DS - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Mason

O měsíc později jsem ležel s Broderickem v posteli a nechtělo se mi vstávat. Těhotenství bylo pro mé tělo náročné, ale ne tak jako pro Frosta. Nebylo mi extrémně špatně ani jsem nebyl tak unavený, ale zdálo se mi, že rostu do extrémních rozměrů. Ve druhém, možná třetím měsíci těhotenství jsem vypadal zhruba stejně velký jako Frost v téměř pátém.

Broderick mi potřásl ramenem. „Zlatíčko, musíš vstát.“

„Ne, jsem moc velký na to, abych se hýbal.“

Jednou rukou mě pohladil po tváři, zatímco druhou se otřel o mé abnormálně velké břicho. „Jsi nádherný.“ Políbil mě na tvář a pak na břicho.

Zavrtěl jsem se. „To lechtá!“

Zasmál se. „Valerie je tady. Chce tě vyšetřit.“

„Zase?“ Zeptal jsem se.

„Ano, zase.“ Zvedl mě a postavil na nohy.

Ani jsem neotevřel oči. Klopýtal jsem směrem ke koupelně a procházel místností. „Můžu dostat šálek kávy, prosím?“

„Když jsi tak hezky poprosil, tak si můžeš dát.“

„Díky. Sejdeme se dole.“

Když jsem vešel do kuchyně, byli tam Broderick a Valerie. Broderick měl pro mě obrovský talíř s jídlem a hrnek kávy.

„Sakra,“ řekl jsem. „Chtěl jsem jídlo, ale tohle je trochu přehnané, Brodericku.“

„V tom článku, který jsem včera četl, se psalo, že je pro tebe důležité, abys měl bílkoviny a zdravé tuky. Tak jsem ti udělal omeletu se slaninou, sýrem, špenátem a žampiony.“

„Vypadá to výborně, ale kolik jsi použil vajec?“ Zeptal jsem se.

„Šest.“

Valerie zaklonila hlavu a zasmála se. „No, není divu, že je tvůj druh tak velký, když ho takhle krmíš.“

Souhlasil jsem s ní, ale kousl jsem si, jen abych svého druha uklidnil, protože jsem věděl, že mě nenechá v klidu, dokud nesním alespoň pořádnou porci jídla, které mi připravil. Za poslední měsíc se Broderick ukázal jako ztělesnění úžasného druha. Vždycky na mě dával pozor, vždycky se staral o to, abych byl šťastný. A to nemluvím o tom, jak moc se snažil o zdravé těhotenství.

„Zjistili jste ty nebo Armant něco víc o tom, jak můžeme zjistit, v jakém jsem stádiu těhotenství?“ Zeptal jsem se Valerie.

Valerie zavrtěla hlavou. „Dračí těhotenství trvá čtyři až pět měsíců. Frost i Flint to zvládli do čtyř a půl. Bez toho, abychom věděli, kdy jsi mohl být v říji, je těžké to říct.“

„A jak to sakra poznají u lidských dětí?“ zeptal se Broderick.

„Obvykle podle ultrazvuku nebo data posledního cyklu,“ řekla Valerie.

„Můžeme udělat ultrazvuk?“ zeptal se Broderick.

„A jak to uděláme, objednáme si ho z internetu a uděláme si ho sami?“

Broderick pokrčil rameny. „Vsadím se, že na YouTube jsou videa, která nám ukážou, jak na to.“

Valerie přikývla. „Jistě. Ale vzhledem k tomu, že dračí těhotenství jsou kratší než lidská, i kdybychom dítě změřili, nedalo by se zjistit, kdy porodíš nebo jak daleko budeš. Právě teď jsi ve druhém až třetím měsíci. Podle tvé velikosti bych se přikláněla spíše ke třem.“

Broderick zavrčel. „Nemám rád, když něco nevím.“

Valerie vykulila oči. „Budeš vychovávat dítě, zvykni si, že tě budou věci překvapovat.“

„Má pravdu,“ řekl jsem. „Nějaké novinky ohledně nalezení Petera nebo Molpe?“

„Molpe se zcela ukryla,“ řekl Armant, když vešel do místnosti. Obvykle stylově oblečený drak měl na sobě potrhané pracovní kalhoty a bílé tričko potřísněné špínou a nečistotami. „A na Petra máme několik stop. Zřejmě nezabil všechny malé výtvory, které vytvořil, a některé jsou stále naživu. Ale zatím jsem neměl štěstí je najít. Ale dělám na tom.“

„Co se ti stalo?“ Zeptal jsem se.

Podíval se na sebe, jako by si teprve teď všiml svého oblečení. „No, upíři, které hledám, nežijí zrovna ve vyšších vrstvách společnosti.“

„Chci ti je pomoct vypátrat,“ řekl Broderick. „Neměl bys tam být sám.“

„Musíš zůstat tady se svým druhem,“ řekl mu Armant. „Máme to dobře pod kontrolou. Kromě toho pořád sleduju stopy, které vedou k tomu amuletu. Jestli se na něj začne vyptávat příliš mnoho lidí, přitáhneme k němu příliš mnoho pozornosti.“

„Nesneseš pomyšlení, že by se venku objevil jedinečný šperk, který není v tvém vlastnictví?“ Broderick se ušklíbl.

