Tormented - 37. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Harrison

Když jsem jel k Ryderovi a Jade domů, poslal jsem mu rychlou zprávu.

 

Mám informace. Jsem na cestě k tobě. Brzy si promluvíme.

 

O pár vteřin později přišla odpověď.

 

Tak si kurva pospěš.

 

Ryder by se nikdy nezměnil. Předtím jsem Sonnymu řekl, že je můj přítel. Ach jo, obě naše sestry byly nejspíš zamilované do kreténů. Nedokázal jsem se úplně smířit s myšlenkou, že by Jade mohla mít pravdu a že na mně Evě záleží víc, než jsem schopný pochopit, ale o svých vlastních citech jsem si už nedělal žádné iluze.

Bylo zapotřebí Savageovy úvahy, aby mi pravda konečně došla a prorazila mou tlustou, odolnou lebku, a teď i tak jednoduchá otázka, jako byla ta Sonnyho, aby mi došlo, že jsem do Evy tak zamilovaný, že nevím, co si počít sám se sebou. Kurva.

Naplnila mě lehkost bytí, jakou jsem už léta necítil. Opravdu takhle vypadá láska? Cítil jsem se nepřemožitelný, neomylný a úplně mimo.

Zachránit ji bude možná ta snadnější část. Koneckonců jsem se tím živil a byl jsem v tom nejlepší. Právě ta část, kdy jí do očí řeknu, jak se cítím, kdy konečně přiznám, jaký jsem byl kretén, mě děsila k smrti.

Byl jsem tak ponořený do myšlenek, že než jsem se nadál, dorazil jsem k domu.

Jade mi vyšla naproti. „Harrisone, jsem tak ráda, že jsi zpátky.“ Objala mě kolem krku a políbila, pak mi položila tvář na hruď a objala mě.

Bože, tohle mi chybělo. Jak je to dlouho, co jsem svou sestřičku naposledy pořádně objal? Styděl jsem se přiznat si, že si ani nepamatuju, kdy to bylo naposledy, přitiskl jsem si ji k hrudi a vlepil jí jemný polibek do vlasů.

„Jsem rád, že jsem zpátky.“ Držel jsem ji na délku paže a setkal se s jejím pohledem. „Omlouvám se, že jsem byl takový kretén. Omlouvám se za všechno, co se mezi námi stalo. Nikdy to nedokážu napravit, ale slibuju, že odteď budu velkým bratrem, jakého si zasloužíš.“

Jade otevřela ústa. Kurva.

„Byl jsem tak zlý, co?“

Usmála se a zavrtěla hlavou. Oči se jí leskly a rychle zamrkala. „Ne, jen jsi byl ochranitelský. To je to, co děláš.“

Vzal jsem její ruce do svých. „Opravdu mě to mrzí. Můžeš mi odpustit?“

Ženy byly tak zvláštní. Přikývla a zároveň se usmála, zatímco jí po tváři stékaly slzy. Jak je to možné?

„Miluju tě, Harrisone. Na tom se nikdy nic nezmění.“ Hlas se jí zadrhl, když si hřbetem ruky otřela slzy.

„Jsem šťastný muž,“ řekl jsem prostě. Nebylo dost slov na to, abych popsal, jak zatraceně moc.

Ryder vyšel ven také. Objal Jade kolem ramen a přitáhl si ji k hrudi. „Ježíši, proč kvůli tobě Jade pláče?“ V jeho hlase byla zřetelná rozmrzelost.

Otočila se v jeho objetí, položila mu ruku na tvář a políbila ho. „To je v pořádku. Jen jsme se usmiřovali. Všechno je v pořádku.“

„Aha,“ řekl Ryder, ale přesto po mně střelil varovným pohledem.

Konečně mi to došlo. Někdy jsme ublížili lidem, které jsme milovali nejvíc, protože jsme byli příliš hloupí, než abychom to věděli lépe. Alespoň v mém případě to byla až příliš velká pravda. Musel mi to ukázat někdo větší než já – moje mladší sestra. Cítil jsem její bezpodmínečnou lásku, i když jsem byl zodpovědný za jednu z nejhorších věcí, která se jí kdy stala.

