RA - 18. kapitola

 Překlad: Marťa

Eliza

Z tvrdého spánku mě probudilo zazvonění. Byla jsem příliš omámená, abych se podívala na obrazovku a zjistila, kdo volal, a tak jsem hovor bez přemýšlení přijala.

„Haló,“ řekla jsem s nadávkou.

„Ahoj,“ řekl tiše Drew.

Velmi rychle jsem se probrala ze své strnulosti a otevřela oči. „Ahoj.“ To bylo vše, co jsem mohla říct. Oněměla jsem. Proč mi volal? Kde byl?

„Co děláš?“ Zeptal se tiše.

„Spala jsem. Kolik je?“

„Půlnoc,“ řekl a odmlčel se.

Nastalo nepříjemné ticho, ale nevěděla jsem, co na to říct. Zavěsil.

„Elizo?“

Byl tam.

„Ano?“

„Dostal jsem tvoji hlasovou zprávu a opravdu si myslím, že bychom měli probrat nějaké věci, abychom zjistili, jak si stojíme.“

Chtěla jsem, opravdu ale, ale bylo by to k ničemu. Nebyla jsem pro něj dost dobrá a nic tu skutečnost nemohlo změnit.

„Drew, nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ řekla jsem sotva slyšitelně a stále se snažila probudit.

„Co? Elizo, zavolala jsi mi a zeptala se, jestli si můžeme promluvit. Nechápu nic z toho, co se děje, ale myslím si, že si navzájem dlužíme alespoň poslední rozhovor, abychom si vysvětlili, co se stalo. Ne?“

Zněl rozzlobeně, i když mě téměř prosil a jeho argument byl oprávněný. Potřebovali jsme si promluvit, i když to nikam nepovede. Alespoň budeme moci říct, že jsme se to snažili vyřešit.

„Dobře. Kdy?“ Zeptala jsem se.

„Teď,“ řekl rychle.

„Teď? Jsem v posteli.“

„Elizo, prosím, jen si se mnou promluv.“

Celý den jsem čekala, až si s ním promluvím a skutečnost, že mě odbyl, mě bolela, ale musela jsem to ukončit správně a napravit, co jsme pokazili.

„Dobře, kde se chceš sejít?“ Zeptala jsem se v naději, že řekne, že to může počkat do rána.

„Co ve tvém obývacím pokoji za třicet sekund?“

„Co? Třicet sekund? Jak?“ Zeptala jsem se zmateně.

„Jsem před domem. Zabzuč mi, prosím.“

Přejela jsem si rukou po tváři, abych se probudila. „Dobře,“ zašeptala jsem.

Zavěsila jsem, oblékla si bílý hedvábný župan a pustila ho do budovy. Než přijde, rozběhla jsem se do koupelny a vykloktala si ústní vodou. Neměla jsem čas vyčistit si zuby nebo se nalíčit, takže Drew uvidí mé já, které nikdy předtím neviděl. Ale to nevadilo, protože teď měl Poppy a já byla součástí jeho minulosti. Pochybovala jsem, že se na mě vůbec podívá, jako na sexuální objekt.

Když jednou zaklepal, otevřela jsem dveře.

„Ahoj,“ kývl, když vstoupil do mého bytu s rukama zastrčenýma v kapsách.

„Nečekala jsem, že tě dnes večer uvidím,“ řekla jsem a stočila se v rohu gauče.

Stál tam a vypadal naštvaný na celý svět.

„Co se děje?“

„Omlouvám se, že jsem přišel tak pozdě. Neměl jsem tušení, že budeš v posteli, ale chtěl jsem tě vidět a napravit nějaké věci.“

Měl na sobě šedé tepláky, mikinu a tenisky a já si pomyslela, že to pro prince bylo zvláštní oblečení. Hlavně, když zval dnes večer Poppy na královský ples, jak říkal Clayton. Posadil se do křesla naproti gauči a prsty si prohrábl vlasy. Bylo zřejmé, že ani jeden z nás nevěděl, kde začít, protože bylo dvě minuty ticho, než kdokoliv z nás promluvil.

„Jaký byl ples?“ Zeptala jsem se.

„Jednotvárný. Objevil jsem se tam a pak odešel.“

„Aha, jsem si jistá, že Poppy nebyla nadšená z toho, že nemohla být v přítomnosti královny,“ vysmívala jsem se a neměla jsem ráda žárlivou stránku sebe sama.

