FD - 4. kapitola

Překlad: Caro

Kor.: Evudar, Jířa

Dai se vrhal do hroutících se obytných domů, aby zachránil děti uvězněné v nejvyšším patře, a stoupal po kovových schodištích, i když se mu pod nohama tavily a kroutily stupně. Vytahoval dělníky z hořící chemické továrny a po dlouhé minuty zadržoval dech, když se prodíral oblaky kyselých plynů. Své kolegy chránil před dračím ohněm vlastní šupinatou kůží a měl jizvy, které to dokazovaly.

Ale nejtěžší, co kdy udělal, bylo sedět naprosto nehybně pod Virginiiným jemným dotekem.

Koupelna byla tak malá, že musel klečet prakticky mezi jejími stehny, zatímco mu obvazovala ránu. Každý náhodný dotyk její nohy nebo boku o něj, ho pálil jako dračí oheň. Jeho vnitřní drak se svíjel v extatické agónii a dožadoval se, aby se otočil a popadl ji, aby ji odnesl do své chýše a dokončil rituál páření. Dai zarýval své prsty do kolen, jak bojoval o kontrolu. Měl dlouhou praxi v ovládání své dračí ohnivé povahy, ale všechny jeho triky, jak se soustředit a odvést pozornost jinam, byly v přítomnosti jeho družky úplně k ničemu.

Problém byl v tom, že on draka ovládat ani nechtěl. Ani on netoužil po ničem jiném než prozkoumat její dokonalé křivky, ochutnat hebkost jejích rtů. Dračí touha a jeho vlastní se shodovaly a zesilovaly, až každé dotknutí se jejích prstů na jeho zádech bylo skutečným mučením. Jen jedna věc mu bránila v tom, aby se otočil a vzal si svou družku.

Ona nesnášela draky.

Vzhledem k tomu, čím vším si prošla, to byla naprosto pochopitelná reakce. Dai by jí nevyčítal, ani kdyby byla vzlykající troska. Ale zdálo se, že všechna traumata přijala a přeměnila je v nezlomnou vnitřní sílu, tak jako vzniká diamant pod silným tlakem. Když mluvila o drakovi, neměla ve tváři strach – jen odpor.

Kdyby věděla, co jsem…

Neuniklo mu její drobné zachvění, když se mu podívala do očí. Podvědomě jí partnerská přitažlivost, která mezi nimi plála, umožnila zahlédnout jeho vnitřního draka. A to ji vylekalo.

Nemůžu jí to říct. Ještě ne. Ne, dokud nebude mít šanci mě poznat, vidět, že nejsem jako ten druhý drak. Musím být trpělivý.

Jeho vnitřní drak si myslel, že je to hrozný nápad. Jeho drak byl mnohem víc pro to, aby se Virginii podařilo smést její námitky vůči drakům tím, že ji přivede k vrcholům extáze, a poskytl mu detailní mentální představy, jak přesně by se toho dalo dosáhnout. Dai pomalu dýchal, počítal dlaždice na stěně a byl hluboce vděčný za trojvrstvý materiál svých ohnivzdorných kalhot.

„Dobře, už jsem hotová,“ řekla nakonec a zalepila poslední kus obvazu. Poklepala mu na napjaté rameno. „Omlouvám se, bylo mi jasné, že ti to nedělá dobře.“ Povzdechla si. „Už je to příliš dlouho, co jsem naposledy pracovala v terénu. S první pomocí jsem už vyšla ze cviku.“

Přál si, aby ji mohl ujistit, že jeho zauzlené svaly nemají nic společného s bolestí a všechno souvisí s její blízkostí. „Bylo to příjemné,“ donutil se říct, přes syrovou potřebu, která mu svírala hrdlo. „Chci říct, že je to příjemné. Lepší. Moje rameno. Děkuju ti.“

„Kdykoliv ti ráda pomůžu.“ Cítil, jak se trochu opřela a prohlíží si své dílo. Přejela rukou po okrajích obvazu a zkontrolovala, zda vše pevně drží. „Myslím, že to snad vydrží. Ale měl by ses na to později podívat se svým přítelem doktorem s jeho kouzelnýma rukama.“ Její prsty nepřítomně pokračovaly po linii jeho páteře. „Mimochodem, líbí se mi tvoje tetování.“

Zastavil se mu dech v hrudi. I kdyby byl schopen mluvit, jen stěží by dokázal vysvětlit, že vzory šarlatových šupin, které se mu táhly po zádech, jsou přírodní, nikoliv vytetované. Nebo že jsou tak nádherně citlivé na dotek, že mu klidně mohla přejet prsty přímo po penisu.

