Tormented - 50. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

O tři měsíce později

Ležela jsem podepřená na loktech a s polštáři pod břichem ve vysoké trávě jen pár metrů od šplouchajících vln a zhluboka jsem se nadechovala svěžího slaného vzduchu, zatímco jsem ležela na slunci, abych si trochu opálila nohy a záda.

Harrison odběhl do našeho nového plážového domku pro studené nápoje a slunečník, zatímco já jen odpočívala. Staral se o mě jako matka slepice, a i když jsem na to zpočátku nebyla zvyklá, pomalu jsem si na to zvykla a teď jsem si naprosto užívala, že mě můj muž rozmazluje.

Přestěhovali jsme se teprve před několika týdny a stále jsme si zvykali na život tak blízko krásného oceánu, takže jsme se toho rána rozhodli naplno využít jasné modré oblohy a krásného počasí.

Líně jsem listovala v tabletu a hledala online svatební stránky jako inspiraci pro vytvoření nástěnky nálad na sociálních sítích. S Harrisonem jsme se rozhodli, že Jade si zaslouží svou chvilku slávy jako červenající se nevěsta, a mně se ulevilo, že mám víc času na plánování svého výjimečného dne. Naše svatba měla být vším, o čem jsem odmalička snila, a přesným opakem dne na ostrově s Nolanem.

Bylo snadné se rozhodnout, že se vezmeme až po Ryderovi a Jade, protože jsme jim nechtěli ukrást pozornost. Na mě přijde řada už brzy a pořád jsem se musela štípat, abych uvěřila, že nesním, a že se mi Harrison zavázal.

Součástí zábavy při plánování svatby bylo prohlížení fotek, abych získala nápady na výzdobu a místa konání, a já si dávala na čas, aby to bylo správně. Nejdůležitější částí však bylo mé hledání netradičních šatů. Poslední, co jsem chtěla, byly šaty, které by mi připomínaly Nolana nebo ten hrozný den. Harrison byl naprosto v pohodě s mými nápady a řekl mi, že jediné, na čem mu záleží, je to, abych se ukázala a neutekla mu. Jako by to bylo možné.

Páni! Co to bylo?

Nolanův obličej se objevil v aktuálním zpravodajském článku a já se nadechla, když mi pohled padl na jeho zamračenou tvář částečně zakrytou zvednutou rukou, aby odradil kameru. Nemohla jsem se ubránit úsměvu. Ach ta ironie, jak se snažil vyhnout tomu, aby ho po zatčení vyfotili.

Pokaždé, když jsem během probíhajícího soudního procesu viděla ve zprávách Nolanovu tvář, zvedl se mi žaludek. Teprve nedávno, po týdnech terapie, jsem si vypěstovala pocit lhostejnosti, kdykoli jsem slyšela nebo viděla cokoli, co s ním souviselo.

Zrovna když jsem chtěla přejet prstem po obrazovce, aby obrázek zmizel, upoutal mě titulek.

Bývalý senátor Nolan Parker nalezen mrtvý.

Zatajila jsem dech a přečetla si zbytek článku. Většina z něj byla stará zpráva, takže jsem jen zběžně přečetla ty části, které zmiňovaly, že zostuzený senátor pobýval v luxusním apartmá pod přísnou ochrankou, zatímco čekal na rozsudek. Vyhodil spoustu peněz nejlepším právníkům v zemi, aby ho zastupovali, a vyjednali mírné podmínky kauce.

Typický Nolan. Někteří lidé se nikdy nezmění.

Přesto nezáleželo na tom, kolik peněz utratil nebo že jeho tým právníků byl zvyklý chránit své klienty a vyhrávat jejich případy. Počet lidí, kteří proti němu přišli svědčit, byl ohromující. Zdálo se, že Nolan si získal více nepřátel než přátel. Během soudního procesu byl odhalen jako podvodník a vykořisťovatel, prolhaný a bezohledný člověk, kterému bylo jedno, koho využije nebo poškodí ve své snaze dostat se na vrchol.

