Tormented - 32. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Eva

Nolan si přejel rukou po zanícené tváři. „Budeme šťastní, zlato. Pokud budeš šukat jako lvice, kterou jsem dnes poznal, všechny mé mokré sny se splní. Nejen že budu mít podporu mocného hudebního magnáta, budu mít ve své posteli nejkrásnější ženu v LA.“

Zalapala jsem po dechu. Slyšela jsem dobře? Co s tím měl můj otec společného?

Posunula jsem se, když jsem se snažila uvolnit pouta kolem zápěstí. „Počkej. Proč zmiňuješ mého otce? Má s tím něco společného?“

„Hm, ne přímo. Ale už jsem ho požádal o tvou ruku. Podruhé dal své požehnání. Řekl, že udělá cokoli, aby Summerse dostal z tvého života. Dokonce si zažertoval, že bude mít za svého zetě raději nevěrníka než vraha.“

Pane Bože. Přestala jsem bojovat s omezeními a na chvíli zavřela oči. Když jsem je znovu otevřela, zhluboka jsem se nadechla a promluvila nejklidnějším hlasem, jaký jsem dokázala sebrat. „Co dalšího?“

„Co myslíš?“ zeptal se se zamračením.

„Kolik peněz přislíbil na tvou příští kampaň?“

Začínalo to do sebe zapadat. Můj otec sponzoroval Nolana, aby mi zabránil být s Harrisonem. Bylo to všechno o penězích a moci a nikdy ne o mně. Pro Nolana jsem nebyla nic víc než cesta do šekové knížky mého otce a nakonec majetek, který vlastnil.

„Takhle to není. Bylo to jedno s druhým. Ale vím, že Bill přispěje pár miliony.“

Co jsem udělala, abych si tohle zasloužila? Jediný muž, který ode mě pravděpodobně pro svůj vlastní zisk nic nechtěl, byl Ryder.

Nolan se na mě pokřiveně usmál. Byl to stejný úsměv, ze kterého se mi zrychlovalo srdce. Nyní to zanechalo mé srdce chladné. Viděla jsem skutečného muže za falešným úsměvem a on mě děsil jak hrom. Jak se jen dokážu držet své strany dohody, neměla jsem absolutně žádnou představu.

„Protože jsi souhlasila, že si mě zítra vezmeš, myslím, že máme co oslavovat.“

Přiblížil se ke mně, opřel se o lokty a vznášel se nade mnou.

„Hm…“ Olízl mi rty a skrze mě projel třes. Mezi námi se rozhostilo ticho a srdce mi bušilo v uších, když jsem se zmítala a hrdlo se mi zúžilo, abych mohla mluvit.

„Ano?“ Jeho chladné oči se na mě zadívaly.

Sebrala jsem všechnu odvahu a snažila se udržet hlas klidný, když jsem promluvila. Nechtěla jsem, aby Nolan slyšel paniku, kterou jsem cítila. „Proč ten spěch se vdávat? Já… hm, nemám ani šaty.“

„Nedělej si starosti s tvojí hezkou malou hlavinkou. Bylo by mi jedno, kdybys byl nahá.“

Musela jsem si koupit čas. Možná by si to rozmyslel. „Nebuď hloupý. Chci ve svůj svatební den vypadat krásně. Je to sen každé dívky.“ Ani sama sobě jsem nezněla přesvědčivě.

Jeho nosní dírky se rozšířily a zamračení bylo zpět. „Snažíš se vycouvat?“

Sotva jsem dýchala. Mých vnitřností se zmocnil strach. V minulosti jsem s Nolanem vždy dokázala uvažovat, ale v jeho současném myšlení nenechával žádný prostor pro vyjednávání nebo kompromisy.

Hýbala jsem hlavou ze strany na stranu a tiše mluvila. „Ne, samozřejmě že ne. Je to jen to, že jsem vždycky chtěla pohádkovou svatbu. Šaty, květiny, tátu, aby mě vedl uličkou… prostě všechno, co k tomu patří.“

Nolanovy oči na několik okamžiků změkly a téměř vypadal jako muž, kterého jsem zbožňovala. „Uvidím, co můžu udělat, aby to bylo co nejlepší. Ale stane se to zítra, Evo.“ Pevně sevřel čelist. „O této části žádná diskuze.“

Když jsem zadržela nutkání křičet, plakat a lamentovat jako šílená žena nad osudem, který se zdál horší než smrt, zvedal se mi hrudník, jak jsem nasávala vzduch.

Harrison. Dělám to pro něj.

Dokud si to budu pořád dokola opakovat ve své hlavě, bude mi dobře, i když mi vnitřnosti rachotily a chtěla jsem utéct tak daleko, kam mě nohy unesou. Možná to Nolan tušil, protože jsem byla stále připoutána k té zatracené posteli a bolela mě zápěstí, protože jsem se je snažila nenápadně bez úspěchu uvolnit.

Byla jsem zaseklá. Takhle bude vypadat můj život a vzhledem k okolnostem jsem s tím nemohla moc dělat. Odpor jen podporoval jeho náladu a bála jsem se, že když budu moc tlačit, zapomene na svoji část dohody. Ne že bych měla velkou záruku, že stejně svůj slib neodvolá.

Nevěřila jsem Nolanovi Parkerovi. Ani na vteřinu.

Když se ke mně Nolan přiblížil, vklouzl mi rukou pod oblečení a hladil mě po žebrech a hrudi, až došel k prsům. Hnětení a mačkání nahého masa ho vzrušilo, a já se připravovala na to, co přichází. Souhlasila jsem, že si ho vezmu, takže nic, co bych v tuto chvíli řekla, by mu nezabránilo vnutit se do mě. Zaťala jsem zuby, když mi okusoval bradavky – něco, co miloval dělat a co mě v minulosti vždycky vzrušovalo, mě teď naplnilo odporem.

