Tormented - 51. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

Když mě písknutí vrátilo do přítomnosti, otočila jsem hlavu a uviděla Harrisona, jak ke mně běží od domu s chladicí taškou a deštníkem. Bože, vypadal nádherně a mně se jako obvykle v břiše rozletěli motýli. Jeho svaly se napínaly v zářivém slunečním světle, zatímco se ladně pohyboval po horkém bílém písku. Zírala jsem na jeho prkenné břišní svaly a svalnatá lýtka a sčítala své požehnání.

„Ahoj ty,“ řekla jsem, když jeho tělo vrhlo krátký stín na moje. Ten muž byl tak fit, že se sotva zapotil a ani dýchání neměl namáhavé. „Nemusel jsi běžet.“

Zasmál se. „Samozřejmě že jsem musel. Chtěl jsem se k tobě co nejdřív vrátit. Jako tvůj osobní strážce se od tebe nesmím vzdálit ani na minutu, když jsi venku. Přinesl jsem zásoby.“ Zvedl izolovanou tašku, než ji položil vedle mě, a pak zaryl deštník do písku. Otevřel ho a umístil tak, aby stín zakrýval horní polovinu mého těla a umožnil mým nohám nasát další paprsky, než se vedle mě sesunul na velkou plážovou osušku a přitiskl se mi na krk. Jeho horký dech mě udeřil do mušle ucha a já uznale zabručela.

Bože, miluju jeho blízkost.

„Podívej se na tohle,“ řekla jsem, když jsem mu podávala tablet. Mlčky si přečetl novinový článek a pak mi tablet vrátil. Protože měl sluneční brýle, nemohla jsem mu číst z očí, ale měl pevně sevřenou čelist a stiskl rty, jako by se bránil něco říct.

„Ty už jsi to věděl, že?“ Stejně jako já jsem před svým mužem nedokázala nic skrýt, i on byl pro mě otevřenou knihou.

„Jo, Savage mi před půl hodinou poslal zprávu. Volal jsem mu, když jsem šel nahoru do domu. Někdo si objednal vraždu Parkera.“

Nadechla jsem se. „Víš, kdo?“

„Savage to neřekl.“ I kdyby to věděl, předtím mi vysvětlil, že někdy jsou věci, o kterých se mnou nechce mluvit, protože mě chrání, takže jsem na něj netlačila.

„Ale mám pro tebe překvapení.“ Na tváři se mu rozzářil rošťácký úsměv.

„Nenechávej mě čekat. Co se děje?“ vykřikla jsem.

„Nejdřív potřebuju pusu.“ Našpulil rty a čekal.

Zasmála jsem se. „To je úplatek, pane Summersi.“

„Za polibek cokoli. Víš přece, že těm šťavnatým rtům neodolám.“

Zvedla jsem se, natáhla a položila své rty na jeho. Milovala jsem líbání s Harrisonem.

Zadýchaný se po chvíli odtáhl. „Zasloužila sis překvapení jako hodná holka. Chceš vědět, co to je?“

Poplácala jsem ho po ruce. „Co je to za otázku?“

Oči mu jiskřily zlomyslností. „Už na tom nějakou dobu pracuju, ale napadlo mě, že potřebuješ v novém domě pomoct.“

„Oh, to je všechno?“ Snažila jsem se před ním skrýt zklamání. Měl pravdu, byl to velký dům a já nebyla nejlepší v uklízení ani v nudných pracích. Raději jsem trávila čas kreativními věcmi a dny nebyly dost dlouhé na to, abych stihla všechno. Navíc jsem se ještě nevrátila do práce, a až se rozhodnu, že jsem připravená, budu potřebovat veškerou pomoc.

„Nedívej se na mě takhle. Osoba, kterou jsem najal, aby ti pomohla, je skutečným překvapením.“. Rozzářil se od ucha k uchu. „Podařilo se mi přemluvit Sofii, aby s námi zůstala. Bude také chodit do školy, aby se naučila nějaké dovednosti pro svou budoucnost.“

„Sofie? Panebože, ty jsi nejlepší!“ Vrhla jsem se mu kolem krku a zasypala jeho tvář velkými vlhkými polibky.

„Kdybych věděl, že budeš takhle reagovat, řekl bych ti to dřív. Přijede příští týden, takže pro ni musíme připravit pokoj.“

„To je snadné. Jade a já jsme už něco naplánovaly a vybraly barevná schémata pro pokoje pro hosty. Nemůžu se dočkat, až ji zase uvidím.“ Odhrnula jsem mu vlasy z čela a usmála se na něj. „Jsi ten nejsladší muž, Harrisone Summersi. Máš čisté srdce a já tě miluju za to, že myslíš na Sofii.“

Jeho srdečný smích mě zahřál na duši. „No, nepřestala jsi mluvit o tom, jak moc ti pomohla, tak mě napadlo, že si o ní zjistím víc. Je sirotek a žila se svým strýcem a jeho rodinou. Chtělo to trochu přesvědčování, ale Sofii se po tobě zřejmě taky stýská, a tak se chopila příležitosti, aby se mohla dále vzdělávat.“

„Moc ti děkuji. Mám své překvapení moc ráda.“

„To se počítá, zlatíčko. Rád ti dělám radost.“

„Já jsem šťastná, Harrisone.“

„Já taky, bejby, já taky.“