WFB - 9. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Beth

Probudit se vedle Dominica je moje nová oblíbená věc. Dobře, ve skutečnosti nejsem vedle něj, spíš jsem jím úplně pohlcena, ale hej nestěžuju si. 

Oba ležíme čelem k sobě na boku a všechny smysly mám přehl-cené. Jeho zemitá vůně doplněná deštěm, naftou a kořením. Teplo vyzařující z vyrýsovaného těla. Jeho tiché chrápání a stabilní srdeční rytmus. Jeho krásné a drsné rysy zjemnil spánek a ranní světlo. Pře-jedu mu prsty po vlasech a odhrnu některé prameny z jeho dokonalé tváře.

Pořád mám jeho chuť na jazyku, což mě přiměje se trochu za-vrtět a přitisknout stehna k sobě.

Bože, líbí se mi mít ho v ústech. Jeho penis je překvapivě hebký jako hedvábí, ale pořád silný a výkonný. Prozkoumávat ústy bylo tak vzrušující, ale upřímně, vědomí, že mu dokážu způsobit potěšení, můžu kontrolovat a ovládat tohoto velkého muže jen jedním pohy-bem jazyka… no to je všechno. Cítím se mocná. Sexy. Chtěná. Chci s ním všechno.

„Dobré ráno, ptáčátko,“ chraplavý Domův hlas mě vyruší z hříš-ných myšlenek.

Ještě neotevřel oči, ale na rtech mu pohrává mírný úsměv, za-tímco ho nadále hladím po vlasech. Je to tak přirozené, snadné. Jako bychom to dělali roky. Myšlenka, že bych byla s Domem, mě téměř přiměje k pláči. Téměř.

„Dobré,“ řeknu, jakmile polknu neznámé emoce.

Prsty sklouznu dolů, k jeho tváři. Nakloním se a sladce ho polí-bím.

Nebo to alespoň měl být sladký polibek. Naše rty se dotknou a já se začnu cítit rozbolavěle, prázdně a cítím potřebu. Nedokážu to vysvětlit, prostě, jako bych se chtěla dotknout každé části Doma a v tu samou chvíli chci, aby on dělal to samé.

Dom zavrčí a převezme kontrolu. Cítím jeho ruku na boku, který zmáčkne, polaská a přitáhne si mě blíž k sobě. Každým tahem jazyka přiměje moji kundičku zapulzovat, bezpochyby si pamatuju, jaké to bylo mít tam jeho ústa.

Jako by mi četl myšlenky, cítím, jak sklouzne rukou z boku k vnitřnímu stehnu a hněte maso přes jemnou látku. Zasténám mu do úst a snažím se pohnout tak, abych ho cítila tam, kde potřebuju nejvíc. Jsem frustrovaná, že nepohybuje rukou, takže mu zatlačím na ramena, aby se přetočil na záda.

Poťouchle se na mě usměje, díky čemuž zvlhnu očekáváním. Ne že bych v tomto směru potřebovala nějakou pomoc. Když je na zá-dech, obkročím ho a lehnu si na něj. Pokračuju tam, kde jsme přestali. Dom zasténá, hladí mě po celém těle, zaplétá je do vlasů, hladí po zádech, mačká mi zadek a svírá stehna. Moje kůže se při každém jeho dotyku rozpálí.

„Beth,“ těžce oddechuje, když konečně přerušíme polibek, aby-chom se nadechli. „Sakra, bejby, já…“

Přeruší ho vyzvánění telefonu.

„Ignoruj to,“ řeknu. Netuším, odkud pochází tato moje náročná stránka osobnosti. Hádám, že ji ve mně vyvolal on. Něco na Domovi ve mně probouzí sebevědomí žádat o to, co potřebuji a říkat věci, které bych pravděpodobně neřekla nikomu jinému.

Dom se zazubí a vezme moji tvář do dlaně a drsně mě políbí. Houpu boky a otírám se o jeho rostoucí erekci. Zvedne boky a zavr-čí, hladí mě po těle, až mi jeho ruce přistanou na bocích, pomáhají mi pohybovat se proti němu ve stálém tempu.

