UTalon - 14. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 14 – Talon

 

„Jestli jsi v pohodě, vezmu holky a vyrazím domů se osprchovat a pak se vrátím s Miou,“ řeknu, když zastavím ve dveřích kuchyně, kde máma sestry pracují na přípravě jídel, než začnou přicházet ostatní.

„Psi jsou v pohodě. Prostě je tu nech. Tak je nebudeš muset vláčet sem a tam.“ Máma přeruší práci a otře si ruce do hadříku na nádobí, zatímco pohlédne na Mercury a Retru, které jsou rozplácnuté na podlaze v obýváku. „Lidi chodili celý den dovnitř a ven a oni dělaly přesně to, co dělají teď. Willow je dokonce dvakrát kontrolovala, aby se ujistila, že jsou stále naživu, protože je to tak divné.“ Zasměji se, když mě přijde obejmout. „Prostě jeď domů, osprchuj se, vyzvedni Miu a přijď zpátky. Kdyby se najednou začaly chovat jako normální psi, zavolám ti, abys mohl přispěchat zpátky a být svědkem toho zázraku.“

„Dobře,“ nakloním se, abych ji políbil na tvář. „Vrátím se s Miou.“

„Radši si dávej pozor.“ Ušklíbne se na mě Willow přes místnost a já zvednu obočí. „Myslím, že Bax má slabost pro tvou dívku.“

„Jo, pořád mluví o tom, jak je zábavná,“ dodá Nalia, zatímco Harmony se směje.

„Baxovi se prostě líbí krásné ženy.“ Uměji se, když se mě máma pokusí praštit utěrkou, kterou drží.

„Musí být hodná. Víš, že tvůj bratr nemá rád moc lidí.“

„To je. Všichni ji budete milovat,“ řeknu a mámin výraz změkne. Vím, i když neřekne, že je nervosní z nadcházejícího setkání, tak je. Stejně jako Mia, neměla moje máma jednoduché dětství, a s tím, jak vyrůstala, pro ni je stále těžké věřit lidem. I tak nepochybuji, že uvidí v Mie to, co já, a bude ji chtít vzít pod svá křídla a ochraňovat ji.

„Běž. Uvidíme se, až se vrátíte.“

Zvednu bradu, pak jdu na dvůr, kde si táta a Harlen užívají slunce, a dám jim vědět, že se vrátím. Když se dostanu domů, najdu Miu spát v mé posteli, obklopenou Somou a koťaty, ale místo abych ji nechal odpočívat, zatímco bych se sprchoval, vytáhnu ji do koupelny se mnou a dokončím její střízlivění orgasmem.

*****

„Myslím, že je bezpečné říct, že tvá dívka zapadla,“ řekne táta po mém boku, s těžkou rukou opřenou o mé rameno, a já nějak dokážu odtrhnout oči Mii, která je obklopená mou mámou, sestrami, sestřenicemi a tetami, všechny shromážděné v kroužku a mluví mezi sebou. „Je sladká.“

„To je,“ souhlasím, zvednu pivo ze stolu a tiše přiznám, „jsem do ní zamilovaný.“

„Ví to?“

„Neřekl jsem jí to a nemyslím si, že by mi věřila, kdybych to udělal. Ještě není tak daleko. Byl to boj, dostat nás tam, kde teď jsme.“

„I když ti nebude věřit, musíš jí to říct, a pak jí to znovu a znovu opakovat, až to přijme.“ Poplácá mě po rameni.

„Mluvíte vy dva o Mie?“ Strýc Asher si sedne vedle táty a položí pivo na stůl.

„Jak jsi to uhádl?“ ušklíbne se táta a já si povzdechnu, protože vím, že táta a strýcové, mají tendenci udílet rady, které nejsou nezbytně potřebné, nebo chtěné, a také jsou to větší drbny než ženy v naší rodině, což už je něco.

„Podle výrazu ve tváři tvého kluka a skutečnosti, že nemůže odtrhnout oči od své dívky.“

„Pamatuješ si, jaké je to na začátku,“ řekne táta.

