DI - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Frost

Abych nemyslel na to, že je Gale ve městě, provedl jsem Masona domem a pozemkem. I když jsem se v polovině unavil a museli jsme si sednout. Místnost, ve které jsme usadili, jsem většinou považoval za pánskou jeskyni. Nacházel se v ní kulečník, pingpongový stůl, různé arkádové hry a největší televize, jakou jsem kdy viděl. Plus všechny známé herní konzole. Nikdy jsem nebyl velký hráč, ale za poslední tři měsíce jsem jednou nebo dvakrát vzal do ruky ovladač, abych se zabavil.

Flint se k nám na prohlídce připojil a sedl si s Keeganem na podlahu a snažil se malého kluka povzbudit, aby se převalil. Mason seděl v nadměrném koženém lehátku, které vypadalo dobře opotřebované a úplně naducané. Zabořil se do něj a díky své štíhlé postavě se téměř ztrácel.

„Páni,“ řekl. „V tomhle křesle bych mohl žít. Je nějaká šance, že bych si ho mohl vzít domů?“ Prakticky ji objal, když zavřel oči a spokojeně si povzdechl.

Flint se zasmál. „Ne, v podstatě jakýkoli jiný kus nábytku v tomhle domě bych ti řekl, ať si ho klidně vezmeš, že si pořídíme jiný. Ale tohle je Broderickovo křeslo. Tenhle pokoj dal dohromady z nějakého důvodu a v tom křesle prakticky žije. Párkrát jsem ho tam přistihl, jak spí.“

„Nedivím se mu. Tohle je šíleně pohodlné a voní to tu jako v nebi.“

„Vážně?“ Zeptal jsem se. „Já nic necítím. A můj nos je kvůli tomu těhotenství hloupě citlivý.“

Flint si odfrkl. „Jo, tenhle příznak mi nechybí. A hele,“ řekl. „Keegan to udělal. Bude se válet.“

Všichni jsme pozorovali dítě na koberci. Ležel na bříšku, pomalu se přesunul na bok a pak se přetočil na záda, pak se překvapeně rozhlédl, jako by vůbec netušil, jak se to stalo.

Flint nadšeně zatleskal. „Na svůj věk je tak vyspělý.“

Nemohl jsem si pomoct, a usmál se, protože jsem věděl, že se svým synem bych na tom byl stejně. Věděli jsme, že je to kluk. Všichni draci byli mužského pohlaví.

„Vy dva máte takové štěstí,“ řekl Mason smutně.

Nevěděl jsem, co na to říct. „Jsem si jistý, že i ty si někoho najdeš, Masone.“

„Jo, jo, udělám něco, co změní svět, nebo co.“ Sklopil oči. „Nechápej mě špatně, mám svou matku rád a nedokážu slovy vyjádřit svůj vděk smečce za to, že se mě ujala. Jediné, čeho lituji, je, že jsme tě nemohli vzít s sebou.“

Pokrčil jsem rameny. „To je v pořádku.“

„Ale já jsem na to proroctví nikdy moc nevěřil. Tak nějak si myslím, že doufala, že mě to inspiruje k tomu, abych se svým životem něco udělal. Ne že bych byl líný, to ne, jen jsem neměl přílišnou motivaci jít na vysokou nebo tak něco. Asi bych si měl najít pořádnou práci. Ale já se rád věnuji umělecké tvorbě a příležitostným pracím pro smečku.“

„Jaké umělecké práce děláš?“ zeptal se Flint.

„Většinou řezbářské práce. U smečky mám zařízený obchod.“

„Vážně?“ zeptal se Flint. „To je fakt super.“

„Jo.“ Pokrčil rameny. „Vydělává mi to nějaké peníze.“ Vytáhl telefon a několikrát v něm přejel prstem, pak ho Flintovi podal. „Tohle je můj poslední kousek. Začal jsem s tím, když mi Jericho řekl o dracích.“

Naklonil jsem se Flintovi přes rameno, abych se podíval, co Mason vytvořil. Byly to začátky dračí hlavy vytesané z kamene.