Vystřelil na nohy, udeřil se hlavou o svítidlo a málem ji srazil z jejího posedu na okraji vany.

„Promiň,“ řekla a zvedla ruce. Její sytě hnědá pleť skrývala jakýkoli ruměnec, ale Dai poznal, že je v rozpacích. „To ode mě bylo, ehm, nevhodné.“

„Ne, ne,“ podařilo se mu vydechnout. Nepřesvědčivě si třel jednu nohu. „Jen, ehm, křeč. Každopádně. Měla by ses umýt sama.“ Podívala se na své ohořelé oblečení, ve tváři se jí objevil zděšený výraz a Dai měl chuť se nakopnout. „Chci říct, že to byla dlouhá a náročná noc. Určitě se chceš umýt a trochu si odpočinout.“

Křivě se usmála. „To samé bych mohla říct i já tobě.“ Kousla se do rtu. „Hm, nechci se zase chovat nevhodně, ale myslím, že by sis ten obvaz neměl namáčet. Než tě vyženu, abych se umyla sama, nechceš, ehm, pomoct ve sprše?“

Jeho drak si pomyslel, že je to výborný nápad.

„Ne,“ vykřikl a ve spěchu se znovu udeřil hlavou do svítidla, když couval ze dveří. „Prostě půjdu jinam. Hned.“

Než se mezi nimi zavřely dveře, zahlédl na její tváři pobavení bojující s rozpaky. O chvíli později uslyšel, jak pustila sprchu. Pevně potlačil představu vody tekoucí po jejích bujných křivkách a s přemáháním se vydal do kuchyně.

O pár litrů ledově studené vody později byl alespoň trochu čistší a lépe se ovládal. Jeho drak trucoval vzadu v mysli a opět se mrzutě svíjel pod železnými řetězy sebekázně. Prohrábl si mokré vlasy a otřásl se jako pes. Virginia se ještě sprchovala vedle a on by se raději vykuchal, než aby zaklepal na dveře a požádal o ručník.

A co oblečení?, mumlal jeho drak jízlivě.

Podíval se na svou holou hruď a ohnivzdorné kalhoty a proklínal se, když si opožděně vzpomněl, že má pod nimi jen boxerky – dnes večer byl na služebně, ne na stanici a spal v posteli, když se rozezněl budík svolávající posádku. Chvíli uvažoval, že by prostě dál měl oblečenou svou výstroj, ale měl pocit, že by Virginie nemusela ocenit vůni potu a kouře, která prostupovala jeho hasičskou uniformou.

Tohle už nikdy neudělám, pomyslel si rezignovaně a v duchu se natáhl ke kolegovi. „Chase? Jsi vzhůru?“

„Jako vždycky,“ ozvala se vesele lascivní odpověď. „Kde jsi, chlape? Všichni jsme nadržení jako koťata a čekáme, až se ozveš. Kdo je ta tajemná přítelkyně, se kterou jsi nám utekl? Je pravda, že si tě odvedla domů? Už jsi jí kurva…“

„Můžeš prosím tě jednou zmlknout a poslouchat? Potřebuju tvou pomoc.“

„Tvoji rodiče si tě neposadili k rozhovoru o ptáčcích a včeličkách?“ Vyptával se Chase naoko starostlivě. „Neboj se, budu tě držet za ruku po celou dobu. Obrazně řečeno. Samozřejmě, jestli má tvoje kamarádka ráda takové věci, rád jí pomůžu i nemetaforicky…“

