CP - PROLOG

Překlad: Lenny
Kor.: Lucianna

"Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly."

(přísloví)

 

Prolog

 

JACE

 

O 4 roky dříve…

"Nedovolíme, aby jim to prošlo."

Oči mé sestry byly sklené, když se na mě konečně podívala. "Nemůžeme nic dělat, Jace. Už vyhráli. Liam je pryč.“ Po tváři jí stékala další slza. Za čtrnáct let jsem ji nikdy neviděl tolik plakat. "Stejně jako máma."

"Má pravdu," zašeptal můj bratr Cole. "Možná můžeme přesvědčit tátu, abychom se přestěhovali někam jinam."

Jeho úšklebek zmizel a jeho oříškové oči byly stejně bez života jako Liamovy, když jsem ho před třemi dny našel v šatně.

Bylo mi těžko na hrudi. Bolelo mě dívat se na něj.

Podle jejich osobností byste to nikdy nepoznali, ale Cole a Liam byla identická dvojčata. A právě teď to sloužilo jen jako další připomínka toho, jak se to všechno posralo.

Moje rodina se kousek po kousku rozpadala. A můj otec byl příliš zaneprázdněn prací a vlastním zármutkem, aby s tím mohl něco udělat.

Neznamenalo to, že já nemohl.

Zklamal jsem Liama ​​- mého malého bratra a nejlepšího přítele -, ale nezklamu sourozence, kteří mi zůstali.

Nenechám tohle město ani lidi v něm zničit moji rodinu.

Moje matka mi kdysi řekla, že jako nejstarší, je mou prací dávat pozor na ostatní. Být člověk, na kterého se mohou spolehnout. Ukázat jim, jak se orientovat v životě, aby to pro ně bylo o něco jednodušší.

Jediným způsobem, jak jsem to mohl udělat, bylo vypnout veškerou bolest, kterou jsem cítil, a nechat vztek bublající hluboko v mé duši vyplout na povrch.

Moje matka a malý bratr se nevrátili zpátky ... bez ohledu na to, kolik slz jsme prolili nebo jak často jsme prosili Boha, aby odčinil nemyslitelné.

Bůh přestal poslouchat už dávno.

Můj otec se vzdal v okamžiku, kdy jeho žena naposledy vydechla.

Byl jsem vše, co jim zbylo.

Což znamenalo, že v mém srdci už nebylo místo pro zármutek nebo žal. Tyto emoce byly vyčerpané na mrtvé ... Musel jsem se postarat o živé.

Hněv byl mnohem lepší hnací silou. Pomohlo to zamaskovat veškerou vinu, kterou jsem v sobě ukrýval.

Vstal jsem. "Neodejdeme."

Zatvářili se zmateně.

Cole otevřel ústa, aby promluvil, ale zavrtěl jsem hlavou. Bude mít dost času poté až skončím. Co jsem musel říct, bylo důležité.

"To, co chtějí je, abychom opustili město."

Royal Manor byl plný bohatých kreténů, kteří by se raději problému zbavili, než aby uznali své vlastní.

Seru na to.

Liam zemřel, protože spousta debilů v naší škole si myslela, že je zábavné šikanovat dítě s úzkostí a koktáním.

A nebyl jsem tam, abych ho chránil, jak jsem měl být. Kvůli ní.

"Zahrávali si se špatnou rodinou." Překřížil jsem si ruce na hrudi. "Myslím, že je čas, abychom jim dali ochutnat jejich vlastní medicínu. Vyjebeme se všemi tak, jak vyjebali s Liamem.“ Protékala mnou odhodlanost, tak silná, že jsem se tím téměř zadusil. "A nezastavíme se, dokud se nás každý z nich nebude bát."

Bianca si otřela slzy rukávem. "Dokud nezaplatí."

Coleův úsměv byl zpět. "Dokud nebudeme řídit tohle město a neuděláme ze všech naše děvky."

Dokud nepomstíme bratra, kterého jsme ztratili.