S ústy na mých prsou sál bradavku a spokojeně si povzdechl. „Konečně šukačka, zlato. Čekal jsem na to několik dní.“

Ucukla jsem, když rukou klesl níže k prostoru mezi mými stehny, načež jsem přitiskla nohy k sobě, abych ho odradila. Jeho ruka vklouzla mezi moje stehna a roztáhla je od sebe jen natolik, aby získala přístup k mé kundičce.

Pane bože.

Prst přitiskl na můj klitoris a třel ho v malých kruzích, což způsobilo, že krev spěchala do nervem naplněného uzlíku. Když jsem cítila, jak moje vzrušení proti mé vůli rostlo, stouplo mi do tváře horko. Už nějakou dobu jsem neměla sex a nenáviděla jsem, že moje tělo tak reagovalo.

Samozřejmě to bylo přesně to, co Nolan chtěl. Vrhly se do mě tři prsty, náhle a krutě, brutální silou vtrhly do mých nejzajímavějších částí. Pohyboval jimi rychleji a rychleji a ubližoval mi, když mě jeho prsty neúnavně šukaly. Na zážitku nebylo nic ani vzdáleně sexy. Alespoň ne pro mě. Nolanova tvář měla výraz, kterého jsem nikdy předtím nebyla svědkem, a to mě děsilo. Byl to muž na misi.

Kdybych ho prosila, aby přestal, jen by ho to pobídlo. Celé tělo se mi napjalo, jak jsem se kroutila a sevřela prostěradla pod prsty, aby mě něco uzemnilo. Něco, čeho se držet.

Kéž bych nebyla svázána. Boj s ním byl vyčerpávající a marný.

Nolan mi roztáhl stehna a tvrdě přitlačil. Tvář mu zmizela mezi mýma nohama a já zalapala po dechu, když zachytil klitoris. Každý kousek vzrušení, který jsem dříve cítila, se rozptýlil, když jsem oddělila svou mysl a srdce od těla.

Bylo to skoro jako mimotělní zkušenost; byla jsem prostě pozorovatelem toho, co se mi dělo. Nolan se zastavil a zvedl hlavu. Chytil mě za paže a prudce mnou zatřásl, až mi drkotaly zuby.

„Dej do sebe trochu života, ženská. Co se stalo se lvicí?“

„Pojeb se,“ vyplivla jsem proti svému lepšímu přesvědčení.

„Ne. Budu jebat tebe.“ Zuby mi skřípaly u ucha, tvář měl jen pár palců od mé.

Jeho pták do mě narazil a silně tlačil, když do mě vcházel znovu a znovu. Jeho tělo zakrývalo mé a drželo mě v zajetí, jeho váha mě drtila.

Nenávidím tě.

Pevně jsem přitiskla rty k sobě a hlava se mi hýbala ze strany na stranu, když jsem se snažila vyhnout rtům hledajícím ty moje. Dokud tam dole pracoval, mohla jsem zavřít oči a předstírat, že jsem ve snu. Přesněji, v noční můře. Ale líbání… bylo to tak zatraceně intimní. Nemohla jsem se přinutit, abych to dovolila.

Prsty se mi sevřely kolem krku a stiskly mi průdušnici, dokud jsem sotva dýchala. Bylo to to, co bych musela vydržet po zbytek svého života? Teror by se stal mým pronásledovatelem, můj manžel mučitelem.

Moje srdce probodla ostrá, pronikavá bolest. Nezajímalo nikoho, co se mi stalo? Byla jsem prostě zapomenuta a odhozená stranou od své rodiny a svého milence? Ze všeho to byla nejtěžší tableta, která se dala polknout. Že by mě nechali trpět, zatímco Nolan rozdával, aniž by mrkli.

Také bych mohla zemřít, pokud je tohle, co se stane mým životem.

Nedokázala bych předstírat. Bezpochyby nebylo možné přežít v pekle se zdrceným duchem. Protože to bylo přesně to, co mi Nolan udělá – zabijte mě uvnitř, dokud nebudu jen pouhou prázdnou skořápkou.

Harrisone, kde sakra jsi?

Jak jsem lapala po vzduchu, stékaly mi po tvářích slzy. Nohy a paže mi ochably a já tam ležela s pevně zavřenýma očima a vzlykala, když Nolan používal mé tělo.

Já. Tě. Nenávidím.

Nenávidím. Tě.

Jedna věc, kterou mi Nolan nemohl vzít. Jedna věc, která bude každým dnem růst a rozšiřovat se. Když jsem snášela mučení, které si na mě vynucoval, v mých útrobách se zvětšila nenávist.

Mohla jsem znovu dýchat. Nebyl tu pro mě žádný spánek, žádný oddech. Příliš jsem se bála a byla příliš šokovaná tím, co se právě stalo, že jsem chtěla znovu spát.

Nolan ležel na posteli vedle mě, dýchal nepravidelně a těžce.

Neměla jsem tušení, kolik času uplynulo, když jsem nehnutě ležela v obavě, že když se pohnu, Nolan zopakuje svůj pekelný výkon znovu. Držela jsem oči zavřené a poslouchala. Uběhla dlouhá doba, než se Nolanovo dýchání stalo rytmickým a rovnoměrným. Dobře. Dříve nebo později se musel oddat spánku – koneckonců byl člověk.

Držela jsem se dvou emocí, které stále dávaly smysl – znechucení a pohrdání mužem, který spal, jako by mu na světě vůbec nezáleželo, stoupalo skrze mě.

Nenávist byla mým spojencem. Můj jediný přítel. Moje spásná milost.