CC - 23. kapitola, EPILOG

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

23.

Carmen vyletěla do noci a s roztaženými křídly stoupala prudce vzhůru. Závodila s větrem, dotkla se mraků a políbila Měsíc. Letěla tak vysoko, jak mohla, ale už začínala pociťovat únavu. Teprve až když doletěla k poloostrovu Yucatan, zpomalila. Když letěla podél pobřeží, lákaly ji k sobě nádherné pláže. Nechala osvětlená města za sebou a zamířila k malé, tmavé zátoce. Voda byla klidná, takže mohla letět jen pár centimetrů nad hladinou. Hvězdy a měsíční světlo se na ní zrcadlily jako diamanty. Líbilo se jí, jak se zářivé pestré barvy jejích šupin odráží od jasně bílého světla plného Měsíce. Ponořila špičky svých předních drápů do vody a způsobila tak řady drobných vlnek.

Jsi překrásná, mi elila, řekl Kreon, letící ochranitelsky vedle ní.

Ublížil těm ženám kvůli mně, zakňourala Carmen tiše. Kolika lidem tak během posledních čtyř let ublížil?

Ššš, má malá bojovnice, utěšoval ji Kreon a následoval k bílé písečné pláži.

Carmen přistála jako první a přitáhla si křídla k tělu. Otočila se a vzhlédla ke kulatému Měsíci. Vypadal, jakoby byl dost blízko na to, aby se ho mohla dotknout. Při pomyšlení, že byli kvůli ní zraněni další lidé, zvedla hlavu a žalostně vykřikla. Kreonova černá postava přistála vedle ní. Kdyby nebylo jeho zářivých zlatých očí, nebyl by v temné noci skoro vůbec vidět. Nevyčítej si to, Carmen. Nemůžeš za to, co udělal ten muž. Byl zlý. Za jeho činy neneseš zodpovědnost. Ty jsi světlo a on temnota, řekl a přistoupil k ní blíž. Podívej, zašeptal. Podívej, jak tvé světlo září a rozjasňuje mé nitro.

Když jí tlapy přikryl svými, Carmen sklopila pohled. Jeho šupiny krátce zazářily a odrazily měsíční světlo. Pohlédla mu do jeho zlatých očí.

Společně jsme Jedno, zašeptal. Je na čase, aby můj fénix povstal z popela, aby mohl začít náš společný život. Chceš to? Chceš to udělat pro naše dcery, které nosíš v sobě?

Carmen si krátce opřela svou štíhlou hlavu o Kreonovu širokou hruď. Poté se trochu odtáhla, aby mu znovu pohlédla do očí. Bylo na čase se rozloučit. Nikdy na svůj starý život nezapomene. Navždy zůstane její součástí, ale nastal čas akceptovat svůj nový život. Změnila se, stejně jako fénix povstala z popela, který zbyl z jejího starého života. A nyní měla na výběr, jaký ten její nový život bude. Aniž by čehokoliv litovala.

Chci domů, zašeptala.

Do Wyomingu?, zeptal se Kreon váhavě.

Carmen znovu vzhlédla k Měsíci a ke hvězdám. Ne, zašeptala do větru. Na Valdier. Upřela na něj pohled svých zlatohnědých očí. K mému novému životu s tebou a našimi dětmi.

Patříš mě, Carmen. Navždy, zašeptal Kreon. Velký samec se postavil za svou družku. Dnes večer se jí znovu zmocní. Nárokuje si ji tady na písečné pláži pod hvězdami a Měsícem její planety. Bude řvát, aby všichni slyšeli, že Dračí princ z Valdieru našel svou družku v nejkrásnější ženě, jakou kdy viděl. Byla jemná, křehká, silná a odvážná. Byla tvrdohlavá, věrná a vášnivá. Byla světlem v jeho temnotě. Pro něj byla perfektní a miloval ji víc než svůj život.

