TCF - 12. kapitola

 Překlad: Lenuszka

„Mami?“ zavolala Rowen.

„V kuchyni!“

Už jsme byly okoupané a převlečené do postele. Šla jsem si do kuchyně pro sklenku vína a ztratila se v myšlenkách.

„Co děláš?“ zeptala se Rowen, když vešla.

„Jen přemýšlím, holčičko. Jsem unavená.“

„Přemýšlíš o Jessovi?“ zeptala se.

„Jo. O Jessovi.“

Zamračila se.

V neděli jsme odjely ze stanice a jely rovnou domů. Po tom, co jsem Rowen uklidnila, jsme spolu seděly na gauči a já jsem se jí omlouvala za Jessovo chování. Její city byly rozjitřené. Ranil je. Moje taky.

Té noci jsem spala hrozně, vrtěla se a převalovala, jakýkoli zvuk mě přiměl vstát a jít k oknu, abych se podívala ven a ujistila se, že tam nikdo není. Že tam není Jess.

Další den byl brutální. Zkontrolovala jsem si telefon tak stokrát, očekávala jsem od Jesse určitý způsob komunikace. Ale nestalo se nic.

To bylo před čtyřmi dny a pořád jsem o něm ještě neslyšela.

Byla jsem zmatená a naštvaná. Jessovo mlčení mi dělalo zle. Jen proto, že jsem ho požádala o prostor, neznamenalo to, že se nemohl omluvit.

Nesnášela jsem, že nevím, co se s námi stane. Byla jsem na něj naštvaná, ale to neznamenalo, že zmizely mé city k němu. Tohle naše odloučení mě přimělo si uvědomit, jak moc by to bolelo, kdybychom náš vztah ukončili.

I když jsem si řekla, že bych mu zavolala, neuměla jsem najít kuráž zvednout ten telefon. Nevěděla jsem, jestli se s ním chci rozejít nebo to zkusit překonat.

Byla jsem vyděšená. Vyděšená, kam jsme se to zase dostali.

„Chceš uspořádat taneční párty, mami?“ zeptala se Rowen, vyrušila mě tak z myšlenek.

„Ty ano?“

Zeširoka se usmála a přikývla, houpala se z jedné nohy na druhou.

Když jí byly dva, vymyslela jsem taneční párty jako způsob, jak ji povzbudit nebo ji rozptýlit od záchvatu vzteku. A od té doby je děláme.

Osolila bych hudbu a tančily bychom po domě jako šílené. Shodily bychom boty a smály se, až by nás tváře bolely. Poslední taneční párty, co jsme měly, byla předtím, než Ben zemřel a už byl nejvyšší čas na další.

„Dobře.“ Usmála jsem se. „Vezmeme z pracovny reproduktor.“

Pelášila tak rychle, jak jí nohy stačily, výskala radostí a sešly jsme se v obýváku, dala mi do ruky ten bluetooth reproduktor.

„Připravená?“ Zeptala jsem se.

„Jo!“

Domem se začala linout hudba „The Middle“ od Jimmy Eat World.

Jak jsme tancovaly a smály se, zvedla jsem ruce nad hlavu a uvolnila se, skákala jsem se svou krásnou dcerou, která se chichotala a tančila jako o život. Slova písně mi připomněla to, co jsem potřebovala slyšet.

Všechno bude v pořádku.

Když píseň skončila, smála jsem a tancovala tak divoce, až jsem byla bez dechu.

„To byla sranda!“ křičela Rowen a zářila štěstím.

„Jo, to byla.“ Úsměv na mé tváři byl opravdový a široký.

„Mně se to líbilo.“

Při zvuku Jessova hlasu jsem nadskočila a přitiskla si ruce k bušícímu srdci.

Opíral se o stěnu, dlouhé nohy měl překřížené v kotnících, paže měl lehce založené na hrudi. A na tváři měl široký úsměv.

„Jessi!“ vykřikla Rowen a vřítila se k němu. Buď už zapomněla na ten nedělní incident na stanici nebo už mu odpustila.

