RA - 9. kapitola

 Překlad: Marťa

Drew

„Bože, jsem rád, že je po všem,“ řekl jsem Elize, když jsme byli z učebny pryč.

„Já taky,“ řekla, když si mávala rukou před obličejem a otírala si horní ret od potu.

„Mimochodem, byla jsi úžasná,“ řekl jsem jí.

Usmála se. „Děkuji, ale byla jsem tak nervózní, že mi jednou nebo dvakrát poskočil hlas. Ale podívejte se na sebe, pane Velkomluvný,“ řekla, když mě plácla přes biceps. „Vůbec jsi nevypadal nervózně.“

Zůstal jsem v klidu, a byl jsem rád, že se mě dotkla, přestože to bylo jen krátké plácnutí. „Dělám to docela často.“

„Ano, několikrát jsem tě už viděla v televizi.“ Její úsměv roztavil mé srdce, když mluvila o tom, že mě už několikrát slyšela mluvit veřejně. Její slova způsobila, že jsem na sebe byl docela pyšný.

„Proč na nás tedy doopravdy ten kluk tak zíral?“ Znovu se mě snažila přimět k odpovědi.

Věděl jsem, v čem byl Claytonův problém, ale nemohl jsem jí to dost dobře říct.

Jak bych jí mohl říct, že si můj nejlepší přítel nemyslel, že by pro mě byla dost dobrá, protože vyrůstala chudá a byla ze špatné strany města? Nic z toho nebyla její chyba.

Opravdu netuším. Budu se ho muset zeptat a zjistit to,“ řekl jsem v naději, že to téma opustí.

Přijala moji odpověď a změnila téma na to, kdy se znovu sejdeme.

„Kdy myslíš, že dnes večer přijdeš?“

„Ve stejný čas, jako včera?“ Zeptal jsem se jí.

„To zní dobře. Můžu ti koupit něco zvláštního k pití? Byla bych nerada, aby se ti zase udělalo špatně z toho piva.“

„Ne, všechno co máš, je v pořádku,“ řekl jsem.

„Dobře. Tak se asi uvidíme později.“

„Dobře, budu tam,“ odpověděl jsem s úsměvem.

Sledoval jsem, jak odchází a jediné, na co jsem myslel, byl její zadek v těch kalhotách na jógu. Věděl jsem, že pokud by si to oblékla znovu, musel bych se vykrást do koupelny a vyhonit si, abych trochu zmírnil tlak. Neexistoval způsob, jak bych mohl být celou noc v jejím bytě a neojet ji. Možná bych se měl uvolnit, než k ní přijedu, aby se mnou generál nechtěl znovu bojovat.

„Co to sakra děláš, chlape?“ Řekl a já se málem podělal do kalhot.

„Sakra!“ Zakřičel jsem. „Co si myslíš, takhle mě děsit?“

„Jen jsem zvědavý, co by si královna myslela o tom, kdyby slyšela, jak trávíš čas s lůzou, chlape.“ Šel mi rovnou po krku.

„Zbláznil ses? Pokud chci, aby se mnou zacházeli, jako s normálním člověkem, musím se s nimi sdružovat. Chováš se, jako bych zvažoval, že ji požádám o ruku.“

Snažil jsem se ze všech sil svést ho z naší stopy, ale on to nehodlal vzdát. Byl to pes, který zavětřil kořist.

„Drew, mě nemůžeš oklamat,“ řekl, když si strčil pár kešu do pusy.

„Nesnažím se nikoho oklamat, Clayi,“ řekl jsem a v tónu mého hlasu byl patrný hněv.

„Poslouchej, člověče, říkám jen to, že se zdáš tou holkou poblázněný. Nepatří mezi nás. Není to tvůj typ. Takže pokud chceš, ošukej ji, ale proboha, hlavně se do ní nezamiluj.“

Nenáviděl jsem Claytonovo myšlení a snobství. Bylo to něco, proti čemu moje matka bojovala. Snažila se ze všech sil, aby nás upozornila na ty méně šťastné na světě a na to, že na ně nešlo pohlížet shora ani je soudit. Řekla, že člověku byly rozdány karty a bylo jen na něm, aby se z toho snažil vytěžit maximum. Někteří vyhrávají a jiní prohrávají, ale ti, kteří prohráli, byli stejně dobří, jako ti, kteří vyhráli. Zdůrazňovala, že to jsou ti, kterým bychom měli projevovat větší laskavost.