„Poppy? Šel jsem sám. Proč jsi neodpovídala na mé zprávy a volání?“

Nebyla jsem si jistá, že jsem na to všechno připravená, zvláště po půlnoci, ale bylo třeba něco říct. Ať už byl výsledek jakýkoliv, dobrý nebo špatný, potřebovali jsme věci urovnat a pohřbít je.

„Clayton…“ přerušila jsem se a rozhodla se, že Clayton byl katalyzátorem našich problémů od samého začátku a musela jsem ho odstranit z rovnice.

„To je jedno.“

„Ne, Elizo. Takhle to fungovat nebude. Snažíme se dopracovat k tomu, proč se to všechno stalo. Neříkej, že je to jedno. Co sakra udělal Clayton tentokrát?“

Měl pravdu a já se v tu chvíli rozhodla, že by se mohlo všechno vyřešit, kdybych se právě teď pokusila s Drewem mluvit.

„Byla jsem tam to ráno, kdy jste spolu byli v hale školy. Všechno jsem slyšela a viděla, Drew.“

Zadusila jsem vzlyk a snažila se udržet se nerozzuřit. „Nemohla jsem mu dovolit zničit tvou pověst jen proto, že ses se mnou vídal. Nechtěla jsem mu dát víc munice, než kolik už měl, aby ti způsobil větší bolest.

Zdálo se, že mu to všechno docházelo. „Takže jsi bez rozloučení odešla?“

„Myslela jsem, že dělám správnou věc.“

Všechny mé pocity a emoce jsem mu nabídla se svým srdcem, ale bylo mi to jedno. Drew měl pravdu – zasloužil si vědět, proč jsem ho odřízla, pokud jsme se přes to měli dostat. Jen mě moc bolelo to s ním probírat.

„Bolelo to, Drew. Vím, že pro tebe byl Clayton, jako bratr a nechtěla jsem se mezi vás dva stavět. Ale Clayton ti nechtěl jen ublížit, Drew. Mstí se mi za něco, čemu nerozumím. A co, že nejsem dědičkou korporace za několik miliard dolarů. Pořád jsem člověk. Miluji tě, Drew.“

„Elizo, proč jsi mi to prostě neřekla?“

„Protože Clayton neblafoval, když říkal, že tě zničí. Ví, že je můj otec bulvární reportér a bála jsem se, že za ním půjde s příběhem o tom, že princ chodí s obyčejnou holkou. Pokud jsi nebyl připravený to přiznat ve škole, pak jsi rozhodně nebyl připravený říct to světu.“

Svraštil obočí, jako by neměl ponětí o tom, co jsem se mu snažila říct. „A?“

„A? Ty to nevidíš? Dal by mému otci spoustu materiálu, jen aby nám ublížil. A jak znám svého otce, šel by s tím ven. Ne negativním způsobem, ale typem „moje dcera chodí s anglickým princem“. Nechtěl by nás shodit, ale určitě by to vytiskl, aby si tou velkou zprávou vydělal obrovskou hromadu peněz. Neexistuje možnost, že by kvůli nám můj otec uchoval naše tajemství.“

„Sklonila jsem hlavu. Byla jsem dost v rozpacích z toho, čím se můj otec živil, ale říct muži, kterého jsem milovala, že by nás můj otec využil pro vlastní osobní zisk, bylo ponižující.

„Neměl jsem tušení, Elizo. Chápu, proč jsi mě odřízla, ale přál bych si, abys mi to vysvětlila.“

Posadil se na prostřední polštář gauče, dostatečně blízko, abych cítila jeho vodu po holení.

„Zkoušela jsem to, ale pak jsem tě viděla s Poppy a Clayton dal očividně do pohybu další plán. Jen jsem se snažila chránit tebe a jméno tvé rodiny.“

Zaklonil hlavu dozadu a podíval se na strop. „Ten zatracený bastard toho tolik zničil.“

Bylo zřejmé, že byl rozrušený, ale při zmínce o Poppyině jménu se mu sevřela čelist. Chtěla jsem, aby ta konverzace skončila. Chtěla jsem se vrátit do doby, kdy jsme byli s Drewem spolu a všechno na světě bylo v pořádku… když jsem poprvé zažívala lásku, když držel mé tělo tak blízko svému, jak jen to bylo fyzicky možné. Ale nemohla jsem se pohnout dopředu, aniž bych znala odpovědi na všechny otázky, které jsem měla.

„Co mi tedy chceš říct o Poppy?“ Zeptala jsem se váhavě. Pokud bylo to, co Clayton řekl, pravda, musela jsem se připravit na to, že uslyším, jak to Drew připouští. Uvažovala jsem, že to nechám být, ale neměla jsem co ztratit, kromě většího kousku důstojnosti.

