DB#2 - 14. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

Emma natáhla ruku a vzala Calistovu tvář do dlaně. Palcem jemně přejela po kůži pod jeho okem a naklonila svou hlavu mírně ke straně.

„Jak dlouho to bylo?“ zeptala se.

Calisto si přál, aby ta sevřenost z jeho hrdla zmizela. „Od čeho?“

„Kdy jsi takhle brečel.“

Zamrkal a cítil, jak mu z řas padají slzy. Před někým jiným nikdy nebrečel. Poté, co se z chlapce stal mladý muž, nebrečel dokonce ani před svou mámou. Ve svém hněvu a žalu slzy potlačil a spolkl je.

Calisto ucukl a odtáhl se od Emmina palce, kterým mu stírala další slzy.

„Nech to být, prosím.“

Emminými rysy probleskla bolest.

„Musela jsem pro tebe být velké ´naser si´, co?“

Calisto ztuhl. „Prosím?“

„Co jsme spolu dělali. I teď. Je to jen způsob, jak říct Affonsovi, aby si nasral -“

„Ne,“ řekl Calisto rychle a ostře.

Pokud mělo být Emmino trhnutí sebou nějakým náznakem, vyznělo to mnohem drsněji, než měl v úmyslu.

„Nikdy,“ dodal měkčeji.

„Pochopila bych, kdyby to tak všechno bylo, Cale. Nemusíš moje city šetřit. Vypadá to, že už jsem si zvykla na to, že mi ostatní lidé ubližují.“

Calistovy plíce každým nádechem, který udělal, hořely.

„Tohle...“ mávl mezi jejich těly a hlas se mu vytratil, „... já a ty, Emmy, nikdy to nebylo o něm nebo o mé minulosti. Nesnáším ho - každá moje část ho nenávidí - ale tohle není o něm. Byl jsem k tobě přitahován, když ses postavila proti pravidlům, která pro tebe lidé nastavili. Byla jsi pro mě tak zvláštní, ale zároveň to bylo tak zajímavé. Čím víc času jsem kolem tebe strávil, tím víc jsem toho chtěl vědět. Už hodně dlouho nebyla žádná žena, která by mi zamotala hlavu. Po mámině smrti jsem na dobrý rok uvízl v černé díře, a pak jsi přišla ty. Neměla jsi být ničím víc než touto najatou nevěstou. Ale byla jsi vším kromě toho, co jsem očekával. Všechno jsi byla ty, on neznamenal vůbec nic.“

„Ne?“

„Stále neznamená,“ řekl Calisto upřímně.

Emma sevřela jeho ruku. „Co je tohle pro tebe? Ty a já, co jsme?“

Šílenost.

Pitomost.

Bezohlednost.

„Něco,“ rozhodl se Calisto říct.

„Něco,“ zopakovala.

Možná něco úžasného.

Pravděpodobně něco, co je odsouzeno.

Věděl, co to bylo.

Už nějakou dobu to věděl.

Byla tou samou věcí, která ho každou noc budila z těch samých zatracených snů. Byl to jeho neustálý zájem a úzkost nad ženou, které nemohl pomoci víc, než jí pomohl. Byl to hlad, který cítil, kdykoli byl v její blízkosti - potřeba, kterou cítil, kdy musel být poblíž ní.

Nějak ho to nakazilo.

Už byla v něm a ani o tom nevěděla.

Calisto se to snažil popřít; chtěl ty pocity potlačit.

Miloval ji.

Ale bylo to beznadějné – oni byli beznadějní.

Calisto nemohl Emmě říct, jak se cítil, aniž by jí to současně vzal.

Jak by to mohlo fér?

„Odešel jsi z party?“ zeptala se Emma.

„Ano.“

„Co když to já po tobě nechci?“

Calisto si ji k sobě přitáhl blíž. Beze slova ho objala rukama a svou tvář zabořila do jeho hrudi. Držel ji pevně, protože mít ji tak blízko bylo pro jeho vlastní sobectví mnohem lepší.