Clayton se učil totéž, dokud nepotkal Antonii, která využila svou moc a vliv k tomu, aby nakazila jeho mysl a přesvědčení k tomu, že je něco víc.

„Claytone, slyšíš vůbec, co říkáš?“ Zeptal jsem se ho naštvaně.

Věděl jsem, že věděl, že jsem naštvaný, protože se trochu odtáhl.

„Víš, že tvůj otec a matka tě nevychovávali k tomu, aby ses díval na ostatní shora. Byl jsi vychovaný stejně, jako já, tak proč ses najednou změnil ve snobského parchanta, kterým jsi teď?“

Vyvalil oči a udělal krok zpět.

„Drew, no tak!! Musíš mít jistou prestiž. Oddanost vůči svým lidem, a přesto považuješ za nepřijatelné, aby se někdo tobě rovný vysmíval nějakému běžnému smetí, jako je Eliza zasraná Noble? Ušlechtilá věc, kterou musíš udělat je, že snížíš ztráty a pokusíš se získat zpět to, co jsi ztratil z důstojnosti. 

Začal odcházet, ale pak se ke mně znovu otočil. „Poslouchej, bude to zatraceně dlouhý semestr, když jste vy dva v páru na projekt. Vyser se na ni a rychle se jí zbav. Pro anglického krále není dost dobrá.“

„Zatraceně, já nejsem král!!“ Zakřičel jsem jeho směrem, když mířil do haly.

Připadalo mi, jako by se ve mně vařila krev. Cítil jsem, jak se celé mé tělo třáslo hněvem. Chtěl jsem ho pořádně praštit. Chtěl jsem do té jeho tlusté hlavy natlouct trochu rozumu. A chtěl jsem mu říct, že jeho přítelkyně byla mrcha, která ji udělala i z něj. Ale neudělal jsem to. Místo toho jsem šel domů, zpátky do svého bytu. Ten den jsem se vyhnul všem ostatním členům rodiny, ale bylo mi to jedno. Potřeboval jsem vychladnout. Kdybych zůstal ve škole, později odpoledne bych na hodině dějepisu viděl Claytona a nejspíš bych ho nakopnul.

***

Cítil jsem, jak se ve mně uvolňovalo napětí, když jsem stlačoval těžkou váhu. Miloval jsem posilování. Dávalo mi průchod dostat ze sebe všechny sračky, které na mě život házel. Ne, že by byl můj život opravdu špatný nebo tak něco. Ale přiznejme si to, každý měl něco, s čím se musel vypořádat.

„Čtyřicet osm, čtyřicet devět, padesát,“ řekl jsem, když jsem pohyboval závažím nahoru a dolů, než jsem mu umožnil odpočívat ve vidlicích. Posadil jsem se a utřel si pot z tváře ručníkem z podlahy vedle volných závaží.

Mít doma posilovnu bylo velmi výhodné, zejména pro někoho, jako jsem byl já, kdo ne vždy mohl chodit na veřejnost. Znamenalo by to, že by mě mohli vyfotit zpoceného paparazzi a fotku zveřejnit. Už jsem viděl ty titulky: „Princ Andrew je sotva schopný posilovat.“ Bože, nenáviděl jsem ty ulhané zadky. Každý, kdo pracoval pro bulvár, byl podle mého názoru odpad.

Po tréninku jsem doufal, že se vysprchuju, než půjdu k Elize do bytu. Když jsem stál pod vodou a po těle mi stékala teplá voda, myslel jsem na ni a penis mi ztvrdl. Podíval jsem se dolů a zasmál se. Vypadalo to, jako by měl vlastní hlavu, od kdy mi bylo třináct let. Nemohl jsem ovládat, kdy šel nahoru a kdy dolů.