Armant pokrčil rameny. „No, teď když vím, že skutečně existuje, ano, byl bych raději, kdyby ho měl někdo, kdo zná jeho účel a schopnosti, aby se nedostal do špatných rukou.“

„Takže to nemá nic společného s tím, že je to klenot, který nemáš ve své sbírce?“

Armant protočil oči. „Nebudu se omlouvat za to, že můj drak touží naplnit naši pokladnici vzácnými drahokamy.“

„Počkej,“ řekl jsem. „Ty máš pokladnici plnou drahokamů? Předpokládal jsem, že když jste se nikdy nezmínili o pokladech, tak je to jen mýtus.“

„Obecně platí, že jen draci s drahokamy si uchovávají poklady,“ řekl Broderick. „My ostatní se můžeme starat o to, abychom si uchovávali věci jako drahokamy a lesklé předměty. Ale stačí, když Armantovi před obličej strčíš něco lesklého, a on se pro to vydá až na kraj světa.“

Armant zvedl bradu. „Mám to v povaze. Nebudu se za to omlouvat.“

Zasmál jsem se. „Můžu se na to podívat? Třeba kde ho máš? Nebo je to jedna z těch věcí, na které bych se neměl ptát? Jako že bys nikdy neprozradil, kde máš svůj poklad?“

„Nemám to všechno na jednom místě,“ řekl Armant. „Spousta z toho je vystavena v muzeích nebo v některých mých obchodech.“

„V obchodech?“ Uvědomil jsem si, jak málo toho o Armantovi vím. Vždycky mi připadal jako studijní typ, který tráví čas v knihovně.

„Armant vlastní síť klenotnictví. To je jeho současný byznys,“ vysvětlil Broderick.

„Takže ti nevadí, že je tvůj poklad vystaven všem na odiv v muzeu nebo tak něco?“

„Ne,“ řekl. „Důležité je, že je můj a že si ho můžu prohlédnout, kdykoli se mi zachce.“ Armant se zadíval do dálky. „A držet ho a dotýkat se ho.“

„Obvykle, když Armanta nějakou dobu nemůžeme najít, najdeme ho v jednom z jeho trezorů, jak si otírá diamanty o celou tvář.“

„Jako bys byl lepší,“ řekl Armant. „Proměňuješ se ve svou dračí bestii a ležíš na kameni.“

Broderick se zasmál. „Touché.“

Bylo hezké vidět, jak se s Armantem baví, i když to bylo na úkor toho druhého. Můj druh se příliš dlouho choval příliš vážně a odmítal si užívat života. Teď se zdálo, že konečně pochopil, že jde o rovnováhu.

„Sněz si snídani,“ řekl Broderick a podal mi sklenici mléka. „Je důležité, abys do sebe dostal hodně vitaminů.“

Napil jsem se, přestože jsem byla docela plný. Pokud mu to udělá radost, tak to udělám.

***

Když jsem dojedl dostatečné množství snídaně, abych Brodericka uspokojil, zamířil jsem na terasu, kde byli Flint a Frost s Keeganem a Crispinem. Ti dva sledovali Leonidase a Galea, jak připravují nářadí a pilové koně, které budou dnes potřebovat na stavbu konstrukce hrací soupravy.

Broderick se konečně dostal k tomu, aby nechal dovézt řezivo, a všichni tři si mysleli, že to všechno zvládnou za jeden den. Měl jsem pochybnosti, ale bude zábavné to sledovat. Každopádně mi odmítli dovolit, abych jim pomohl, i když bych se s kladivem a pilou udržel. Koneckonců, na vlčím sídlišti jsme si stavěli vlastní domy.

„Co myslíš, který z nich ztratí nervy jako první?“ zeptal se Flint. Měl otevřený notebook, snažil se udělat nějakou práci a zároveň se snažil, aby Keegan nemačkal všechna tlačítka.

Sebral jsem Keegana do náruče a polechtal ho. „Pojď sem a hraj si se mnou, prcku.“

Flint si povzdechl. „Děkuju.“

„Normálně bych vsadil na Brodericka. Ale posledních pár týdnů se zdá, že se uklidnil. Už málokdy ztrácí nervy,“ řekl Frost.

Usmál jsem se. „Má své chvíle, tohle by mohla být jedna z nich. Když jde o stavební věci, bývá vybíravý a náročný. Minulý týden, když s Armantem rozebírali tu stěnu mezi knihovnou a hernou, měl pár vybraných slov na adresu toho ‚zatraceného draka s drahokamy‘.“ Napodobil jsem Broderickův chraplavý hlas. Musel mě slyšet, protože vzhlédl a střelil po mně úsměvem. Zamával jsem mu.

„Vsadím se, že Leo ji do konce dne zapálí,“ řekl Flint.

„To by radši neměl. Dali jsme si s tím dřevem sakra práci,“ řekl jsem.

„Nedělej si srandu,“ řekl Frost. „Musel jsem si toho řidiče dodávky zatraceně proklepnout, abych se ujistil, že to není nějaký tajný upír nebo něco podobného.“

„Už se nemůžu dočkat, až bude celá ta záležitost s Molpe a Peterem za námi,“ řekl jsem.

„Já taky,“ řekl Frost. „Gale odmítá mluvit o tom, že by měl další děti, dokud se s nimi nevypořádá.“

„Leo je na tom stejně,“ řekl Flint.

„Takže ta šílená ochranitelská nálada neskončí ani po těhotenství?“ Zeptal jsem se.

Flint i Frost zavrtěli hlavou. „Ne. Jen se to zhorší.“

Pohladil jsem si rukou břicho. „Tolik vzrušujících věcí, na které se můžeme těšit.“