TCF - EPILOG

 Překlad: Lenuszka

Ahoj holky,

Jsme na konci příběhu. Doufám, že jste si knihu užily a děkuju za všechny komentáře. Snad se brzy setkáme u dalšího překladu.

Lenuszka

O rok a osm měsíců později…

„Gigi?“ zavolala Maisy

„V jídelně!“

Seděla jsem u stolu a plnila do balíčků domácí sušenky pro Roweninu halloweenskou párty v první třídě.

„Ahoj!“ řekla.

„Ahoj!“ Vstala jsem od stolu a natáhla se pro Cobyho. Předala mi ho a já jsem ho začala lechtat a pusinkovat, dokud se nezačal vrtět a protestovat tak moc, až jsem ho musela postavit na zem. S Maisy jsme ho následovaly do obýváku, jak se vydal ke kopce hraček v rohu, padnul tam na zadek, aby si mohl hrát.

„Kde je Benny?“ zeptala se mě Maisy, jak se posadila na gauč.

„Je venku v garáži s Jessem a Roe. Dělal mi tu nepořádek, tak jsem ho tam vzala a řekla Jessovi, že ho aspoň hodinu musí hlídat. Ale já pro něj dojdu, aby si mohl hrát s Cobym,“ řekla jsem a vyrazila jsem ven pro svého syna.

Benjamin Coppersmith Cleary se narodil přesně devět měsíců po svatbě.

Týden před svatbou jsem přestala brát antikoncepci, protože jsme se s Jessem rozhodli, že nechceme čekat dlouho, než si pořídíme dítě. Ani jeden z nás nechtěl, aby byla Rowen o moc starší než její budoucí sourozenci. Když jsem přestala brát prášky, myslela jsem, že máme tak šest měsíců, než se mi pročistí tělo. Ale moje výpočty vydržely tak šest dní.

„Jessi?“ zavolala jsem do garáže.

„Tady nahoře!“ zakřičel.

Jess byl v létě bez jakéhokoli stavařského projektu nervózní. Naše přístavba byla dokončená těsně předtím, než se Ben narodil, a po šesti měsících, co neměl na čem pracovat, prohlásil, že si nad garáží vystaví svou pracovnu. Schodiště u zadní stěny bylo hotové a teď dodělával místnost, která se rozkládala od konce budovy, takže garáž zůstávala pořád hezká, což byl můj jediný požadavek.

Vyšla jsem po schodech a slyšela, jak Rowen kárá Bena.

„Ne, Benny! To je tátův klíč. Nemůžeš si ho brát. Na, tady si vezmi jeden ze svého nářadí,“ řekla.

„Maisy je tu, zlato, takže vezmu Bennyho do domu, aby si mohl hrát s Cobym.“

„Dobře, chci dokončit tady ten sádrokarton, pak přijdu,“ řekl.

Sklonila jsem se pro svého malého Bena a přitiskla si ho k boku. Byl dokonalou směsicí mě a Jesse. Měl moje vlasy, které byly momentálně dost zaprášené, a moje pihy. Ale ledově modré oči měl po své otci a taky bude tak velký jako on. Ještě neměl ani rok, a už vážil tolik, že jsem ho už dlouho neunesla.

„Rowen, chceš jít dovnitř?“ zeptala jsem se.

„Můžu zůstat s tátou?“ Nejen, že měla prach ze sádrokartonu ve vlasech, ale i na pažích a tváři.

„Jistě, holčičko,“ řekla jsem a poslala jí vzdušný polibek.

Rowen se stala tátovou holčičkou. Kamkoli Jess šel, Rowen byla v závěsu. A krátce po svatbě ji legálně adoptoval. Týdny trvala na tom, abychom ji oslovovali plným jménem, Rowen Grace Clearyová.

Při cestě zpátky do domu jsem využila své minutky o samotě s Benem a neúnavně pusinkovala jeho naducané tvářičky. Jakmile jsme došli dovnitř, okamžitě ho jeho matka přestala zajímat, protože tu byly hračky a jeho malý kamarád.

