Tormented - 2. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Harrison

Usmál jsem se, když jsme vjeli na tajné parkoviště u mě. Neptal jsem se jí, jestli je to pro ni v pořádku, ale protože ve svém bytě balila k vystěhování a já chtěl přístup k jejímu božskému tělu celou noc, odvezl jsem nás rovnou zpět ke mně domů. Ještě jsem s ní nebyl hotový, bez ohledu na to, že jsem ji před necelými třiceti minutami ošukal.

Auto vonělo sexem a potem smíchaným s vůní kůže a moje chuť po Evě nebyla zdaleka uspokojená. Tentokrát jsem chtěl, aby ošukala mou tvář a udělala se mi na jazyku. Jen pouhá myšlenka na to rozpálila můj rozkrok v očekávání noci, která před námi byla.

„Dnes v noci budeš spát tady. Potřebuju od tebe víc,“ řekl jsem a uhnul očima před jejím tázavým pohledem.

„Opravdu?“ Podívala se na mě zpoza dlouhých řas. „To nestačilo?“

„Ne, tohle bude o hodně delší, bejby. Tamto bylo jen zahřívací kolo.“

„Ježíši, Harrisone, vypadá to, že mě chceš do rána dostat do hrobu. Sotva jsem popadla dech a ty už mluvíš o více…“

Zasmál jsem se šokovanému výrazu na její tváři. Musí to pochopit, jestli s ní chci dnes v noci projít pár kroků. „Jen pokud umřeme při šukání. Nebyl by to skvělý způsob, jak odejít?“

Střelila po mě podrážděným pohledem. „Jsi neukojitelný. Zvíře.“

Popadl jsem ji za obě ruce, stiskl je a podíval se jí do očí. Měla pravdu. Když přišlo na ni, nemohl jsem se jí nabažit. Kurva, kdybych mohl, vplazil bych se jí pod kůži a zůstal tam. Pravda – nechtěl jsem ji nechat odejít.

„Ano. Jsem monstrum. Měla bys utéct, Evo.“

Dlouhou chvíli jen na mě zírala a očima vyhledala mé. A když promluvila, hlas měla klidný. „Nikam neodcházím, Harrisone.“

Polkl jsem náhlou hrudku v krku. O čem to mluví? Měla by utéct na kilometry daleko, než ji moje temnota pohltí.

Natáhla ruce a vzala do dlaní mou tvář. „Nic, co děláš nebo říkáš, mě neděsí. Jen abys věděl.“ Naklonila se dopředu a vtiskla mi nejjemnější polibek na rty, přičemž mě svou něhou překvapila.

Eva mi vyjebávala s myslí. Čím víc jsem ji poznával, tím víc mě mátla.

Odkašlal jsem si a vystoupil z SUV, obešel jsem ho a otevřel její dveře. Musel jsem to ze sebe setřást… pocit… ať to kurva bylo cokoli… když jsem byl s ní, byl jsem v háji. Když se budu držet pouze sexu, měl bych být v pořádku.

Pocity – ty já nepotřebuju. Jediné, co jsem s jistotou věděl, bylo, že byla moje na šukání. To mi stačilo. Možná jsem byl závislý na její kundičce, ale to bylo všechno.

Když jsme kráčeli k výtahu, pomohl jsem jí ven a ruku jí vlastnicky položil na záda.

„Dobrý večer,“ řekl jsem páru, který stál a čekal na příjezd výtahu, a v duchu jsem klel, že si při jízdě výtahem nemůžu přivlastnit Eviny rty, a v mé mysli vzrostl neklid, který se mi usazoval v útrobách.

Cizinec s úsměvem odpověděl: „Ano, je to opravdu dobrý večer.“

Šedovlasý muž bloudil pohledem po Evině těle a setrvával na jejích kozách déle, než bylo vhodné. Zamračil jsem se, když se na něj Eva sladce usmála, pak na jeho manželku, aniž by si byla vědoma vřavy v mých útrobách při pomyšlení na jiného muže, který jí očumuje. Jakmile dorazil výtah a otevřely se dveře, žena popadla manžela za paži, vtáhla ho do kabiny a bodla ho do žeber. Když stáli uprostřed malého prostoru, úsměv mu sklouzl z tváře a jejich pohled směřoval k číslům nad dveřmi. Dobře mu tak, kokotovi. Neměl očumovat mou ženu.

