UTalon - 17. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 17 – Mia

 

„Tak jak to šlo?“ zeptám se Cece na její setkání s Mikem, když si sednu na gauč v prosklené místnosti vedle kuchyně, s telefonem na uchu. Koťata se okamžitě začnou prát u mých nohou a já se usměji.

„Šlo to dobře,“ řekne a zní unaveně.

„Jen dobře?“

„No, bránil se, když jsem přišla s množstvím času, který tráví s holkami, a hodil mi do tváře, že musí pracovat, aby platil účty.“

„Vážně?“ ani se nesnažím skrýt naštvání.

„Opravdu tě to překvapuje?“ Povzdechne si. „Řekla jsem mu, že musím taky pracovat a že kdybys tady nebyla, nevím, co bych dělala.“

„Zvládla bys to,“ řeknu jí jemně a vím, že ano. Možná by to nebylo jednoduché, ale našla by způsob, jak to všechno udělat. Buď, nebo by ji to donutilo promluvit s Mikem.

„Nezvládla, Mio, a obě to víme, že jsem se topila, a on si ani nevšimnul.“

Slyším v jejím hlase slzy a stáhne se mi krk. „Prosím neplač.“

„Nepláču. Holky a já jsme na dobrém místě a s mou novou prací a tím, že dům bude brzy na prodej, nám bude ještě líp.“

„Nová práce?“ zamračím se. Věděla jsem, že včera navštívil dům realitní agent a začal s papíry, a věděla jsem, že jí řekl, že to vloupání je možná požehnáním, protože nová malba a vylepšení vždycky pomáhá rychlému prodeji. Ale nevěděla jsem o nové práci.

„Dneska odpoledne, jsem se ptala v kavárně ve městě a nabídli mi práci. Platí trochu méně, než jsem si vydělala u Winstona, ale s dýšky, by se to mělo vyrovnat. A je to jen denní, takže budu doma s holkami navečer, a můžu přesunout své online hodiny na večer a školu dělat, až budou v postelích.“

„Cece, nemusíš…“

„Mio, miluji tě, a jsem ti strašně vděčná. Ale upřímně, nemůžu očekávat, že mi budeš pomáhat, dokud nedodělám školu. Vím, že se s námi nenastěhuješ do bytu, takže by nebylo ode mě fér očekávat, že se mi budeš starat o holky, když mají dva rodiče, kteří jsou schopní na ně dohlédnout.“ Slyším, jak se zhluboka nadechne a pomalu vydechne. „Měla jsi s Mikem pravdu. Potřebuje začít plnit svou část, a já ho budu hnát k zodpovědnosti, protože holky i já, si to od něj zasloužíme.“

„I tak, chci abys věděla, že jsem tady, bez ohledu na cokoliv, dokonce i když s tebou nebudu bydlet.“ Ta připomínka mě donutí si uvědomit, že bych měla zapátrat sama v sobě. Vím, že chci žít s Talonem; jen prostě nevím, jestli není příliš brzy. Ale tak, bylo by hloupé jít někam do podnájmu a kupovat nábytek a věci, a nechávat to ladem, když jsem pořád tady.

„Já to vím.“ Její prohlášení mě vytáhne z myšlenek. „Ale chci… ne, musím tohle udělat. Potřebuji vědět, že se o holky dokážu postarat. Chci, aby vídaly své rodiče, i když nejsou spolu, že své rozpory dají stranou a ujistí se, že jsou šťastné.“

„To bych pro vás všechny taky chtěla.“

„Já vím, že ano, a i když náš rozhovor začal špatným směrem, Mike nakonec souhlasil, že by měl zkusit být poblíž víc. Takže nyní, všechno, co můžu dělat, je počkat a vidět, co se s ním stane.“

„Ví Winston, že končíš?“ zeptám se s nadějí, že Mike nastoupí, tak jak má.

„Jo, a rozumí tomu, i když se mu to nelíbí. A upřímně, nemohla bych tam pracovat a každý den ho vídat. Je toho příliš moc, co se mezi námi stalo.“

„To chápu, Cece, a opravdu si myslím, že je pro tebe zdravější, když už tam nebudeš pracovat.“

„Já vím,“ řekne a já slyším, jak se otevřou vchodové dveře, což znamená, že je Talon doma. A i když jsem ho viděla jen před pár hodinami, když jsem se zastavila u Cece v domě, abych jemu a ostatním dala večeři, chyběl mi od té doby, co jsem se vzdálila z jeho přítomnosti. „Jen mi bude chybět, ho vídat.“

Zavřu oči a srdce mě pro ni bolí, protože chápu ten pocit, i když mé emoce nejsou zastřené bolestí. „Je mi to líto,“ zašeptám.

