TWWB - 22. kapitola

 Překlad: Lucianna

22 – Noah

Vím, že je jen otázkou času, než se Simone bude muset věnovat svým… záležitostem. Musím jen přestát dobu, než to udělá. Když vyjde z koupelny, předstírám spánek na pohovce.

Slyším ji, jak se pohybuje okolo, ale nemůžu riskovat abych ji zkusil sledovat, takže poslouchám tak nejlíp, jak můžu, ve snaze rozpoznat, co dělá.

Pohybuje se kuchyní, otevírá lednici a zavírá ji. Pak skříňku. Slyším cinknutí skla a uvědomuji si, že si dělá něco k pití. Udržuji své dýchání pravidelné a klidné, a čekám.

Slyším šustění papíru a představuji si, že možná stojí u linky a čte noviny, které jí stále chodí, protože jsem je viděl ležet párkrát na konferenčním stolku.

Konečně položí sklenici do dřezu a pak odchází pryč z kuchyně. Pak se zastaví. Přemýšlím, jestli mě poslouchá. Po pár vteřinách, se pohne.

Slyším tlumené pohyby, vycházející nejspíš z její ložnice. Kliknutí otevření dveří a o pár minut později, cvaknutí zavření. Skříň.

O pár minut později, slyším zvuk puštění vody. Silné šplouchnutí, jako voda do vany. O dalších pár minut další pauza, než proud vody pocáká závěs. Rachocení, jak klouže po závěsu a pak slyším změnu zvuku proudu, když zasáhne její tělo.

Vyrazím a přeběhnu do jejího pokoje, hledám její notebook, a přitom mám ucho naladěné na sprchu. Nechala dveře otevřené, koketa, takže musím být extra opatrný. Naštěstí, nemusím hledat dlouho. Leží na kraji postele.

Musím si připomenout heslo, a pak se rychle připojím na její stránku a začnu procházet vším, co najdu, a ukáže se, že toho je dost. Jen málo z toho dává smysl na první pohled. Na serveru, který používá, jsou různé, zdánlivě náhodné, nepropojené položky. Jsou tam bezpečnostní systémy, které nabourala, aby měla přístup ke kamerám na různých místech po celém městě, jsou tam bankovní záznamy, kam se nabourala, aby je manipulovala. Jsou tam dokonce i stopy záznamu v trestním rejstříku, které vytvořila pro sebe; za jakým účelem, to si nedovedu představit. Tohle je větší, než jsem očekával. Mnohem větší.

Všechno to zpracovávám, otáčím každý kousek pořád dokola, dokud nenajdu místo, do kterého to podle mé logiky zapadá, na základě ostatních střípků. Zformuji závěr, který jak doufám, je málo pravděpodobný. Vypadá to, že Simone nejen poskytuje služby prostitutek, pro muže s velmi zvláštními chutěmi, ale také se bokem snaží o něco dalšího. Nejspíš souběžně.

Stará se o ty, kteří chtějí zažít vzrušení, ze zabytí lidské bytosti, ale chtějí to udělat s minimálním rizikem. To je něco, o čem jsem slyšel poprvé. Bohužel, existuje skupina lidí, kteří touží spáchat vraždu, ale nejsou natolik hloupí, aby to zkusili sami. Tito lidé jsou ti, kteří jdou na dark web, hledat službu, která může uspokojit jejich… potřeby, někoho, kdo může vytvořit kontrolovanou řadu okolností, kde mohou zabít, ale s mnohem menším rizikem. Něco jako plánovat to týdny, nebo měsíce dopředu, jen se kvůli tomu nemusíme ani přiblížit k oběti.

Což dost ztěžuje práci ochránců zákona, protože neexistuje motiv. Není tam žádná nitka, která vede od oběti k vrahovi. Pokud nejsou fyzické důkazy, což je na útěku od vraždy to nejtěžší, vraha pravděpodobně nikdy nenajdou.

Děje se to víc, než si lidé myslí. Databáze jsou plné neuzavřených případů, protože prostě toho není dost na pokračování. Dokonce i když tam jsou zanechány forenzní důkazy, je téměř nemožné je spojit s jakoukoliv osobou bez výchozího bodu (jako je motiv, nebo vztah k oběti). Je to jako hledat jehlu v kupce sena, někdy v celonárodní kupce sena.

A Simone je dost chytrá na to, aby to věděla.

A těží z toho.

Ačkoliv tohle je místo, kde v jejím plánu vidím chybu. Riziko v situacích, jako je tato, padá na toho, kdo dohodu organizuje, pokud nezvládne každý detail tak akorát.

A všichni víme, že ďábel se skrývá v detailech. A ďábel jen zatím nenašel Simone. A pokud tomu mohu pomoct, ani nenajde.

Mysl mi víří. Do čeho se to sakra dostala?

Prohlížím si složky, časy a data. Stručně studuji opatření a platby, kterých je poměrně dost a které dohromady představují značnou sumu peněz, dokud nezačnu pozorovat, jak se vynořuje vzorec. Probírám se střípky, obraz se začíná formovat, ale je těžké pochopit, co dělá.

Nebo to, co vypadá, že dělá.

Zasténání kohoutků se ozve pár vteřin před tím, než se vypne voda a já rychle zavřu stránku a dám její notebook zpátky, kde jsem ho našel a pak spěchám zpátky do obýváku, přeskočím přes konec gauče a zaujmu pozici, ve které jsem byl, když mě naposledy viděla.

