TWWB - 16. kapitola

 Překlad: Lucianna

16 – Noah

Můj spánek je stále přerušovanější, mé sny otravné.

Znepokojivé.

Neodbytné.

S trhnutím se probudím, nejdřív zmatený z toho, kde jsem. Je těžší se orientovat ve tmě, ale konečně přijdu k rozumu. Jsem u Poppy v pokoji, v jejím bytě a ona spí, stočená u mého těla.

Pohnu se, abych se otočil na záda a posunu nohy pod přikrývkami. Něco škrábavého, skoro drsného, křupe a skřípe na mé kůži.

„Co to sakra?“ zamumlám, sednu si a odhodím deku.

Sklouznu z postele, snažím se pohybovat potichu, abych nevyrušil Poppy. Dál stahuji přikrývku až dolů, dokud nenajdu tu otravnou věc. Co najdu, mi nedá odpovědi. Dá mi to víc otázek.

Vidím tmavé kousky. Vystupují v ostrém kontrastu se světle žlutým prostěradlem. V posteli je hlína.

Ale proč?

Přemýšlím zpátky o předcházejícím večeru. Poppy byla čistá, když přišla. Boty sundala v obýváku, takže vím, že to nebylo něco takového. Já měl svoje také sundané.

Zvědavě odhrnuji přikrývku a sleduji hlínu. Na mé straně jí moc není. Jen tolik, aby mě vzbudilo, zjevně. Ale jak směřuji k Poppy, najdu toho víc.

Obejdu postel k její straně postele a stáhnu z ní deku tak jemně, jak jen můžu. Bledá kůže jejích nohou, je tečkovaná něčím, co vypadá jako uschlé bláto. Je to silnější, směrem dolů, a končí to jejíma nohama, které jsou tím témě obalené. Hlína je po celé spodní části prostěradla a v nohách postele, stejně jako na mé straně.

Co to sakra?

Jak znovu přikrývám její nohy dekou, Poppy se zavrtí. Naprosto ztuhnu a doufám, že se neprobudí. Ale ano.

Ospale si promne oči. „Co se děje?“

„Nic. Spi dál.“

Rychle vytáhnu přikrývku a otočím se, jako bych mířil do koupelny. Ale je příliš pozdě. Už je vzhůru.

„Co děláš?“ zeptá se a zastavím mé kroky.               

Otočím se k ní tváří, zahnán do kouta. Není důvod chodit teď kolem horké kaše, takže se rozhodnu být upřímný. „V posteli je hlína. Probudilo mě to. Nějaká je i na tvé straně. Nějaký nápad, odkud se vzala?“

Poppy se posadí a odhodí deku a seškrábne uschlou kapku na koleni. Začne o oprašovat zbytky z kůže a z postele, nakonec vstane a odtáhne deku úplně. „Zatraceně, Simone.“

Stojím tiše a čekám, až bude pokračovat.

„To je ale blbý vtip!“ zavolá nahlas, jako by doufala, že ji Simone uslyší.

„Vtip?“ zeptám se.

„Jo.“ Brblá, jak se pohybuje. „Dělá někdy takové věci. Ona si myslí, že je to zábavné. Já ne.“ Dál oprašuje prostěradlo a odstraňuje hlínu na podlahu. „Protože není! Není to záábavné,“ řekne a znovu zvedne hlas, aby ji Simone slyšela.

„Proč by něco takového dělala?“

„U Simone je těžko říct. Možná si myslela, že by bylo strašně legrační, ponížit mě před tebou. Ví, jak moc by to bylo…“ zarazí se uprostřed věty. „To je jedno. To je prostě Simone. Co můžu říct?“

Poppy začne stahovat prostěradlo z matrace a naštvaně svlékat povlečení. Pohnu se, abych jí pomohl a dám polštář na prádelník, než natáhneme čisté prostěradlo na místo. Když jde pro nové povlečení, zeptám se, „Kde je vysavač? Zbavím se té hlíny na podlaze.“

„Je s prostěradly ve skříní na prádlo. Přinesu to.“

Udělá to a já vysaji, zatímco ona dává povlečení na postel. Právě skončím, když prohlásí, že jde do sprchy. Její tón hlasu je nevýrazný a výraz má zasmušilý. Vypadá zahanbeně a naštvaně z té situace, jak by nebyla, a já mám potřebu zajistit, aby se cítila lépe, něčím ji rozveselit.

„Počkej,“ řeknu, natáhnu se a chytnu ji za zápěstí, než může utéct do koupelny. „Máš tady na výběr dvě možnosti. Buď mě necháš jít s tebou a pomoct ti se očistit, mým vlastním, chlípným způsobem, nebo nám půjdu udělat wafle a můžeme je sníst, až přijdeš.“

„Wafle? Uprostřed noci?“

„Je na ně někdy lepší čas?“

Pokrčí rameny. „Dobrá poznámka. A wafle zní dobře, ale…“

Během její pauzy, se sklopenýma očima a spodním rtem vtaženým mezi zuby, se k ní přiblížím. „Ale jsou wafle lepší než věci, které ti můžu udělat ve sprše? To, je otázka,“ škádlím ji, oštipuji jí bradu zuby a zatraceně se snažím, aby se cítila líp.

„Já nevím. Chci říct, wafle mají sirup.“

„Pokud je to všechno, co tě drží zpátky, dej mi třicet vteřin. Můžu ti tady dát sirup. Vlastně, rád bych tě jím nakrmil, olízal ho z tebe, nechal tě ho olízat ze mě. Vyber si jedno, nebo všechno výše uvedené.“ Stále váhá, tak dodám, „Kde jinde můžeš najít tolik lákavých možností.“

Rty se jí začínají stáčet nahoru. „Vskutku, kde?“

„Takže dohodnuto?“

Ještě pár dalších vteřin předstírá přemýšlení, přimhouří oči a zakroutí s nimi. „Ujednáno!“ prohlásí nakonec a přitáhne si mě k polibku, který mě skoro donutí zapomenout na tu hlínu.

Skoro.