Umyl jsem si tělo a vklouzl rukou na svého tvrdého ptáka. Bože, byl to skvělý pocit. Zavřel jsem oči a představil si před sebou Elizin zadek. Sevřel jsem ptáka pevněji a začal ho hladit nahoru a dolů, od kořene po hlavu. Druhou rukou jsem se natáhl a zatahal se za koule, když jsem si představoval, že mi to dělala Eliza. „Hmmm,“ zasténal jsem, když jsem začal rukou pohybovat trochu rychleji.

Natáhl jsem se pro sprchový gel a trochu si nalil po celé délce penisu a masíroval ho, dokud jsem si nevytvořil pěknou pěnu.

Kurva! Byl to skvělý pocit. Byl jsem tvrdší, než ocelová tyč a umíral jsem touhou vklouznout do Eliziny kundičky. To v tuto chvíli nebylo možné, tak práci musela dokončit moje ruka. Znovu jsem zavřel oči a myslel na to, jak sladce voněla. Představil jsem si ji, jak se sklonila, aby vzala ze stolu papír a prsa jí přitom téměř vypadla z tílka. Viděl jsem v mysli její tvrdé bradavky, jak jsem se hladil stále rychleji.

Svíral jsem penis a po celé délce jsem se hladil nahoru a dolů. „Do prdele! Oh kurva! Och, och!!“ Křičel jsem. Při posledním škubnutí těla jsem se málem zřítil na kolena. Když jsem stříkal, pokryl jsem celou stěnu a podlahu sprchy.

„Kurva!!“ Vykřikl jsem. Bože, dýchal jsem ztěžka a paže jsem měl unavené, ale byl jsem méně napjatý a uvolněnější. Teď jsem možná mohl jít do Elizina bytu, promluvit si o projektu a nechtít jí dnes večer vyšukat mozek z hlavy. K čertu, po tom, co jsem právě udělal, jsem pravděpodobně mohl spát vedle jejího nahého těla a nemohl bych nic udělat. Zasmál jsem se. „Jo, správně. Z koho si děláš legraci? Budeš znovu tvrdý dřív, než otevře ty zatracené dveře.“

Byla to pravda. Jako teenager jsem si zvykl mít alespoň čtyři erekce denně. Když mi bylo šestnáct, napočítal jsem osm za den a máma nám najala novou sexy učitelku jménem Mona. Byla blonďatá, s modrýma očima a těma největšíma prsama, jaké jsem kdy viděl. Nosila těsné minisukně a já si byl celkem jistý, že byla proti nošení spodního prádla, protože jsem si myslel, že jsem jednou viděl její nahou kundičku, když seděla přede mnou a Abigail.

Netřeba dodávat, že jsem se tu noc udělal tak tvrdě, až jsem si myslel, že omdlím. Jako naše lektorka však nevydržela. Maminka žádala, aby nosila uniformu, jak bylo zvykem všech zaměstnanců školy, ale Mona odmítla s tím, že by se v ní cítila příliš omezená. Byl jsem na straně Mony. Chtěl jsem, aby nosila ty těsné halenky a krátké sukně. Ve své mladé mysli jsem si vlastně myslel, že bych ji jednoho dne mohl ojet nebo jsem alespoň doufal, že to udělám.

***

Poté, co jsem se oblékl a navoněl se kolínskou, kterou mi Edward a Maggie dali před měsícem k Vánocům, naposledy jsem se podíval do zrcadla a zamířil přímo k Elize.

Chtěl jsem jí poděkovat za to, že je tak dobrou hostitelkou a vzal jsem jí kytici květin. Zajistil jsem, aby v květinářství napsali na kartičku „Pro mámu“, aby každý, kdo mě sledoval a chtěl by ten příběh prodat bulvárním časopisům, byl zklamaný, když zjistí, že princ kupoval květiny pro svou drahou starou matku.

Když jsem nasednul zpět do auta, pokynul jsem ochrance. Nenáviděl jsem, že jsem je měl stále za zády. Samozřejmě jsem si na to zvykl a většinou jsem si vůbec nevšímal, že tam byli. V dobách, jako byla tato, kdy jsem chtěl jen jít k dívce a být normálním teenagerem, jsem nemohl. Vadilo mi, že tohle byl můj život, ale co jsem s tím měl dělat? Pro mě nebylo úniku.

