Tormented - 14. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Harrison

Eva už dříve poslala zprávu, že nechala dveře svého bytu otevřené, abych mohl vejít dovnitř, když jsem ji přijel vyzvednout na naše rande na slavnostní večer mé práce. V práci měla krizi a přišla pozdě. Na druhou stranu já tu byl o deset minut dříve, protože jsem se nemohl dočkat, až se dostanu k ní. Nevycouvala, jak jsem se bál, že to udělá, ale nehodlal jsem nic riskovat.

Vešel jsem dovnitř a hlasitým bouchnutím jsem zavřel dveře v naději, že uslyší, že jsem dorazil.

Vzduch voněl medem, vanilkou a teplým kořením. Navzdory tomu, že mě neuvítala u dveří, Eva se ujistila, že se budu cítit vítán, zapálením několika svíček, umístěním karafy na skotskou, kbelíku s ledem, křišťálového skla na konferenční stolek z těžkého dřeva a zapnutím hudby. Byla to stejná kapela, jakou jsem slyšel v rádiu, a její jedinečný zvuk prostupoval skrze mě.

Eva měla talent na to, abych se cítil dobře bez ohledu na okolnosti, a to se mi na ní líbilo.

Oči se mi přizpůsobily blikajícímu světlu, pročísnul jsem si rukou vlasy, zatímco jsem zíral na svůj matný odraz ve zdobeném pozlaceném zrcadle visícím nad římsou.

Byl jsem v pokušení, abych ji překvapil tím, že vtrhnu do její ložnice, musel jsem bojovat s nutkáním a brát její náznak, že chce, abych tam počkal. Nalil jsem dvojitou skotskou na led, uvolnil ramena a během čekání si jen vychutnával okamžik klidu. Kožený gauč pod mou vahou skřípal, když jsem se do něj usadil a zhluboka jsem se nadechl. Pomalu jsem se napil a uvolnil, zavřel oči a představoval si, jak bude vypadat, až se vynoří ze své ložnice.

Jediné obrázky, které jsem dokázal vykouzlit, byly její nahé. Miloval jsem každou křivku jejího těla, každou nuanci ženské podoby a považoval jsem za hřích, že to před mýma očima zakrývala.

Nenechala mě dlouho čekat. Dveře se se skřípěním otevřely a její podpatky cvakaly na dlaždicích. Moje narážka na to vstát a čekat u krbu, abych si ji mohl prohlédnout, když vyjde zpoza rohu. Zoufale mi tlouklo srdce a bylo mi znovu šestnáct, nadšený a vzrušený, že jsem se svou dívkou.

Tiché zapískání při pohledu na Evu bylo zasloužené. Vypadala jako milion dolarů, elegantní v červených šatech, které objímaly všechny její křivky na správných místech. Její čokoládově hnědé vlasy stékaly po jednom prameni a její krk zůstával na druhé straně odhalený. Snadný přístup k mým rtům. Potěšen z toho pohledu jsem se usmál. Budu líbat její kůži celou noc. Přinejmenším by to událost s černou kravatou, které jsem byl nucen se zúčastnit, udělalo snesitelnější.

Přibližovala ke mně se sexy úsměvem na svůdných rtech.

„Ahoj, ty.“ Její hlas byl tichý a chraplavý. Sexy jako sviňa.

Oba naše pracovní plány byly šílené, a dokonce i když jsem Evě zavolal, aby se mnou šla jen na večeři, vždy měla nějaký důvod, proč se se mnou nemůže vidět. I když jsem byl v pokušení znovu se ukázat u jejích dveří, nechtěl jsem ji rozrušit a riskovat, že mě odmítne doprovázet na akci, takže jsem pracoval tvrději a udělal více přesčasů, než jsem měl v posledních několika týdnech.

„Kurva, chyběla jsi mi,“ řekl jsem, když mě zasáhla jako kulka mezi oči.

Můj pohled směřoval přímo na její zápěstí, ale nezaznamenal jsem žádné známky našich posledních bondage hrátek. S úlevou jsem se na ni usmál, zatímco jsem si ji celou prohlížel.

Červené rty a dlouhé řasy byly doplněny visacími náušnicemi, které zářily, když je zachytilo světlo. Vzal jsem ji za ruku a políbil na konečky prstů, než jsem ji otočil, abych ji mohl obdivovat celou.

Skoro jsem se zadusil, když se ke mně otočila zády. Krev se mi zahřála a teplota vzrostla o několik stupňů při svěžím pohledu na šaty, které měly výstřih těsně nad zadek, neslušné přehození látky přímo prosilo o dotek její kůže.

„Líbí se ti?“ zavrčela, otočila hlavu a věnovala mi svůdný úsměv, když se podívala zpod řas.

„Vzala jsi mi dech. Vypadáš naprosto šukatelně.“ Více než cokoli jiného jsem se chtěl dotknout její zářivé kůže a šukat s ní do bezvědomí. „Chci z tebe strhnout ty šaty jen svými zasranými zuby.“ Tvrdě jsem polkl a bojoval s impulsem, abych svou hrozbu nesplnil.

„Ha ha. Trvalo mi hodiny, než jsem se připravila. Máme událost, které se máme zúčastnit, pamatuješ?“ Zvedla na mě dokonalé obočí a samolibě se usmála. „A vypadáš docela elegantně.“ Pohladila mě po hrudi a vyhladila mi šaty. „Hmm, motýlek. To je sakra sexy.“

Její prsty otíraly okraje černého hedvábí a poté hranu mé čelisti, což způsobilo, že mi krevní tlak vzrostl o několik stupňů. Postavila se na prsty u nohou a vtiskla mi nejjemnější polibek na rty. Její exotický parfém se vplížil do mých nozder a obrátil mou mysl na kaši.

