CP - 37. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

DYLAN

 

Dívám se z okna autobusu, když mi zavibruje telefon.

 

Zvednu to hned po prvním zazvonění a tiše se modlím za dobré zprávy. Poslední aktuální informace, kterou mi Oakley poskytl, zněla, že si Colea nechávají přes noc.

 

Když jsem se zeptala, jak vážná jsou jeho zranění, řekl, že neví. Pořád ještě dělají testy.

 

"Ahoj," odpovím. "Nějaké novinky?"

 

"Ano," řekne Oakley. "Otřes mozku ... těžký. Ale ještě dnes ho propustí.“

 

S úlevou si oddechnu a v duchu si poznamenám, že jakmile zavěsíme, napíšu Sawyer nejnovější zprávy. Chudák holka, půlku noci se modlila.

 

"Díky bohu."

 

"Já vím." Ušklíbne se. "To se ale nedá říct o tom kreténovi. Proslýchá se, že ho Jace tak zřídil, že bude pár týdnů v nemocnici... přinejmenším."

 

"Zaslouží si to," řeknu, než mě zasáhne děsivá myšlenka.

 

Poté, co Jace z Tommyho vymlátil duši za to, že ublížil jeho bratrovi, ho v poutech odvlekli ze hřiště.

 

Vážnost Tommyho zranění by pro Jaceho jistě znamenala horší obvinění.

 

"A co Jace?"

 

"Řekl jsem ti to," začne Oakley. "Postaral se o to můj táta. Někdy je to sice pěknej hajzl, ale je to právem nejlepší obhájce ve státě. Jace byl včera pozdě večer propuštěn. Je v nemocnici, kdyby ses za ním chtěla zastavit."

 

"Nemůžu," říkám, když autobus přijíždí na nádraží. "Já... ehm. Něco mám."

 

"Jako co?"

 

"Nic důležitého. Vysvětlím ti to později večer.“

 

"Hm ... dobře," řekne Oakley nejistě. "Kdybys mě potřebovala, zavolej mi."

 

"Jasně. Děkuji, žes mě informoval o Coleovi. Jsem opravdu ráda, že je v pořádku.“

 

"Já taky," řekne. "Vyděsil mě k smrti. Můžu s jistotou říct, že už nikdy nepůjdu na žádný jeho zápas."

 

"Nebyla to tvá chyba. Byla Tommyho.“

 

Včera v noci nejenže překročil hranici, on ji překročil jako buldozer. Stydím se za to, že se mi kdy líbil.

 

"Jo, no. Existuje dobrý důvod, proč jsem toho zkurvenýho kreténa nikdy neměl rád,“ odplivne si Oakley, než si odkašle. "Sakra. Musím jít. Sestry se na mě mračí a ptají se, jestli jsem rodina.“

 

Vezmu si kabelku na rameno a vyjdu z autobusu. "Promluvíme si později."

 

"Hej, klídek, dámo. Cole je můj brácha od jiné matky,“ uslyším zakřičet Oakleyho, než zavěsí.

 

 

***

 

Otřu si zpocené dlaně o džíny, když se otevřou dveře a zřízenec vyvede mého otce.

 

Když se to vezme kolem a kolem, nevypadá nijak hrozně. Pod očima má váčky, jeho štíhlá postava je trochu hubenější a oranžová kombinéza mu vůbec nesluší, ale když mě vidí, oči mu jiskří optimismem.

 

Nabídnu mu zničující úsměv, když se posadí na svou stranu plexiskla a sáhne po telefonu.

 

Zvednu ten na své straně. "Vypadáš dobře."

 

Úsměv se mu neodrazí v očích. "Chtěl jsem ti říct totéž." Ukáže na svou hlavu. "Co se stalo s modrou barvou?"

 

"Je to proti dress codu na RHA, takže jsem se toho musela zbavit."

 

Kývne na porozumění. "Jak se vede? Crystal mi řekla, že máš pořád samé jedničky a našla sis kamarádku.“

 

"Sawyer," informuji ho. "A jo, je úžasná. Mám štěstí, že ji mám.“

 

Jeho oči se v koutcích svraští. "To se podívejme – obě máte klučičí jména."

 

Nemůžu si pomoct, ale musím se zasmát. Jediná věc, kterou měli moji rodiče společnou, kromě lásky, byl jejich hudební vkus. Konkrétně jejich oblíbený interpret Bob Dylan.

 

Táta mě chtěl pojmenovat Bob, ať už budu kluk, nebo ne, ale máma naštěstí trvala na Dylan.

 

"To máme." Rozhlédnu se kolem. Není tu mnoho návštěvníků. "Jak se tu držíš?"

 

"Jsem v pohodě. Jídlo stojí za prd a ven nás pouštějí jen na hodinu denně, ale mohlo by to být horší." Podívá se dolů na své nohy. "Někdy je mi smutno."

 

Něco se mi v hrudi uvolní a já se mu chystám slíbit, že ho budu navštěvovat častěji ... dokud neřekne další větu.

 

"I když mě Savannah v poslední době hodně navštěvuje ... aby mi pozvedla náladu."

 

Cítím se, jako by mě polila ledová voda. "Myslela jsem, že se chce rozvést?"

 

Na tváři se mu rozsvítí skutečný úsměv. "Ne, vyřešili jsme to."

 

"Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" Vzpřímím se na židli a přiblížím se ke sklu. "Tati, ona je důvod, proč jsi tady."