Štíhlá dračí samička sklonila přemoženě hlavu, ale větší samec do ní šťouchl. Dívej se na hvězdy, zatímco si tě budu nárokovat, můj krásný fénixi. Dívej se na hvězdy. Na náš domov, zašeptal a pomalu do ní zezadu vstoupil.

Když zvedla svou hlavu a vzhlédla ke hvězdám, sklonil se Kreon nad ni a kousl ji, aby do ní vychrlil oheň svého draka. Užíval si plameny, které v nich hořely. Když společně vyvrcholili, přivítal oheň, který v nich vzplanul. Ticho prorazil Carmenin výkřik. Velký samec ji sevřel křídly, takže se nemohla pohnout a silnými přírazy si ji podmanil. Předními tlapami jí přitlačil na ramena, postavil se na zadní nohy a ovinul jí ocas kolem jejího, aby udržel rovnováhu, zatímco pokračoval v přirážení. Její pohlaví ho stisklo a vtáhlo hlouběji do sebe, až vybuchl. Samec zařval svůj triumf do noci, až se stromy roztřásly a vyplašilo to ptáky a zvířata, žijící na odlehlém pobřeží. Jeho řev musel být slyšet na míle daleko. Později obyvatelé podél pobřeží přísahali, že viděli a slyšeli aztéckého boha Quetzalcoatla.

***

Carmen vyčerpaně usnula v objetí silných křídel svého druha. Šumění vln ji ukolébalo ke spánku, teplý vzduch ji ovíval a nad ní zářilo nekonečné hvězdné nebe. Konečně našla svůj klid. Matně si vzpomínala na to, že než usnula, tak ji Kreon přemluvil, aby se proměnila zpátky do své dvounohé podoby. Vzápětí opět sklouzla do hlubokého spánku, který byl důsledkem jejího těhotenství a dlouholetého stresu. Kreon ji objal pažemi stejně pevně jako předtím křídly a odnesl ji k Harveyovi, který na ně nedaleko trpělivě čekal.

„Děkuji, příteli,“ zašeptal Kreon, když položil Carmen na pohodlné lůžko, které se pod ní vytvořilo jakoby z ničeho. „Dostaň nás zpátky do Paulova domu. Než budeme moci vyrazit na cestu domů, musíme vyřídit ještě jednu věc.“

Harvey se zaleskl všemi možnými barvami a přizpůsobil se měsíčnímu světlu. Rybář, který právě zabočil do zátoky, později vyprávěl o nádherném stvoření, které se vzneslo vzhůru a zmizelo přímo před jeho očima. Poté tam odvedl své přátele a jednoho vědce, aby jim ukázal stopy, které Bohové zanechali na pláži, než je spláchnou vlny a vítr.

***

O něco později stála Carmen s Kreonem na malém hřbitově u městečka Casper Mountain ve Wyomingu. Scottův hrob byl hned vedle jeho matky a jejích rodičů. Carmen položila na hrob několik rudých růží a malého plyšového medvídka. Prsty přejela po vytesaném textu:

Víc než manžel, víc než přítel, láska mého života. Tady odpočívá a drží v náruči naše nenarozené dítě až na věčnost. V mém srdci zůstaneš navždy.

Když jí Kreon pomohl vstát, Carmen se vděčně usmála. Láskyplně ji držel v náruči a poskytl jí čas, aby se mohla rozloučit. Než se otočila a zhluboka se nadechla, stiskla mu ruku a vzhlédla do zářivě modrého nebe.

„Jsem připravená letět domů,“ pronesla klidným hlasem. „Jsem připravená znovu žít.“

Kreon neřekl nic. Ani nemusel. Mohl vidět mír v jejích očích, když se pustila minulosti. Položil jí paži kolem ramen a vyrazili k Harveymu, který na ně čekal. Dnes odpoledne odletí na Valdier. Carmen chtěla, aby se její děti narodily tam. Bude to těsné, ale byla přesvědčená, že její holčičky budou vědět, kde je jejich domov.

