HY - 16. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 16 – Easton

Dám si dvacet čtyři hodin, abych se uklidnil, protože kdyby ne, udělal bych nakonec něco hrozného. Jsem tak rozzuřený na Stellu, že jsem ji skoro hodil do Camovy náruče. Proč nás prostě neposlechla? Proč musela jít a zničit naše křehké pouto důvěry? Jsem hloupý, tak zkurveně hloupý. Nevím, proč jsem nechal tu holku, aby zamotala mé emoce do uzlu. Nevím, proč se cítím tak zklamaný, když jsem to měl očekávat, nebo vidět přicházet.

Vlastně, vím proč, protože moje zkurvené, hloupé srdce se zapletlo, bez ohledu na to, jak moc jsem se snažil toho troubu umlčet. Začínám na ní lpět, vidět ji jako člověka, a nejen zkurvenou věc, kterou potřebujeme držet v lati, kvůli naší ochraně. S tím je teď konec, nenechám se už nikdy znovu ovlivnit city.

Vzhlédnu od mobilu, když uslyším zaklepání na dveře své ložnice. Jestli je to ona, přísahám bohu, že se zatraceně zblázním. O vteřinu později, vejde dovnitř Cameron a moje vznětlivost se trochu zmírní, když vidím, že ta blonďatá siréna s ním není.

Cam nezaváhá ani vteřinu, když vejde do místnosti. „Podívej, vím, že jsi řekl, že ji nebudeš hlídat, ale můžeš na ni dohlédnout tak dvě hodiny. Musím jít nahradit test, co jsem zmeškal dneska ráno, když jsem vzal Stellu k doktorovi.“

„Doktorovi?“ Přemýšlel jsem, kam ráno odešli.

„Jo, sehnat jí antikoncepci. Myslel jsem si, že to oceníš,“ usměje se Cam. „Dostala injekci, takže nemusíme hlídat, aby brala pilulky.“

„Jo,“ zabručím, ale uvnitř jsem nadšený, jako dítě o vánočním ránu. Minule jsem se nevytáhnul, jak jsem měl v úmyslu, ale vím, že to nemůžu dělat stále.

„Taky si musím jít promluvit s tátou,“ vysvětlí Cam, „na stanici se po Jamesovi přišlo ptát víc lidí. Nechápu, jak to, že takový čurák má tolik lidí, kteří se starají.“

Část mě mu chce říct ne, a druhá část ví, že mu to dlužím, pohlídat tu osinu v zadku. On si půjde promluvit se svým tátou o Jamesovi, a jelikož ji někdo musí ohlídat, a udržet ji od útěku, nebo otevření pusy, hádám, že tím šťastlivcem budu já.

Po dlouhé chvíli ticha, řeknu, „Jo, jasně. Dohlídnu na ni, ale ať radši drží jazyk za zuby.“ Slyšet její hlas mi jde na nervy. Chci ji prosit, aby stále mluvila, ale taky jí chytit rukou kolem krku a umlčet ji. Je to záhada, kterou neumím vysvětlit. Ta temnota ve mně, touží po dobru v ní.

„Perfektní. Teď, tě budu varovat, E, jestli přijdu domů a bude zraněná, budu nasraný.“ Zraněná?

„Ztrácíš srdce pro holku, která tě nechce. Nechce nikoho z nás, Came, a využije tvé city proti tobě, aby tě přinutila věřit, že chce. Stále nevíme, jestli je to ona, kdo to někomu řekl.“

Cam protočí oči. „Nebyla to ona, kdo mluvil, a jak se cítím ohledně ní, na tom nezáleží. Žádám tě, abys jí neublížil.“ V jeho hlase je lehká prosba, a to mě jen víc naštve. Stella si už našla cestu pod jeho kůži. Budu muset to spojení dneska přerušit.

„Neublížím jí…“ odmlčím se. Moc.

