Tormented - 46. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

Zatímco Ryder následoval Harrisona ke dveřím a zamkl za ním, já jsem sebrala oblečení z postele a zmizela v koupelně, abych se převlékla. Tílko a sukně mi byly mírně volné a já si uvědomila, že jsem musela zhubnout, protože jsem je nosila vždycky. Prohrábla jsem si prsty vlasy a podívala se na pohublé rysy, které na mě zíraly ze zrcadla.

Moje oči vypadaly na můj obličej příliš velké a klíční kosti byly výraznější než obvykle. Protáhla jsem si ruce rukávy svetru a omotala si ho kolem těla, zatímco jsem vystřelila k Sofii poděkování. I když venku bylo horko a příjemně, uvnitř jsem se třásla až do morku kostí a v klimatizovaném pokoji jsem se prostě nemohla zahřát.

Když jsem vyšla z koupelny, Ryder ke mně udělal pár kroků blíž a v jeho očích jsem viděla obavy.

„Ublížil ti Summers?“

Zavrtěla jsem hlavou, po tvářích mi stékal nový proud slz a rty se mi chvěly.

Nesnáším, když jsem takhle rozbrečená.

Ryder si mě přitáhl do náruče. Nechala jsem ho, aby mě objal, když jsem si vyplakávala srdce a nechala odejít strach a úzkost, které jsem v sobě držela, zatímco jsem se snažila být silná. Bratr mě pohladil po vlasech, políbil na čelo a tiše mi řekl, že všechno bude v pořádku. Tak moc jsem mu chtěla věřit, ale co když se mýlil?

Nakonec mé slzy ustoupily a vzlyky, které mi zmítaly tělem, ustaly. Odtáhla jsem se od něj a sklopila oči, abych skryla své rozpaky.

„Podívej se na mě, Evo.“ Plaše jsem zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem. Jeho palce mi jemně přejely po tvářích a on mi věnoval úsměv, který mu sahal až do očí. „Zasraně mě ničí, když tě vidím brečet. Jak ti můžu pomoct? Rád Summersovi uříznu koule, jestli to chceš. Jen si řekni, sestřičko. Udělám cokoli, abys zase měla úsměv na tváři.“

Vtipné bylo, že Ryder to myslel naprosto vážně.

„Bože, mám takové štěstí, že tě mám. Ale ne, to není to, co chci.“

„A co tedy? Prostě to řekni.“

„No, něco přece.“ Odmlčela jsem se a zhluboka se nadechla. „Chci, abys byl kvůli mně šťastný.“

„Co?“ Zmatek v jeho tváři byl k nezaplacení. „Já to nechápu.“

„Harrison mě požádal o ruku. Řekla jsem ano. Prosím, buď za nás šťastný,“ prosila jsem ho. Nemyslela jsem si, že by mi záleželo na tom, co si myslí ostatní, ale záleželo mi na tom, aby s tím Ryder souhlasil.

„Kurva… opravdu nemám slov.“ Úsměv zmizel, ale v jeho očích zůstalo teplo, když pátraly v mých. „Opravdu to chceš? Miluješ ho?“

„Ano, miluji. Miluji ho, se všemi bradavicemi.“

„Jo, tomu rozumím. Láska tě dokáže posadit na zadek. Nikdy jsem ji nechtěl, ale láska si mě našla v podobě drzé blondýnky, které jsem nedokázal odolat. Teď si bez ní nedokážu představit život, takže to chápu.“

„Máme tvoje požehnání?“

„To je trochu silné slovo.“ Zkřížil ruce na prsou. „Řekněme, že mu dám šanci, aby se ukázal jako ten pravý muž pro tebe. Ale budu ho sledovat. Jeden špatný krok a bude mít co do činění se mnou.“

Naklonila jsem se k němu a políbila ho na tvář. „Díky,“ zašeptala jsem. Bylo uklidňující vědět, že mi Ryder kryje záda.

Chytil mě za obě ramena, zúžil oči a zeptal se: „Co to bylo za smutné slzy, Evo? To přece nemělo nic společného s Harrisonovou žádostí o ruku, ne?“

„Když budu upřímná, tak přiznávám, že ano. Mám takový strach, že už mě nebude chtít, až zjistí…“ Zadusila jsem se a zmlkla. Mluvit o svých obavách bylo těžší, než jsem si představovala.

Ryder se posadil na pohovku u okna a poplácal mě vedle sebe, abych si sedla.

„Vysvětli mi to. Tuhle část nechápu,“ řekl.

Třela jsem si hruď. „Stalo se něco strašného.“

Jeho obočí se srazilo a čelist se mu sevřela. „Pokračuj.“

„Já… um… Nolan…“ Hlas se mi znovu zadrhl a knedlík v krku se odmítal pohnout. Vyhnula jsem se Ryderovým očím, ty své jsem nechala sklopené a vlasy mi visely přes obličej jako závěs.

„Nolan?“ Ryder se dlouze nadechl. „Řekni mi, co udělal.“

Slova mi odmítala vyjít z úst, protože se mi do očí znovu draly slzy. Na kůži mi vyrazil pot a já si třela lepkavé ruce o sukni.