„Neodešel bych,“ řekl Emmě.

„Dokonce i když musíš zůstat na druhé straně místnosti?“

„Ano.“

Mohla nosit svou masku.

On ji mohl sledovat ze stínů.

„Nechoď,“ řekla Emma. „Zůstaň o trochu déle. Líbí se mi, když jsi tady.“

„Je to tak?“

„Ano. Dokonce i když mě sereš.“

Calisto se sám pro sebe tiše zasmál. „To jsem neměl v úmyslu, bella. Ta dívka byla neškodná. Je mou nevlastní sestrou. Vzhledem k tomu, že našemu otci jsou víc než ukradené, starám se o své sourozence já. Já jsem tím jediným, kdo jim kdy věnoval byť jen špetku pozornosti nebo času. A na rozdíl od nich jsem vzešel z násilí, které skrývá. To je tak, jak mě stvořil. Násilně.“

Jeho otec byl muž, který jeho matku srážel, ignoroval její prosby a bez sebemenší péče si ji vzal. Calisto nevěděl, jak se s tím vypořádat. Byl vedlejší produkt matčiny bolesti, jejího strachu a hanby, ale nikdy ho nemilovala o nic méně.

„Je mi to líto,“ zašeptala. „Znovu ta tvá vina.“

„Povinnost, Emmo.“

„To taky. A co Richard?“ zeptala se.

„Vyrůstal jsem s tím, že mi bylo řečeno, že on je můj otec. Když vyšel najevo zbytek, máma mi řekla, že během jejího těhotenství Richard své otcovství nikdy nezpochybňoval. Byl tak šťastný – a ona se styděla za to, co se stalo. Byla vyděšená, ale myslela si, že s ním to bude v pořádku.“

Emma zaťala zuby. „Affonso žárlil.“

„Vždycky žárlí. Dokonce i když mu něco nepatří.“

„Richard se nezabil při nehodě na motocyklu, že?“

„Bylo to tak,“ řekl Calisto s pokrčením ramen. „Ale moje máma trvala na tom, že kdyby s ním nejel Affonso, Richard by přijel domů živý. Já  vím jen to, co mi řekl on.“

„Chápu,“ řekla.

Calisto moc dobře věděl, že by to neměl dělat, ale nedokázal si pomoci a políbil ji na čelo. V jeho náručí se zachvěla, nicméně on si k sobě přitiskl její tělo ještě blíž.

Takhle si zahráli s ohněm.

Vždycky by to tak bylo.

„Zůstanu, Emmy,“ řekl.

„Věděla jsem, že ano. Nedokážes mi říct ne.“

„Děsí tě to?“

„Trochu,“ řekla. „Nemusíš zůstat vždycky, když tě o to požádám.“

O tom Calisto pochyboval.

******

Calisto si nebyl jistý, zda někdy viděl Affonsa tak opilého, jako aktuálně byl. Ten muž si vždy večer před spaním užíval svůj bourbon, víno k večeři a kdykoli pocítil nutkání, studené pivo, ale dneska večer byl na sračky.

Byl to divný pocit ukládat Affonsa do postele, zatímco party na oslavu Díkuvzdání začala pomalu končit a lidé odcházeli.

Affonso sebou ve svém opileckém omámení hodil a převalil se, něco nesouvislého zamumlal a pokračoval dál. Oči měl zavřené a spal, ale pokračovalo to dál a dál.

Jak se Emma s tímto bordelem smířila?

Calisto přemýšlel, zda Affonsovo nedávné pití nebylo důsledkem tlaku, který cítil. Ten muž potřeboval svého dědice, protože Calisto to neustále odmítal. Pokud by byl Affonso nucený vzdát se své Cosa Nostry ve prospěch někoho, s kým nesdílel své příjmení, mohl by to skoro brát jako své vlastní selhání.

