PAtoZ - PROLOG

Překlad: Lusesita

Kor.: Štěpánka

Zach

Klub je potemnělý a ošuntělý. Vinylové stoličky u baru roztrhané a stoly špinavé. Vzduch je zaplněný kouřem navzdory veřejnému zákazu kouření, který Denver zavedl již před léty, a já přemýšlím, jestli se tu ten pach drží po celou dobu společně s prachem a feromony. To činí tohle místo nebezpečným.

Jen projít těmi dveřmi způsobí, že se mi zvedne puls a ztvrdne pták.

Není to místo, které by si vybral Angelo. Má rád místa, která jsou hlučná a plná energie. Místa, kde může tancovat, flirtovat a vidět mužům do očí, než se dostanou příliš blízko. Místa, kde ho silné oční linky, které nosí na mou žádost, nevyčleňují.

Tento bar je scéna z mé minulosti. Vybral jsem si ho ne proto, že tu uvidím někoho, koho jsem znával, ale protože znám většinu mužů, co sem chodí, a důvod, proč sem chodí. Angelo vešel přede mnou, jehně, které jde na trh se svým masem. Mám podezření, že nechce nic jiného, než se otočit a zase odejít, ale je dobrý v suverénním vystupování. I když se na nás upře tucet párů očí a sleduje nás. Jsem si jistý, že nikdo z nich nepostřehl ten okamžik zaváhání v jeho očích. Přešel rovnou k baru a objednal si dvě tequilly, které do sebe kopl, aniž by se mezi nimi nadechl. Ale po více než dvou společně strávených letech ho znám dobře. Je nervózní.

„Nikdy jsem si tě na takovém místě nepředstavoval,“ řekne, otočí se a prohlíží si ostatní muže v baru.

„Chodíval jsem sem. Než mě Jonathan opustil.“ Moje záštita nad tímto barem a aktivity, které jsem tu dělal s muži, co jsem zde potkal, byly z větší části důvodem, proč odešel. Při zpětném pohledu přiznávám, že to bylo zčásti důvodem, proč jsem to dělal. Byl jsem příliš zbabělý to s ním ukončit. Bylo snazší řadit za sebou kostky domina a nechat ho, aby je jednu po druhé nechal spadnout.

Angelo na mě vrhne ostražitý pohled. „Chodil jsi sem s ním?“ Vím, na co se doopravdy ptá: jestli jsem to tady s ním dělal.

„Ne.“ Přistoupím blíž k jeho boku, abych ho mohl obejmout. Neotočí se ke mně, ale nakloní hlavu, abych mu mohl přiložit ústa k uchu. Nejdřív ale musím odhrnout z cesty černé vlasy. Znovu mu vyrostly a zakrývají mu oči, jako když jsme se poprvé poznali. „Nikdy jsme spolu nic takového neudělali.“

Je pravda, že mě to nikdy nenapadlo. Až donedávna jsem nevěděl, jak moc velký voyeur jsem.

Na Silvestra, téměř před dvěma lety, jsem sledoval Angela a Colea, jak flirtují přes přeplněný obývací pokoj Jareda a Matta. Část mě ví, že většina mužů by žárlila, ale já ne. Cole pro mě nebyl hrozbou. Vím, že to, co s Angelem sdílíme, je mnohem hlubší než pouhý sex. Je andělem, který sem byl seslaný pro mě. Dát mu trochu volnosti to nezmění.

Po tomto uvědomění jsem ztvrdnul při mentálním obrazu těch dvou spolu.

Věděl jsem, že Jared předpokládal, že za mnou přišel Angelo, požádal o to a já svolil, ale tohle nebyl ten případ. Já byl tím, kdo to navrhl. Říct Angelovi, aby se s Colem pobavil, bylo snadné, ale čekat na něj v kuchyni bylo těžké. Nelitoval jsem, že jsem dovolil, aby se to stalo, ale litoval jsem, že jsem netrval na tom, abych byl alespoň v místnosti. Představovat si, co přesně spolu dělají, bylo současně nesnesitelné i vzrušující. Když jsem se v noci dozvěděl, že jsou věci, které si Angelo nechává jen pro mě, cítil jsem, že jsem udělal správně. To byl důkaz, který jsem potřeboval, že je můj každým způsobem, na kterém opravdu záleží. Pořád to byla jen prostá šukačka. Po té noci jsem na všechno zapomněl a jsem si jistý, že Angelo taky. Na náš vztah to nemělo vůbec žádný dopad.

Výlet do Vegas všechno změnil. První večer v klubu byl Angelovým nápadem. A jeho upřímné prohlášení, že si chce zatancovat – a já věděl hned, jak to vyslovil, že to znamená víc než se jen hýbat do hudby – vyvolalo ve mně stejné emoce, jaké jsem cítil, když jsem ho sledoval, jak se na sebe s Colem dívají přes místnost. Mohl jsem ho nechat trochu létat. Věděl jsem, že se vždycky vrátí domů.

Takže jsem tam stál se svým expřítelem po boku a díval se, jak Angelo tancuje. Věděl jsem, že se mnou Jon mluví, ačkoli jsem sotva slyšel jediné slovo, které řekl. Viděl jsem jen Angela. A to, co jsem viděl, bylo pro mě jako zjevení. Byl tak krásný, divoký a zcela beze studu. Tolik mužů ho chtělo, a ačkoli on do jisté míry povzbuzoval jejich zájem, vždycky to měl pod kontrolou.

Samozřejmě ta noc skončila špatně, ale ne kvůli tanci.

Následující ráno jsem se probudil a zjistil, že je pryč, jen lístek na posteli mi sděloval, že se vrátí. A i když jsem byl na něj naštvaný za to, co řekl předchozí noc, stejně ve mně rostlo vědomí, že víc než cokoli jiného se chci do toho klubu vrátit. Chtěl jsem ho vidět s těmi muži.

