BY - 18. kapitola 1/2

 Překlad: Lenny

HARPER

Všechno se vrátí k normálu nebo k stejnému normálu, jako tomu bylo dříve. Vrátím se do školy díky Warrenovi, který se ve skutečnosti snaží, aby nebyl tak teritoriální, pokud jde o jeho přátele. Vypadá to, že všechno jde dobře, vzhledem k tomu, že začínáme úplně od znova. No, kromě všech těch hádek, které vede se svým otcem. To věci neulehčuje.

Přesto jsou věci mnohem lepší, než byly dříve, a já mám z budoucnosti dobrý pocit. Tedy do té doby, než neprojdu kolem nástěnky před knihovnou.

Přímo přede mnou, černé na bílém je leták s Jamesovým obrázkem. Velkými a tučnými písmeny je pod jeho fotografií napsáno POHŘEŠOVANÝ a jediné, na co se zmůžu, je stát tam a zírat na ni, přemýšlejíc nad tím, proč je hledaný.

Warren by to neudělal ... Ach bože. Zvednu ruku na hruď a pokusím se uklidnit. Nemohu dělat unáhlené závěry a předpokládat, že by něco takového udělal. Nemohl. Zmlátil Jamese, ale když jsme odtud odešli, byl naživu.

Jako detektiv se snažím dát si v mysli všechno dohromady. Warren mě vzal zpátky k sobě a pak už neodešel, takže to nemohl být on, že? Musím se ho zeptat a uvidím, co řekne, a tím se budu řídit.

Nějak se mi podaří přinutit se k pohybu a opustím budovu, kráčím směrem k jídelně, kde se na oběd setkávám s Warrenem a Eastonem. Celou cestu pěšky mě naplňují obavy a přemýšlím, co se té noci Jamesovi sakra stalo. Ano, to, co udělal, bylo špatné, ale to neznamená, že by měl zemřít, a všichni víme, že když někdo zmizí, obvykle se znovu neobjeví živý a zdravý.

Když vstoupím do jídelny, uslyším zvuky příborů a klábosení lidí. Ihned si všimnu, že tady je více letáků přilepených na stěnách. Zahlédnu Warrena, jak sedí na našem obvyklém místě s tácem, který je před ním částečně prázdný. Easton sedí po jeho pravici a naproti němu sedí jeho druhý nejlepší kamarád Parker. Po jeho levé straně je jedno místo, o kterém vím, že je pro mě.

Když procházím jídelnou a vidím všechny ty letáky, najednou se začínám cítit jako v hororu a před očima se mi znovu a znovu objevuje jeho tvář.

"Hej, zlato," pozdraví Warren a jeho úsměv poklesne, když uvidí můj zděšený obličej. Sklouznu na sedadlo vedle něj a začnu si nervózně žvýkat spodní ret. "Co se děje? Proč vypadáš, že budeš zvracet?" zeptá se.

"Udělal jsi to?" Otočím se a vzhlédnu k Warrenovi. Jeho čelist je ostrá, oči strašidelně krásné a stále nemohu uvěřit, že to děláme.

Jeho dobře vypadající rysy pohltí zmatek. "O čem to mluvíš?"

Ukážu na nejbližší letáček a sleduji, jak si dává kousky skládačky dohromady. Ani nedýchám, zatímco čekám na jeho odpověď.

"Nevím, co to znamená. Parker se o něj postaral.“ Warren odvrátí pohled a propíchne Parkera tvrdým pohledem.

Parker se o něj postaral ... Co to znamená?

"Pokud se to týká zmizení Jamese, nevím, co se sakra stalo. Počkal jsem, až se probere, a pak jsem mu řekl, aby šel domů. Byl dezorientovaný a sotva mohl chodit, ale vstal a odešel pryč.“

"Jsi si jistý?" zašeptám, jako by nám mohla naslouchat FBI nebo někdo.

Parker se nakloní přes stůl. "Ano, jsem si jistý." Zašeptá zpět posměšným tónem.

"Tedy, odpusť mi, že jsem došla k nějakým závěrům," protočím oči a trochu se uvolním s vědomím, že Warren s jeho zmizením neměl nic společného.