„Nelži mi,“ odpoví Cam a jeho hlas je bezvýrazný, paže zkřížené na hrudi.

„Já nelžu. Neublížím jí, dokud bude držet pusu a nechá mě být.“ Cam vypadá frustrovaně, ale neřekne nic dalšího a než vyklouzne z místnosti, zeptám se, „Když odcházíš?“

„Teď,“ odsekne. O chvíli později, ho slyším vyjet z příjezdové cesty, takže vyskočím z postele a vyjdu z pokoje, abych se ujistil, že Stella nechystá nic, co by neměla. Nejdřív zkontroluji Camův pokoj, který je prázdný, než vejdu do obývacího pokoje. Jakmile vejdu do místnosti, vidím ji sedět na pohovce a zírat z okna. Mám půl vteřiny, než si mě všimne, ale ta půl vteřina zírání na ni, stačí na to, aby mi srdce začalo prudce bušit.

Naše pohledy se setkají a oheň vzteku, vystřelí mými žilami. Nesnáším, jak se kvůli ní cítím. Nesnáším, že má nade mnou tuhle moc. Zlomím ten okamžik mezi námi, otočím se a jdu do kuchyně. Zamířím ke skříňce, vyndám sklenici a dám ji na linku, než přejdu k lednici.

„Cam říkal, abych s tebou nemluvila, ale…“

„Zjevně, jsi špatně poslouchala,“ zavrčím. Její hlas se mnou něco dělá. Probouzí to zvíře, nutí mě po ní dychtit, nutí mě to chtít vlastnit a označit každý kousek jejího těla. Jako by byla moje.

S bosými chodidly, přejde přes podlahu a slyším, že se pohne za mě. Měla by vědět, že nemá zvíře zahánět do kouta. Nikdy se nepokoušet domluvit s nerozumným.

„Nechtěla jsem neposlechnout. Jen jsem chtěla vidět…“ Zvuk nehtů na tabuli, naplní mé uši a já vezmu sklenici, postavenou na lince a praštím s ní o zem, chci, aby ten zvuk zmizel, chci, aby zmlkla.

„Nezajímá mě, co máš za výmluvu. Zničila jsi naši zkurvenou důvěru,“ zaječím a krk mi pulzuje, jak tlačím ta slova ven.

Stellina andělská tvář, se změní na klidnou, a já vidím, jak se jí strach vlévá do rysů, jako prasklinou ve stropě. Kapka po kapce. Vibruji vztekem, snažím se vymyslet, co udělám dál, když klesne na kolena a začne sbírat kousky rozbité sklenice.

Co to kurva?

„Co to děláš?“

Podívá se na mě skrz husté řasy a řekne, „Sbírám rozbitou sklenici.“

Nevím proč, ale vypěním a vytáhnu ji z podlahy do náruče. Zalapá po dechu a pak sebou cukne, když kousek skla v její ruce, spadne zpátky na podlahu a roztříští se ještě na menší kousky. Chytnu ji za boky a posadím ji na kraj linky. Nejsem jemný, když to dělám a vím, že nejspíš bude mít v místech dotyku modřiny, ale neobtěžuji se být s ní jemný, ne když s ní chci zatřást a vytrhnout to její perfektní, sladké srdce.

V téhle pozici, jsme tváří v tvář a když se na mě podívá se strachem a touhou v očích zároveň, bojuji s touhou ji buď zničit, nebo si ji nárokovat. Ničí mě, nárokuje si část mě, kterou jsem nikomu jinému nedal a dělá to, ani bych to věděl. Když se podívám na její tělo, připravený z ní strhat oblečení a vyplenit ji, mé oči zachytí něco červeného. Krev. Krvácí jí prst, a to všechno proto, že chtěla být hrdinkou a posbírat rozbité střepy sklenice.

