Reckless - 30. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

Její prsty se mi posouvají ve vlasech, než se vyklene a já ji dychtivě líbám. Rty kloužu po jejích a strhnu ji blíž, abych ji mohl vdechovat. Vdechovat její sladkou teplou vůni, která je výhradně její.

S poslední nitkou sebeovládání, kterou mám, se pozastavím. Protože, než začnu být příliš inspirovaný, nejdřív bych se měl postarat o ni.

Když se odtáhnu, výraz jí zatemní starosti, ale znovu se skloním, abych ji políbil.

„Pojď.“

Ovinu jí ruce županem a hodím ručník na podlahu, aby nasákl trochu vody. S tím se vypořádám zítra. Dnes v noci je mou prioritou Tori.

Propletu si prsty s jejími, bleskově ji dostanu do své ložnice, vděčný, že děti nepohnuly svalem, co jsem je dřív uložil.

Švihnutím zápěstí zapuštěná světla nad sprchou se zástěnou vrhnou do tmavé koupelny teplou zář.

Otočím se a sáhnu po Tori. „Chceš, abych ti umyl vlasy?“ Rukou jí přejedu po vlhkých loknách, sotva zadržím zachvění, když myslím na to, jak vypadají, když jí zakrývají tělo.

Rty jí vychýlí další zranitelný úsměv, ale pohled, který mi věnuje zpod svých řas, mi zrychlí tep. „To bys udělal? Umyl mi vlasy?“

„Jasně,“ řeknu, přičemž mi svitne osten uvědomění, že dnes v noci v našem vztahu jen nerušíme pauzu. Plnou rychlostí se řítíme vpřed.

Ale je to dobrý pocit.

S očima uzamknutýma na mých, ten plachý úsměv slábne, dokud vše, co nevidím, je touha.

Chce mě.

A zatraceně, já chci ji.

Všechno se zpomalí, když trhne za tenkou látku obalenou kolem sebe.

Růžový župan jí sklouzne z ramen. Přes plná pěkná prsa. Přes křivky boků.

Dokud jí neleží u bosých nohou.

Její divoké tmavé vlasy jí na olivové kůži značí vlhkou cestičku. V jiném životě mohla sedět na skále a zpívat píseň sirény a muži se rádi řítili na skalnatý povrch, aby jí byli blíž.

Posune se a její kadeře vytesají mapu štědrých ploch, které potřebuju prozkoumat, než sakra umřu touhou.

„Dovol mi, abych se o tebe dnes v noci postaral, zlato,“ šeptám a dlaněmi se jí otírám o nahá ramena.

Zaváhá. Je to krátké, ale pak přikývne a natáhne se po mně.

Miluju, že do toho tato holka vždycky jde. Že i když má chvíle plachosti, vždy se chopí šance. Ale co je nejlepší? Nehraje hry.

Posledních šest let mě naučilo, že zatracené hry nenávidím.

Tori je hodně věcí. Mladá. Nádherná. Odvážná. Vášnivá. Ale nikdy nestálá.

Je načase, abych se setkal s její odvahou napřímo.

Když si ji přitáhnu blíž a zakryju její rty svými, je to s vědomím, že ona a já máme zpoždění.

A těším se, že to doženeme.