On ji zvedl a několikrát ji vyhodil do vzduchu. Hystericky se smála, když letěla. Chytil ji při cestě dolů a lehce si ji přitiskl na bok.

„Máme taneční párty,“ řekla.

„To bylo ono?“

Jess Rowen položil a klekl si před ni. „Maličká, v neděli jsem nebyl moc milý že?“

Sklonila hlavu k zemi a zavrtěla jí. „Zranil jsi moje city.“

„Omlouvám se, Rowen. Slibuju, že už to znovu neudělám. Jednal jsem přehnaně a prostě jsem vyštěknul. Můžeš mi prominout?“ prosil, zvedl jí bradu, aby mohla vidět jeho omluvný obličej.

„Jo.“ Usmála se a hodila mu roce kolem krku.

Byla jsem ráda, že to s Roe urovnal. Ale měli jsme toho ještě hodně k probrání, takže jsem jejich objetí přerušila. „Dobře, holčičko. Čas do postele. Půjdeme nahoru a přečteme pohádku.“

„Georgie--“ začal Jess, ale utnula jsem ho.

„Můžeme si promluvit, až bude v posteli.“

Zavřel oči a sklopil bradu. Věnoval mi malé kývnutí, než jsem Rowen odvedla nahoru.

Snažila jsem se, ale bylo těžké se koncentrovat na jakoukoli pohádku pro Rowen. Moje mysl byla u muže dole a u rozhovoru, který měl přijít.

Seděli jsme s Jessem dole na houpačce a sledovali západ slunce. Brzy bude zima a moje večery venku budou až do jara u konce.

Měl na sobě svůj kabát, zatímco já jsem byla zachumlaná v přikrývce.

Seděli jsme v tichosti, ani jeden z nás nechtěl s tím rozhovorem začít.

„Omlouvám se, pihatko. Podělal jsem to,“ řekl konečně Jess.

„Nevím, co dělat,“ řekla jsem jemně.

„S čím?“ zeptal se.

„S námi. Ona je můj život, Jessi. Co jsi jí to udělal? Nemůžu riskovat, že se to stane znovu. Protože co se stane příště? Co řekneš? Něco horšího? Něco, co ji zničí? Nemá ve svém životě otce, protože je to debil a nechci mu dovolit, aby s ní jednal tak jako se mnou.“

Zhluboka se nadechl, vstřebával má slova. „Čekala jsi na šanci, jak mě odstrčit. Nejdřív s myšlenkou, že chci dostat farmu. Teď tohle. Ještě ti to nedává smysl?“ zeptal se.

„Jak to myslíš nedává smysl?“

„To byla tvá slova, ne moje. Řekla jsi, že spolu nedáváme smysl. Takže mě pořád odstrkuješ. Což znamená, že si pořád nemyslíš, že dáváme smysl. Kdyby sis to myslela, bojovala bys se svým strachem daleko urputněji.“

„Nesváděj to na mě, Jessi. Ty jsi tu s ní v neděli nebyl.“

„Ne, nebyl. Protože jsi potřebovala prostor. Dal jsem ti skoro týden, abys vychladla, i když jsem sem chtěl jet hned v neděli ze stanice, abychom to vyřešili. Chtěl jsem se Rowen omluvit v té chvíli, kdy jsi vyšla ze stanice, a urovnat to. Ale nemohl jsem. Tak jsem čekal, až budeš hotová se svým prostorem. Modlil jsem se, aby mi odpustila, že jsem byl blb. A ona mi odpustila. Hned. Protože jsem to myslel vážně a ona to ví. Takže proč mi neodpustíš ty?“

„Bolelo to, Jessi.“ Do očí mi vhrkly slzy. „Nejen neděle. Jak jsi se mnou jednal, když jsem se přistěhovala? Bolelo to. A vidět tě ječet na Rowen to ještě zhoršilo. Fakt, že jsi se celé dny nepokusil mě zastihnout a omluvit se, taky bolelo.“

Až do této chvíle jsme se nedotýkali. Ale Jess měl dost toho odstupu a posunul si mě přes houpačku na klín.

