil tu přehradu do vzduchu, tehdy unikl a já mám v úmyslu ho najít. Můžete mi pomoct, nebo mi můžete jít zatraceně z cesty – opravdu je mi to naprosto jedno. Ale svoje nepřátelství miřte na mě. Ne na Emmu, a ne na Michaela.“

Následovalo čisté, absolutní ticho.

„Proč si myslíš, že ho můžeš najít po šestnácti letech, když to nedokázala ani FBI?“ zeptal se nakonec John LeBlanc.

„Jsem více motivovaný,“ řekl Ben.

„Kdokoliv ji vyhodil do vzduchu, je dávno pryč,“ řekl Wayne s přimhouřenýma očima. „Nejlepší bude, když si vezmeš syna a zmizíš.“

„Nemám v úmyslu odejít.“

Benův vztek byl téměř hmatatelný, vibroval skrz celé Emmino tělo. Vyšla z jeho náruče a vydala se zpátky k jejich stolu, kde otevřela chladící box a začala balit.

„Neodcházíme,“ řekl Ben, když přišel vedle ní.

Natáhla se pro kabát. „Můžeš klidně zůstat, jestli chceš, ale já jdu domů.“

Přes stůl přelétlo sprosté slovo, když Ben zvedl její kabát a přidržel jí ho.

„Nejdeme domů,“ řekl jí skrz zatnuté zuby. Zvedl box, položil jí ruku na záda a postrčil ji kolem ztuhlých, zírajících tváří lidí, kteří měli být její přátelé. Emma měla zvednutou hlavu a v duchu se připravovala na další výchovnou přednášku.

Ale chápala mužské pózování. Stejně jako s Mikeym, bude jednoduše Benovi přikyvovat, usmívat a přísahat, že se bude chovat moudřeji, a pak půjde a udělá cokoliv, co bude potřeba k udržení míru.

Ben dal chladící box do Suburbanu, zabouchl dveře a otočil se. Emma ostražitě couvla o krok. Vypadal naštvaněji, než kdy byl Mikey a mnohem děsivější, než byl kdy její otec.

„Už nikdy znovu nevstupuj mezi mě a nebezpečí, Emmo. Mezi odvahou a bezhlavostí je tenká hranice a dnes večer jsi ji překročila. Poulin a Simms byli připraveni vybouchnout a ani jeden z nich by se nestaral, že jsi byla uprostřed.“ Ruce na jejích ramenou se sevřely. „Bez ohledu na to, co si myslíš, nejsi deset stop vysoká a neprůstřelná. Mohla jsi být zraněná.“

„Stejně jako mohla být spousta nevinných lidí. Zastavila jsem rvačku dřív než vypukla.“

„Jít mezi naštvané muže, není nikdy moudré. Dneska večer to bylo obrovské štěstí, že vycouvali.“

Zamračila se. „Nebylo v tom ani trocha štěstí. Znám ty lidi. Durham by nikdy nedovolil, aby se mi něco stalo.“

„Já si dokážu své bitvy bojovat sám.“

„Nevedl sis zrovna moc dobře, když jsem tě poprvé našla.“

Přitáhl si ji k hrudi, paže omotané kolem ní jako svěrák a Emma cítila, jak se mu napnula hruď, když vypustil povzdech.

„Ty budeš moje smrt, Emmo. Konečně jsem dostal od Boha dar, ale zešílím dřív, než si ho budu moct užít.“ Zaklonil jí hlavu, zvedl tvář, aby se na něj musela podívat a zatahal ji za vlasy, dokud se jí nerozsypaly po zádech. „Možná jsem prohrál pár bitev, ale vyhraji tuhle válku, Emmo Jean. A nemůžou být na tomhle poli dva generálové.“

„Já se tě nezkoušela chránit; prostě jsem nechtěla žádné problémy. A říkala jsem si, že mě budou poslouchat,“ dodala rychle, když se zhluboka nadechl, aby pokračoval v plísnění.

Místo toho si povzdechl. „To, co se snažím dostat do téhle malé, paličaté hlavy je, že jsi mohla dneska přijít k úhoně.“

Najednou po něm střelila pohledem. „Je tvé ego dost silné na to, jít zpátky dovnitř a nechat mě sundat šátek na zbytek zábavy?“

Se zvukem spíš horského lva než muže, zavrčel z hloubi hrudi, když jeho rty přistály na jejích. Nebyl něžný a ona ani nečekala, že bude. Vztek, strach a hrozba násilí se často mění u mužů ve vášeň, zvlášť když zdroj jejich frustrace je v dosahu. A ona si to užívala.

Vypadalo to, že ji možná má opravdu rád.

A k čertu, jestli ho neměla ráda také.

Emma ho objala pažemi kolem krku a poddala se mu, když ho tím přemlouvala k jiné reakci. Pomalu, téměř neochotně se jeho paže uvolnily, až mohla znovu dýchat a jeho stisk se přeměnil v pohlazení.

Vzdychl jí do úst, když sjel rukama dolů a sevřel jí zadek. A znovu ucítila důkaz jeho touhy.

V ní se pomalu rozhoříval oheň, když ho nechala ji zvednout blíž, což jí dovolilo vlastní útok. Prozkoumávala jeho ústa, vlasy pod rukama, jeho teplo, které vyzařovalo přímo přes její kabát. Dokonce i jeho chuť ji zahalovala. Chutnal jako pivo a úžasná mužská esence a Emma z něj byla brzy opilá.

Odtrhnul se a roztřeseně se nadechl. Každý sval, ke kterému se vinula, byl jako z kamene. Točila se jí hlava a všechno bylo černé, kromě záblesků světla, vířící jí v hlavě.

„Otevři oči, Em.“

To pomohlo. Dokud se mu nepodívala do tváře. Znovu měla závrať, když zamkla svůj pohled v jeho a musela mu zatnout prsty do bundy, aby se udržela.

„Jestli tě teď vezmu domů, zamknu nás oba v ložnici. Pak z tebe sundám šaty a budu se s tebou milovat celé dva dny.“

Jak klasické. Dejte muži polibek a on začne mluvit o posteli. „Mám jinou možnost?“

„Můžeme jít přes ulici na večeři a nejdřív ti koupím jídlo.“

Posilnit ji pro jejich milování? Jak pozorné.

Ale ona nebyla připravená dát svou vášeň, aby zažila sexuální oslepení s mužem, kterého milovala od dospívání. Co dobrého by vzešlo z toho, kdyby ho nechala vstoupit do své postele a těla, když měl v úmyslu odejít za dva měsíce z jejího života, s jejím synovcem?

„Ohnu tě přes kapotu tohohle auta, jestli se rychle nerozhodneš.“

Emma mohla cítit napětí, proudící skrz něj. A to si myslel, že byla v nebezpečí na zábavě?

„Večeře.“

Vypadal na moment zmateně, pak jeho tvář potemněla. Najednou ji pustil, chytil ji za ruku a táhnul přes ulici.

Emma potlačila odfrknutí. Nepopiratelné ego, haha! Usmála se a doufala, že v restauraci bude teplo, protože měla v úmyslu si na jídlo sundat šátek.