„Je to jen malé říznutí,“ zamumlá a sklopí pohled ke své ruce. Vezmu ji za ten prst a přitáhnu si ji ke rtům. Na špičce prstu má krůpěj krve, je to malá ranka, mnohem menší než ta, kterou mi způsobila svou zradou.

„Včera, jsi zničila mou důvěru v tebe. Dneska, najdeš způsob, jak si ji zasloužit zpátky.“

„Nechtěla jsem…“ Začne, ale já ji zastavím tím, že ji chytnu druhou rukou za krk. Jestli ji temnota v mých očích nezastavila, tohle určitě. Přejedu jejím prstem po svém spodním rtu. Teplo její krve na mé kůži, pokouší to zvíře, setrvávající těsně pod povrchem. Naše pohledy se srazí, jsme oheň a benzín, a jakmile se dotkneme, vyhodíme do vzduchu celý zatracený svět.

Nechám svůj jazyk bloudit po spodním rtu, olíznu tu kovovou chuť. Chuť její krve mě vzruší a moje sotva se objevené odhodlání, se otřese. Ve vteřině, ji mám přehozenou přes rameno, když jdu ke své ložnici.

Sotva překročím práh, hodím ji na postel a začnu z ní strhávat oblečení.

„Přiměj mě ti odpustit… dokaž mi, že ti můžu věřit.“

„Co po mě chceš?“ zaskřehotá a je tam ta její křehkost v hlase, která mě přitahuje.

„Všechno,“ zavrčím, „tvé tělo, tvé srdce, tvé sny, a tvé strachy. Všechno, co je ti drahé… chci to. Chci každý tvůj kousek.“ Sklouznu jí rukou po hrudi a sevřu v dlani prso. Zachvěje se, ale neucukne pryč ode mě. Usměji se jako ďábel, než jí štípnu do bradavky a sleduji, jak se její tvář změní rozkoší.

„Eastone…“ Řekne mé jméno jako modlitbu a já jsem její stvořitel, ale nejsem bůh. Jsem ďábel, nemilosrdný, sobecký bastard, a právě teď, všechno, co chci, je pohltit ji.

Svléknu si vlastní oblečení, vrhnu se na ni a roztáhnu jí stehna tak, abych mohl hodovat pohledem na její růžové kundičce. Vlhkost z ní teče a já jsem připravený vybouchnout, takže ji přetočím na břicho a sleduji, jak se pomalu zvedne na všechny čtyři.

„Teď tě ošukám. Ošukám tě tak tvrdě, že mě budeš cítit ještě celé dny, a pak se udělám v tobě. Chceš to?“

„Ano,“ řekne bez dechu.

„Ale, je tady háček… ty se neuděláš, musíš si to u mě zasloužit. Musíš mě přinutit, abych ti chtěl dát uvolnění.“ V očích se jí zableskne zklamání, když se ohlédne přes rameno.

Věří mi, ale všichni víme, že by neměla. Já jsem ten nejvíc nestálý člověk z nás třech, ale hádám, že uvidíme, jestli Cameron udělal chybu, když mě nechal samotného s tímhle malým ptáčkem, nebo ne.

S brutální silou, ji vezmu za boky a navedu svého ptáka k jejímu středu. Zatnu zuby, když se po koule zarazím dovnitř a vychutnávám si tu rozkoš, která mi prolétne ptákem do žil. Nikdy v životě jsem neměl tak perfektní kundičku.

Jako sexem posedlá siréna, zakloní Stella hlavu a tiše, žensky zasténá. Snažím se ten zvuk ignorovat, ale je to jako maják světla, v naprosto temné mysli, a chci jí být dotčený. Chci vědět, jaké by to bylo být vlastněn, být chtěný. Zablokuji tu myšlenku, než se může zakořenit, vytáhnu se a zarazím zpět. Mé přírazy jsou tak tvrdé, že Stella ztratí rovnováhu a spadne na obličej.

