RA - 20. kapitola

 Překlad: Marťa

Eliza

„Mami,“ řekla jsem poté, co moje matka zvedla telefon.

„Elizo, drahoušku, jak se dnes máš?“ Hlas mé matky byl sladký a plný lásky ke mně.

„Ach, mami, jsem tak šťastná!“ Zvolala jsem. „Drew a já jsme to mezi námi včera večer vyřešili.“

„Zlatíčko, jsem za tebe moc ráda!“ Řekla nahlas.

„Prosím, neříkej nic příliš hlasitě. Bojím se, aby tě neslyšel táta.“

„To je v pořádku, zlato, je v kanceláři. Řekl, že chce v nějakém velkém příběhu získat náskok, tak dnes odešel brzy.“

Vyvalila jsem oči při pomyšlení, že můj otec sledoval další nic netušící celebritu, aby je vyfotil při nějaké špíně. Ale nezavolala jsem mámě, abych mluvila o svém otci a jeho kariéře. Musela jsem jí říct víc důležitých věcí.

„Mami, děkuji ti za radu, kterou jsi mi dala. Díky tobě jsem dokonce zavolala Drewovi a promluvili jsme si. Miluji tě víc, než si myslíš.“

Moje slova byla upřímná. Moje matka byla vždy mým oblíbeným rodičem. Podvádění mého otce ve mně zanechalo méně příznivý pohled na něj. Myslela jsem, že byl sobecký a zbabělý, že jí tak dlouho lhal.

„Elizo, nemohu ani říct, jak moc jsem šťastná, že to říkáš. Zlato, jsem tak ráda, že jste to vyřešili. Víš, že pro tebe chci to nejlepší, co život může nabídnout,“ řekla, když se jí začal lámat hlas.

Znělo to, jako by neměla daleko k pláči. Moje matka pro mě v srdci nosila zvláštní druh lásky, něžné a chápavé. Na moji sestru byla tvrdší, protože mezi námi byla tak velká věková propast, a když jsem přišla já, byla jako rodič trpělivější. Občas jsem se cítila špatně, protože to bylo skoro, jako bych byla její oblíbené dítě.

„Nemůžu se dočkat, až se s ním setkáš, mami. Zamiluješ si ho, jako já.“

Opravdu jsem chtěla, aby ho poznala stejně, jako já a věděla jsem, že on chtěl moji rodinu poznat také. Setkání s mým otcem však v dohledné době nepřijde. To bylo něco, co muselo počkat nejdéle, pokud se to vůbec někdy stane.

„Zlato, jsem za tebe velmi šťastná. Pokud to ve svém životě opravdu chceš, přeji ti s Drewem vše nejlepší.“

Poté, co jsme se rozloučily, jsme zavěsily. Měla jsem pocit, jako by mi z ramen spadla obrovská váha tím, že jsem ji mohla sdílet s matkou.