„Omlouvám se, bejby,“ řekl mi do vlasů. „Nevím, co jiného říct. Nevěděl jsem, že chceš, abych ti zavolal. Kdyby ano, byl bych tu v neděli večer. Myslel jsem, že chceš, abych se držel dál. Já to zkusím, přísahám. Pokusím se, aby se to už nikdy nestalo. Měl jsem toho hodně a vybuchnul jsem. Přesně jako ty vybuchneš, když jsi naštvaná, já to mám stejně. Potřebuju jen najít způsob, jak ventilovat svůj vztek, aniž bych ranil svoje holky. A já ho najdu. Jen to nevzdávej.“

Seděla jsem mu v náručí a zvažovala svoje možnosti. Nechat ho jít, nebo tu věc hodit za hlavu.

„Máš pravdu. Jsem vyděšená,“ přiznala jsem. „Nevěřím tomu, že mě nechceš zranit. Že dokážeš udržet svůj vztek a nezlomíš nám srdce. Ale tenhle boj bolí taky. Nelíbí se mi, že jsi tu minulý týden nebyl. Bylo mi zle od žaludku, přemýšlela jsem, jestli se vrátíš nebo jsi s námi skončil. Nechci, aby to skončilo, ale zároveň nechci být zraněná. Je to jako bych byla rozpolcená a ani jedna část neví, co dělat.“

Přitiskl si mě blíž k hrudi, takže jsem musela otočit tvář a položila mu ji na srdce.

„Mám tě, bejby. Přísahám, že jsi se mnou v bezpečí. Taky mě bolelo držet se dál. Nechci to už znovu udělat. Můžeš mi věřit a já ti to dokážu. Ale nemůžeš to vzdát a odstrčit mě. Musíš mi dát čas, abych si tvou důvěru zasloužil a dokázal ti, že dáváme dokonalý smysl. Promineš mi, že jsem se choval jako blbec? Naposledy?“

Možná, že když s ním budu svůj strach sdílet, bude to snazší překonat. Nebyla jsem si jistá, ale stálo za to to zkusit. On stál za to.

Tak jsem zašeptala, „Okej.“

Po tom, co jsme domluvili, mě Jess odnesl z verandy dovnitř a přímo do postele. Pak mi ukázal, o čem je celá ta věc s usmiřovacím sexem.

Teď jsme byli připravení usnout, tiše mluvili a doháněli zameškaný týden. Nebyla jsem ve své obvyklé pozici, stulená po jeho boku. Místo toho mě objímal pažemi, tiskl si mě pevně k hrudi. Když mluvil, cítila jsem jeho dech na vršku hlavy.

„Uh… kolik z naší taneční párty jsi viděl?“ zeptala jsem se.

„Hodně.“ Hruď se mu otřásala, jak se snažil potlačit smích.

Byla jsem naprosto ztrapněná, že viděl, jak se natřásám zadek, tančím v obýváku jako blázen.

Oprava. Byla jsem naprosto ponížená. Tvář mi hořely, rudé jako jablko, tak jsem otočila tvář do polštáře.

„Nebuď v rozpacích,“ řekl. „Bez tebe můj týden stál za houby. Přijít sem a vidět tě se smát a tančit, mi pomohlo na to zapomenout. Navíc, teď už vím, odkud máš určité pohyby, pihatko. To jsi mi zamlčela.“ Ještě trochu upevnil své objetí.

„Cože?“ zeptala jsem se zmateně.

Odtáhl svoje prsty od mých a jednou rukou sjel pod přikrývky k mému zadku.

„Ty umíš vrtět zadkem, bejby.“

„Ó můj Bože,“ mumlala jsem do polštáře, teď ještě víc ztrapněná. Jess se neudržel a začal se smát. Jeho smích naplnil místnost. A i když jsem byla ztrapněná, cítila jsem se skvěle, že ho mám zpátky.

***

Hrozné vyzvánění Jessova telefonu nás vzbudilo z mrtvolného spánku.

Rychle se natáhl pro svůj telefon, zatímco jsem se já otočila ke svému budíku.