Při jízdě výtahem jsme s Evou stáli v rohu, pohledy uzamčené a na tvářích nám zářily chlípné úsměvy. Při pomyšlení, že je pod sukní nahá, se mi rozbušilo srdce. Bylo to tak zasraně sexy.

Šukání Evy se stalo mou oblíbenou činností. Nemohl jsem se jí nabažit. Všechno ostatní jen vyplňovalo můj den. Ani práce mě už tolik nenaplňovala, jako tomu bylo dříve. Jen jsem chtěl být s ní. Každou minutu každého dne.

Eva si pohrávala s mou myslí způsobem, na který jsem nebyl zvyklý. Pouhým úsměvem nebo gestem mě přinutila po ní toužit a být nedočkavý na všechno to, co jsem jí chtěl udělat. Stejně jako teď – stála tam a kroutila rukama, když se pokoušela ovládnout, prsa měla oteklá a bradavky tvrdě přiléhaly k látce podprsenky, dýchala mělce a oči jí zářily. Olízla si rty, když její pohled padl na můj rozkrok, obrys tvrdého ptáka byl vidět, jak mi pulzoval v džínách, napínal se, aby se uvolnil a šukal její ústa.

Ta nefalšovaná touha v jejích očích mě polekala. Naklonil jsem se blíž k jejímu uchu. „Hladová po mém ptákovi?“ zachraptěl jsem.

„Hmmm,“ zahučela, zatímco jí zčervenaly tváře. Zíral jsem na její mokré pootevřené rty a zasyčel. Kurva, tohle bylo mučení.

Výtah zastavil na našem podlaží. „S dovolením,“ vyštěkl jsem, popadl Evu za ruku a táhl ji za sebou. Otočil jsem se, abych viděl výraz šoku na ženině tváři. Určitě mě zaslechla. Když se dveře zavíraly, mrkl jsem na ni. Pochyboval jsem, že ten bastard bude mít dnes večer štěstí. Dokonce mi ho bylo líto, protože jsem věděl, že já budu ze své ženy vyšukávat život, jakmile ji dostanu do bytu.

Táhl jsem Evu za ruku směrem ke svým vchodovým dveřím. Hledal jsem v kapse klíč a začal klít, když jsem ho nemohl najít.

Už jsem nedokázal déle čekat. Potřeboval jsem ji hned ochutnat. Přitiskl jsem ji na zeď a chytil její tvář do dlaní, než jsem se naklonil a nasál její spodní ret do úst. „Bejby,“ zasténal jsem, když mi přitiskla ruku na ptáka. „Znemožňuješ mi odemknout dveře.“

Zasmála se. „Pan mám kontrolu za všech okolností zažívá těžké období, hm?“

Zvedl jsem na ni obočí a zaculil se, rád, že si užívá na můj účet. „Tvá úroveň trestu se každou minutou zvyšuje. Pokud to neděláš záměrně?“

Stáli jsme u vchodových dveří do mého bytu a já vytáhl klíč z kapsy.

„Dovol mi to udělat.“ Vzala mi klíč z ruky, zasunula ho do zámku a rychle s ním otočila. Třel jsem si ptáka o její zadek a silně ho přitiskl do její měkkosti.

„Ježíši, dneska jsi nadržený chlapec,“ škádlila mě, když se dveře otevřely.

„Ano. Pro tebe… nadržený pro tebe,“ zafuněl jsem, jak jsem ji přitiskl na zeď s rukama na těch kozách, které mě mučily. Popadl jsem konce její košile a silně zatáhl, usmívající se, když se po dřevěné podlaze rozlétly drobné knoflíčky.

„Harrisone,“ zabručela, „to byla jedna z mých oblíbených zatracených košil.“

Přitisknul jsem rty do měkké kůže na jejím krku. „Z mých taky, ale ne ze stejného důvodu, jako je ten tvůj,“ zamumlal jsem proti její sametové kůži.

