RY - 8. kapitola 2/2

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

Donutím se jít na svou další přednášku. Alespoň jsem měla čtyři hodiny mezi mým malým zhroucením a nynějškem. I když mám pocit, že mám oči pořád oteklé od pláče, kráčím na hodinu ekonomie se vztyčenou hlavou. Zdá se, že si mě nikdo nevšímá, když vejdu dovnitř, což je podle mě v pořádku. Nechci na sebe nijak upozorňovat. Sednu si na poslední místo v zadní řadě, vytáhnu knihu a sešit a všechno úhledně položím před sebe.

Popadnu tužku a s obavami s ní poklepávám o sešit.

Opravdu nechci tajně poslouchat, zatímco čekám, až učitel zahájí přednášku, ale když uslyším Jacksonovo jméno v rozhovoru mezi dvěma muži, kteří sedí pár řad přede mnou, přestanu poklepávat tužkou a místo toho se zaposlouchám.

"Proč by tento týden znovu bojoval? Bojoval minulý týden a nikdy nebojuje více než jednou za měsíc,“ řekne jeden chlap a hledá něco v batohu.

Jeho přítel pokrčí rameny. "Nevím, ale říkám ti, že Jackson dnes večer bude bojovat s Borisem, Franco to včera vyhlásil. Chci jít jen proto, abych viděl, jak šílené to bude.“

První chlap najde, co hledal, a klesne na svou židli. "Boris? Ten chlap je obrovský a bojuje nečestně. Bere s sebou nože a jiné sračky. Jacksonovi pořádně nakope zadek. Kurva, bude mít štěstí, pokud vyjde z jámy živý. Boris je blázen a udělá cokoli, aby vyhrál.“ Tužka mi z ruky upadne a sklouzne ze stolu. Nejspíš bych se měla naklonit a zvednout ji, ale momentálně jsem ochromená.

Strach mě drží za krk, takže je pro mě těžké dýchat. Jackson bude zraněný. Proč by schválně šel do takových zápasů? Proč by se takhle vystavoval nebezpečí? Copak neví, že by stačila jedna rána do hlavy a mohl by zemřít?

Chce zemřít?

Učitel začne přednášet, ale moje mysl je někde jinde. Nedokážu se soustředit na nic, co říká. Jediné, na co si myslím, je ten boj, na který se Jackson chystá s tím Borisem, a jak je to všechno nebezpečné. Vím, že mě nenávidí, a má na to plné právo, ale já k němu nechovám zášť. Možná jsem si myslela, že ano. Chtěla jsem, ale nikdy jsem to neudělala ... Nevím, jestli bych mohla, dokonce i když mě děsí a snaží se mi udělat ze života peklo. Poslední věc, kterou chci, je, aby se mu něco stalo.

Musím ho varovat.

Skutečná otázka nyní zní: Vyslechne mě? Pochybuji o tom, ale musím to zkusit.

Hodina ubíhá, i když moc neposlouchám, co se právě vyučuje. Jsem příliš zaneprázdněná snahou zjistit, jak najdu Jacksona. Nemám jeho číslo a nevím, kde bydlí. Myslím, že moje jediná šance je jít do té jámy a doufat, že ho chytím, než bude příliš pozdě. Buď mě bude více nenávidět, nebo mi poděkuje. Ať tak či onak, je to riziko, které musím podstoupit.

Když hodina skončí, zaťukám tomu klukovi přede mnou na rameno. Snažím se skrýt, jak jsem nervózní, když se otočí, a věnuje mi tázavý pohled.

"Hej, promiň ... zaslechla jsem tě. Jak ... mluvíš o tom boji? Kde přesně to je?“

Ten chlap na mě skepticky pozvedne obočí a na chvíli si myslím, že mi vůbec neodpoví. "V jámě. Je to starý sklad v průmyslové zóně.“

"Aha, ok. Děkuji."