„Jo.“ Strýc Asher se zasměje. „Hodně štěstí, chlapče, a jen abys věděl, nebude to o nic lepší. Jen se to časem změní.“

„Jestli to není pravda,“ souhlasí táta, zvedne svou sklenici a přiťukne si pivem se svým bratrem.

„Prostě si dej na čas.“

„Jako jste to udělali vy dva?“ podívám se mezi nimi a ona se ušklíbnou, než táta stáhne obočí.

„Něco se stalo.“ Následuji jeho pohled přes terasu k Mie, která má telefon u ucha a oči vykulené obavami. Postavím se a vyrazím k ní, když ona a máma, se zvednou.

„Budu tam brzo,“ slyším ji říct, když se s ní setkám uprostřed dvora.

„Co se děje?“ zeptám se a vtáhnu ji do náruče, když jí z očí vyhrknou slzy.

„Cece a mí rodiče, šli na večeři, a když se vrátili domů, šli dovnitř a našli dům zničený.“

„Jsou holky s jejich tátou?“ ptám se a třu jí záda, ve snaze ji uklidnit s vědomím, že pokud ztratím nervy já, jen to ztíží věci pro ni.

„Jo,“ zašeptá.

„Dobře,“ zamumlám, políbím ji na vršek hlavy, než se podívám na mámu a sestry, které vypadají ustaraně. „Nevadilo by vám ji dostat do Jeepu, zatímco já dojdu pro psy?“

„Jsem v pořádku.“ Otočí se v mé náruči a já cítím její napětí, když vidí, jak se všichni shromáždili kolem, aby zjistili, co se děje. „Bylo…“ Odkašle si. „Moc ráda jsem vás všechny poznala.“

Slyším zahihňání, které vyjde od někoho poblíž a sám potlačím úsměv, protože jen Mia se může chtít ujistit, že si moje rodina nebude myslet, že je hrubá, i po takovém hovoru, který právě dostala. „Ale no tak, zlato,“ řekne máma a vezme ji za ruku.

„Budu tady za minutu,“ ujistím ji, když se ke mně přimkne, jako by mě nechtěla pustit.

„Dobře,“ přikývne a pustím mou ruku.

Nečekám, abych sledoval mámu a holky, jak ji vedou přes dvůr k boční bráně, která vede na příjezdovou cestu, kde mám zaparkovaný Jeep. Místo toho, zamířím k domu.

„Myslíte, že to vloupání k nim a na náš pozemek, má spojitost?“ zeptám se a rozhlédnu se po mužích, kteří mě následují dovnitř, když se zastavím v jídelně, kde psi spí pod stolem.

„Nemyslím si, že to budeš vědět, dokud nezjistíme, kdo je zodpovědný za vloupání na váš pozemek, a pokud nemají podezření, co se stalo u ní,“ řekne Jax, potom co mluvil s Cobim a udělal nějaké vlastní vyšetřování.

„Já jen řeknu, že dvě vloupání, jen pár týdnů od sebe, jsou pro mě příliš velká náhoda,“ vloží se do toho Bax a projede si prsty vlasy, než na mě ukáže. „Říkal jsem ti to.“

„A je to tady,“ zamumlá Sage a zkříží si ruce na hrudi. „Nech si svoje konspirační teorie pro sebe, chlape. Nikomu teď nepomůžou.“

„Ježíši, to je, jak kdybyste okamžitě potom, co skončí drama, zapomněli, co šlo do háje se ženami, do kterých jste se zamilovali.“ Bax zavrtí hlavou. „Všechno, co říkám je, že to má spojitost, takže jde někdo buď po Mie, nebo po tobě.“ Ukáže na mě. „Takže oba musíte sáhnout do svědomí, a zjistit, koho jste kurva nasrali.“

Jelikož nemám čas, právě teď to s ním rozebírat, sehnu se dolů a volám na psy, dokud nezvednou hlavy a pak stojím a poplácávám si stehno. Trvá jim to minutu, než se vymotají zpod stolu a když konečně ano, podívám se na tátu, který mi položí ruku na paži. „Zavolej. Dej vědět, co se děje a jestli nás potřebuješ.“

„Zavolám.“ Obejmu ho a pak zvednu bradu na všechny ostatní, než opustím místnost.