Vždycky jsem slyšel Edwarda říkat, když mi radil ohledně způsobů královské rodiny, že slavné osobnosti byly v centru pozornosti kvůli tomu, že si to samy zvolily, ale my jsme se, na druhé straně, do toho narodili. Neměli jsme na výběr, ale noviny a zprávy tu skutečnost nerespektovaly. Bože, jak jsem si přál, aby nás prostě nechali být.

Když jsem dorazil v sedm hodin, zamával jsem strážcům, než jsem vstoupil do budovy a oni se vrátili ke svým autům. Zazvonil jsem na její zvonek a ona mě pustila dovnitř. Když otevřela dveře, myslel jsem, že omdlím. Stála tam nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl. Měla na sobě bílou halenku, která měla po celém obvodu malé růžové květy a růžové kapri kalhoty, které jí padly, jako ulité. Vlasy měla zase vyčesané, ale několik pramenů jí leželo na krku. Byla dechberoucí.

„Ahoj?“ řekla s dokonalým úsměvem.

„Ahoj, krásko,“ řekl jsem sebevědomě. „Ty jsou pro tebe.“

„Ach, moc děkuji. Jsou tak nádherné. Růžová je moje oblíbená barva.“

Usmál jsem se. „Vím. Včera v noci jsem viděl tvoji ložnici a trochu jsem si říkal, že to tak asi bude.“

Byl jsem hrdý na to, jak jsem byl všímavý, protože to byla nezbytná vlastnost pro úspěch. Nebo v tomto případě, k tomu, aby Eliza propadla mému kouzlu.

„Jak sladké,“ řekla, když se postavila na špičky a políbila mě na tvář.

„Díky.“

„No, pojď dovnitř a sundej si kabát. Večeře je skoro hotová.“

„Večeře?“ Byl jsem zmatený. „Kdo vaří?“

„Nechtěla jsem si objednávat další pizzu, tak pro nás dnes vařím.“

Usmála se a odešla zpět do kuchyně. Posadil jsem se na gauč a rozhlédl se po jejím malém bytě. Byl vyzdobený tak krásně, až jsem si myslel, že nemohla být možnost, že by tato dívka mohla být chudá, jak říkal Clayton.

Clayton. Kurva! Chtěla o něm dnes večer mluvit a já neměl tušení, co jí o něm a jeho problémech říct.

„Tady máš,“ řekla, když se vrátila s tím, co vypadalo, jako šampaňské.

„Šampaňské?“ Zeptal jsem se trochu zmateně.

Zachichotala se. „Ne, bílý hroznový džus,“ řekla s úsměvem. „Z těch věcí, které jsme včera pili, nám nebylo dobře, tak jsem se tomu dnes večer chtěla vyhnout. Vážně musíme pracovat na našem projektu. Víš, že čtyři měsíce uběhnou, než se nadějeme. Raději bych to dokončila a čekala na poslední den školy, než to nechala na poslední chvíli.“

„Souhlasím. Nerad věci odkládám. Raději je dělám hned a mám potom volno, abych tak řekl, abych si odpočinul.“

Zvedla sklenici a přiťukli jsme si, než jsme se napili. Způsob, jakým se na mě v tu chvíli podívala, mě téměř srazil na kolena a já věděl, že jsem se do ní zamilovával. Všechno, co řekla, dávalo dokonalý smysl. Věděl jsem, že jsem našel svou slečnu Pravou, stejně jako Edward před mnoha lety, když potkal Maggie. Jednou mi řekl: „Když je ta pravá, prostě to víš.“ Cítil jsem to v celém těle. Eliza Noble bude moje slečna Pravá.

***

Večeře byla úžasná. Připravila pečeni, brambory a omáčku Byla skvělá kuchařka. Byl jsem si jistý, že tuto dovednost se naučila od své matky. To byla další věc, kterou jsem mohl přidat na seznam toho, co uměla dobře.