„Pojďme dovnitř. Řekni nám, co jsi zjistil o Evě.“ Ryder zněl znepokojeně a v jeho tváři se objevily hluboké vrásky plné obav. S rukou ochranitelsky položenou na Jadeiných zádech ji vedl zpátky dovnitř.

Způsob, jakým se Ryder choval k Jade, jako by pro něj byla sluncem, měsícem a hvězdami, mě donutil spolknout silný knedlík v krku. Taky jsem to chtěl. Jen jsem byl příliš zaneprázdněný tím, že jsem se utápěl ve vlastní temnotě, než abych si uvědomil, jak moc.

Bylo zvláštní, jak když si najednou uvědomíme něco nového, vidíme to všude kolem sebe. Láska byla v tomto domě silná. Už jen to, jak se ti dva k sobě chovali, mi odpovědělo na všechny otázky, jestli jsem schopný mít něco takového ve svém životě.

Chci to víc než cokoli jiného. S Evou.

„Proč se usmíváš?“ Jade byla vnímavá a jejím očím nic neuniklo.

Setřel jsem si úsměv z tváře. Teď na to nebyla vhodná chvíle. Eva byla stále v nebezpečí a Ryder mě sledoval jako ostříž.  „Neusmívám se.“

„Řekni nám, co jsi zjistil.“ Ryder šel rovnou k věci. Nešetřil slovy ani se s ničím nemazlil.

„Můžeme si sednout? Mám tu nějaké fotky, které vám chci ukázat.“

Ryder povytáhl obočí, to s podivnou rýhou. „Jistě.“

Než se posadil na gauč, ukázal na místo a přitáhl si Jade na klín. Pohladil ji po břiše a držel ruku na jejím těhotenském břiše, jako by přede mnou chránil své nenarozené dítě. Pochopil jsem ten vzkaz jasně a zřetelně. Ryder mi nevěřil ani v blízkosti mé vlastní sestry.

Pročistil jsem si hrdlo a předložil fotky. „Eva byla unesena. Nolan zasranej Parker a jeho poskoci v práci.“

Ryder mi vzal fotky z ruky a pozorně je studoval. Jeho normálně opálená pleť zbledla. Čelist se mu pevně sevřela, když si fotky jednu po druhé prohlížel.

„Ten zasranej sráč!“  Způsob, jakým jeho hlas zaburácel, přiměl Jade i mě vyskočit. Senátor Parker si vybral špatné dva muže, se kterými chtěl vyjebat.

Jade si od Rydera vzala fotky. Třesoucíma se rukama je studovala zblízka.

„Co jí to udělali? Vypadá opilá nebo omdlelá. Proboha.“ Moje sestra zněla, jako by byla na pokraji pláče, a já si nebyl jistý, jak moc je to pro dítě dobré.

Opatrně jsem si od ní fotky vzal a strčil si je do kapsy. „Nejspíš je zdrogovaná. Už jenom kvůli tomu uříznu Parkerovi koule a nechám ho vykrvácet.“

Ryder zvedl ruku. Možná jsem byl příliš názorný, a tak jsem to trochu zmírnil, když jsem pokračoval. „Moji kluci mají taky docela dobrou představu o tom, kde se to nachází. Parker má s sebou celou svou ochranku. Tvrdí hajzlové, všichni jsou bývalí vojáci. Musíme jednat rychle a potřebujeme početní převahu.“

„To můžu zařídit. Kluci čekají jen na můj telefonát.“

„Kolik jich máš?“

„Pět. Když budeš potřebovat, tak jich bude víc.“

„Přidej mě, tebe a Savage, a je nás osm. To by mělo stačit. Musíme vyrazit co nejdřív. Na místo určení to máme dvě hodiny letu.“

Ryder se zachmuřil. „Letět? Někteří z mých chlapů nemají rádi létání.“

„No, jiná možnost není. Jízda několik set mil bude trvat příliš dlouho. Bůh ví, v jakém stavu je Eva. Navíc to musíme udržet co nejméně nápadné. Nikdo se to nesmí dozvědět ani je varovat, že přijíždíme. Moment překvapení je naše nejlepší zbraň.“

„Můžu jít taky?“ Jade se podívala na Rydera a pak na mě. Její výraz byl vážný.

