Tormented - 43. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

„Takže když ti technicky vzato dlužím svůj život, znamená to, že mě vlastníš? Jsem tvoje a můžeš si se mnou dělat, co chceš?“ Mírně jsem se odtáhla, abych viděla Harrisonovu pohlednou tvář.

„Mohl bych říct ano a donutit tě, abys byla mým otrokem.“

„Já vím. Ale…?“

„Proč předpokládáš, že existuje nějaké ale?“

Pokrčila jsem rameny. „Protože vždycky existuje.“ Zrychlil se mi dech, když jsem čekala na jeho odpověď.

„Dobře, vyhrála jsi,“ přiznal se smíchem. „Chtěl jsem říct… ale jen když budeš chtít.“

„Co tím myslíš?“

„To znamená, že tě nechci vlastnit.“

Ztěžka jsem polkla. „Nechceš?“

„Ne.“ Prstem mi pomalu sjel po tváři a podél čelisti. „Mnohem raději bych byl, kdyby ses mi podřídila, protože chceš. Dobrovolně se mi odevzdáváš. Je rozdíl mezi tím, když jsem tvým pánem, protože tě k tomu nutím, a tím, když jsem tvým pánem, protože mi důvěřuješ natolik, že mi poskytneš kontrolu, po které toužím.“

Koutky úst mi zacukaly. „Aha, takže přiznáváš, že toužíš po kontrole?“

„Mám to v DNA, bejby. Ale když jde o tebe, nejenže po ní toužím, já po ní toužím celým svým srdcem a celou svou duší.“

„Páni, to je intenzivní.“

Zasmál se. „Znáš mě někdy jako něco jiného?“

Chvíli jsem o tom přemýšlela, než jsem zavrtěla hlavou. „Ne, jsi velmi vášnivý muž ve všem, co děláš. Nikdo tě nemůže obvinit z lhostejnosti. Máš tak silné přesvědčení a emoce. Jen mě to někdy vyčerpává, když se tě snažím pochopit.“

„Není nic vášnivějšího než ty, Evo. Ani na vteřinu se nic nepřiblíží tomu, co k tobě cítím.“

„Řekni mi víc. Miluju, když jsi otevřená kniha a já se nemusím snažit uhodnout, co se ti honí hlavou.“

„To se změní. Za chvíli tě přestane bavit, když ti budu dávat najevo, jak moc pro mě znamenáš.“

„Jen to ukazovat?“ Potřebovala jsem víc. Chtěla jsem i slova.

„Chceš říct, že ti nestačí, když ti můj pták ukazuje, jak moc tě miluje?“

„No, to odpovídá jen jednomu tvému mozku. Zajímalo by mě, co se děje tady.“ Políbila jsem ho na čelo a pak přes košili na tetování nad srdcem. „A tady.“

„Mělo by to být celkem zřejmé, ale protože nevidíš, jak jsem tebou okouzlen, asi to budu muset napravit.“

„Jo?“

„Jo.“

„Nemůžu se dočkat, až uvidím jak.“

„Podle mě existuje jen jeden způsob, ale ty už jsi řekla, že žádný šukání. Takže se asi budu muset spolehnout na slova, bejby.“

Srdce se mi málem zastavilo. Na tohle jsem čekala.

Rukou mi sevřel zátylek a zadíval se mi do očí. Na několik okamžiků jsme se jeden v druhém úplně ztratili. Nic jiného neexistovalo a na ničem jiném nezáleželo. Byli jsme jen my dva, svět ustupoval do pozadí.

Intenzita jeho očí mě propalovala do duše. „Miluji tě, Evo, tak moc, až to bolí. Snažil jsem se držet stranou, ale jsem jen člověk a potřebuji tvou lásku, aby mě uzdravila. Díky tobě jsem celý a kvůli tobě stojí za to žít. Když jsem s tebou, můžu se uvolnit a být sám sebou. Jsi světlo, které přináší lásku do nejzazších koutů mé temné a zničené duše. Díky tobě se mi chce dýchat, bejby, protože tě miluji.“

Byla to ta nejkrásnější slova, jaká jsem kdy slyšela. Věděla jsem, co Harrison potřebuje, aby je vyslovil s tak upřímným přesvědčením.

Byla to pravda. Harrison mě miluje.

Natáhla jsem ruce, vzala jeho tváře do dlaní a několikrát jsem zamrkala, abych si vyčistila vodnatý film na očích. „Miluji tě, Harrisone. Tak, tak, tak moc. Potřebuji tě stejně jako ty mě. Společně jsme dvě části jednoho celku. Pokud jsi ty temnota a já světlo, znamená to, že se k sobě dokonale hodíme a společně jsme neporazitelní.“

Jeho čelo se opřelo o mé. Několikrát se zhluboka nadechl a roztřeseným hlasem řekl: „Nezasloužím si tě, ale proboha, já to změním a stanu se tě hodným. Děkuji ti, že mě miluješ. Nedokážu ani popsat, co pro mě znamená, když tě slyším říkat tato slova.“

„No, myslela jsem, že jediné, co ode mě chceš, je moje poddajnost a moje tělo.“

„Chci mnohem víc, bejby. Mnohem víc.“

Jeho rty zakryly mé a líbal mě s takovou vášní, že jsem si říkala, jak se jeden druhého vůbec nabažíme. Nakonec uvolnil mé rty a s vrčením mě přitiskl ke své erekci. To, co jsme si navzájem dělali ve fyzickém měřítku, bylo zřejmé.

Prostě jsem se musela zeptat. „Ještě? Co chceš, Harrisone?“

„Chci od tebe všechno, Evo. Všechno, co mi můžeš dát. Tvé tělo, tvé srdce, tvou duši. Dáš mi to, bejby?“

Ztěžka jsem polkl. Chtěla jsem. Tak strašně moc.

„Ano.“

Harrison se na mě usmál a v koutcích očí se mu objevily vrásky. „Vezmeš si mě, Evo? Byla bys ochotná zkrotit tu bestii a udělat ze mě lepšího muže?“