Kreon hovořil s Trelonem. Vyprávěl mu o využití symbiontů ve spojení s krystaly a zvukových vln, které Cara zdokonalila. Varoval ho však, že musí dávat pozor na správné pořadí a správnou frekvenci, jinak se symbionti chovají jako hromada valdierských bojovníků na závodech v pití.

Pověřil tím marastinské ženy. Byly to neuvěřitelně talentované inženýrky. Jeho vedoucí inženýr na ně bude dávat pozor. Poté, co doletěli na Horizon, zaslechl, že jsou zpátky na lodi i Cree a Calo. Nikdo nezmínil, jestli s nimi byla i Melina. Domníval se, že se to brzy dozví. Nedokázal si představit, že by opravdu odešli bez ní, ale pokud se bránila, možná jim nezbylo nic jiného, protože jim dal vědět, že dnes odlétají. Čekalo je ještě hodně práce. Jeho strýc se ještě stále neobjevil, ale nepochyboval, že se brzy odněkud vynoří. Od Ha’vena věděl, že našli další tři základny rebelů. Jazar s Adalardem se o ně postarali.

Vox prohledával svůj vlastní hvězdný systém. Na jedné základně se nacházelo několik sarafinských bojovníků, kteří nechtěli říct, koho podporovali. Jelikož tři královské rody spolu tentokrát spolupracovaly, místo aby se sebou bojovaly, bylo jen otázkou času, kdy zjistí, kdo všechno za těmi útoky stojí.

Kreon pomohl Carmen do Harveye, přičemž dával pozor na to, aby měla pohodlí. Poté mu přikázal, aby je odvezl zpátky na Horizon schovaný za Měsícem. Když začali stoupat, Carmen se neohlédla. S úsměvem hleděla k nebi a natáhla k němu ruku.

„Dostaň nás domů, Kreone,“ pronesla.

EPILOG

Když se jí konečně podařilo skulit se z postele, zasténala. Posledních osm týdnů narostla tak, že to vypadalo, jakoby spolkla dva vodní melouny, pár canteloupe melounů a možná i pár medových melounů. Na Valdier přijeli pozdě, nebo by měla říct příliš brzy. Přišlo jí, jakoby šla právě do postele, když se probudila plná energie.

Zatraceně, pomyslela si, když se odkolébala ke komodě ve velké ložnici v jejich palácovém bytě. Klidně by tam mohlo být i pár dýní.

Ty myslet, že na tom špatně, postěžovala si její dračice. Pro mě tu být moc málo místa! Já tu zmáčknutá jako malý balon.

Já vím, odpověděla Carmen a třela si záda. Přímo na moje ledviny. Ty dvě malé ďáblice si zřejmě myslí, že to je boxovací vak!

„Kam jdeš?“, zeptal se nervózně Kreon, vycházející z  koupelny.

Carmen očima přejela po jeho velkém, svalnatém těle a povzdechla si závistí. „Přála bych si vypadat tak dobře jako ty,“ zasténala.

Rychle k ní přiběhl a sevřel ji v náruči. „Jsi to nejkrásnější v celém vesmíru,“ prohlásil prudce. „Čím jsi kulatější, tím krásněji záříš. Na celém Valdieru není bojovníka, který by mi tě nezáviděl.“

Carmen si odfrkla. „Tak to jsi očividně neposlouchal pořádně!“, odvětila.

Jeho tvář se nebezpečně zachmuřila. „Kdo tě urazil? Vykuchám je a jejich mrtvoly nechám opékat na otevřeném ohni,“ zeptal se vážně.

„Och, ne, to neuděláš!“, zasyčela, ale když si představila, jak se Cree s Calo otáčejí na rožni, rozchechtala se. Ne, že by ty dva v posledním době viděla spolu. „Toto potěšení bude muset počkat, dokud nebudu mít velikost malého auta,“ pronesla se škodolibým zábleskem v očích.

„Kdo tě urazil?“, zeptal se důrazněji.