Zamračil jsem se, vůbec jsem nebyl šťastný z toho, že má svůdnou zástěrku látky, která sotva skrývá její majetek na veřejnosti. Záleželo na tom víc, než jsem si chtěl přiznat. Žárlivost se mi plížila vnitřnostmi a našla místo odpočinku v jámě žaludku. Polkl jsem, abych si vyčistil sucho v krku, snažil se ovládnout a chovat se jako zralý muž, kterého ode mě očekávala.

„Budu tam závidět každému muži.“ Beze srandy.

Vědomě se usmála. Kurva. To mi dělalo hlavu.

„Zabiju každého sráče, který se tě pokusí dotknout. Jsi jen moje. Pamatuj si to.“

„Stále mi to připomínáš, tak jak můžu zapomenout?“ Hravě mrkla.

„Je nemožné ti odolat, Evo. Nejsem jediný, kdo dnes večer bude hořet touhou po tobě.“

Zachytila spodní ret mezi zuby, oči měla vykulené, když se jí přes krk a tváře rozšířila růžová barva.

„Měli bychom jít… než si to rozmyslím?“ Řekl jsem stroze a prudkým hlasem.

Vložila mi ruku do rámě. „Jsem připravena, pokud i ty.“

Kdyby jen věděla, jak moc jsem místo toho chtěl zůstat tady. Jáma v mém žaludku se rozvíjela a kysla při pomyšlení, jak ji ostatní sráči pohlcují očima a chtějí ji.

Jeli jsme v relativním tichu, oba hluboko v myšlenkách. Nemohl jsem pochopit tyto podivné pocity, které mě užíraly. Nikdy předtím mě nezajímalo, co kterékoli z mých rande mělo na sobě, tak proč na mě Eva dnes večer tak působila? Nedávalo to smysl.

Užívej si ten okamžik.

Užij si, že ty jsi mužem, který má Evu na paži, a na ostatní se vybodni.

Evin hlas prořízl mé myšlenky. „Co je tak legrační?“ zeptala se.

Neuvědomil jsem si, že se chechtám nahlas. Kriste, rozhodně jsem se v tom ztrácel.

Než jsem odpověděl, zastavil jsem na parkovišti s obsluhou. „Jen si představuji výraz na tváři senátora, až tě vidí na mé paži,“ řekl jsem samolibě.

Prudce se nadechla. „Nolan? Nolan tu bude?“ Oči se jí rozšířily, zatímco ústa visela mírně otevřená. „Proč jsi mi to předtím neřekl?“

„Kurva. Prostě jsem předpokládal, že budeš vědět, že tu bude. Toto je každoroční slavnostní předávání cen. Samozřejmě že se toho ten kokot zúčastní.“

Ztuhla jí záda. „Kdybych to věděla, tak bych nešla.“

„No, já tu také nechci být. Ale protože jsme teď tady…“ Vystoupil jsem ze SUV a podal klíče pikolíkovi, když jsem se vydal k jejím dveřím.

Natáhl jsem ruku a pomohl jí z auta. „Zůstaň blízko mě, bejby. Nolan tě nebude obtěžovat,“ řekl jsem, když jsem jí strčil ruku pod paži a nasměroval ji ke vchodu, druhou ruku pevně přitisknutou na odhalené kůži jejích zad.

Pokud ten sráč ví, co je pro něj dobré, bude se držet daleko, daleko, daleko.

Akce byla hojně navštěvována a místnost bzučela vzrušením a očekáváním. V nejvzdálenějším rohu hrálo smyčcové kvarteto, ale přes klábosení hlasů to bylo stěží slyšet. Chytil jsem dvě sklenky šampaňského z podnosu od elegantně oblečeného číšníkova podnosu a jednu podal Evě. Mladý muž se zazubil a podíval se na Evu, tak jsem mu úsečně poděkoval a s majetnickou rukou na zádech ji vedl dále do místnosti.

Když jsme došli ke svému stolu, Eva se zhluboka nadechla, aniž by narazila na kohokoli, koho jsme znali. Zamračeně jsem skenoval sedadla – každé z nich bylo již obsazeno. Když se k nám všichni u stolu obrátili, naznačil jsem uvaděči, aby přišel a vyřešil problém.

Ozvala se žena s příliš velkým množstvím make-upu, která ukazovala více dekoltu, než bylo nutné. „Dnes večer jste vyvolený pár. Senátor Parker si vás vyžádal, abyste seděli u jeho stolu. Nemáte štěstí?“

Evin úsměv sklouzl z tváře, když ji ta zpráva zasáhla. Její prsty se mi zaryly do paže. „Harrisone,“ zasténala. „Nemůžu.“

Moje oči se zadívaly do jejích. Ten sráč to už věděl. Čekal nás.

Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a paži ji obtočil kolem pasu. Pošeptal jsem jí do ucha: „Bude to v pořádku. Ukažme senátorovi, co mu chybí, jo? To zvládneš, Evo.“

Její záda se narovnala.

„Dobře. Ale prosím, nezůstaneme dlouho –“

„Bejby, mám v úmyslu tě odtud dostat co nejdříve. Věř mi, dobře?“

Dlouhou chvíli mi zírala do očí a přikývla. „Dobře,“ řekla roztřeseným hlasem. Věděl jsem, že tím myslí víc než jen tady a teď. Hrudník se mi nadmul pýchou. Moje žena mi věřila a bylo mi zatraceně dobře, že jsem této cti hoden.