Když si pomyslím, že jsem k němu byla téměř doživotně připoutána, žaludek mi udělal podivný kotrmelec a já musela spolknout žluč, která mi stoupala do krku. Zdá se, že potřebuju víc terapeutických sezení.

Četla jsem dál. Chtěla jsem vědět, jak zemřel.

Spekulovalo se, že spáchal sebevraždu, ale tomu jsem nevěřila. Nolan byl příliš velký narcis na to, aby vůbec uvažoval o tom, že by si něco takového udělal. Mnohem větší pravděpodobnost byla, že se někdo rozhodl, že je čas, aby se sebestředný politik setkal se svým stvořitelem.

Dívala jsem se do dálky a sotva zaregistrovala modř oceánu nebo skřehotání racků, jak moje mysl zpracovávala nové informace. Zaplavila mě úleva, že Nolan už nebude moct ovlivňovat mou budoucnost.

Navzdory Harrisonovu ujištění, že mě bude chránit vlastním životem, jsem se nemohla zbavit malého semínka strachu, které se mi pevně usadilo v mysli. Dokud byl Nolan naživu, mohl se vždycky vrátit a ohrozit mou rodinu.

Ani vězení by ho nedokázalo zastavit, kdyby se ke mně chtěl dostat. Nebo k Harrisonovi.

Jakmile mě terapeut, ke kterému jsem chodila dvakrát týdně, přesvědčil, že Nolan čerpá erotické uspokojení z obdivu svých vlastních fyzických a duševních kvalit a že s největší pravděpodobností není schopen milovat někoho jiného, bylo pro mě mnohem snazší vyrovnat se s tím, co se mi na tom ostrově stalo.

Vždycky šlo jen a jen o Nolana. Pouze mě používal jako nástroj k ukojení svého ega.

Byla jsem hrdá na to, že jsem se konečně dokázala odpoutat od toho, jak využíval mé tělo, a snažila se ze všech sil jít dál. Přes to všechno malé semínko pochybností zůstávalo navždy.

Zachmuřila jsem se, když jsem si vzpomněla na vyčerpávající období, které jsem prožila po našem návratu z ostrova. Výpovědi, svědectví o tom, čím jsem si prošla, vyšetření a testy… týdny a týdny, ale teď mi to všechno připadalo jako rozmazaná šmouha.

Při vzpomínkách na peklo, kterému mě Nolan vystavil, jsem se probouzela zpocená a křičela, protože mě ve spánku přepadaly noční můry. Pokaždé mě Harrison utěšoval, pevně mě držel a ujišťoval mě, že všechno bude v pořádku.

Pokaždé mě houpal v náručí a opakovaně šeptal jedno konkrétní slovo: „Karma, bejby, karma.“

Nebýt Harrisona, mohla jsem se snadno zbláznit.

Můj muž mě zachránil nejen fyzicky, ale ve všech ohledech, na kterých opravdu záleželo. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vyrovnala, než jsem překonala emocionální překážky a psychické strádání, ale s pomocí Harrisona, Rydera a Jade se mi to podařilo.

Dokonce i muži ze Scorpio Stinger mi pomohli se uzdravit. Na mou počest uspořádali na základně grilování a Razor pro mě měl dokonce kytici květin, když jsme přijeli.

Zpočátku jsem měla problém odpustit otci jeho podíl na té noční můře, ale on mě ujistil, že měl na srdci jen mé nejlepší zájmy a ani v nejdivočejších snech by ho nenapadlo, že se Nolan zachová tak, jak se zachoval. Nemohla jsem to předvídat a žila jsem s ním, takže jsem se rozhodla to prostě nechat být.

Navíc se Bill postaral o mého miláčka Miu-Miu, takže jsem mu za to musela dát za pravdu. Miu-miu se s námi přestěhovala do domu, ale nesnášela oceán, takže jsme ji nikdy nebrali s sebou, pokud jsme měli v plánu se koupat.