„CHASE!“ Dai ho odpálkoval mentálním řevem, čímž přerušil ten příval. „Teď vážně. Potřebuju nějaké oblečení.“

Nastala krátká mentální pauza. „Pardon, mohl bys to zopakovat?“

„Potřebuji nějaké oblečení. Nic jsem si s sebou nevzal.“

„Tak promiň, dneska je strašná psychická statická elektřina. Možná procházíš tunelem. Ještě jednou?“

Dai vycenil zuby. „Kolikrát jsem tě už zachránil před opileckým sexem na jednu noc, který se strašně zvrtnul?“

„Přibližně tolikrát, kolikrát jsi mě poučoval o mých uvolněných mravech,“ odpověděl Chase vesele. „Hej, myslíš, že bys mi mohl zavolat mobilem a zopakovat tenhle rozhovor? Chci si ho nahrát, abych si ho později vychutnal. Možná si z toho udělám vyzváněcí tón.“

Dai si promnul čelo a přemýšlel, jestli má zkusit někoho z ostatních členů jeho party. Bohužel John už nejspíš spal a jen pomyšlení na to, že by se snažil veliteli Ashovi vysvětlit svou situaci, ho přimělo k zamračení. „Tak pomůžeš mi, nebo ne?“

„Nejenže ti pomůžu, ale budu ti každý den po dobu asi jednoho roku připomínat, že jsem ti pomohl. A už jsem na cestě.“ Dai měl dojem, že Chaseovi kolem uší sviští vítr. „Vyjdi ven.“

„Virginie?“ Zavolal Dai. Zvuk tekoucí vody ustal a on ji slyšel, jak se pohybuje po ložnici. „Právě jdu ven. Kamarád mi přiveze nějaké věci. Budu tam jen chvilku.“

Aniž by čekal na odpověď, vyšel ven z bytu a nechal za sebou pootevřené dveře.

Ať už měl Chase jakékoli nedostatky – a těch bylo hodně –, byl alespoň rychlý. Dai musel čekat sotva pět minut, než se z nebe jako meteorit snesla taška a jen o vlásek ho nezasáhla. Podíval se nahoru a zahlédl krátký záblesk Chaseových černých křídel, která zakrývaly hvězdy.

„Díky,“ poslal kolegovi měňavci. „Dlužím ti to. Bohužel.“

Jedinou odpovědí bylo pobavené zakňučení, které se sneslo z oblohy, když Chase znovu vystřelil pryč. Dai ukončil mentální spojení, zvedl tašku a vrátil se dovnitř. Virginia seděla na židli v obývacím pokoji, zabalená do huňatého županu, a ručníkem si sušila vlasy.

„Dala jsem ti na pohovku deku a polštář,“ řekla mírně tlumeně z hloubi ručníku. Přehodila si ho zpátky přes rameno a prsty se podrbala ve své nádherné svatozáři tmavých vlasů. „To byl tvůj přítel? Nechtěl jít dál?“

„Jen šel kolem.“ Musel odvrátit zrak od pohledu na její zarudlou, vlhkou kůži, protože jeho drak se znovu vzpamatoval a bojoval s jeho sebeovládáním.

Zabýval se rozepínáním zipu tašky a zjistil, že mu Chase promyšleně přibalil krabičku s osmačtyřiceti kondomy, vystavenou na viditelném místě na vrchu složeného oblečení. Rychle ji zastrčil do hlubin tašky. „Měla by sis jít odpočinout.“

Zívla a postavila se na nohy. „Mám pocit, že bych mohla spát klidně týden.“ Přesto zaváhala u dveří do ložnice. „Jsi si jist, že budeš v pořádku?“

Zachytil její pohled – a tentokrát neuhnula, když se mu dívala do očí. „Mám všechno, co potřebuju,“ řekl. Po tváři se mu pomalu rozlil úsměv. „Jdi se vyspat. Já tu budu hlídat.“

Vidíš?, řekl svému drakovi. Trpělivost. Všechno bude v pořádku.