 

Na jeho tváři se objeví smutek. "Ne, kroketko. Za tenhle průšvih můžu jenom já sám.“

 

Jsem za to, aby lidé převzali odpovědnost za své činy, ale Savannah v tom všem rozhodně hrála roli.

 

Jsem pro to, aby lidé přebírali zodpovědnost za své činy, ale Savannah v tom všem rozhodně hrála roli.

 

"Byla jsem tam, pamatuješ? Pořád si stěžovala, že nevyděláváš dost peněz, a přitom utrácela skoro každý cent, který jsi vydělal, zatímco ona celé dny seděla na zadku. Vyvíjela na tebe příliš velký tlak... dávala ti pocit, že nejsi dost dobrý." Položím ruku na sklo a doufám, že se k němu dostanu. "Mýlila se, tati. Jsi dost dobrý a nepotřebuješ ji."

 

Nepotřebujeme ji.

 

"Savannah je dobrá žena," začne. "Ona..."

 

"Máma byla milionkrát lepší," řeknu, protože někdo ho musí přimět, aby prozřel. "Máma by tě nikdy netlačila do žádných materiálních blbostí, které dělala Savannah. Nikdy by tě nenutila cítit se bezcenně. Máma tě milovala. Savannah tě využívala. To je velký rozdíl."

 

Krátce vidím, jak mu v očích probleskne bolest, než skloní hlavu. "Pokud vím, tvoje matka se nevrátila z hrobu, do kterého jsme ji před deseti lety pohřbili, Dylan." Zvedne pohled k mému. "Vím, že mezi tebou a Savannah existují neshody, ale budete se muset naučit spolu vycházet."

 

Nikdy. S tou manipulující čarodějnicí nikdy nebudu vycházet. Může mi políbit můj hubený zadek. "Ne-

 

"Je těhotná." Jeho oči se zatřpytí. "Konečně budeš velká sestra, kroketko. Proto jsem chtěl, abys mě navštívila ... abych ti to mohl říct osobně.“

 

Hruď se mi sevře. Nemůžu dýchat. Nemůžu ...

 

"Co?" Místnost se točí. "Jak je to vůbec možné? Je téměř prosinec. Jsi tady od srpna.“

 

"Je ve čtvrtém měsíci," řekne pomalu, jako bych byla tupá.

 

Možná ano, ale má intuice mi říká, že na tom všem mi něco smrdí. Jsou manželé už léta, ale Savannah náhodou otěhotní ... zatímco její manžel je ve vězení.

 

Zní to spíše, jako by ji zbouchnul první muž, kterého si našla po zatčení mého otce, a ten chlap se nechtěl zdržovat kolem.

 

"Neměl bys jí tak rychle uvěřit." Upřeně na něj zírám. "Udělej nám oběma laskavost a nech si udělat test otcovství, než převezmeš odpovědnost za to dítě."

 

Po tváři mu přejede pobouření. "Je to má žena."

 

Uvnitř mě bublá frustrace. "A já jsem tvá dcera." Podívám se na něj. "Což je něco, na co vždycky zapomínáš."

 

"O čem to mluvíš? Celé ty roky jsem pro tebe nedělal nic jiného, než že se o tebe staral.“

 

To, že dáváš svému dítěti peníze, z tebe nedělá rodiče... dělá to z tebe jen dárce.

 

Skutečný rodič si ke svému dítěti buduje vztah.

 

Skutečný rodič věnuje čas tomu, aby své dítě vychovával a poznal, kdo je jeho osobnost.

 

Skutečný rodič nenechá své dítě cítit se nemilované a nechtěné ani jeden den, natož roky.

 

"Na rozdíl od tvé ženy jsem nikdy nechtěla tvé peníze. Všechno, co jsem kdy chtěla, jsi byl ty.“ Bezmocně pokrčím rameny. "Ale ty jsi tam nebyl."

 

Zamrká. "Mám problém pochopit, co přesně tím naznačuješ."

 

Jako obvykle to nechápe. Je příliš zahleděný do Savannah.

 

"Říkám, že jsem měla jen jednoho rodiče ... a ten zemřel."

 

"To není pravda," protestuje. "Byl jsem tu celý tvůj život."

 

"Jo, jako duch. Nemluvíme spolu. Neznáš moje naděje, moje sny, moje obavy. Sakra, dokonce ani neznáš mou oblíbenou barvu."

 

"Ale znám. Je to růžová.“

 

"Je to modrá," zakřičím. "Růžová byla oblíbená barva mámy."

 

Promne si tvář a povzdechne si. "Nevím, co chceš, abych ti na to řekl, Dylan."

 

Nic.

 

Vstanu. "Vůbec nic. Stejně jako posledních deset let.“

 

Neměla bych se tolik snažit, aby mě miloval.

 

Neměla bych tak tvrdě bojovat, aby pochopil, jak moc mi ubližuje.

 

"Sedni si."

 

Zabodnu prst do skla. "Ne. Skončila jsem. Chceš dál strkat hlavu do písku, zatímco Savannah po tobě bude šlapat? Prosím. Ale já se u toho zdržovat nebudu.“ Sundám z pultu kabelku. "Gratuluji ti k novému dítěti. Doufám, že tohle dítě nebudeš ignorovat a celou tu rodičovskou věc neposereš, jako jsi to udělal se mnou.“

 

S tím se otočím a odejdu.

 

Seru na jeho ženu.

 

Seru na jeho nové dítě.

 

Seru na něj.