Otočí se, takže nemá tvář úplně zabořenou do matrace a vyšpulí zadek, takže přitáhne mého ptáka ještě hlouběji do její vzácné kundičky. Před očima se mi objevují tmavé skrvny, když ji šukám s takovou divokostí, že to hraničí s mentálním šílenstvím. Chci se jí zarýt pod kůži, cítit její tep v tom svém. Jestli takováto je láska, pak to chci zakusit znovu a znovu a znovu, až do svého posledního dechu.

Cítím zřetelné zachvění její kundičky, které mi říká, že je blízko orgasmu, ale to se dneska nestane.

„Neudělej se,“ zavrčím a ona zakňourá do matrace a nechá mě využít její tělo. Buším do ní tvrději a rychleji, až jsem si jistý, že ji rozpůlím ve dví. Pak s výkřikem exploduji a naplním jí kundičku každou kapkou svého sperma, které je v koulích. Jsem naprosto vyčerpaný, když se z ní vytáhnu a se srdcem, snažícím se mi vyskočit z hrudi, se zhroutím na matraci vedle ní.

Oba ztěžka dýcháme, zatímco prameny Stelliných blond vlasů, má přilepené ke zpocenému čelu. Oči jí naplní slzy a ten zatracený pohled, který mi věnuje, mě zasáhne přímo do žaludku. Nevím, co to na ní je, ale jsem slabý, tak zkurveně slabý, ohledně ní.

„Říkal jsem ti, že se neuděláš,“ vybafnu.

„Já vím, ale prosím, potřebuji… potřebuji, abys mě přiměl zapomenout.“

„Zapomenout na co?“

„Na všechno… můj život a všechno, co se pokazilo, chci na to všechno zapomenout, aspoň na malou chvíli.“

Je tak bezbranná v tuhle chvíli, její obrana je pryč, a já vím, že mi řekne věci, které by obvykle neřekla. „Řekni mi. Řekni mi, co cítíš právě teď a co potřebuješ.“

„Cítím se jako loutka. Jako nějaká šukací panna, kterou jsi právě použil, aby ses v ní udělal. Nenechávej mě takhle… potřebuji tě. Potřebuji, abys mi pomohl se cítit líp.“ Slzy jí začnou padat a já jsem ohromený tou majetnickou potřebou, zbavit jí její bolesti.

„Otoč se a roztáhni nohy.“ Okamžitě udělá, co říkám. Její stehna se rozdělí a já se posadím. „Jak jsem řekl, můžeš si zasloužit zpátky mou důvěru. Podívej, důvěra jde oběma směry. Ukaž mi, že mi věříš a já ti budu moc znovu věřit také.“

„Věřím,“ řekne zadýchaně, a i když vím, že by řekla cokoliv, s takhle touhou zastřenou myslí, přijmu to. Vstanu z postele a vyndám pouta z prádelníku. Jakmile ten blýskavý předmět v mé ruce, vykulí oči. Září zvědavostí a zábleskem strachu.

„Připoutám tě k posteli a ty mě necháš s tebou dělat, co budu chtít.“ Při mých slovech se jí zatají dech, ale přikývne lehce hlavou.

Přidělám je ke sloupku postele, chytím jí zápěstí a spoutám je k sobě. Dívám se na její nahé tělo, roztažené a připoutané k mé posteli a znovu mi ztvrdne pták. Kurva, proč jsem ji nepřipoutal už předtím?

Dostanu se zpátky na postel a přesunu se mezi její nohy. Její kundička je oteklá a kape z ní sperma, moje sperma. Uspokojení, jaké jsem nikdy předtím necítil, mi naplní hruď.

„Prosím. Prosím, udělej mě. Neškádli mě, Eastone. Omlouvám se za to, co jsem udělala. Slibuji, že to nebylo úmyslné. Nezradila jsem tě.“ Vím, že myslí vážně všechno, co říká a tehdy se rozhodnu, nechat vztek vůči ní jít. Chci ji příliš moc na to, abych se držel toho hněvu.

