CP - 31. kapitola 3/3

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

O čtyřicet minut později uvidím reflektory Oakleyho auta, když vjede do přístavu.

 

Ale při bližším pohledu si uvědomím, že to není Oakleyho auto.

 

Je Jaceovo.

 

Oakley sedí na sedadle spolujezdce a vypadá to tak, že Cole je vzadu.

 

Seru. Na. Svůj. Život.

 

Sotva k nim začnu kráčet, když Oakley a Jace vyskočí a vypadají, jako by byli připraveni z někoho vymlátit sračky.

 

"Co se stalo?" Zakřičí Oakley. "Jsi v pořádku? Kdo ti to udělal?“

 

Někdy dokáže být tak dramatický. "Jsem v pohodě."

 

V žádném případě Oakleymu nic neřeknu, když je tu Jace.

 

Mé oči přeskakují mezi mým bratrancem a nemesis[1]. "Jenom chci opravdu jet domů, ano?"

 

Reptající Oakley mě vede k zadnímu sedadlu Jaceova auta.

 

Cole neřekne ani slovo, když vklouznu dovnitř a jsem za to vděčná.

 

Jace – jako obvykle – předstírá, že neexistuji, když na to šlápne a vyjede z parkoviště.

 

Oakley však mluví dost za oba. "Jak jsi se sem dostala?"

 

Loupu si kůžičku pod nehty. "Jednoho dne moje máma a táta -"

 

"Myslím to vážně," zabručí, když si Cole odfrkne. "Není možné, aby ses jen tak náhodou šla projít a skončila v Richmondu. Někdo tě sem přivezl.“ Otočí se a podívá se na mě. "Myslel jsem, že to byl ten debilní sráč, ale řekla jsi, že ses s ním rozešla na Jaceově narozeninové party."

 

Opravdu bych si přála, aby se Oakley naučil držet hubu a věci, které mu řeknu, uchoval v tajnosti. "Nerozešla jsem se s ním. Nikdy jsme spolu nebyli.“

 

Jeho oči se zúží. "Chci jméno."

 

Sladce se na něj usměji a natáhnu ruku. "Jmenuji se Dylan. Ráda tě poznávám."

 

Podívá se na Jace. "Byla vždycky taková chytračka?"

 

Jaceovy zacukají rty. "Jen když je nervózní nebo něco skrývá."

 

Otevřu pusu, abych mu řekla, naser si, ale pak je zavřu. Pokud se mnou nechce mluvit, nechci s ním mluvit ani já. Tuhle hru můžou hrát dva.

 

Oakley našpulí pusu. "Proč mi to neřekneš?"

 

Přála bych si, aby do mě přestal vrtat. "Protože o nic nejde."

 

Brada mu padne k zemi. "Někdo tě nechal napospas smrti a o nic nejde?"

 

"Nikdo mě nenechal napospas smrti, Oaku." Překřížím ruce na prsou. "Přestaň být taková hysterka."

 

Cole se zasměje. "Ona-"

 

Zvuk zvonění mého telefonu ho přeruší.

 

Vidím, že na obrazovce bliká Sawyeřino jméno a stisknu zelené tlačítko. "A—"

 

Oakley mi šlohne mobil a přiloží si ho k uchu.

 

Snažím se mu ho vytrhnout, ale pokyne Coleovi, aby mě zadržel.

 

Ten blbec sklouzne přes sedadlo a sedne mi na klín.

 

"Ahoj, Sawyer. Tady je Oakley, Dylanin bratranec. Podívej, dnes večer se jí stalo něco velmi špatného a potřebuji, abys mi řekla všechno, co víš. Počínaje tím, s kým byla.“

 

Musí si ze mě dělat srandu. "Nic mu neříkej, Sawyer. Jsem v pohodě,“ zakřičím.

 

"Ne, to není ona," řekne Oakley. "To je má macecha. Nejen, že vypadají podobně, ale také zní podobně. Šílený, že? Každopádně budu potřebovat jméno.“

 

"Přestaň mluvit, Sawyer," zakřičím do Coleovych zad. "Zavěs ten zatracený telefon."

 

"Romantické rande?" zahučí a já zamumlám kletbu.

 

"Hm, to je legrační." Podívá se na mě. "Nezdá se mi velmi romantické uvíznout sama uprostřed noci, že?"

 

Koutkem oka vidím, jak se Jace napne.

 

Hodně pokrytecké? I když mi Jace nechal auto, když se vypařil, takže to není úplně to samé. Ačkoliv pořád na hovno.

 

"Co?" Uslyším, jak Sawyer zakřičí v telefonu. "Ó můj bože. Je v pořádku? Co je, k čertu, s Tommym?“

 

Zatraceně. Zatlačím Colea do žeber, dokud nezakřičí a nespadne ze mě.

 

"Tommy. Mám to. Klid, holčičko,“ řekne Oakley, než zavěsí a podívá se na mě s dýkami v očích. "Znásilnil tě? Přísahám, že -“

 

Auto se vychýlí a několik lidí na dálnici zatroubí.

 

"Jsem v pohodě, Oakley. Neudělal to ... Jsem v pořádku.“

 

Zasvětím ho později, když bude klidnější a Jace nebude nablízku.

 

Můj bratranec ukáže na svou tvář. "Podívej se mi do očí a řekni mi, že ti neublížil."

 

Jaceova ruka se na volantu napne.

 

"Pokud pod ublížením myslíš to, že mě vyhodil z auta, tak jo. Myslím, že mi technicky ublížil, ale slibuji, že jsem v pohodě.“

 

Oakley pořád nevypadá spokojeně, ale alespoň to nechá být po zbytek cesty domů.

 

Vyskočím z auta poté, co Jace zaparkuje na naší příjezdové cestě, ale kolem zápěstí se mi obtočí prsty.

 

Na vteřinu si myslím, že je to Oakley, ale už je na půli cesty ke vchodovým dveřím.

 

Otočím se a podívám se na Jaceovu přísnou, ale nádhernou tvář. "Díky za odvoz."

 

Jemně mi nakloní bradu. Cítím, jak se jeho pohled potuluje po každé části mého obličeje a těla, ale pro jednou to není v sexuálním slova smyslu.

 

"Jsem v pořádku," řeknu mu. "Tommy a já ... my jsme skončili."

 

Když dokončí své pečlivé hodnocení, zůstává zticha.

 

Když je spokojený, nasedne zpět do svého auta a odjede.

 

Opustí mě bez jediného slova.

 

Jako vždycky.

 

---

[1] Nepřítel, úhlavní rival