Lítost byla bezcenná emoce. Calisto vůči Affonsovi nic necítil. Tohle všechno si ten muž způsobil sám.

Pro teď měl Calisto v plánu na Affonsa po očku dohlížet. Ten muž měl v plánu zajistit Calistův pohyb na žebříčku v Cosa Nostra směrem výš. Aby přišel na řadu nový boss, původní boss musel nejdřív odejít do ústraní.

Affonso nebyl připravený odstoupit.

Calisto mu přesto nevěřil.

Když Calisto zhasl lampičku na nočním stolku, s lehkostí dovednosti zloděje, který měl každý člověk v mafiánském prostředí naučenou, vyrazil z ložnice ven. Schopnost přicházet a odcházet, aniž by byl člověk viděn nebo slyšen, byla brána jako ctnost.

Byl si zatraceně jistý, že zkurveně nechtěl, aby se Affonso probudil. Když byl Affonso opilý, byl mnohem podrážděnější.

Calisto jen se stěží slyšitelným cvaknutím za sebou s povzdechem zavřel dveře. Nechtěl být tím, kdo měl sklony postarat se o Affonsa, ale pro bosse Donati famiglia by bylo ostudné nechat se vidět chovat jako opilý hlupák.

To bylo nepřijatelné.

„Dům je skoro prázdný.“

Calistova ramena sebou při Emmině šepotu trhla nahoru. Když vyšel nahoru, nevšiml si, že by ho následovala.

„Ach?“ zeptal se a otočil se k ní.

Stála ve dveřích místnosti přímo naproti hlavní ložnici. Bokem se opírala se o zárubeň dveří, střevíčky už měla sundané. Stála tam bosá a vypadala mnohem unavenější než kdy jindy.

„Rozloučila jsem se s lidmi, na kterých záleželo. Zbytek z nich vyhnal Carter. Zná bezpečnostní kód pro zamknutí dvěří.“

Calisto ztěžka polkl a přemýšlel, kolem čeho tu Emma kroužila.

„Na zbytek noci odpadl,“ řekl jí Calisto. „Někdo by mu měl sebrat alkohol.“

„Dokud se ode mě drží dál, jako opilý mi přijde trochu snesitelnější,“ přiznala se.

Calisto zavrtěl hlavou. „To je příšerné.“

„Je to pravda.“ Emma se otočila na patě, aby vešla do ložnice, ale přes rameno po něm střelila pohledem. „Ujistíš se, Calisto, prosím, že je dům prázdný?“

Její tón hlasu klesl níž.

Přesně tak, jako by ho vítal.

Calisto by ji měl odmítnout.

„Samozřejmě, Emmy,“ řekl.

„Ložnici, kterou používáš, když tu zůstáváš – to je ta ve třetím patře, že?“

Srdce mu při její nevinné otázce zrychlilo tlukot, krev se mu rozehřála.

Udělají to znovu?

Tady v tomto domě?

Jako tak?

Calisto věděl, jak špatně to bylo.

Jak špinavé.

Tohle byla naprosto nová úroveň podlosti.

Ale kurva, nemohl zapomenout na to, jak moc se mu líbilo mít Emmu pod sebou. Jeho vzpomínky k ní nebyly spravedlivé. Už od toho okamžiku, kdy se uvnitř ní udělal, ji chtěl šukat znovu.

Nestačilo mu to.

Ještě jednou by mu nestačilo.

„Ložnice na konci chodby,“ řekl jí.

„Měl bys tu na noc zůstat. Není potřeba, abys jel přes celé město. Už je hodně pozdě.“

Bože.

Kurva.

Bože.

Za tohle půjde přímo do pekla.

Bez jakýchkoli otázek.

Calisto přenesl váhu z nohy na nohu. „Emmy...“

„Nechoď, Cale. Zůstaň.“

Nemohl ji odmítnout.

