FD - 5. kapitola

Překlad: Caro

Kor.: Evudar, Jířa

Drak ji přitiskl k zemi. Kostěně bílé drápy se jí zaryly do hrudi a váha šelmy jí vytlačila všechen vzduch z plic. Cítila pach jeho dechu, odpornou směs mršin a popela. Jeho žhnoucí oranžové oči byly plné krutého potěšení z jejího bezmocného boje. Dračí nozdry se rozšířily, když se nadechl; šklebící se čelist poklesla. Pohlédla do zející tlamy a viděla, jak se drakovi do krku hrnou žhavé plameny, které jí mířily přímo do obličeje…

„Virginie! VIRGINIE!“

Bojovala jako šílená proti žhavé váze, která ji přišpendlila k posteli. Hrábla nehty po kůži? Ne šupiny? Zalapala po dechu a místo kouře ochutnala čistý vzduch.

„To byl sen. Jen zlý sen.“ Daiův tichý velšský hlas v jejím uchu ji plně probral z noční můry. Ležel naproti ní, na peřině. „Jsi v bezpečí. Teď jsi v bezpečí.“

„Drak.“ Polkla vzlyk, její dech byl stále těžký a přerývaný. Po tváři jí stékaly slzy. „Myslela jsem, že mě…“

„Pst. Já vím. Byl to jen sen.“ Zvedl z ní svou váhu a uvolnil jí zápěstí. Vytáhl ji do sedu na posteli a rukou ji držel kolem ramen. „Promiň, že jsem tě vyděsil. Vběhl jsem dovnitř, když jsi křičela. Tolik jsi sebou mrskala, že jsem se bál, aby sis neublížila.“

Vděčně se opřela o jeho hruď. Slyšela hluboký, uklidňující tlukot jeho srdce. Její vlastní zrychlený tep se v reakci na to začal zpomalovat.

„Měla bych se ti omluvit.“ Trochu se zaklonila a naklonila hlavu, aby se na něho podívala. Tlumené světlo brzkého svítání pronikající skrz žaluzie jí stačilo k tomu, aby viděla rudé škrábance, které mu vyryla do tváře a krku. Bez přemýšlení natáhla ruku, aby si ty stopy prohlédla. „Jako bys ses už při mé ochraně nezranil dost i tak.“

Dokonale znehybněl, když se konečky prstů dotkla jeho poškrábané tváře. Na svém boku cítila, jak se mu napínají tvrdé svaly na hrudi, ačkoli jeho stisk na rameni zůstával lehký jako pírko. Slyšela, jak se mu zrychlil silný tep srdce, i když zbytek jeho těla naprosto utichl. Sálalo z něj teplo jako z ohně – ale bylo to dobré teplo, čisté a ochranné.

To teplo zažehlo v jejím těle oheň, který mu odpovídal. Nikdy předtím nezažila tak silnou reakci na nějakého muže. Každé vlákno její bytosti po něm toužilo, jako můra přitahovaná plamenem. Chtěla zabořit obličej do spojení jeho krku a ramene, zahnat vzpomínku na kouř v plicích jeho vůní. Toužila po jeho kůži na své, po jeho těle v jejím, které by spálilo její noční můry.

Pohlcena touhou se otočila čelem k němu a políbila ho.

Jeho rty se pod jejími sotva na okamžik pohnuly. Pak se mu hluboko v hrdle ozvalo tiché zasténání. Vrhl se do polibku jako vyprahlý muž, který po nesčetných dnech o samotě v poušti konečně našel vodu. Jeho silné ruce se jí zapletly do vlasů. Sama mu přejela rukama po hrudi a přes měkké tričko cítila horké, pevné linie jeho svalů. Vyhrnula spodní lem jeho trička, vklouzla pod něj rukama a kochala se opojným teplem jeho kůže. Prsty sledovala linii jeho páteře, přes tetování, která viděla předtím.

Zalapal po dechu, trhl hlavou dozadu a přerušil polibek. Oči měl doširoka otevřené a tmavé, jen na okraji rozšířených zorniček se mu rýsoval tenký zlatý a zelený lem.

„Virginie,“ řekl chraptivě. „Nejdřív bych ti měl říct…“

„Co?“ Ta jeho krátká ochutnávka jen rozdmýchala plameny její touhy. Ústy sledovala linii jeho čelisti, zkoumala ji a okusovala, lehké tření strniště dráždilo její rty.