„Elizo, jsme jen přátelé.“

Když jsem ta slova uslyšela, cítila jsem úlevu, ale třes v Drewově hlase prozradil jeho lež.

„Přátelé? To je vše?“ Zeptala jsem se se zájmem.

„Ano, přátelé.“ Poposedl si na gauči. Přemýšlela jsem, jestli mu ty nepříjemné otázky vadily. „Proč?“

„Poppy je krásná mladá žena, Drew. Viděla jsem vás dva ve třídě před jarními prázdninami. Clayton mi řekl, že jste spolu. Vypadali jste… důvěrně.“ Povzdechla jsem si a snažila se najít odvahu pokračovat. „Clayton říkal, že s tebou Poppy šla na galavečer a já předpokládala, že ses posunul dál.“ Nebylo to přesně to, jak bych to nejraději formulovala, ale jen to pomyšlení mi drtilo srdce.“

„Problém s tvými otázkami je, Elizo, že vycházíš z předpokladů, že ti Clayton říkal pravdu. Chceš vědět, co se stalo s Poppy?“ Zeptal se a naklonil se, jako by mi chtěl říct špinavé tajemství.

Oči jsem měla překvapeně vykulené, srdce až v krku, a nenacházela jsem slova, která říct.

„Poppy byla Claytonovým žalostným rozptýlením, aby odvedla mé myšlenky od tebe. Zformuloval to tak, že ho znepokojovali paparazzi, protože slavnost byla velmi propagovaná. Být viděný s Poppy by nevyvolávalo tolik podezřelých otázek. Byl jsem tak zničený, když jsi se mnou nemluvila, že jsem tomu sráči uvěřil. Ale nechtěli, abych byl s Poppy jen viděný.“ Odvrátil pohled, pohled měl tvrdý a rozzlobený. „Ne, chtěla, abych ji šukal.“

Když jsem zalapala po dechu, mé plíce opustil veškerý vzduch, bez ohledu na to, jak dobře jsem se psychicky připravila. Přesto jsem nečekala, že to od Drewa uslyším.

„Ale ona. Nebyla. Ty. Políbila mě. Ale chutnala příliš sladce. Jako med. Jakkoliv může být Poppy krásná a příležitost lákavá, nemohl jsem se jí kurva dotknout. Protože nebyla ty.“

Po tvářích mi stékaly slzy, ale když jsem svírala víčka zavřená, aby mě Drew neviděl plakat, sevřel můj obličej do dlaní a přitiskl své rty na mé. Drew byl vášnivý a ovládající a jediným polibkem pohltil veškerou bolest, kterou jsem cítila.

„Už mě znovu neodstrkuj, Elizo.“

„Je mi to moc líto, Drew.“

„Elizo, za tohle všechno nemůžu vinit jen Claytona. Já jsem nás omezoval a nechal ho, aby dělal totéž. Prosím, přijmi moji omluvu. Už ti nikdy neublížím.“ Přitiskl své rty na mé čelo, a pak mě objal rukama a já se nikdy necítila tak bezpečně a milovaně, než jsem se cítila v tomto okamžiku.

Držel mě v náručí, ticho v místnosti naplňovaly jen zvuky našich srdcí.

„Elizo, od této chvíle mi slib, že se mnou budeš vždycky mluvit, až tě bude něco trápit.“

„Slibuji, Drew.“

„Neztratím tě podruhé.“

Jeho slova byla, jako jemný balzám na čerstvou ránu, uzdravující a uklidňující. Byl to slib, kterého jsem se držela.

V tu chvíli jsem věděla, že neexistovalo nic, čím bychom nebyli schopni se propracovat nebo překonat.

„Miluji tě,“ řekla jsem. Při pohledu na něj jsem přemýšlela, jestli mi to řekne také.

„Také tě miluji,“ odpověděl a znovu mě políbil na čelo.

Dlouho jsme tiše seděli, ale každou mou myšlenku stále něco trápilo.

„Takže… co budeš dělat s Claytonem?“

„Co tím myslíš,“ Zeptal se.

„Myslím, že když se o nás dozví, nezastaví se, dokud tě nezničí.“

Znovu si odkašlal. „Dovol, abych se o Claytona postaral sám. Už na to nemysli.“

Jeho slova byla uklidnění, které jsem potřebovala slyšet. Moje srdce mohlo znovu tlouct, mohla jsem znovu dýchat a slunce jistě znovu vyjde. V mém životě bylo znovu všechno v pořádku.