Neřekl by jí ne.

Emma to věděla.

Calisto přikývl. „Zkontroluji dům.“

Usmála se na něj tím svým známým způsobem a skrz řasy si ho prohlížela. Bylo to sexy a zároveň i sladké. Měla nad ním moc. Ochotně jí ji předal a ona ji teď používala.

Calistovi se to také líbilo.

**********

Dům byl prázdný, všichni byli pryč.

Calisto věděl, že to tak bude, ale raději se ujistil a dvakrát vše zkontroloval.

Než se dostal do třetího patra domu, zapomněl na všechen pocit špatnosti, kterou cítil. Těžko se ho obávat, když byl až přespříliš soustředěný na toho, kdo na něj možná čeká v posteli.

A ona v ní čekala.

Calista nijak nepřekvapilo vidět, že mu nedala víc času na kontrolu domu. Nebo alespoň na to, že by počkala, až se on vrátí nahoru jako první.

Zamkl za sebou dveře ložnice. Všechno jeho oblečení bezhlučně dopadlo na podlahu.

Emma ho sledovala z postele, neřekla při tom jediné slovo. Průhledná, bílá noční košilka, kterou měla sobě, byla na boku vyhrnuta dost vysoko, aby poodhalila její nahou kůži.

Žádné kalhotky.

Calisto se sevřelo hrdlo, ústa mu vyschla.

V době, kdy se dotkl postele, byl zcela nahý.

„Jsem v chráněná,“ zašeptala mu. „Po tom, co se stalo...“

„V pořádku. Chápu to.“

Dneska večer nepotřebovala znovu připomínku celé té věci. Jednou pro ni bylo víc než dost.

Emma přikývla.

Ani jednou nevyjádřil své předchozí city. Když se po něm Emma natáhla a přitáhla si ho dolů na měkké přikrývky mezi nimi, nic neřekla.

Calistova ústa našla ta Emmina, chtěla cítit její chuť a polibek. Líbil se jí ten pocit, jako by si její kůži pod svým jazykem vychutnával úplně stejně jako sex - horečnatě a sladce. Ona sjela svými nehty po jeho hrudi dolů až k jeho tvrdému penisu, což ho přimělo celého se zachvět. Prsty objala kořen jeho penisu a pevně ho stiskla.

Na okamžik ztratil schopnost dýchat.

Ale bože, bylo to tak skvělé.

„Kurva,“ zamumlal do jejích rtů.

Emma se bez dechu zasmála. „Už to nějakou dobu bude.“

„Příliš dlouho, Emmy.“

Přetočila se na záda a nechala ho zapadnout mezi svá stehna. Roztáhl jí nohy o trochu víc a svou erekcí přejížděl po vstupu do její měkké kluzké kundičky. Stále byla holá – pod ním tak hladká.

Emma kňučela, prsty se mu zarývala do boků, paty nohou měla zabořené do dolní části jeho zad. Calisto potlačoval touhu rozevřít Emmu ještě víc a zabořit se přímo do ní. Všechny svaly se mu svíraly. Chtěl do ní bušit, až dokud nebudou jeho vzpomínky uklidněny a on by nedokázal myslet na nic jiného.

Tak dlouho si ji odpíral.

„Do toho, Cale,“ naléhala na něj Emma.

Calistova ruka sjela z jejího bříška k tomu sladkému místu mezi jejíma nohama. Palcem pomalu, ale tvrdě obkroužil její klitoris a užíval si jejích tichých výkřiků pod sebou. Stačil by jen správný pohyb boků a celou by ji naplnil a tvrdě ji šukal.

Když začala zvedat boky a hledala toho víc, zatlačil ji zpátky dolů do postele. Odtrhl pohled od její kundičky a zjistil, že ho pozorně sledovala.

„Když tak řeknu,“ zavrčel Calisto.