„Páni, to je úžasné.“

„Díky.“ Mason se začervenal. „Takže, kdy myslíš, že se Jericho a Gale vrátí?“

„Kdo ví?“ Řekl jsem. „Snažím se nemyslet na to, že jsou pryč. Slyšel jsi něco od své smečky od té doby, co jste vy dva odešli?“

„Ne. Od chvíle, kdy Codyho unesli, je tam napětí. Všichni jsou v pohotovosti. A Jericho je na dně. Věřte tomu nebo ne, ale obvykle nebývá tak vážný.“

„Dokážu si představit, že se cítí zodpovědný; jako Alfa je zodpovědný za bezpečnost všech členů své smečky.“ Pochopil jsem to na základě všeho, co mi Mason vyprávěl o jejich smečce a o tom, jak všichni spolupracují.

„Jo,“ souhlasil Mason. „Ale není to jen o tom. Myslím, že Cody je jeho druh, ale Cody je o dost mladší a nebyl připravený na to, aby se o něj přihlásil. I když, když o tom teď přemýšlím, před pár týdny by mu bylo osmnáct. Takže myslím, že už je plnoletý.“

„Chudák kluk,“ řekl jsem a snažil se ovládnout své emoce, když jsem si na chvíli představil, jaké to asi je, být uvězněný Molpe a upírem bez kohokoli v okolí, zcela izolovaný od kohokoli.

„Postaráme se, aby se vrátil,“ řekl Flint. „Armant s Merekem se opravdu snaží zjistit o Molpe co nejvíc.“

„Jsem rád, že jsme se s Jerichem obrátili na vás. Myslím, že Jericho se s naším tátou hádal, jestli máme přijít, nebo ne, ale stejně jsme přišli.“

Zazvonil mi telefon tak jsem ho vytáhl z kapsy. „To je Gale,“ řekl jsem. „Právě se vrátili domů. Přijíždějí po příjezdové cestě.“

Všichni jsme se postavili k odchodu z mužské jeskyně, Flint zvedl Keegana. Mason věnoval přerostlému křeslu poslední toužebný pohled a vyšli jsme z místnosti.

***

To, jak moc mi Gale chyběl, jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy jsem ho znovu uviděl osobně a vrhl se mu do náruče. Slovo „vrhl“ bylo trochu přitažené za vlasy, protože při své současné velikosti jsem vlastně skákat nemohl. Přesto mě chytil a objal mě kolem ramen.

„Máš moje věci?“ Zeptal jsem se. Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo. Žil jsem bez nich už tak dlouho, takže by mi nevadilo, kdyby do mého bytu vůbec nešel, ale potřebovali jsme uzavřít nájemní smlouvu a alespoň vyklidit byt, abychom neplatili majiteli hromadu peněz za úklid.

„Jo,“ řekl. „Pojď dovnitř. Musíme si promluvit.“

Trpělivě jsem čekal, co mi řekne, a snažil se, aby se mi myšlenky nezatoulaly. Jakmile jsme byli všichni uvnitř, sedli jsme si znovu do obývacího pokoje. Zdálo se, že tohle je naše místo pro vážné rozhovory.

„Co se děje?“ Zeptal jsem se a podíval se, mezi Galea a Jericha.

„Tvůj byt,“ začal, Gale. „Vloupal se tam upír a zdemoloval ho. Když jsme odcházeli, narazili jsme na Molpe. Bohužel jsme toho moc nezjistili, než zmizela. Jedno je ale jisté, má Codyho a ještě s námi neskončila. Chce naše vejce,“ řekl a rozhlédl se po ostatních dracích v místnosti.

Ochranitelsky jsem si sevřel břicho.

„To nedopustíme,“ řekl rychle, Gale.

„Já vím,“ řekl jsem. „Věřím ti.“

„Co sakra chce s dračími dětmi?“ Zeptal se Flint a přitáhl si Keegana k sobě.