Ryder zaskřípal zuby. „Evo, znásilnil tě?“

Přikývla jsem. Horko se mi rozšířilo z hrudi na tváře a já jsem nedobrovolně sevřela stehna, jak mě zaplavil stud.

„Zasraný prase!“

Hněv i síla jeho hlasu mě vyděsily.

Ryder vyskočil z pohovky a udeřil pěstí do zdi. „Zabiju to špinavý prase holýma rukama.“

„Rydere, uklidni se. Nechci, aby se to dozvěděl někdo další. Prosím, neříkej to Harrisonovi.“

„Nechápu, proč ne. Summers bude chtít toho parchanta stáhnout z kůže zaživa, až se to dozví. Zase budeme na stejné straně, ale budeme se hádat o to, komu připadne čest ukončit život toho mizerného sráče.“

Ruka mi vylétla ke krku. „Prosím, nedělej žádné hlouposti. Půjdeš do vězení – Nolan za to nestojí. Proto to Harrisonovi neřeknu. Určitě bude mít stejnou reakci jako ty a poslední, co chci, je, aby někdo z vás shnil ve vězení kvůli Nolanovu zločinu.“

Ryderovi začalo cukat v oku. Kurva. Nesnášela jsem, když se to stávalo.

„Tohle před Summersem neutajíš. Ne, jestli to s tím sňatkem myslíš vážně.“

„Prosím tě, nechci, aby se vám oběma stalo něco zlého. Nolan se už pokusil Harrisona zbavit tím, že ho poslal na nebezpečnou misi. Bůhví, co se stane mému snoubenci, pokud se mu to vymkne z rukou. Zatím to nechávám mezi námi, abych Harrisona ochránila. Až se vrátíme do Los Angeles, nahlásím se úřadům a nechám se vyšetřit. Pomohou mi to profesionálně vyřešit a budou vědět, jak nejlépe postupovat dál.“

„To v žádném případě nepůjde. Summers je chytřejší, než mu přisuzuješ. Přijde na to a bude z toho šílet jako opice. Nech to na mně, ano?“

Do krku se mi tlačila nevolnost. Byl to shluk událostí a já jsem neviděla dobrý výsledek, ať jsem se na to dívala jakkoli.

Ryder se vrátil k místu, kde jsem seděla, a přitáhl si mě k sobě. „Poslyš, omlouvám se za ten výbuch a za to, jestli jsem tě vyděsil. Jsi po tom všem v pořádku? Protože právě teď je to nejdůležitější, i když jsem se choval jako blázen, když jsi mi to řekla.“

Složila jsem ruce do klína a věnovala mu, jak jsem doufala, uklidňující úsměv. Nedej bože, abych mu řekla, že to byl nechráněný sex. „Jsem v pořádku. Bylo to tehdy hrozné a chtěla jsem umřít, ale jsem bojovnice a tohle zvládnu.“

„Jsi silná žena, ale tohle nebyla tvoje vina… Chápeš to, jo? Až se vrátíme do Los Angeles, zajistíme ti tu nejlepší léčbu.“

Položila jsem mu ruku na paži. „To ovšem znamená, že to nemůžeš říct ani Jade. Ne proto, že bych jí nevěřila, ale čím méně lidí to bude vědět, tím lépe. Půjdu k doktorovi a terapeutovi, protože vím, že to potřebuji, ale jinak…“

„Takže necháš senátora, aby se z toho dostal? Nepodáš na něj žalobu nebo ho neodhalíš jako toho zasranýho parchanta, kterým je?“

Zavrtěl jsem hlavou. O tom únosu se toho zveřejní víc než dost a pochybovala jsem, že by se Nolanova kariéra po tomhle někam posunula. Byl zničený a zasloužil si to, ale chránit Harrisona před odplatou bylo důležitější než má vlastní pomsta.

„Budu k tobě upřímný – nejsem si jistý, jestli jsi hloupá, nebo odvážná. Nejspíš obojí.“ Ryder si promnul zátylek, když se na mě podrážděně podíval. „Udělám s tebou dohodu. Neřeknu ani slovo, dokud to Summersovi neřekneš sama. Ale nemůžeš to ignorovat a předstírat, že se to nestalo, protože se to stalo a ty se s tím musíš vyrovnat. Co se týče Parkera, dostane, co si zaslouží. Zaslouží si trest za to, co ti udělal.“

Jako obvykle měl Ryder pravdu.

„Dobře, udělám to hned, jak se vrátíme do LA. Díky, že jsi mi to rozmluvil.“

„Miluji tě, sestřičko. Chci pro tebe jen to nejlepší.“

„Na bratra jsem měla opravdu štěstí. Taky tě miluju, Rydere.“

Úsměv, který mi věnoval, rozzářil celou místnost. „Já jsem ten šťastný sráč, který má dvě nejúžasnější ženy na světě, které mě milují.“ Natáhl ke mně ruku. „Připravena jít?“

Několikrát jsem se zhluboka nadechla, abych zklidnila nervy, urovnala jsem si sukni a přejela si rukou po vlasech. Přikývla jsem a zavěsila se do jeho paže.

„Pojďme domů,“ řekla jsem. „Budoucnost čeká.“