„Calisto.“

„Po tomhle se mi stýskalo.“

Emma ztichla, ale nebylo to na dlouho. Dvěma prsty se zabořil hluboko do jejího pohlaví a jí ze rtů unikl dlouhý zlomený výkřik.

Mokré. Horké. Těsné.

Kurva.

Její kočička svírala jeho prsty a zároveň je celé promáčela. Když viděl, jak jeho prsty mizely v jejím pohlaví, při každém přírazu s nimi zajel hlouběji a tvrději, byl v tom pohledu polapen. Při každém tahu zároveň přejel palcem po jejím klitorisu.

Emminy zvuky roztály do lapavých nádechů.

Ale pořád říkala jeho jméno.

„Cale.“

Bylo to nádherné.

Když pronášela jeho jméno, bylo to návykové.

Chtěl víc.

Šeptavé, plné potřeby a hloupé.

Volala ho.

A on toho chtěl víc.

„Calisto... Bože,“ vydechla Emma.

„Přesně tam,“ řekl Calisto a ztěžka polkl. Při dalším tahu svými prsty zároveň zatočil a sledoval, jak se zády na posteli vypjala jako luk. „Přesně tam, Emmy, přesně tak. Uděláš se pro mě a budeš to zbožňovat.“

„Chci to, prosím.“

V tenhle okamžik, věděl to.

Až příliš dlouho pro něj bylo stejně tak dlouho i pro ni. Jen proto, že byla nucena spát s jiným mužem, neznamenalo to, že z toho dostala to, co potřebovala nebo chtěla. Při tom objevu ho zaplavil zvláštní pocit uspokojení.

Calisto chtěl být tím jediným mužem, který tohle s Emmou dělal. Jediným mužem, který ji přiměl žadonit, kroutit se v přikrývkách a v temné místnosti křičet jeho jméno.

Jenom on.

Když se jí začala chvět stehna, sklonil se a svými ústy zachytil její narůstající výkřiky. Jeho rty tlumily její zvuky, ale oči měla díky orgasmu doširoka rozevřené, plně soustředěné na něho tak, jako by on byl tou jedinou věcí, kterou chtěla vidět.

Calisto jí nedal šanci se vzpamatovat. Vytáhl ruku zpod jejích stehen, roztáhl jí nohy ještě víc, přesně tak, jak to chtěl a pak se do ní vtlačil dovnitř.

Nemohl kurva mluvit.

Ne, když ho takhle obklopovala.

Celá mokrá a horká na dotek.

Všude nalepená.

Emma vydala ten nejtišší zvuk, její rty se rozevřely, aby mu umožnily vstoupit dovnitř. Zatímco se boky pohyboval proti ní, bral si ji hlouběji, celý se do ní bořil, hlavu měla zakloněnou dozadu.

„Až příliš dlouho,“ zopakoval.

Ze rtů jí vyklouzl jazyk, navlhčila si jím rty.

Hned poté se jich dotkl Calistův palec, který tak pocítil hladkost kyprého masa a jejích slin.

„Bože,“ zamumlala. „Pohni se. Potřebuji, aby ses pohnul, Cale.“

„Můžeme to udělat pomalu, Emmy, ale nebude to trvat dlouho. Tohle jsem chtěl tolik moc, než abych z toho neudělal něco, co za to stojí.“

Emma si potěšeně povzdechla. „Jen na chvíli.“

„Jo,“ souhlasil.

„Ošukej mě.“

Bože.

Ano.

Calisto jí rukou objal kolem zad a pevně ji držel. Druhou rukou zajel do jejích vlasů, zapletl si do nich prsty a pevně se jich držel. Jeho tahy přišly rychle, tvrdě a hluboce, ale všechny byly kůže na kůži, kdy ona se svými nehty zarývala do jeho zad a jeho ústa ani na okamžik neopouštěla ta její.

Zpomalil.

Jen na malou chvíli.