Při večeři jsme si povídali o nesmyslných tématech. Potom jsme dokonce uklidili stůl a kuchyni – úkol, který jsem neznal. Překvapilo mě, jak bezstarostný jsem byl s Elizou a ještě víc, jak normálně se ke mně chovala, na rozdíl od většiny dívek, které se ocitly ve společnosti prince. Byla sama sebou a to jsem oceňoval.

„Jsi připravený vrhnout se na projekt?“ Zeptala se a osušila si ruce jasně bílým ručníkem.

Ve skutečnosti jsem ji chtěl položit na záda, ale místo toho jsem s ní souhlasil ohledně práce. „Samozřejmě.“

Oba jsme vytáhli své počítače a posadili se na gauč, bok po boku, když jsme dělali průzkum. Pracovali jsme neúnavně dlouho do noci. Nevedli jsme žádnou konverzaci o rodině, koníčcích ani o ničem zábavném. Ne, tohle bylo o práci.

***

„Dobře, myslím, že jsme toho dnes večer udělali tolik, kolik jsme mohli,“ řekla, když uložila soubor a zavřela laptop.

„Ano, souhlasím.“

Opřela se o gauč a povzdechla si. „Jsem unavená,“ řekla.

„Já také. Chceš, abych šel?“ Zeptal jsem se v naději, že řekne ne.

Posadila se a podívala se na mě mírně zraněným pohledem. „Ne, samozřejmě, že ne. Proč si to proboha myslíš?“

Byl jsem rád, že chtěla, abych zůstal. „Říkala jsi, že jsi unavená, tak jsem nechtěl obtěžovat. Vím, že jsme včera v noci šli spát hodně pozdě, a pak jsi vařila a tři hodiny jsme se učili. Prostě tě nechci vyčerpat,“ vysvětlil jsem.

„Drew, určitě mě neobtěžuješ tím, že tady budeš sedět a povídat si se mnou. Kromě toho je tady ta záležitost tvého přítele. Myslím, že se jmenuje Clayton, o které si musíme promluvit.“

Sakra! Doufal jsem, že to nechá být nebo na to možná zapomene s tím, že nemělo cenu o tom diskutovat. Zdálo se, že takové štěstí jsem neměl.

Nedalo se z toho dostat, aniž bych jí řekl pravdu.

„Elizo, raději bych tě z toho vynechal a s Claytonem to vyřídil sám. Nemá smysl se rozrušovat, protože se obávám, že se ti ta situace nebude líbit.“

Chtěl jsem být jemnější, ale tak pravdivý, jak jen jsem mohl být. Nechtěl jsem před ní nic skrývat. Poctivost byla nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv vztahu a já chtěl, aby věděla, že jsem věřil v to, abychom šli kupředu.

Otočila se ke mně na gauči, zvedla nohy a zkřížila je před sebou. „Zvládnu to, Drew. Jsi ochotný mě chránit, což je čestné, ale před čím, netuším. Vážím si tvé poctivosti. Takže prosím, máš moji plnou pozornost.“

Prohrábl jsem si vlasy a jedním dechem jsem si frustrovaně povzdechl.

„Neexistuje snadný způsob, jak ti to říct, takže nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to přímo.“ Odkašlal jsem si a začal. „Clayton mi řekl, že si nemyslí, že bych se s tebou měl vídat jinak, než kvůli projektu.“ Bože, tohle bylo „co“, a teď bude chtít vědět „proč“.

„Proč?“ Zeptala se klidně.

„Je to komplikované. Clayton věří, že jsi chudá a nebylo by vhodné, abych byl s tebou, jakožto anglický princ, spojovaný.“ Řekl jsem, když jsem prsty naznačil uvozovky.

Oči se jí okamžitě naplnily slzami.

„Bože, Elizo, moc se omlouvám,“ řekl jsem, když jsem jí položil ruku na koleno. „Nechtěl jsem ti ublížit. Moc se omlouvám. Prosím, odpusť mi.“

Slzy jí stékaly po tvářích a padaly na polštář mezi jejíma zkříženýma nohama. „Neměla jsem tušení, že to byl ten důvod. Mělo mi to ale dojít z toho, jak se choval,“ řekla a mluvila o Claytonovi.