Maisy a Coby tu byli na večeři, což jsme zkoušeli dělat minimálně jednu neděli v měsíci. Dávalo to šanci klukům, kteří byli jen čtyři měsíce od sebe, hrát si spolu a Maisy a mně trochu poklábosit.

Maisy si prožila těžké časy prvních pár měsíců po tom incidentu v nemocnici, ale rodiče ji přiměli začít chodit na terapii a zdálo se, že jí to pomáhá nejen se vyrovnat s Everettovým únosem, ale také s faktem, že ho zabila.

Jednou večer, těsně před naší svatbou, si přišla na farmu promluvit. Bylo to poprvé, co jsme se viděly tváří v tvář od té noci v nemocnici.

Zeptala se mě, jestli si myslím, že mohla udělat něco jinak, něco jiného, aby Everetta zneškodnila, něco, čím by změnila důsledky. Odpověděla jsem jí upřímně. Everett byl šílenec. Nikdy by nepřestal, dokud by nás nezabil. Byla jsem si tím jistá.

Od toho večera naše přátelství ještě posílilo, a i když jsem si udělala během krátké doby života v Prescottu spoustu nových přátel, Maisy mi byla nejbližší. Moje nejlepší kamarádka a důvěrnice. Taky to byla moje družička na svatbě.

S Jessem jsme se vzali krátce po tom incidentu. Měli jsme jednoduchý obřad v kostele a pak oběd pro rodinu a přátele na farmě.

Felicity se vrátila na svatbu do Prescottu, a Noelle byla se svými oběma dětmi poblíž nejšťastnější, co jsem ji kdy viděla. Silas byl Jessův svědek, oba měli jednoduché černé obleky. Rowen a Maisy stály vedle mě v levandulových šifónových šatech.

Moje svatební šaty byly jednoduše bílé s nádechem řeckého stylu. Měla jsem Jessovy diamanty a vlasy vyčesané dozadu zapletené do rafinovaného drdolu.

Naše svatba byla jednoduchá, ale dokonalá. Rowen a já jsme šly ruku v ruce svatební uličkou k Jessovi, se kterým jsme si řekli naše sliby.

Moje oblíbená fotka z našeho svatebního dne byla zarámovaná na zdi mezi obývákem a jídelnou. Rowen tam byla z profilu, dávala Jessovi pusu na tvář. Já jsem se na ně dívala a smála se. A Jess, s jednou rukou kolem mých ramen, se díval do foťáku s obrovským úsměvem na tváři. Kdykoli jsem se na ten obrázek podívala, což bylo často, naplnila mě vlna štěstí.

Posadila jsem Bena ke Cobymu, aby si mohli hrát se stavebnicí a klesla na gauč vedle Maisy.

„Takže pro případ, že to nevíš, tvoje švagrová je mrcha,“ řekla Maisy.

Zasmála jsem se. „Viděla jsem ji v akci, pamatuješ? Co se stalo?“

„Silas dneska přišel do motelu, protože mi pomáhal opravit pokažený dřez. Když skončil, seděli jsme u recepce. Ona přijela ve svém nóbl autě, vystoupila a zamířila do svého pokoje. Ale pak se podívala a okamžitě se zastavila, když mě viděla se Silasem. Přísahám, Gigi, kdyby mohla zezelenat, stalo by se to. Musela si myslet, že mezi mnou a Silasem něco je. Věnovala mi ten nejvíc hnusný pohled, co jsem kdy u ženy viděla. Vážně. No… až na Andreu Merkuso. To je větší mrcha. Ale Felicity příliš nezaostává.“

„Mezi těmi dvěma něco je. Jsem si tím jistá,“ řekla jsem.

„Ha! Tak to se ti bude líbit ta další část. On nevěděl, že ho vidím, ale minulý večer kolem jedenácté šel do jejího pokoje a vyšel po půlnoci. Coby nespal, takže jsem dělala v kanceláři nějaké papíry.“

„Nekecej!“ zaječela jsem a zhoupla se na gauči. „Věděla jsem to!“

„Jo.“ Zakřenila se Maisy.