Vychutnával si její kočičí kňučení a to, jak se její tělo pohybovalo proti jeho. Vychutnával si chuť její kůže, kde se její rameno setkávalo s jejím krkem, a nutil se nenechat tam po sobě žádné stopy. Její stehna se mu svírala kolem boků a držela si ho blíž, místností se přitom nesly její lapavé nádechy.

Tak blízko.

Znovu.

„Už budu,“ řekla Emma, ztuhle a ostře.

„Dej mi to,“ požadoval.

Calisto věděl, že na jejím těle nemohl zanechat jedinou stopu, kterou by mohl někdo najít, ale to bylo v pořádku. Ona všude po jeho těle nechávala ty své. Škrábance na zádech ho bodaly, ale díky tomu měl penis ještě tvrdší. Své výkřiky tlumila do jeho kůže a na ramenou mu tak zůstávaly stopy po jejích zubech.

Nádherné.

„Tvrději,“ zaslechl, jak Emma vydechla.

Mohl by to na okamžik zjemnit, aby to trvalo o něco déle, pokud to bylo to, co by chtěla.

Očividně to nechtěla.

„Cale, znovu... tvrději,“ zamumlala.

Jak si přeje.

Calisto je jediným rychlým pohybem přetočil. Jeho záda teď dopadla na postel a Emma byla nad ním. Pokud byly její doširoka rozevřené oči jakýmsi náznakem, ten překvapivý pohyb nečekala.

„Tak tvrdě, jak jen chceš,“ řekl Calisto. „Kurva, vezmi si to, Emmy.“

Vznesl se nad ním její bezdechý smích.

A pak se její nehty zaryly přímo do jeho břicha. Vzduch prořízl zvuk, který připomínal kočičí zasyčení. Naklonila se nad něj, kůži měla celou zčervenalou a růžovou, její úsměv byl doslova hříšný.

Tak zatraceně sexy.

„Řekneš mi to někdy?“ zeptala se.

Calisto očima vyhledal její pohled. „Řeknu ti co, bella?“

„Že mě miluješ.“

Hruď se mu sevřela bolestí.

Calisto se naučil, že před touhle ženou nedokáže nic skrýt. Emma byla až příliš rychlá, takže dokázala vidět i věci, které neřekl.

„Potřebuješ to ode mě slyšet?“ zeptal se.

„Potřebuji…“

„Co?“

Emma odvrátila oči. „Být milována. Nikdo to nedělá. Celou dobu se cítím sama.“

„Není to to samé, jako říct to.“

„Já vím,“ zašeptala. „Řekneš to?“

„Nevezmu to zpátky,“ řekl místo toho.

Emminy oči se se zachvěním víček zavřely, ale na rtech se jí objevil další z jejích nádherných úsměvů.

„Jednoho dne,“ řekla mu.

Calisto to nemohl slíbit.

Emma to od něho nechtěla.

Jezdila na něm, tvrdě a rychle. Pak na něj dopadla, rukama se zapletla do jeho vlasů a zuby se zabořila do jeho čelisti. Nechal ji, aby si vzala to, co chtěla, jakýmkoli způsobem, kterým to potřebovala. Zatímco ho divoce šukala, pevně jí svíral za zadek a druhou rukou dusil její výkřiky.

Jemně bylo dobré.

Tohle bylo také dobré.

Když Calisto vnímal, jak se pod jeho rukama celé její tělo třese, Emma byla stále neochvějná. Cítil, jak mu v páteři narůstal tlak a řekl jí, aby zpomalila.

Neudělala to.

Vycenila zuby a místo toho žadonila, aby se udělal.

Calisto se udělal - oslepený a plný blaženosti.

*********

Pokaždé, když Calisto svými prsty přejel po jejích ramenou, Emma se zachvěla. Líbilo se mu, jak se na něm chvěla a celá se kroutila, jak vzdychala a usmívala se, takže v tom pokračoval dál.

Políbila ho na bradavku a rty přitom zvedla v hříšném úsměvu.