„A z jakého?“

„Kvůli tomu, co je v ní,“ řekl jsem, když jsem pod ni vklouzl rukama. „Ty.“

Když košile klesla na podlahu, zatajil se jí dech. Stáhl jsem jeden košíček podprsenky dolů a vtáhl bradavku do úst, aniž bych se ji obtěžoval nejdříve odstranit. Prsty mi zkroutila ve vlasech a přitáhla si mě blíž k sobě, když hlasitě zasténala.

„Kurva. Příliš si to užíváš.“ Popadl jsem ji za zápěstí a než stačila zaregistrovat, co se děje, a nasadil jí pouta. „Dolů. Na kolena,“ dožadoval jsem se a tlačil ji za ramena dolů. Musela za to mučení mě zaplatit.

Bez slova poslechla, sklopila oči dolů a čekala na můj další rozkaz. Krátká sukně se jí vytáhla až na stehna a odhalila většinu štíhlých nohou. Sevřelo se mi srdce v hrudi, když jsem ji viděl takhle, každá křivka byla z tohoto výhodného úhlu zvýrazněna.

„Evo. Podívej se na mě,“ přikázal jsem. Nechala hlavu skloněnou.

„Evo,“ opakoval jsem, potřeboval jsem vidět její oči. Netušil jsem proč, ale prostě to nebylo stejné, kdybych neviděl, co cítí v těch inteligentních, výrazných očích. Také jsem věděl, jak daleko ji můžu zatlačit tím, že se jednoduše do těch očí podívám.

Pomalu zvedla hlavu a odhalila svůj labutí krk. Ale oči měla zavřené, dlouhé tmavé řasy jí spočívaly na tvářích a koutky úst jí zkroutil malý, téměř nepostřehnutelný úsměv. Nasával jsem dech nad její naprostou krásou; bez ohledu na to, jak často jsem se na její tvář díval, pokaždé mě to dostalo.

Kdo tady kurva velí? Jsem to já, že?

Tak proč jsem měl pocit, jako by měla veškerou moc?

Čapnul jsem ji za vlasy na temeni hlavy a zaklonil jí hlavu ještě více dozadu. „Podívej se na mě, bejby,“ řekl jsem tiše a udržel tón svého hlasu vyrovnaný.

Oči se jí se zachvěním otevřely a našla moje. Poprvé jsem nedokázal přečíst její výraz. Bylo v nich něco hraničícího se smutkem, několik sekund, než je znovu zavřela.

Kurva. Co to bylo?

Za trest jsem ji chtěl přimět, aby mi sála ptáka. Chystal jsem se neúnavně šukat její ústa ptákem, přičemž bych si dal načas pro své potěšení, a až by to na mě přišlo, nechal bych ji spolykat každou kapku. A přesto jsem měl ohromné nutkání ji pevně obejmout a utěšit ji.

Padl jsem na kolena a vzal její tvář do dlaní, svými necitlivými palci jsem ji hladil po jemných tvářích. Zprudka otevřela oči, když jsem se k ní naklonil, přitáhl si ji k sobě a políbil její sladké rty se vším, co jsem měl v sobě.

„Bejby,“ zabručel jsem, překonán silným sevřením v hrudi, které jsem nepoznával.

„Harrisone,“ zašeptala a její teplý dech mi klouzal po tváři. Byl to tak sladký okamžik, že to ze mě vyrazilo všechen vzduch.

Odkašlal jsem si a znovu získal klid. „Vyndej mi ho,“ přikázal jsem nepřirozeným hlasem v tichu místnosti. Bože, ztrácel jsem to. Měknul jsem, a to všechno kvůli Evě.

Její rty se rozevřely, jako by chtěla něco říct, ale rozmyslela si to. I když měla zápěstí v poutech, pracovala hbitými prsty, aby mi rozepnula opasek a stáhla zip dolů, a zatímco pohled upírala na můj rozkrok, já stále zíral na její tvář.

Něco mezi námi proběhlo. Něco speciálního. Něco, co způsobilo, že moje srdce bobtnalo a bilo milionem úderů za hodinu.

Sklopila oči a odmítla se na mě podívat.

Představoval jsem si to? Ne. Praskalo to ve vzduchu mezi námi. Husté. Neviditelné. Přesto je to zasraně hmatatelné.

Co to sakra bylo, ta elektřina, která zapálila všechna nervové zakončení a roztočila se mi hlava?