„Ne, bejby. Musíš zůstat tady. Nemůžu se o tebe bát, když tohle děláme. Zeptám se Mii, jestli můžeš zůstat u nich, a požádám jednoho z kluků, aby na tebe dohlédl.“

„Ale já chci pomoct Evě. Bude potřebovat ženu…“

„Jade. Řekl jsem ne. Nebudu riskovat tvůj život.“ Ryderův hlas byl tichý, ale přísný. Navzdory tomu, jak moc se mi motorkář nelíbil, musel jsem před ním smeknout klobouk. Políbil ji na břicho a pak se na ni usmál. „Musíš se postarat o naše děti. To je tvoje práce, jasný?“

„Děti?“ zalapal jsem po dechu.

Ryder se na okamžik usmál. „Jo, budeme mít dvojčata.“ V očích mu zářila pýcha a Jade se rozzářila úsměvem od ucha k uchu.

„Myslím, že máš pravdu. Budu se tady s Miou poflakovat a můžeme se dívat na filmy a jíst popcorn.“

Ryder se uchechtl. „To je moje hodná holka.“

Ulevilo se mi, že to byl on, kdo Jade odmítl. Tohle nebyla dovolená, na kterou jsme se chystali. Bylo to riskantní a nebezpečné. Parkerovi muži budou po zuby ozbrojení a já nehodlal riskovat. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby došlo k prolití krve.

Podíval jsem se na hodinky. „Za jak dlouho můžeš být připraven? Najímám si malé letadlo, které nás odveze.“

„Moji lidé se tam s námi mohou setkat. Bude jednodušší, když přiletí na letiště přímo z klubu. Pojedu s tebou a během cesty můžeme vymýšlet strategii.“

Byly věci, o kterých jsme s Ryderem museli mluvit a které jsem nechtěl, aby Jade slyšela, takže mi to vyhovovalo.

„Vyzvedneme Savage po cestě. Všechno je v pořádku.“ Zvedl jsem se, připravený dát se do pohybu. Nemohl jsem se dočkat, až vyrazím.

Ryder políbil Jade a já se omluvil, že půjdu do koupelny, abych jim dopřál chvilku soukromí. Chvíli mi to trvalo, a když jsem se vrátil do místnosti, ti dva se na sebe ještě pořád lepili. Odkašlal jsem si. „Hej, pojďme.“

Jade zrudla sytě růžovou barvou, když ji Ryder pustil a ona mu sklouzla z klína. Hravě ji plácl po zadku, než překonala vzdálenost mezi námi a objala mě kolem krku.

„Prosím, buď opatrný, Harrisone. Přiveď Evu a Rydera v jednom kuse. A sebe taky. Slib mi to.“

Knedlík v krku hrozil, že mě zadusí.  „Slibuji.“

Ryderovo obočí se znovu zvedlo. Nechtěl mi věřit na slovo.

Políbil jsem Jade na čelo a o krok ustoupil.

Můj pohled se setkal s Ryderovým. Jeho tik v oku, který byl sotva znatelný, když jsem přišel, se stal mnohem zřetelnějším. Žaludek se mi zvedl z pocitu blížící se zkázy.

Jakmile jsme nasedli do auta a vyjeli, otočil jsem se na Rydera. „Jsi v pořádku?“ Z toho škubání jsem byl nervózní jak sviňa.

Chvíli váhal, než odpověděl. „Mám špatný pocit, chlape. Jako by se Evě něco dělo.… něco opravdu, opravdu špatného.“ Tvář měl tvrdou jako žula a na čele se mu vytvořily drobné krůpěje potu.

Srdce mi bušilo do žeber. To snad ne. Smluvil bych se i se samotným zasraným ďáblem, abych ji uchránil před újmou. Sešlápl jsem pedál plynu a uháněli jsme čtvrtí, dokud jsme nenarazili na dálnici.