„Čemu se usmíváš?“ zeptal se.

„Jsi znovu tvrdý.“

Calisto se nestydatě ušklíbl. „To ano.“

Emma si podepřela bradu rukou a Calista sledovala. „Kam s tímhle dojdeme? Co teď budeme dělat?“

„Na to neznám dobrou odpověď.“

„Prostě takhle, hm?“

„To je jediné, co mám, Emmy,“ zamumlal.

Dovolila mu, aby konečky svých prstů přejel po jejích růžových rtech. Mírně pootevřela ústa, vpustila jeho prsty do svého mokrého tepla a pak je jemně nasála.

A další úsměv.

Calisto byl tvrdší než zkurvená ocel. „Pokračuj v tom dál, bella donna, a sleduj, co s tvými nádhernými ústy udělám.“

Emma jeho prsty s mrknutím uvolnila. „Jindy.“

Jindy.

Protože by tohle dělali znovu.

Zas a znovu a znovu.

Calisto to nevyvrátil. Neudělal by to. Bylo těžké odvrátit se od něčeho, co jste chtěli víc, než jste kdy chtěli cokoli jiného.

Bůh věděl, že on chtěl Emmu.

Emma položila svou hlavu zpátky na Calistovu hruď. „Víš, ve všech těch příbězích, které mi kdy kdo vypravoval, byl konec skoro vždycky stejný.“

„Ano?“

„Ano.“

Nevěděl, kam tím mířila, ale nechal ji mluvit.

„Řekni to,“ naléhal na ni Calisto.

„Dobří lidé vždycky vyhrají. Zlí lidé vždycky prohrají.“

Z větší části měla pravdu.

„A co s tím, Emmy?“

„My tu nejsme ti dobří, Calisto,“ zašeptala.

A oni by nevyhráli.

Calisto přejel prsty po její měkké, hladké kůži. „Tak se na to tak nedívej.“

„Jak jinak bych se na to tedy měla dívat?“

„Nemysli na to vůbec,“ řekl.

„Nemožné,“ zamumlala.

Jako my, pomyslel si.

„Ty jsi pro mě dobrá, Emmo,“ řekla Calisto a stiskl ji ještě pevněji. „A to je pro mě dost dobré. Nikdo neřekl, že to bylo špatné.“

Emma tiše vydechla, mírně se pohnula a pak natáhla ruku, aby jí stiskla kořen jeho penisu. V okamžiku, kdy Emma klesla boky o kousek níž a znovu si jeho penis vzala, všechny Calistovy myšlenky byly ztraceny.

Byla všude horká. Už bez dechu. Stehna se jí chvěla.

To ho zatraceně rajcovalo.

„Ale je to špatné,“ řekla nad ním, zatímco na něm jezdila. „My jsme špatní, Cale. To je tak.“

„Pořád je mi to jedno, Emmy.“

Svým pohled vyhledala jeho.

„To i mně.“

**********

Když se Calisto ráno vzbudil v posteli sám, nedokázal v sobě najít dost zlosti, aby byl na svou milenku naštvaný. Emma stále musela hrát svou roli. Nemohla tu s ním ráno být, ne když její manžel jen o patro níž vyspával svou alkoholovou opici.

V Calistovi to stále vřelo.

Nebyla to její chyba.

Koneckonců, Calisto vybral. Vybral si ji. Dovolil sám sobě připoutat se k ní a milovat někoho, kdo nebyl volný. Důsledkem rozhodnutí byla těžkost v srdci, studená rána a prázdná postel.

Jeho bolest byla způsobena jím samotným.

Ale bylo to jeho rozhodnutí.

Emma za to stála.

Prostě tak jednoduché.

Calisto se ujistil, aby vstal a vypadl z domu dřív, než Affonso vykope svůj opilecký zadek ven z postele.

Bude jindy.

Emma to řekla.

Calisto se o to postará.