2:23 ráno.

Heh.

Po všechny noci, co spal Jess u mě v posteli mu ani jednou telefon nezazvonil v nějakou neobvyklou dobu. Poslední z telefonů, které jsem zaregistrovala, byl v devět hodin. Telefon šerifovi ve dvě ráno nemohl věstit nic dobrého.

„Jo,“ odpověděl. O deset vteřin později zavrčel, „Hned tam budu.“

Odhodil přikrývky a vylezl z postele.

„Poplach ve městě, Georgie. Hoří tam dům. Musím se tam dostat.“

„Dobře,“ řekla jsem jeho zádům.

Posadila sem se a čekala, až se obleče.

Nebyla jsem překvapená, když vyšel s jiným oblečením, než ve kterém sem večer přišel. Jess si v mé šatně nechal nějaké věci. Několik džínů, svetr a jednu pracovní košili navíc. Začala jsem jeho trička, boxerky a ponožky skladovat ve svém horním šuplíku. Neptala jsem se, ale předpokládala jsem, že se několikrát týdně stavil u sebe, aby si doplnil batoh s věcmi, které si přinesl s sebou na farmu.

„Nevím, kdy se vrátím. Zamknu, než odejdu.“ Natáhl si džíny a hnědý vlněný svetr.

„Opatruj se.“

Položil si jednu ruku na postel, aby se sklonil a rychle mě políbil. Pak udělal tři dlouhé kroky a byl pryč. O dvacet vteřin později jsem uslyšela jeho pick-up, jak nastartoval a odjel po štěrkové cestě. Aby se k autu dostal tak rychle, musel od hlavních dveří běžet. A podle zvuku odlétajícího štěrku od jeho točících se kol, nezpomaloval.

Dneska v noci věci v Prescottu nebyly v pořádku.

***

„Bejby, vzbuď se.“

S trhnutím jsem se probrala a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem. Pracovna, moje křeslo.

Jess přede mnou klečel na kolenou. Jednou rukou se mnou lehce třásl, aby mě vzbudil.

Poté, co odešel, jsem se snažila znovu usnout. Ale o hodinu později jsem se pořád převalovala. Nakonec jsem to vzdala a šla si do pracovny číst. Musela jsem usnout před chvíli, protože poslední věc, co si pamatuju, byly první paprsky rozbřesku proudící sem okny.

„Kolik je hodin?“

„Skoro šest.“

Byla jsem zachumlaná ve svém křesle na čtení před krbem. Chodidla jsem měla na jedné straně a kolena jsem měla u hrudi. Posadila jsem se a začala si ho prohlížet.

Byl v hrozném stavu. Vlasy mu trčely do všech směrů a jeho obličej a oblečení špinavé od sazí. Jediná věc, která tohle napraví, byla sprcha. Měl svěšená ramena a jeho oči byly podlité krví a nateklé.

A smrděl po kouři. Nakrčila jsem nos, jak jsem se nadechla.

„Promiň,“ řekl.

„To nic. Je všechno v pořádku?“

Po dlouhém nádechu zamumlal, „Ne.“

Zvedla jsem ruku k jeho tváři, použila jsem palec, abych mu smazala černou šmouhu. Opřel se do mé dlaně a zavřel oči.

„Chceš o tom mluvit?“ zeptala jsem se.

„Co kdybych si dal sprchu a pak tě zasvětil?“

„Dobře.“ Přikývla jsem.

Pohladil mi naposledy koleno, než odešel.

Vstala jsem ze židle a šla do kuchyně, abych zapnula kávovar. Potřebovala jsem hodně kofeinu, abych dnešní den zvládla. Když jsem slyšela, že se zapnula sprcha, vyšla jsem po schodech, abych zjistila, jestli Roe ještě pořád spí. Spala jako dudek, takže jsem se rozhodla skočit do sprchy za Jessem. Sundala jsem si pyžamo a tiše jsem se vkradla do koupelny a otevřela dveře od sprchy.

Jess stál pod sprchou, hlavu skloněnou, nechal vodu, aby mu stékala vzadu po hlavě a krku. Paže měl nad hlavou, opřené o stěnu sprchy a oči měl zavřené.