Když se dostanu k Jeepu, máma, která stojí v otevřených dveřích spolujezdce, mi věnuje starostlivý pohled. „Miluji tě.“

„Já tebe taky, mami. Zavolám ti.“

Přikývne, pak se natáhne a dotkne se Miiny tváře. „Zavolej, kdybys cokoliv potřebovala, zlatíčko.“

„Děkuji,“ řekne Mia tiše a pak znovu dodá, „ráda jsem vás všechny poznala.“ A moje máma, sestry, sestřenice a tety, jí řeknou dobrou noc.

Máma zabouchne dveře, a já vycouvám z příjezdové cesty, s rukou položenou na Miině stehně.

„Omlouvám se, že musíme odjet,“ přeruší ticho, když jsme na půl cesty k domu její sestry a já jí sevřu stehno. „Cece prostě zněla tak vyděšeně, že já…“

„Vloupali se jí do domu. Myslím, že každý by zněl vyděšeně, z takové věci. Jen jsem rád, že jsou holky dneska večer s Mikem.“

„Já taky,“ souhlasí, když položí svou ruku na moji, než se otočí a dívá se ven oknem.

O deset minut později, když se dostaneme k jejich domu, vpředu jsou zaparkovaná dvě hlídková, policejní auta a všechna světla v domě jsou rozsvícená, a v předních dveřích stojí důstojník. „Počkej, až to obejdu a pustím tě ven,“ řeknu jí, když zaparkuji na ulici a její ruka se kolem mé, sevře skoro bolestivě.

„Bude to v pořádku,“ ujistím ji a spustím obě přední okna o pár centimetrů, než vypnu motor, vystoupím a oběhnu kolem přední kapoty Jeepu, abych jí otevřel dveře. Pustím ji ven, nechám psy v autě a pak ji vezmu za ruku a vedu ji k předním dveřím, kde stále stojí na verandě policista. „Ona je sestra majitelky,“ řeknu mu a on zvedne bradu a ustoupí nám z cesty, abychom mohli vejít dovnitř. Ve chvíli, kdy vejdeme dovnitř, je to jako déja vu. Někdo musel vzít sekeru na zdi, zrcadlo, obrazy a nábytek ve vstupní chodbě, a zdemoloval všechno v dohledu.

„Cece!“ zaječí Mia na sestru, která přiběhne kolem rohu, než vběhne do její náruče. Přistoupím za Miu, když se srazí, abych je udržel, a pak se podívám ke konci chodby, kde vím, že je kuchyně, a najdu tam muže a ženu, držící jeden druhého. „Jste v pořádku?“ zeptá se Mia.

„Ano. Ne,“ zašeptá Cece skrz slzy. „Já nevím, proč by tohle někdo dělal.“

„Pojďte, vy dvě.“ Žena, která je podle odhadu jejich máma, obalí paže kolem obou dívek a vede je k obýváku, pryč z kuchyně. Jak je sleduji odcházet, zabalím ruce do pěstí, protože vím, že Bax měl pravdu. To, co se stalo v naší stavbě a co se stalo tady, má souvislost. Není možné, aby nemělo, což znamená, že někdo se snaží zarazit mě. Není jiné vysvětlení, vzhledem k tomu, že Mia se do města přistěhovala před několika měsíci.

„Ty musíš být Talon.“

Přesunu pozornost na muže, náhle stojícího přede mnou a snažím se dát dohromady, ačkoliv jediné, co chci udělat, je praštit pěstí do zdi.

„Chaz, že ano?“ zeptám se a vztek dělá můj hlas odměřený. Natáhne ruku a já ji pevně sevřu. „Nerad se s vámi potkávám takhle.“

„Já taky, ale jsem šťastný, že moje holka byla s tebou a ne tady, když sem ten dotyčný přišel.“ Pustím mou ruku, aby mávnul kolem.