„Všechno mám pod kontrolou. Dvojčata vědí, že momentálně mě nemohou porazit, protože jsem příliš tlustá, než abych je zničila. Dluží nám už dva týdny hlídání dětí!“, chechtala se zákeřně. „Důvěřuj mi, měnit plenky je jako pomsta dostačující!“

Opatrně ji zvedl do náruče a nesl ji zpátky do postele, aby si zase lehla a odpočívala, ale ona se mu zavěsila na krk. „Ne! Je pro mě dost těžké zvednout se ze sedu, rozhodně si nechci lehat a znovu se zvedat,“ pronesla zoufale a zděšeně pohlédla na postel.

„Musíš si odpočinout. Spala si jen pár hodin,“ prohlásil tvrdohlavě. Kromě toho musel nakopat prdel dvěma svým bojovníkům.

„Ty taky,“ odsekla. „Jsem v pořádku. Dooblékni se a já si mezitím skočím do sprchy. Chci navštívit Abbyina malého chlapce, Cařina dvojčata a Trishino miminko. Proboha, to je neuvěřitelné, že máme děti všechny současně! No, kromě Ariel,“ dodala smutně.

„Nebuď si tak jistá,“ zareagoval Kreon a jemně ji postavil na nohy. „Mandra měl na tváři široký úsměv a nebylo to kvůli tomu, že zmlátil jednoho ze svých mužů.“

„Opravdu?“, zeptala se Carmen vzrušeně. „Jsi si jistý?“

„Ano,“ smál se Kreon. „Naznačil, že čekají chlapce. Ale ještě nic neříkej. Prý to chce Ariel zatím, dokud si nebude jistá, tajit. Nechtěla tomu věřit, když jí pověděl, že do ní zasel své sémě.“

Carmen protočila oči a zrovna chtěla pronést nějakou trefnou odpověď, když zkřivila tvář bolestí. Položila si ruku na břicho, a když ucítila prudký kopanec, následovaný křupnutím, zalapala po dechu. Po nohách jí začala stékat teplá voda a vytvořila na zemi loužičku.

„Jsi v pořádku?“, zeptal se Kreon, který pozorně sledoval, jak se roztřeseně nadechla. „Možná bych měl zavolat Tandora, aby se na tebe podíval.“

Carmen přikývla. „Ano, myslím, že je to dobrý nápad,“ zasyčela, zatímco ji zasáhla další vlna bolesti.

Když Kreon pohledem zalétl ke Carmeniným rukám, kterými si tiskla břicho, ztěžka polkl. „Carmen, něco z tebe prosakuje,“ zachraptěl. „Je to normální?“

Carmen na něj zírala, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásek, protože ucítila další stah. Dlouze bolestně zasténala a celá se zkroutila. Kreon ji znovu objal.

„Co se děje?“, zeptal se vylekaně. „Co se to děje?“

„Děti,“ zasténala, zatímco se snažila otočit, aby se dostala zpátky do postele. „Teď!“ Znovu ji zasáhla další bolest, silnější než předtím.

„Au!“, vykřikl Kreon, když mu stiskla ruku. „To bolelo!“

„Ano,“ zasyčela. „Bolelo.“

Kreon na to raději nereagoval. Pomohl jí na postel, poté se otočil a chystal se vyběhnout z pokoje. Zarazil se jen proto, že uslyšel její zoufalé volání.

„Kreone!“, vykřikla Carmen.

„Co?“, zeptal se panicky a pohledem těkal mezi dveřmi a Carmen, svíjející se na posteli.

„Obleč si kalhoty, než sem všechny naženeš,“ přikázala mu, než dlouze zasténala. „Potřebuji tě! Teď. Děti. Teď.“

„Co?“, zeptal se znovu a padl dopředu na obličej, protože měl kalhoty na půl žerdi. Sáhl po svém komunikátoru a snažil se ho aktivovat. „Pomoc! Carmen, děti, teď! Pomoc!“, křičel do něj jako zběsilý, zatímco se znovu vyškrábal na nohy a poskakoval, aby si natáhl kalhoty.