„Chce získat zpět ostrov, kde žijí sirény. Zřejmě ji vyhodily. Chci se tam vydat, zjistit, co udělala, a promluvit si s nimi o tom, aby zastavili to, co teď dělá.“

Panika se ve mně zvedla, tvrdě a rychle. „Nemůžeš tam jít,“ řekl jsem. „Jsem příliš blízko…“

„Já vím,“ řekl, Gale. „Chci jít, ale nemůžu. Doufám, že Merek a Broderick půjdou.“

„Samozřejmě,“ řekl Merek. „Zavolám teď Broderickovi, může se se mnou sejít na půli cesty.“

Gale, přikývl. „Díky. Jericho, nechceš jít s námi?“

„Chtěl bych,“ řekl Jericho. „Ale musím se vrátit ke své smečce. Věřím, že mě budete informovat o tom, co jste zjistili.“

„Samozřejmě,“ řekl Leonidas.

Nejistě jsem se kousl do rtu. Nelíbila se mi představa, že by se Merek a Broderick, které jsem ještě neznal, kvůli mně nebo z jiného důvodu vystavovali nebezpečí, ale věděl jsem, že je to nutné.

„Budeme v pořádku, Froste,“ řekl Merek. „Už jsme se dostali do svízelnějších situací.“

„Dobře. Co myslíš, že se od nich dozvíš?“ zeptal jsem se.

Gale, pokrčil rameny. „Těžko říct. Molpe udělala něco, kvůli čemu byla vyhoštěna. Chci zjistit, co a chci zjistit, jaká je její slabina, abychom ji mohli zastavit.“

„Jak se k tomu postaví sudičky, když půjdeme po Molpe?“ zeptal se Flint.

„Na sudičky kašlu,“ řekl Armant. „Riskuje odhalení nás všech, vlků i draků. Něco se musí udělat.“

„Takže je to vyřešeno,“ řekl Merek. „Hádám, že zítra vyrazíme.“

Zbytek večera zůstal dost pochmurný. Všichni jsme věděli, že je třeba něco udělat, ale naše možnosti se nám nelíbily.

Později v noci jsem si vlezl ke Galeovi do postele. Ochranitelsky mě objal kolem ramen, líbal mě na krku a hladil po břiše.

„Slibuji, že nedopustím, aby se tobě nebo našemu dítěti něco stalo,“ řekl Gale. „A ten upír se k tobě nedostane.“

„Já vím,“ řekl jsem. Přetočil jsem se, abychom byli tváří v tvář, pak jsem Galea, přetlačil na záda a rozkročil se nad ním. „Pomiluj se se mnou. Chci tě cítit.“

Pumpoval jsem jeho penis v ruce a druhou se natáhl za sebe. Nohy mě pálily námahou, ale stálo to za to.

Jakmile byl Gale tvrdý a vytékala z něj kapka touhy, posadil jsem se na něj a klesl dolů, když do mě vnikal centimetr po centimetru. Dosedl jsem až nadoraz a pomalu pohupoval v bocích a protahoval každý skluz jeho ptáka do svého vstřícného těla.

Gale, už nemohl déle čekat, začal do mě přirážet a přirážel stále silněji. Jeho ruka se dostala k mému ptáku a honila ho do rytmu jeho přírazů.

Zasténal jsem a zaklonil hlavu. „Už budu.“

„Já přímo s tebou.“

Znovu do mě přirážel, dotýkal se mé prostaty a tlačil mě přes okraj. Stříkalo ze mě sperma a dopadalo mu na hruď. Zasténal a naposledy se vzpříčil, až se pode mnou uvolnil.

Lehl jsem si na něj a jeho měknoucí pták ze mě vyklouzl.

Nechtělo se mi vstávat a zabývat se očistou. Chtěl jsem jen ležet a vychutnávat si zvuk tlukotu srdce svého druha na mé tváři, jeho paže pevně obtočené kolem mého těla.