„Jsem kretén, zlatíčko, ale nejsem vrah.“ Warren se mi nakloní k uchu a zašeptá. Na kůži mi exploduje husí kůže a páteři mi projede zachvění. „Navíc byl jsem celou noc s tebou a staral se o tvé ruce a kolena.“ Vím to, ale skutečnost, že jsme byli posledními lidmi, kteří ho viděli, se mi nelíbí, a vím, jak násilný Warren může být, a té noci jsem byla úplně mimo.

„Co se mu teda stalo?“ Zeptám se kohokoli, kdo poslouchá.

"Možná ho sežrali vlci," dodá Easton a na vteřinu jsem zapomněla, že s námi dokonce sedí.

„Těžko,“ odpoví Warren a promne si bradu.

"Můžu někoho nechat zkontrolovat kamerový systém a zjistit, co se stalo potom, co odešel? Ale jsem si docela jistý, že policie je už viděla a jestli nic nenašli oni, pochybuji, že my ano,“ navrhne Parker.

"Jo udělej to. Cítila bych se mnohem lépe, kdybych to věděla,“ souhlasím, změť obav se mi v břiše trochu více rozmotala.

„Co chceš říct je, že by ses raději ujistila, že ti nelžu?“ Warren odsekne.

"Tak jsem to nemyslela," zamumlám, i když je to částečně pravda. Abych byla upřímná, obávám se, že mi lže.

"Proč se vůbec staráš, Harper? Slyšel jsem, co ti udělal. Warren nám to řekl. Pokud by si někdo měl přát, aby zmizel, měla bys to být ty." Ozve se Easton.

Nemýlí se, ale to, že někdo udělá něco špatného, ​​ještě neznamená, že by měl automaticky zemřít nebo zmizet. Pokud by tomu tak bylo, svět by byl mnohem lepším místem.

"Jen si dělám obavy. Myslela jsem, jestli jste mu něco neudělali vy, ale teď, když vím, že ne, přemýšlím, co jiného se mu mohlo stát. Vím, že co udělal, bylo hrozné, ale to neznamená, že musíme být stejně bezohlední jako on.“

"Jestli je co najít, policie to najde. Není nutné si dělat obavy.“ Parker pokrčí rameny, jako by to nebyl velký problém.

"Měla bys něco sníst," řekne Warren a já souhlasně přikývnu. Měla bych, ale nejsem si jistá, jestli bych teď něco snědla. Celý den cítím nevolnost a nyní ty starosti to ještě zhoršují.

"Něco si vezmu," řeknu, abych ho uklidnila. Nechám batoh na židli, vstanu a zamířím k řade. Popadnu podnos, položím na něj kousek pizzy, jablko a láhev vody a přesunu se do fronty, abych zaplatila.

Když se vrátím na své místo, sedí tam jen Parker a Warren. Položím tác na stůl a vezmu si kousek pizzy, abych si kousla, ale žaludek se mi zvedne tak moc, že mám pocit, že z něj vyletí veškerý jeho obsah.

Položím plátek zpět na podnos a podívám se na jablko. Mám to zkusit?

"Jsi v pořádku?" Zeptá se Warren a obavy se mu vryjí do rysů.

"Ano, myslím, že jen to jen žaludeční viróza. Možná půjdu domů a pokusím se z toho vyspat."

"To zní dobře. Půjdu s tebou a budu ti dělat společnost." zavrtí obočím, ale já zatřesu hlavou, protože nic z toho se nestane. Mám pocit, že pozvracím celý dům.

"Jsem si jistý, že bys ji chtěl dělat společnost," odfrkne si Parker, "spíše společnost její vagíně."

Warren pokrčí rameny: „No a co, je moje a také její kundička. Můžu si s ní dělat co chci.“

"Můžeme prosím jít," přeruším je, než se pustí naplno do rozhovoru o vaginách, o něčem, co ani jeden z nich nemá.

"Ano," povzdechne si Warren, vstaneme a vyhodíme tácky. Parker se rozloučí a uteče, pravděpodobně aby se setkal s Willow.

Než dojdeme k autu, jsem tak vyčerpaná, že klesnu na sedadlo a zavřu oči. Spánek se ke mně dostane mnohem snáz, než jsem čekala, a modlím se, aby po probuzení tahle nemoc skončila.