Zrovna, když se mu to podařilo, vyrazila ze sebe Carmen děsivý výkřik. Vyhrnul jí mokrou noční košili, aby se podíval, jestli nemůže něco udělat. Když zahlédl hlavičku své dcery, protočil oči a padl na zem. Carmen koukla na podlahu a hlasitě vykřikla, aby vytlačila svou první dceru. Během chvilky byli u ní Morian, Tandor i pár léčitelek. Tři z nich a Morian se postaraly o Carmen, když o pět minut později přivedla na svět i svou druhou dceru. Další léčitelka zavolala dva poněkud bledé bojovníky, aby vynesli Kreona z ložnice. Dračího prince dost hrubě odhodili na nejbližší pohovku a zmizeli ze dveří.

„Co? Kde? Carmen?“, mumlal Kreon, když o pár minut později pomalu přišel k sobě. Ještě pár sekund zůstal ležet na pohovce, ale pak si vzpomněl. Chtěl otočit, ale se zaduněním spadl na podlahu. Když se hlavou udeřil do nízkého stolku, znovu zaklel. „Carmen!“, vykřikl panicky, zatímco se snažil vstát. Léčitelka ho uchopila za paži. „Carmen!“, vykřikl znovu Kreon a vrávoravě se jí vytrhl. „Carmen!“, volal rozrušeně, když nedostával odpověď.

Vběhl do ložnice. Carmen ležela zády opřená o čelo postele a k hrudi si tiskla malé tělíčko. Vyrazil k ní, ale když se jeho matka postavila a otočila se k němu s dalším uzlíčkem v náruči, zarazil se. Ohromený tichými, bublajícími zvuky, pokračoval. Jeho matka mu podávala malý uzlíček. Instinktivně natáhl ruce a přitáhl si ho k sobě. Když zahlédl husté černé vlasy, pokrývající malou hlavičku, vytřeštil oči. Vzhlížely k němu zářivě hnědé oči a vzduchem to mávalo pěstičkou, jakoby to něco hledalo. Zvedl ruku a podal jí malíček. Okamžitě ho sevřela, přitáhla si ho k pusince a začala ho sát.

„Je překrásná,“ zašeptal užasle. Pohlédl na Carmen. Když si prohlížel svou překrásnou družku, v očích se mu leskly slzy. Pomalu došel až k ní a posadil se na postel. Opatrně odtáhla malou pusinku ze svého prsu a než maličkou předala Kreonovi, nechala ji odříhnout. Vytáhl prst s pusinky své druhé dcery, a když zakňourala, zamračil se.

„Taky má hlad,“ zašeptala Carmen, zatímco mu podávala drobný uzlíček, který teď napapaně a spokojeně spinkal.

Kreon položil opatrně svou kňourající dceru Carmen na hruď a spící holčičku zvedl k sobě. Její vlasy byly bílé jako Carmeniny. Na chvíli otevřela své zlaté oči a koukla na něj. Poté otevřela pusinku a zívla si. Několikrát mlaskla a zase je spokojeně zavřela. Když na své tváři ucítil ruku své družky, vzhlédl. Cítil, jak mu po tvářích stékají slzy. Měl toho tolik, pro co stálo za to žít. Udělá všechno, co bude v jeho moci, aby svou družku a dcery ochránil.

„Já vím,“ zašeptala Carmen unaveně. „My oba. Společně je ochráníme.“

„Jak bys je chtěla pojmenovat?“, zeptal se tiše.