„Myslím si to samé,“ řeknu mu a pak se ohlédnu přes rameno, když slyším někoho vejít do domu a setkám se pohledem se svým bratrancem Cobim. „Tvá máma se zmínila dnes odpoledne, že dneska večer pracuješ.“ Obejmeme se jednou paží, když si potřeseme rukou a pak ustoupím a mávnu mezi ním a Chazem. „Tohle je táta mé dívky. Chazi, tohle je můj bratranec, Cobi Mayson.“

„Už jsme se setkali,“ řekne Chaz a pak se zeptá, „Viděl, nebo slyšel, něco některý ze sousedů?“

„Ta, co otevřela ne, ale někdo se zítra večer kolem času večeře vrátí a promluví s jejími sousedy a prohledá oblast, jestli něco nezachytily nějaké kamery.“

„Někdo musel něco slyšet,“ řekne mu Chaz, otočí se a jde ke kuchyni, a my ho následujeme. Když vidím rozbité skříňky, rozmlácené nádobí a zničené spotřebiče, vztek, který jsem cítil, když jsem vešel do naší stavby, desetinásobně zesílil. „Nebyli potichu a nehledali nic, co by ukradli. Tohle je čistý vztek.“

„Souhlasím, a kéž bych vás mohl uklidnit tím, že bych řekl, že víme, kdo to udělal, ale nevíme,“ řekne Cobi tiše, zatímco se dívá mezi mnou a Chazem. „Všechno, co mohu právě teď říct je, že bych navrhoval, aby tu nikdo nezůstával přes noc, nebo dokud nebude nainstalovaný alarm.“

„Zůstanou u mě,“ řeknu mu, aniž bych se obtěžoval podívat na Chaze, pro jeho schválení.

„To by bylo moudré,“ odpoví Cobi a zní, že se mu ulevilo. „Mí chlapi a já tu projedeme každých pár hodin, jen pro jistotu, že dnes bude klid.“

„Díky, chlape. To oceňuji.“

„Kdykoliv,“ zamumlá, položí ruku na linku a já si všimnu, že je odštípnutý podél hrany, jako by někdo neměl sílu, praštit tak, jak chtěl. „Slibuji, že uděláme všechno, co je v našich silách, abychom zjistili, kdo tohle udělal.“

„Díky,“ řekne mu Chaz tiše.

„Bez problému. Odpočiňte si trochu a budeme v kontaktu.“ Zvedne bradu, než zamíří pryč z dohledu.

Podívám se do obýváku, kde vidím Miu, Cece a jejich mámu, schoulené u sebe na gauči. „Vím, že je to všechno čerstvé, ale myslím, že by bylo moudré, dostat všechny pryč z domu,“ řeknu a otočím se k Chazovi.

„Správně.“ Povzdechne si. „Najdu hotel a ubytuji nás.“

„To se nestane.“ Zatnu zuby, když vytáhne telefon. „Mia nebude chtít být pryč od své sestry, dneska večer, ale já ji nechci mít z dohledu. Chápu, pokud vy a vaše žena, byste se necítili pohodlně v mém domě, ale ani jedna z dívek s vámi nezůstane, takže budete potřebovat jen jeden pokoj.“

Chvíli mě pozoruje, pak si povzdechne. „Máš místo pro nás všechny? Protože stejně jako ty, nehodlám být pryč od svých dívek, zvlášť dneska v noci.“

„Mám místo,“ řeknu mu. „Jen mi budete muset pomoct připravit postele.“

„To zvládnu,“ zamumlá a pak kývne bradou k obýváku. „Řekl bych, že bychom pro ně měli zabalit, ale pochybuji, že by to šlo dobře.“

„Hádám, že v tomhle máte pravdu,“ souhlasím.

„Dobře.“ Poplácá mě po rameni. „Jdu přerušit objímání a přiměji je se pohnout.“

„Zatímco to uděláte, já projdu celý dům a ujistím se, že je všechno zamknuté.“

Když přikývne, jdeme si každý svou cestou. Projdu dům, zkontroluji všechna okna a dveře, a když vidím rozsah škody, snažím se přijít na to, koho jsem mohl naštvat tolik, aby tohle udělal v domě, kde zjevně žije rodina a jak to souvisí s tím, co se stalo nám.