Dvěma prsty, proniknu do její oteklé kundičky a pták mi ztvrdne víc, při tom pocitu, jak se její svaly zachvějí a sevřou kolem mých prstů. Druhou rukou cestuji přes břicho a pak hruď, až omotám prsty kolem jejího krku, jakmile se k němu dostanu. Dívá se na mě, tak nevinně, že to málem zlomí kus mého, černého srdce.

Zvedne boky a skousne si spodní ret, když hrozí, že jí rozkoš celou spolkne. Pouta cinknou o sebe, jak za ně zatáhne. Celé její tělo se kroutí pod mým dotekem, když padá z útesu a mé prsty se dál pohybují dovnitř a ven, v její, mnou naplněné kundičce. 

„Už budu…“ Vzdychne, potvrzujíc mi tak to, co už jsem věděl. Zavře oči a otřese se, a prýští z ní uvolnění na mou ruku a prostěradlo. Všechno, co můžu udělat, je usmát se pocitu, který mi přineslo to, že jsem jí věnoval rozkoš.  Prsty omotanými okolo jejího krku, jí trochu sevřu a přinutím ji tak otevřít oči.

„Odejdi nám znovu a sám tě zabiju…“ zavrčím, zírajíc hluboko do jejích šedých očí. Šedých očí, které si podmanily mé černé srdce. Přikývne chápavě hlavou a já ji pustím. Vezmu klíč od pout z nočního stolku a rychle ji odpoutám. Stáhne ruce dolů a přetočí se na bok, se zavřenýma očima.

Slezu z postele a zírám dolů na ni, a všechno, co si dokážu myslet je moje.

Všechno. Zatraceně. Moje.

*****

Potom co ji očistím, Stella usne v posteli. Přetáhnu jí přes tělo deku, aby jí nebyla zima, než si natáhnu boxerky a odejdu do kuchyně. Najdu koště a lopatku na smetí a zametu rozbitou skleničku z kuchyňské podlahy. Bůh ví, že kdyby Cameron přišel právě teď, myslel by si to nejhorší.

Hotový s úklidem, se ujistím, že žádný kousek skla nikde nezůstal a pak hodím do trouby pizzu pro Stellu a mě. Právě když ji vytahuji z trouby, projde Cam dveřmi. Podívá se na mě obezřetně, všimne si mého skoro nahého těla a je zjevné, koho hledá.

„Kde je?“

„Připoutaná k posteli,“ usměji se.

„Eastone,“ zavrčí, „slíbil jsi, že jí neublížíš.“ Vyrazí k mému pokoji a já ho následuji.

„Neublížil, a dělala jsem si srandu. Odpoutal jsem ji, než jsem odešel z pokoje,“ řeknu, když otevře dveře. Vykulí oči, když uvidí Stellu naprosto mimo, spokojeně pochrupující v přikrývkách.

„Šukal jsi ji?“ Otočí se ke mně s lehkým úsměvem na rtech.

„Jistě že ano, a cítím se desetkrát líp. Měl jsem ji prostě ošukat včera a ušetřil bych si bezesnou noc.“

„To jsi měl, ale hlava ti stála v cestě. Jsem šťastný, že jsi konečně přišel k rozumu.“

„Nevím, jestli tohle znamená mít rozum. Cítím se naprosto opačně, jako bych se zbláznil. Neumím to přesně vysvětlit, ale má na mě takový vliv. Nutí mě cítit a nemůžu ji nechat jít. Prostě nemůžu.“ Cameron přikývne hlavou a já vím, že tomu rozumí. Každý den, kdy se jí obklopujeme, je dalším dnem, kdy propadáme hlouběji do našich citů.

„Myslíš, že je možné milovat něco, co nikdy nebylo určeno pro nás?“ zeptá se Cam, když zavře dveře.

„Mýlíš se. Vždycky měla být naše, to je prostá pravda.“