„Lenz a Fénix,“ řekla Carmen a sledovala své dcery. „Obě jména znamenají nový začátek, znovuzrození, naději, život.“

Hleděl na bledé stvoření, spící v jeho náruči. „Lenz,“ zamumlal tiše. „To jméno se mi líbí. Fénix si zřejmě užívá svoje papání.“

Carmen zrudla, protože si všimla Morian, která se snažila dát pokoj do pořádku. Když Morian pohlédla na Kreona s Carmen a jejich novorozenými dcerami, usmála se. Rozhodla se správně, když se rozhodla, že ještě nenastal čas, aby opustila tento svět. Její synové budou potřebovat pomoc a jejich dcery budou muset držet spolu, když jejich otcové dostanou záchvat svých ochranitelských instinktů. Cítila, že rudne, protože pomyslela na tmavé oči jednoho určitého lidského muže, kterého s sebou přivedla Trisha s Kelanem. Jeho pohled byl… Morian zatřepala hlavou. Na takové bláznivé myšlenky už byla moc stará. Musela se mýlit. Viděla ho jen krátce. Ale i tak, on… Tiše si povzdechla.

„Pokud byste mě potřebovali, budu nablízku,“ řekla Morian, když do dětských postýlek, stojících vedle postele, položila čisté povlečení.

„Děkuji, Morian,“ pronesla Carmen unaveně, protože ji dostihl nedostatek spánku a námaha spojená s porodem.

Morian jí vzala z náruče Fénix. „Spi, dítě,“ řekla jemně. „Až budou mít zase hlad, vzbudí tě.“

Kreon si na moment přitiskl Lenz k hrudi, ale poté vstal a položil ji jemně vedle její sestry. Skoro okamžitě se k sobě otočily a než usnuly, lehce se jedna druhé dotkly. Kreon stál nad nimi a s úžasem v očích si je prohlížel. Všechno na nich bylo perfektní. Znovu pohledem zalétl ke Carmen, která mezitím usnula, ještě stále v sedě.

„Jdi ke své družce, Kreone. Teď tě potřebuje víc než tvé dcery,“ pobídla ho Morian.

Kreon pohlédl na svou matku. Sklonil se k ní a políbil ji na čelo. I když měl sevřené hrdlo, měl potřebu jí sdělit, kolik pro něj její pomoc znamenala.

„Děkuji, Dola, za všechno,“ zašeptal. „Poznala jsi bolest a smutek mé družky ještě přede mnou. Nevím, jestli bych si toho bez tvé pomoci všiml včas. Tvé rady a tvá láska ze mě udělala silnějšího a lepšího bojovníka,“ pronesl s přesvědčením. „Její láska naplňuje můj život.“

Morian políbila svého nejmladšího syna na tvář. „Stejně jako naplnil můj život tvůj otec, tví bratři a ty.“

Carmen si tiše povzdechla. „Jdi k ní,“ pobídla ho znovu Morian.

Kreon další pobídku nepotřeboval. Jemně svou družku zvedl a položil ji do pohodlnější polohy. Poté si lehl k ní. Pevně ji objal a políbil na hedvábné vlasy. „Nejsi jediná, kdo povstal z popela, můj krásný fénixi,“ zašeptal Kreon něžně. „I já jsem se znovunarodil. Společně s našimi dcerami začneme nový život.“

A cesta pokračuje - Pronásledování Paula

Jsou dvě věci na světě, které Paul Grove miluje nade vše: svou dceru Trishu a putovat horami a lesy Wyomingu. Pro Trishu by udělal všechno. Hory a lesy z něj dělaly to, čím byl.

Když Trisha a její kamarádky zmizí, najde stopy, které nedávají žádný smysl. Jsou jiné než cokoliv, co kdy viděl. Když se jeho dcera vrátí – s bojovníkem z jiného světa –, dojde mu, že s ní musí odcestovat do jejího nového domova, jinak ji ztratí navždy.

Morian Reykill je Nejvyšší kněžka pro zlaté symbionty, známé jako Krev Bohů. Je ochránkyně a člen královské rodiny na Valdieru. Když byl její první druh zabit, zničilo ji to. I když nebyl jejím pravým druhem, velmi se milovali. Myslela na to, že by svého druha následovala, ale něco jí říkalo, že její čas ještě nenastal.

Paul Grove najde v překrásné mimozemské ženě druhou šanci na lásku. Ale když jeden šílenec jeho novou rodinu ohrozí, potřebuje všechny své dovednosti, které se ve svém životě na Zemi naučil a ještě pár dalších…