„Já –“ Zachvěl se, když ho lehce kousla do krku. Jeho ruce se sevřely v tenkém materiálu její vlastní noční košile. „Bože. Později. Virginie, ach, Virginie.“

Rychlým trhnutím jí strhl košili z těla – doslova, neboť slyšela, jak se látka trhá. Překvapeně a nevěřícně by se zasmála, jenže on už sklonil hlavu k jejím osvobozeným ňadrům. Prohnula se v zádech při neuvěřitelném pocitu, jak jí jeho jazyk spirálovitě přejíždí po bradavkách.

Jeho prsty vklouzly pod její kalhotky a laskaly její hladké záhyby. Tahala ho za tričko, zoufale toužila po tom, aby ho měla víc. Ustoupil jen na tak dlouho, aby mu mohla přetáhnout tričko přes hlavu a odhalit jeho bronzový hrudník a tvrdé bradavky, pak se sklonil, aby jí znovu dráždil ňadra. Jeho jazyk zanechával na její kůži ohnivé stopy. Přejela dlaněmi po napjatých křivkách jeho ramen a vychutnávala si pocit pevných svalů pod svýma rukama i to, jak se mu při jejím doteku zatajil dech.

Jeho silné prsty kroužily kolem jejího klitorisu. Zdálo se, že nějak přesně ví, jak ji hladit, aniž by ho nějak naváděla. Trhla sebou, jak její orgasmus narůstal do nezastavitelné vlny. Přitiskla se k němu, když jí otřáslo vyvrcholení, a kousla ho do zpoceného ramene, aby potlačila své výkřiky.

„Prosím,“ zaúpěla, když vlny rozkoše ustoupily. Její kundička se nemohla dočkat naplnění. Hrála si s knoflíky jeho džínů a stahovala mu je dolů přes boky. „Prosím, teď.“

Dai zasténal, ústa otevřená a horká na jejích prsou, když se její ruka sevřela kolem jeho silného, tvrdého údu. „Moje Virginie.“ Jeho hlas byl hluboké zavrčení, chvějící se potřebou a touhou. „Moje.“

Sklouzl rukama pod ni a sevřel jí zadek. Jeho silné paže se prohnuly, když ji zdánlivě bez námahy zvedl a hodil zpět na postel. Sundal si džíny a boxerky. Měla jen krátký pohled na jeho plné nahé tělo, než se na ni vrhl a jeho ústa hladově našla její, zatímco se jeho penis tiskl mezi její nohy. Ochotně se před ním roztáhla a vystrčila boky nahoru.

Široká hlava jeho penisu se dráždivě přiblížila k jejímu otvoru – a pak se zastavila. Beze slova zaprotestovala, ale Dai se trochu stáhl. Hruď se mu zvedala sotva zadržovanou potřebou, když se nad ní zvedl na rukou.

„Kondomy,“ odtušil a pohlédl ke dveřím.

Nesnesla pomyšlení, že by se měla byť jen na vteřinu zdržet. „Mám nitroděložní tělísko.“ Pohnula boky a při řeči se třela naběhlým klitorisem o jeho tlustý penis. „Budu ti věřit, když budeš věřit ty mně.“

Se sténáním uchopil její boky a vnikl hluboko do ní. Vykřikla extází, když jeho tvrdý penis vklouzl do její hladké kundičky. Zaryla mu nehty do zad a beze slova ho pobízela, aby do ní bušil rychleji a hlouběji. Zaklonil hlavu, čelist sevřenou. Cítila, jak se snaží zadržet vlastní vyvrcholení, zatímco jeho silný penis laskal její nejcitlivější vnitřní oblast znovu a znovu, znovu a znovu, dokud se kolem něj pevně nesevřela. Beze slov vykřikla, když se udělala, a pak zakřičel i on, prsty se jí zaryl do boků a pevně ji přitáhl k přirážejícím bokům, když konečně vyvrcholil.

Oba se zhroutili zpět na postel, stále spojeni. Navzdory jeho váze na sobě se cítila lehká a beztížná jako popílek ve větru, zcela pohlcená prožitou rozkoší.

Po chvíli dlouze vzdychl. „Nikdy se nechci pohnout.“ Přesto se přetočil a vyklouzl z ní. Přitiskl si ji na hruď a ochranitelsky kolem ní obtočil ruce. „Ale moje rameno protestuje. Promiň.“

„Odpustím ti,“ řekla, aniž by otevřela oči. „Jen pro tentokrát.“

Voněl čistým potem a kouřem ze dřeva, teplo jeho těla na jejích zádech bylo uklidňující jako oheň v krbu v hluboké zimě. Něco se jí vynořilo v její zpomalující se mysli.

„Hej,“ zamumlala ospale. „Co jsi mi to chtěl říct?“

Jestli odpověděl, tak to už neslyšela. Upadla do hlubokého, spokojeného spánku a o dracích se jí nezdálo.