Zakňučím, když se moje záhyby rozdělí tenkou látkou šortek a do-volí tak klitorisu třít se o jeho zakrytého ptáka.

„Do prdele, já tě cítím, zlato. Cítím tvoji žhavou kočičku, probo-ha.“

Po jeho sprosťárnách ze mě uniká další vlhkost, což přiměje nás oba zasténat.

A pak jeho mobil zazvoní znovu.

Dom mě jednou rukou drží přitisknutou k sobě, zatímco druhou se natáhne po telefonu.

Jakmile se podívá na obrazovku, napne se a já vím, že čas na hraní právě skončil.

„Kurva,“ zavrčí vztekle.

Nechci, ale při jeho tónu sebou trhnu.

„Omlouvám se, anděli. Promiň. Nejsem naštvaný na tebe.“ Řek-ne a jeho hlas je klidný, jiný než předtím.

Přikývnu a začnu se z něj zvedat, když přijme hovor. Chystám se vstát z postele, ale on se po mě natáhne a přitáhne si mě zpět. Za-tímco mluví do telefonu, přitiskne si mě k boku. Jakmile se uvele-bím, kreslí mi vzory na odhalenou kůži na mé paži.

„Zjistili jste jména?“

Chvíli poslouchá, podívá se na mě dolů a usměje se, i když to vy-padá na napjatý telefonní hovor.

„Kurva Slashi, to myslíš vážně?“

Z druhé konce linky je slyšet hlas, cítím, jak mu začne být srdce rychleji, celé tělo se mu nakloní, jako by bylo připraveno vrhnout se do akce. Není to poprvé, co přemýšlím, kolik škody může muž jako Dom způsobit. Je obrovský. Svalnatý. Rozložitý. Byl ke mně vždycky tak něžný, jemný, trpělivý, ale je tu i jeho druhá stránka, zabiják. Včera večer mi toho řekl hodně o klubu.

Přesto se ho nebojím. Jakkoli to může být špatné, líbí se mi po-myšlení, že mám pro jednou po svém boku zabijáka. Ne, že bych ho vnímala, jako zabijáka. To v žádném případě. Není to ani zdaleka první věc, na kterou pomyslím, když ho vidím.

„Sakra. Za třicet minut? Nemůže to hodinu počkat?“ Mrkne na mě, jistě chce pokračovat tam, kde jsme přestali, než zvednul tele-fon. Nesmírně mě těší, že mě chce a že na mě myslí, i když se zabý-vá klubovými záležitostmi.

„Jo. Budu tam.“ Povzdychne si.

Jakmile zavěsí, odhodí telefon přes rameno a nestará se, kam dopadne.

Přetočí mě na záda, uchopí moje ruce do jeho mnohem větších a zvedne je nad hlavu. Zachichotám se a pak zasténám, jakmile mi začne sát krk a já vyklenu záda. Dom olizuje a okusuje cestičku k mým ústům a lehce přejede rty po mých.

„Jsi tak krásná, ptáčátko.“ Zašeptá, než pohltí má ústa ve spalují-cím polibku.

Dom se příliš brzy odtáhne a já našpulím pusu. Zasměje se a po-líbí mě na špičku nosu, pak se posadí na paty a uvolní mi ruce.

„Chtěl bych s tebou zůstat v posteli celý den, anděli, ale musím vyřídit nějaké klubové záležitosti.“

Chápavě přikývnu, ale pořád jsem zklamaná.

„Přísahám, že tentokrát to zabere jen den. Nikam nepojedeme, zůstáváme tady v okolí. Pošlu ti zprávu a zavolám kdykoli budu moct.“ Vypadá stejně mizerně, jako se já cítím, díky čemuž je mi o něco líp. Alespoň to není jednostranné. 

„Jsi si jistý, že budeš moct použít telefon?“ Škádlím ho.

„Co tím myslíš?“

„Myslím tím, že jsi ho prostě odhodil, když jsi skončil s hovorem…“

Zvedne obočí a znovu mě políbí, rychle a hluboce.