Přitiskla jsem se mu k zádům, omotala mu paže kolem pasu a snažila se co nejvíc uklidnit jeho rozbouřenou mysl, zatímco jsem ho myla, nahrazovala ten hrozný zápach čistým a svěžím zeleným jablkem.

V době, kdy jsme vyšli ze sprchy, jsem si potřebovala pospíšit, abych byla v práci včas. Vzbudila jsem Rowen a spěchaly jsme s našimi ranními úkony.

Jess odešel hned, jak se oblékl, takže jsem se stejně nic nedozvěděla. Ale on věděl, že jsem chtěla slyšet, co se stalo, takže se po desáté zastavil krátce v nemocnici a přinesl s sebou trojité latté se smetanou. Seděli jsme v čekárně a on mi řekl o tom ohni.

„Na Second Street večer vyhořel jeden dům. Muž, který tam žil, přišel o všechno kromě věcí z garáže.“

Zalapala jsem po dechu. „Ó můj Bože. Je v pořádku?“

„Jo. Jen naprosto zničený. Když říkám, že přišel o všechno, tak myslím opravdu všechno. Jestli ti po stěhování něco zbylo, dej mi vědět a já mu to odnesu.“

„Určitě. Myslím, že mám něco navíc do kuchyně v podkroví. Jak ten oheň vznikl?“

Zavrtěl hlavou a řekl, „Někdo mu oknem do obýváku hodil plynovou bombu a pak zapálenou pochodeň.“

„Cože?“ zašeptala jsem a vykulila oči. „Proč by mu někdo vypaloval dům? Mohl se zranit. Nebo hůř, zemřít!“

„Nevím. Je to naprosto na houby. Mluvil jsem s ním, ale byl v šoku. Sotva mluvil. Půjdu teď na stanici, uvidím, jestli má Nick něco nového. Pak to zkusím a promluvím s tím mužem ještě jednou. Uvidíme, jestli měl nepřátele, kteří by tohle udělali.“

„Má kde zůstat?“ zeptala jsem se.

Nedychtila jsem zrovna po tom mít v domě nějakého cizince, ale ten chudák ztratil během jedné noci všechen majetek. Chvíli to s hostem vydržím, zvlášť teď, když už je pokoj pro hosty hotový.

„Je to cizinec, Georgie,“ napomenul mě Jess.

„To vím. Ale potřebuje pomoct. Navíc ty každého znáš. Znáš i jeho že? Je to špatný člověk?“

„Ne. Není to špatný člověk. Je milý. Neznám ho moc podrobně. Pracuje ve škole jako školník. Ale ani tak nezůstane na farmě.“

„Kde teda zůstane?“ zeptala jsem se.

„Najde si místo k přespání, když bude čekat na pojištění. Jsem si jistý, že mu to proplatí. Pravděpodobně během týdne. Do té doby zůstane s Everettem Carlsonem.“

„Everettem?“

Dneska jsem Everetta ještě neviděla, ale určitě ho po Jessově odchodu vyhledám.

„Jo. Žije vedle. Byl tam celou noc.“

„Vážně?“ řekla jsem. „To je od Everetta hezké, že ho vezme k sobě.“

„Ha. Vsadím se, že Maze si to nemyslí. Vlastně jsem překvapený, že od ní ještě nemáš zprávy. Minulou noc byla s ním. Vyšla ven v jeho tričku a teplácích.“

„Děláš si srandu!“ vyskočila jsem ze židle.

„Nedělám.“

„Páni. Říkala, že si párkrát vyšli, ale on nevypadal, že chce něco víc než přátelství. Tak se to asi změnilo.“

Jess si zkontroloval hodinky a vstal k odchodu. Došli jsme k hlavním dveřím a on mě rychle políbil na rozloučenou, když se za mnou ozvalo „Gigi!“. Jess protočil oči, nasadil si sluneční brýle, vyšel ven, zatímco já jsem se otočila, abych pozdravila velmi nadšenou Maisy.