„Mě taky,“ zašeptá zpátky. „Co máte v plánu na zítra večer? Máma se ptala na společnou večeři s tebou a Talonem.“

„Uhm.“ Otevřu oči, když slyším Talona vejít do kuchyně a usměji se, když se zastaví, aby se pomazlil s Retrou a Mercury. Samozřejmě, mé pohodové holky, se usadily u něj doma bez problémů, a dokonce vypadají, že si užívají společnosti Somy a koťat. „Talon právě přišel domů. Zeptám se ho.“

Přijde ke mně a nějakým způsobem vypadá vážně žhavě ve špinavém tričku, džínách a botách. Jazyk se mi zasekne na patře úst a všechny myšlenky kromě na něj, opustí mou mysl, když se ohne pro rychlý polibek, ale i tak se jazykem dokáže dotknout mého spodního rtu. „Co se děje?“ Odkašlu si a zamrkám, když si sundá tričko. „Zlato.“

„Jo.“ Olíznu si rty. „Rodiče uvažují, jestli bychom mohli zítra mít společnou večeři.“

„Jistě.“ Prsty přesune k pásku a tím, jak si ho rozepíná, mě rozptýlí, když přitáhne mou pozornost k tenkému proužků chloupků, o kterých vím, že vedou do nebe. „Mio.“

„Hm?“ Ztratím soustředění, když si začne rozepínat džíny.

„To je jedno.“ Natáhne se pro telefon v mé ruce, vezme ho z mého sevření a dá si ho k uchu. „Cece, jo, večeře zítra může být. Co kdybys ty a vaši rodiče přišli sem v pět, a já hodím něco na gril?“ Vytáhne mě z gauče, než se můžu zeptat, co dělá, a vede mě k ložnici, s rukou pevně omotanou kolem mě. „Super. Uvidíme se. Jo. Dobře, dobrou noc a jistě, že to Mie řeknu.“ Zavěsí a hodí můj telefon na linku v kuchyni, než se otočí a zvedne mě. „Tvoje sestra přeje dobrou noc.“

„Dobře.“ Nadechnu se, když mu omotám nohy kolem boků a skloním svá ústa k jeho. Když se dostaneme do koupelny, a i když jsem se sprchovala, když jsem přijela domů, nemám vůbec problém s tím, že mě vtáhne pod proud vody sebou. A určitě si nestěžuji na dva orgasmy, které mi dá, když mě šuká opřenou o kachličky.

*****

Mí rodiče, sestra, neteře, Talon a já, sedíme kolem stolu na zadní terase, s nádobím roztroušeným po stole a jen pár zbytky, které zbyly z lososa, pečených brambor a vařené kukuřice, co jsem udělala. Talon se nakonec zaseknul u Cece v domě, takže jsem všechno na večeři připravila, než se dostal domů. Zvednu svůj ledový čaj a napiji se.

„Mia říkala Chazovi o tom domě, co stavíš. Moc rádi bychom ho tento týden viděli, jestli máš čas,“ řekne máma a zvedne svou sklenku s vínem.

„Jen dejte vědět kdy.“ Talon položí ruku na opěrku mé židle a palcem mě hladí po rameni, zatímco já mám ruku položenou na jeho stehně.

„Už víte, za kolik ho plánujete prodat?“ zeptá se ho a mě ztuhne páteř.

„Mami.“

„Co?“ zamračí se na mě. „Chaz a já jsme mluvili a přemýšlíme o tom, že se sem přestěhujeme.“

„Cože?“ zeptám se, jistá, že jsem slyšela špatně. Ona žije v Montaně celý život, a stejně tak Chaz, takže je těžké uvěřit, že by se přestěhovali. A nejen to, ale Chaz tam má dobře zavedenou právnickou firmu, a nevypadá, že by v dohledné době šel do penze, i když mu je skoro sedmdesát.

„Chaz má v plánu jít během pár let do penze a zamilovali jsme se do téhle oblasti, a mluvíme o tom, najít si místo někde tady.“

„Vážně?“ podívám se na Chaze.

„Chceme být blíž k našim holkám,“ řekne, jeho výraz změkne, když se dívá mezi mnou, Cece, Ruby, Lolo a Kate.

„Nezlobila bych se kvůli tomu,“ řeknu mu.