„Možná jsem se nechal trochu unést,“ připustí. „ale tvé polibky mi tohle způsobují.“

Dom se znovu skloní a dlouze mě políbí, jazykem krouží kolem mého. V době, kdy se oddělíme, lapáme po dechu. Přitiskne mi nos ke krku.

„Tentokrát přijdu,“ škádlí mě ve chvíli, kdy popadne dech.

Uchechtnu se a usměju se na něj, když se znovu odtáhne. Pár vte-řin na sebe koukáme, jako by se ani jeden z nás nechtěl pohnout. Nakonec si Dom povzdychne a vstane a jde k místu, kam hodil tele-fon.

„Pořád je plně funkční, jen je malá prasklinka na obrazovce.“ Mávne telefonem ke mně, abych si ho mohla také prohlédnout.

„Rozbil sis telefon?“ Řeknu překvapeně a posadím se na okraj postele.

Dom přikývne, zamíří ke mně a postaví se mi mezi nohy. Chytí mě za zadní část krku, takže se na něj podívá a pak pokračuje v líbá-ní podél mojí tváře, přes čelist, dokud nedospěje k uchu.

„Stálo to za to,“ zašeptá a přejede mi rty po uchu. Znovu se za-chichotám a cítím, jak se usmívá, než mě políbí na tvář.

„Dobře, dobře. Tentokrát vážně. Musím jít.“

„Ty jsi tady ten, kdo mě pořád líbá!“

„To ty jsi tady ta, co tu jen tak sedí, vypadá zatraceně žhavě a k zulíbání!“ Ušklíbne se.

Vklouznu pod přikrývku, zabalím se do ní a přetočím se tak, až jsem úplně zakrytá.

„Tak,“ zamumlám do přikrývek. „Pokušení odstraněno.“

Slyším, jak se z plna hrdla směje a rychle se tento zvuk stává mým oblíbeným.

„Promiň anděli, ale vždycky budeš pokušením, dokonce, i když jsi zabalená v přikrývkách jako burrito,“ znovu se zasměje. „Ale oceňu-ju tvoji snahu.“

Cítím, jak postel pod jeho váhou poklesne. Prohrabe přikrývky, nakonec odhalí moji tvář a políbí mě na čelo.

„Jsi tak kurevsky roztomilá, ptáčátko. Nemůžu se dočkat, až tě dnes večer uvidím.“

„Já taky.“ Usměju se na něj.

„Potřebuješ pomoct se odtamtud dostat?“

„Ne, možná se ještě trošku prospím.“

„Skvělé, odpočiň si, lásko.“ Usměje se a zamíří ven ze dveří.

Pomalu usínám, schoulená v přikrývkách a v hlavě si přehrávám jeho slova.

Odpočiň si, lásko.

***

Pomalu otevřu oči. Skrze okno svítí sluneční paprsky. Jakmile vstanu, uvědomím si, že mám na tváři úsměv. Bože, kdy jsem se naposledy probudila s úsměvem?

Přetočím se a podívám se na telefon a úsměv se mi ještě zvětší. Je směšné, jak jsem šťastná ze zprávy.

Dom: Hej, andílku. Už jsem o tobě nějakou chvíli neslyšel. Je všechno v pořádku?

Já: Čau :) jsem v pohodě, ale přeju si, abys tu byl

Dom: No koukněme, kdo se naučil používat emotikony!

Já: Jo, jo, jsem si jistá, že tobě to taky chvíli trvalo, staříku ;)

Dom: To byla podpásovka, ptáčátko, ha ha

Já: Já vím, že mi nemůžeš říct, co děláš, ale dávej na sebe po-zor, jo?

Dom: Vždycky Beth. Nemůžu se dočkat, až tě večer uvidím

Já: Já to samé :) :) :) :)

Dom: Zpomal s tím, mistře!

Zasměju se nad jeho odpovědí, rozhodnu se vstát a skočit do sprchy.