Soustředím se na své dýchání, abych zpomalil tep srdce tak rychle, jak je to jen možné, aby tam nebyl žádný náznak toho, že jsem byl vzhůru, nebo vyvinul nějakou námahu. V době, kdy vyjde ven a přijde přímo do obýváku, zkontrolovat ně, už tvrdě spím.

Pokud může ona říct.

Nechávám své tělo uvolněné a dýchání hluboké, když se Simone připravuje. Netrvá to tak dlouho, jak jsem si představoval, že by mohlo. Za zhruba třicet až pětatřicet minut, vejde zpátky do obýváku, hlasité klapání indikuje, že má podpatky, když jde ke dveřím.

V okamžiku, když za sebou zavře, vyskočím a naházím na sebe zbytek oblečení a běžím dolů ze schodů, abych ji následoval.

Když vykouknu z vchodových dveří budovy, rozhlédnu se doleva a pak doprava, a spatřím ji, když právě mizí za rohem, asi o blok dál. Spěchám, abych ji dohnal, zpomalím okolo toho stejného rohu, když vstoupí na obrubník, aby si chytla taxík. Stejně, jako to udělala před dvěma dny večer.

Právě když si myslím, že mě vezme na stejně divoký hon, jako minule, mě Simone překvapí, když opustí taxík u dalšího klubu, luxusního místa, které se jmenuje Captain´s. Sleduji z ulice, jak projde zadními dveřmi. Tady musí „pracovat“.

Zaplatím řidiči a vystoupím, projdu dovnitř po zaplacení tučného vstupního poplatku. Když se dostanu do hlavního jídelního a „sledovacího“ sálu, jak tomu říkají, vidím proč. Je to obraz bohatství, zejména proto, že je to striptýzový klub. Všechno je vkusně vyzdobeno a ženy nejsou jen atraktivní, ale rovnou krásné, z toho, co můžu vidět, když následuji hostesku na mé místo.

Požádám o místo v jednom z tmavých rohů. Po mém požadavku, získám vědoucí úsměv, ze kterého mi naskakuje husí kůže. Nevysvětluji jí, že to není ten důvod, proč ho chci. Stejně by mi nevěřila. Myslím tím, podívejte, kde jsem.

Objednám si nějaké jídlo. Umírám hlady.

Je možnost, že sem Simone přišla z jiného důvodu, že tady možná netančí. Pokud je to ten případ, budu ji muset stopovat jiný večer. Není to nejsnazší způsob, jak zjistit, co dělá tam vzadu, aniž bych riskoval, že mě uvidí, a právě teď, to je riziko, které nejsem ochotný podstoupit. Pravděpodobnost, že si mě vybere z davu, se světly v očích a se mnou ve tmě, je malá, ale pokud by se to stalo, prostě se vymluvím na náhodu a nechám ji předpokládat, že takové kluby navštěvuji. Na téhle frontě už to nemůže být horší. Nejspíš by si myslela, že je to sranda, zatraceně.

Jídlo je nakonec vážně excelentní. Zhltnu ho, hladovější, než jsem si myslel, že jsem byl, a pak se s plným žaludkem usadím, abych sledoval show a čekal na Simone. Tedy, pokud dneska večer bude tančit.

Krásné ženy přicházejí na podium a odcházejí, každá hladká a pevná a stvořená téměř k dokonalosti. Žádná z nich však ve mně nevzbuzuje víc než mírnou nudu. Je tu jen jedna žena, kterou chci vidět. Víc a víc, jak přemýšlím o tom, vidět ji na takovém místě.

Hudbě věnuji jen malou pozornost a pouze si všímám, když se změní, což je signál, že přijde jiná tanečnice na podium. Každopádně se ztlumí úplně, když uvidím povědomé křivky postavy, vstoupit na podium, s parukou uhlově černých, rovných vlasů, dlouhých po pás, splývajících jí přes nahá ramena.

Simone.

Vykračování po podiu, je to, co bych očekával, že žena jako ona, může dokázat. Je to pomalé, smyslné. Svůdné jako peklo.

Má na sobě upravený kostým Kleopatry – úzký pruh bílé látky, který jí padá z každého ramene, přes každé ňadro, rámuje její lesklé, zlaté kalhotky a končí na bosých chodidlech. Široký zlatý pásek drží ty dva pruhy k jejímu tělu a ladí se třpytivou čelenkou, která jí obepíná paruku.

Je ohromující.

Víc sexy, dokonce i ve skromnějším kostýmu, a krásnější a půvabnější než všechny ostatní ženy, které jsem kdy viděl, dohromady. A když začne pohybovat svými boky, plynule se vlnící z leva doprava, uvědomím si, že ji chci vidět tančit víc než cokoliv jiného na světě.

Ale ne takhle.

Rozhlédnu se kolem, po všech těch mužích tady, kdy všichni sledují podium, sedí vzpřímeně, aby získali pohled na tuhle neuvěřitelnou bytost, a mě se sevře hruď směsicí žárlivosti a hlubokého smutku, že je takhle vystavená – někdo tak chytrý a úžasný, někdo, kdo může světu nabídnout mnohem víc, než jen své nápadné tělo a svou vrozenou sexualitu.

Sleduji Simone asi třicet vteřin, nebo tak, a nakonec se dívám stranou, dokud neopustí podium. Ještě víc než předtím, víc než kdykoliv, chci zjistit, co dělá a chci ji před tím zachránit. Zachránit ji před ní samotnou. Zachránit ji od zničení vlastního života a jakékoliv budoucnosti, kterou spolu můžeme mít.

Nevím, kolikrát dneska bude tančit, ale nedokážu tu sedět během dalšího. Musím to zkusit jiný večer.

Pro dnešek, jsem skončil.