„Ani já ne,“ souhlasí Cece a pak se zeptá holek, „Jak šťastné byste byly, kdyby se babička a děda přestěhovali sem?“

„Moc šťastné.“ Usměje se Lola.

„Moc, moc šťastné,“ řekne Kate, za každou cenu se snažící předčit svou sestru, když může.

„Můžu si jít hrát s koťaty?“ zeptá se Ruby, klátící se na své židli, čímž nás všechny rozesměje.

„Jo, běž. Jen na ně buď jemná,“ řekne jí Cece a její sestry ji následují dovnitř.

Když se za nimi zavřou dveře, Cece se podívá na Talona a ukáže na něj. „Jen abys věděl, zabiji tě, jestli nabídneš holkám jedno z těch koťat.“

„Ach, to je dobrý nápad. Můžeš mít dvě, a tím pádem by si obě mohla stále hrát spolu,“ řeknu šťastně a sestra se na mě zlostně podívá. „Musíš uznat, že jsou roztomilá a nemáš na ně žádnou alergii.“

„Ne.“ Zavrtí hlavou.

„Nemůžeš mě zastavit od toho, abych jim dala dárek.“ Pokrčím rameny, usmívajíc se, když se Talon zasměje a políbí mě na spánek.

„Vidíš? Tohle je to, co nechceme zmeškat,“ řekne máma a já se na ni podívám. „A jen přemýšlej, zlato, když najdeme místo tady, budu poblíž mnohem víc a budu ti schopná pomoct naplánovat tvou svatbu.“

„Mami,“ zasténám a zakryji si tvář.

„Co?“

„Talon a já…“

„Vaše dcera musí nejdřív souhlasit, že si mě vezme, než vy dvě začnete plánovat svatbu,“ přeruší mě Talon a já na něj stočím zlostný pohled.

„Nepobízej ji.“

„Proč? Já se tě už zeptal.“

„Ne, nezeptal,“ popřu a pak vykulím oči, když si vzpomenu, jak se mě zeptal potom, co jsem ho vykouřila a on se ušklíbne, jako by četl moje myšlenky. „To se nepočítá,“ řeknu mu, když slyším Cece se smát, a zavrtím hlavou. „Stejně jsme sotva spolu. Bude chvíli trvat, než se to stane.“

„Takže se sem nebudeš stěhovat, až Cece najde svůj byt?“ zeptá se mě Chaz.

„No…“ rozhlédnu se a mám pocti zatlačení do kouta.

„Budeme to brát den po dni,“ řekne Talon a sevře mi rameno. „Mia ví, že ji chci tady se mnou, ale nebudu na ni tlačit, pokud není připravená.“

„Je Bax svobodný?“ vyhrkne máma a dívá se na Talona, jako by byl plně zodpovědný za konec světového hladomoru.

„Mami,“ vyštěkne Cece, která ví, kam míří touhle otázkou.

„Co?“ odsekne máma zpátky. „Je velmi hezký, zjevně pracovitý a je to Talonův bratr, takže jsou si nejspíš podobní.“

„Mami, prostě přestaň.“ Cece se odstrčí od stolu, aby se postavila a vydá se ke dveřím, když řekne přes rameno, „Jdu zkontrolovat holky.“

„Jen jsem se ptala.“ Máma si povzdechne, když na ni Chaz zavrtí hlavou.

„Cece má dost problémů s muži, právě teď, nemyslíš?“ zeptá se jí.

„Jen chci, aby byla šťastná,“ řekne máma tiše a on překryje její ruku na stole svou.

„Myslím, že ty, víc, než kdokoliv jiný víš, že tohle nenajde v muži. Potřebuje to najít v sobě,“ řekne jemně a mé prsty se zatnou do Talonova stehna.

„Máš pravdu.“ Máma k němu skloní hlavu a on ji políbí na čelo.

Když je v tuhle chvíli vidím, vím přesně, proč se do něj máma zamilovala, a musím přiznat, že ho miluji ještě víc, než už jsem ho milovala, což bylo už tak zatraceně moc. Chce to zvláštní druh muže, který pochopí, že může vašemu životu něco dodat, ale nemůže být vaším životem. Jedna věc, kterou jsem se naučila s pomocí muže po mém boku je, že musíte najít štěstí a spokojenost sami se sebou, než jste schopní udělat šťastným někoho jiného, ale když máte štěstí, najdete někoho, kdo je ochotný na vás počkat, zatímco na to přicházíte.