Jakmile teplá voda zasáhne moji pokožku, cítím, jak se mi svaly uvolňují. Každou moji myšlenku okupuje Dom. Jedná se o velmi opojný pocit a já si ho užívám. Za těch pár dní jsme povýšili náš vztah na vyšší úroveň. Díky němu se cítím sebevědomější ohledně toho, kým jsem a co chci. Dává mi pocit důležitosti a naslouchá mi, jako by na mně záleželo. Každý den mám pocit, že se mi navrací kousek síly.

Zůstanu ve sprše, dokud nejsem úplně scvrklá. Během sušení se rozhodnu žít dál svůj život. Příliš dlouho jsem byla v očistci a jsem rozhodnutá získat více svobody. Síly.

Rozhodnu se trochu rozšířit obzory. Malé krůčky. Nechci být ve  všem závislá na Domovi, chci ho překvapit, ukázat se v klubu a vy-stoupit z komfortní zóny.

Jakmile jsem oblečená, dám si něco k jídlu, zavolám Mie, vím, že bude ochotná mi pomoct se připravit.

„Beth? Je všechno v pořádku?“ Panikaří. Myslím, že si to zaslou-žím. Nikdy jí nevolám a nejsem iniciátorem.

„Jo, jo, neboj se. Nechtěla jsem tě vystrašit.“

„Och dobře,“ uleví se jí. „Co se děje?“

„Takže… myslela jsem, že bych přijala tvoji nabídku dát si drink v klubovně.“

„Eeeeeek! Oh Můj Bože, holka, myslíš to vážně? Prosím, nedělej si ze mě srandu!“

Zasměju se její přehnané reakci. Jo, myslím, že bych mohla žít s kamarádkami, jako je ona a mužem jako Dom. Ne s lidmi jako jsou oni. Prostě… s nimi.

„Myslím to vážně.“ Mia znovu zakřičí.

„Promiň, promiň, teď už mám vše pod kontrolou. Proč ta změna, srdíčko?“

„Jen myslím, že je načase získat zpět trochu své síly, víš? A…“

„Aaaaaaaa?“ Protáhne a přiměje mě pokračovat, jako by věděla, co se chystám říct.

„A chci překvapit Doma. Už toho pro mě udělal tolik, aby mi po-mohl a povzbudil mě a já mu chci ukázat, že se opravdu zlepšuju.“

 Na druhém konci linky je ticho.

„Och Bože, je to hloupé? Možná bych neměla –“

„Ne, ne, promiň,“ popotáhne. „To je tak…“ znovu popotáhne. „To je od tebe tak zatraceně sladké! Gah! Díky těm zatraceným těhoten-ským hormonům pořád brečím. Ale vážně, ten nápad se mi moc líbí.“

„Díky,“ řeknu, téměř se sama rozbrečím. Téměř. „Takže mi po-můžeš se připravit?“

„Och holka, budeš litovat, že jsi mě požádala o pomoc, ale sakra jo, pomůžu ti a budeš vypadat žhavě. Och! A můžu říct Claire, aby řekla Jaxovi, aby po práci zašli s Domem na panáka. Vím, že Dom bude asi jako na trní, aby se k tobě vrátil, což je tak, …“ znovu popo-táhne. „Do prdele, zatracené slzy! Jak jsem řekla. Je to tak sladké. Bude úplně hotovej, až tě poprvé spatří. Kvůli tobě se z něj stal vel-kej vyšilující méďa.“

Usměju se nad jejími slovy. Jo, vážně je velkej vyšilující méďa.

„Ještě nikdy takový vůči nikomu nebyl?“

Mia si odfrkne a rozesměje se. „Ne. Teda, nikdy nebyl žádný kre-tén. Prostě vždy byl drsný a tichý typ. Loajální k těm, které považuje za rodinu. Veškerou tu sladkost si šetřil pro tebe. Och do prdele, teď jsem se rozbrečela!“

Obě se rozesmějeme, no Mia se směje a brečí, pak souhlasí, že za pár hodin přijde.

Doufám, že se mu bude moje překvapení líbit.