„Miluju, že vlastníš motel. Máš ty nejlepší drby.“

Po tom útoku se už Maisy nikdy do nemocnice nevrátila. Ani jednou. Ani když rodila. Když začala mít kontrakce, Beau ji odvezl do nemocnice v Bozemanu. A kdykoli potřeboval Cody lékařskou prohlídku nebo byl nemocný, buď ho odvezla do Bozemanu nebo požádala doktora Seaverse, aby přišel k ní domů.

Maisy toho překonala hodně, když přišlo na Everetta. Její síla a houževnatost byly inspirující. Coby byl dokonalým obrazem svého otce, ale to jí nikdy nevadilo. Každý den ignorovala tu podobu a viděla jen svého překrásného chlapečka. Takže pokud se vzdala své kariéry sestry, protože to potřebovala, aby se svým synem žila šťastnější život, byla jsem všemi deseti pro. Ačkoli mi chybělo s ní pracovat.

Její místo v nemocnici obsadila sestra z popáleninového oddělení nemocnice ve Spokane, která po té explozi ošetřovala Mila. Jmenovala se Sara a byla to taková laskavá a stydlivá mladá holka. Dokonalá pro Mila. Zamilovali se, zatímco tam byl a když se vrátil zpátky do Prescottu, přišla s ním.

Poté, co opustila své místo v nemocnici, převzala Maisy vedení Fan Mountain Inn, jednoho a jediného motelu v Prescottu. Vlastníci byli už skoro v důchodu a chtěli strávit víc času cestováním. Před čtyřmi měsíci jí udělali skvělou nabídku, aby motel získala.

„Tak co dalšího se v motelu děje? Nedorazili žádní další žhaví fotografové?“ zeptala jsem se jí a zvedla jedno bočí v úšklebku.

Zachichotala se, a ještě jsme chvíli poklábosily, zatímco si naši kluci hráli na podlaze.

Milovala jsem ty neděle se svou rodinou a přáteli na farmě. I když jsem měla těžký start, tenhle nový život, který jsme s Rowen riskly tím, že jsme se přestěhovaly do Prescottu, byl splněným snem.

Nikdy jsem nedostala šanci říct Benovi, jak moc mi jeho farma změnila život. Ale doufala jsem, že až ho půjdu navštívit, pohřbeného vedle Claire, že mě shora uslyší.

***

Leželi jsme s Jessem v posteli. Obě děti spaly dole. Zrovna mě udělal podruhé, jednou pusou a potom pérem, a já jsem byla na zádech a zkoušela popadnout dech.

Můj manžel byl žhavý. Tak sakra žhavý, že jsem se ho nemohla nabažit. Znal mé tělo skrz naskrz a využíval toho, co to šlo, abych vzdychala jeho jméno. Něco, co považoval za superžhavé.

„Sakra, bejby. To bylo intenzivní.“

„Hmm… to jsou ty hormony,“ řekla jsem s pousmáním.

Přetočil se na bok a podepřel se na lokti.

„Hormony?“ zeptal se.

Mé pousmání se změnilo v úsměv. „Jestli je to holka, můžeme ji pojmenovat po mojí mámě?“

V očích mu tančila světélka. Ledově modrá. Milovala jsem ty oči. Nemohla jsem se jich nabažit.

Ve svém obvyklém stylu na mou otázku neodpověděl. Místo toho přitiskl ústa na moje. Trvalo mi celé dvě a půl vteřiny, abych se zase vzrušila, víc, než vzrušila a znovu jsme to udělali.

Brala jsem jeho polibek jako ano na mou předchozí otázku.

Bylo to dokonalé.

Jako každou noc po svatbě jsem usnula přitisknutá k jeho boku, ale ne dřív, než jsem mu do hrudi zašeptala, „Miluju tě, zlato.“

A přesně jako to dělal každou noc po svatbě, zašeptal zpátky, „Miluju tě, pihatko.“

O osm měsíců později se narodila Adeline Claire Clearyová.