Hřbetem ruky si otřela obličej. Připadal jsem si, jako idiot, že jsem jí to řekl, ale upřímně jsem si myslel, že se tomu zasměje a řekne mi, že pochází ze střední třídy a bude po všem.

„Elizo, opravdu mě to mrzí,“ dodal jsem v naději, že mi řekne, že se nic neděje.

Zavrtěla hlavou. „Nemusí, Drew. Není to tvá vina. Ale Clayton má pravdu. Pocházím z dělnické rodiny, která je chudá. Všechno, co máme, jsme si museli vydřít. Už jsem ti řekla o práci, kterou jsem dělala, abych vydělala dost peněz na to, abych se dostala na Whitby.“

Popotáhla a natáhla se po kapesníku na stole vedle gauče. Otřela si oči a tvář, otočila se ke mně a znovu promluvila.

„Drew, pokud chceš ten projekt dělat sám a nemít se mnou nic společného, naprosto to chápu. Jen mi to řekni předem.“

Co to ksakru?! „Dal jsem ti důvod věřit, že to tak chci?“

„No... to ne...“ Zakoktala se, když se natahovala po dalším kapesníku. „Ale jsi následník trůnu a já jen chudá holka ze špatné strany města. Vím, jak to všechno skončí:“

Vzal jsem jí kapesník z ruky a zvedl ho, abych jí mohl jemně otřít tváře.

Nevěděla vůbec nic.

„Nemám zájem být jen tvým studijním parťákem. Zajímám se o tebe, Elizo. Chci vidět, kam to povede.“

„Ty.. ty, co?“

„Proč si myslíš, že jsem nepožádal, aby mě Haddish spároval s jiným partnerem?“

Zavrtěla hlavou, jako by o tom neměla ponětí.

„Chtěl jsem tě poznat. Od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl u té kavárny, jsem mezi námi pocítil nezaměnitelné spojení. Když ses objevila na hodině antropologie, věděl jsem, že mi tě seslali bohové. Jak bych mohl mít takové štěstí, že mě tvoje přítomnost poctí dvakrát ve stejný den, aniž by to byl osud?“

Usmála se přes slzy a zavrtěla hlavou, jako by byla v šoku. „A jsi si jistý?“ Zeptala se.

„Bezpochyby,“ ujistil jsem ji.

 „Clayton má pravdu, Drew. Nepatřím do tvého světa.“

„To je jen naše starost a nikoho jiného.“

„Jsem tak ráda, že tě to slyším říkat.“

Naklonila se ke mně a objala mě kolem pasu. Byl skvělý pocit ji na sobě cítit a já už ji nechtěl pustit.

„Ale,“ řekl jsem, když jsem se na okamžik odtáhl, „existuje něco velmi vážného, co musíš vědět.“

„Dobře, co?“

„Víš, kdo jsem. Víš, jak mě a moji rodinu všude sledují a vidíš, jak jsme podrobeni zkoumání každého slova, které vyslovíme.“

Souhlasně zakývala hlavou.

„Měli bychom se to, co je mezi námi, udržet co nejdéle pod zámkem. Nechci, aby ses objevila v pozornosti tisku dříve, než budeš muset.“

„Dobře, Drew. Věřím všemu, co řekneš.“

„Dobře, prosím, neber si to špatně,“ odtáhl jsem se. Obával jsem se toho, co jsem jí chtěl říct.

Přikývla. „Jistě.“

„Prozatím musíme předstírat, že jsme jen studijními partnery a nic víc. U Haddishe ve třídě spolu můžeme mluvit pouze pro účely projektu. Pokud nás ale uvidí spolu ve společenské místnosti nebo na obědě, paparazzi nám oběma udělají ze života peklo. Věř mi, udělali to Edwardovi. Nechci, aby se to stalo tobě a mně, než vůbec zjistíme, kam to směřuje. Prozatím tedy, udržme to v tajnosti.“

Usmála se. „Říkám ano, udělejme to tak. Bude to tak zábavnější.“