Jeho přítel se také otočí a nyní se na mě podívá. Cítím, jak mi jeho oči rozpalují tváře.

"Chceš, abych tě tam vzal?" zeptá se ten nový a široce se usměje. "Stejně tam jdu, takže to není problém."

"Díky, ale jsem v pohodě," řeknu, zatímco si shromažďuji věci. "Ještě nevím, jestli půjdu, není to opravdu můj typ zábavy."

Ten chlap se zamračí. "Brzy to začne. Určitě s námi nechceš jít?“ Vypadá dobře a zjevně mu záleží na přednáškách, protože podle toho, jak to vypadalo, si dělal poznámky celou hodinu, ale já si nechci najít kamarády, natož přítele, a vím, že kdybych řekla ano, dokonce i na to, že mě sveze, bylo by to to, co by si myslel. Tohle nebo sex, což se nestane.

"Ne, jsem v pohodě. Ještě jednou děkuji,“ řeknu mu, když se kolem něj protáhnu a vyřítím se ven ze dveří.

Vzpomenu si, že jsem viděla průmyslový park na mapě, kterou jsem studovala, když jsem sem poprvé přišla. Trvalo by mi to nejspíš dobrou hodinu, než bych tam dojela, ale zavolat Uber nebo nastoupit do auta s kýmkoli, kdo není mým rodičem, nepřichází v úvahu. Auta jsou pro mě důrazné ne. Raději bych šla tři hodiny pěšky, než abych nastoupila do auta a jela třicet minut.

Cestou se zastavím doma, abych se zbavila batohu, ale nezdržím se ani tak dlouho, abych se najedla. Popadnu bundu, vyjdu zpátky ven a vydám se směrem ke skladišti.

Nakonec mi to trvalo hodinu a dvacet minut. Nebyl jsem si jistá, jestli to místo vůbec najdu, ale když jsem uviděla hromadu aut táhnout se silnici, věděla jsem, že jsem na správném místě.

Trvá mi chvíli, než se dostanu ke dveřím, ale když to udělám, je tam fronta. Ta se pohybuje neuvěřitelně pomalu a než se dostanu dopředu, najdu tam velkého děsivého muže, který blokuje vchod.

"Deset dolarů." Natáhne ruku a já rychle zamrkám, než sáhnu do peněženky a vytáhnu dvě pětky. Jakmile je má ve své ruce, uvede mě dovnitř. Když vstoupím do skladu je to jako bych byla ponořená do ledové vody a hozená na horkou pánev.

Je to úplný šok pro vaše tělo. Hluk je ohromující a málem se otočím a vyjdu zpátky ven. Jediný důvod, proč to neudělám, je ta neustálá potřeba chránit Jacksona, která převažuje nad znepokojením, které cítím. Znepokojení je chvilková záležitost, ale ztráta Jacksona, pokud ho nebudu varovat, by mohla obrátit život vzhůru nohama.

Pohybuji se v davu a následuji zvuk kůže narážející o kůži. Dojdu na konec, protáhnu se kolem nějaké dívky, která má na sobě sotva košili a zjistím, že Jackson je už v ringu. Žaludek mi padne ke kolenům a srdce se mi zhroutí.

Jackson nemá na sobě nic než kraťasy a tenisky. V celé své kráse předvádí svou svalnatou horní část těla, a pokud by teď nebyl v tak velkém nebezpečí, možná bych civěla na jeho tělo. Ale tak jak to je, čelí obřímu muži, který ho mlátí pěstmi.

Pak se jeho pohled srazí s mým a jako by mezi námi bylo neviditelné lano, cítím, že jsem k němu přitahována. Vidím, jak jeho obličej naplňuje vztek. Nechce mě tu, ale mě je to jedno. Ošiji se a sleduji, jak sotva uhne další ráně do hlavy.

No tak, Jacksone. Bojuj. Nemůžu tě taky ztratit.