Další noc v klubu byla jen mým nápadem. Jared s Mattem pravděpodobně předpokládali, že to přišlo z Angelovy strany, ale nemohli se víc mýlit.

Nebylo to jen o sledování toho, jak se baví. Mělo to víc co dočinění s kontrolou. Věděl jsem, že přede mnou měl pod kontrolou všechna sexuální setkání on. To on vždycky rozhodoval. Když je se mnou, předá mi otěže a bez otázek se mi podvolí.

Takže jsem ho pozoroval na tanečním parketu a jak noc plynula, byl jsem stále více vzrušený. Sledoval jsem, jak kontroluje situaci s každým mužem. A pak jsem ho odtáhl na pánské záchody a on přenechal kontrolu mně. Nechal mě, abych ho zatáhl do kabinky a ohnul ho. Nechal mě udělat to, co žádného jiného muže za celý svůj život.

Dokonce i teď, po více jak roce a půl, mě pomyšlení na tu noc vzruší víc než cokoli jiného.

Po tom výletu u nás došlo k nepatrné změně. Víc mi věřil. Panika, kterou jsem občas viděl v jeho očích, zmizela. A stále častěji spal v mé posteli, víc než ve své.

Jedno ráno o šest měsíců později jsem ležel v posteli a pozoroval ho, jak se obléká. Navrhl jsem, abychom šli znovu do klubu. Bylo to něco, o čem jsem hodně přemýšlel, ale byl jsem překvapený váháním v jeho očích.

„Je to něco, co chceš?“ ptá se.

„Zdá se, že by to pomohlo,“ odpovídám. Skutečnost, že se nezeptal, co tím myslím, byl důkaz, že jsem měl pravdu. „Jestli být s muži jednou za čas –“

„Ne!“ skočí mi do řeči. Vleze na postel, obejme mě a podívá se mi do očí. „Nechápeš to, Zachu. Nebyl to tanec s muži, co způsobilo, že jsem se ohledně nás cítil líp.“

„Ne?“

„Ne,“ zavrtí hlavou. „Bylo to proto, že jsi to chtěl. Bylo to něco, co jsem mohl udělat pro tebe.“

Ať už to bylo správné nebo špatné, přinutilo mě to chtít to ještě víc. „Takže to nechceš udělat znovu?“ Snažím se neznít zklamaně.

Věnuje mi poloviční úsměv a vím, že si myslí, že jsem trochu natvrdlý. „Udělám cokoli, co po mně budeš chtít, Zachu, ale nemysli si, že to potřebuju kvůli sobě. Nikdy se znovu nedotknu jiného muže, jestli mě o to požádáš.“

„A jestli to neudělám?“

Jeho úsměv se ještě rozšíří a změní se na zlověstný. „Tak pak to udělám.“

A teď, o rok později, jsme tady, protože jsem se mu nakonec přiznal, že ho chci sledovat, jak dělá s jiným mužem mnohem víc než jen to, že s ním tancuje.

Angelo si objedná pivo, já si sednu na barovou stoličku vedle něj a čekáme. Vždycky za ním přijdou. Ten první byl velký, mohutný, měl na sobě džíny, motorkářské boty a koženou vestu bez košile. Angelo se mohl chovat jako tvrďák, ale vím, že ho velcí chlapi děsí. Nikdy by nenechal takového muže, aby se ho dotkl. Druhý byl starší než já aspoň o deset let, i když nevypadal špatně. Mohlo by to fungovat, ale chtěl s námi jít, jen kdybychom šli společně do motelu. Angelo by nezašel tak daleko. Ale jak se říká: do třetice všeho dobrého.

Byl mladý, nevěřil bych, že mu je jednadvacet, i když zřejmě ano, když ho sem pustili. Měl blonďaté vlasy nastylované do bodlinek, tetování, které vyčuhovalo zpod límce trička, a roztrhané džíny s řetězem vedoucím od pasu a mizejícím v kapse. Vypadal jako punker a já se sám pro sebe usmál. Byl přesně ten, o kterém jsem si myslel, že si ho Angelo vybere.

Angelo zahákne prst za pás kalhot chlapce a přitáhne si ho blíž. Ten kluk už má ruce na Angelovi, nejdříve na bocích, pak je přesouvá pod tričko. Angelo nereaguje, jen mluví do jeho ucha, příliš tiše na to, abych ho slyšel. Kluk přikývne a Angelo se na mě usměje.

„Kde jsou zadní dveře?“ ptá se Angelo. Ani není překvapený, že znám cestu.

Na konci listopadu je v Coloradu teplo, naštěstí. V uličce jsou další dva chlapi. Úzký prostor mezi budovami poskytoval spoustu stínů, ale dokázal jsem rozeznat dost, abych viděl, že je jeden opřený o zeď a rukama svírá hlavu muže klečícího před ním. Záměrně vyberu místo lehce osvětlené pouličními lampami na konci uličky. Lehce přitlačím Angela ke stěně a on si mě přitáhne k sobě.

„Vážně to chceš?“ zeptá se.

„Ty ne?“

„Udělám cokoli řekneš, Zachu, ale nemůžu to vzít zpět, jakmile se to stane. Potřebuju, aby sis byl jistý.“

Tato slova jsou pro mě jako afrodiziakum, zasténám a tvrdě se k němu přitisknu. „Jsem si jistý.“ Tento anděl patří mně. Nikdo ho nikdy neznal tak jako já. Možná ho všichni chtějí, ale jemu je to jedno. Stará se jen o to, co chci já. A v tuto chvíli nechci nic víc, než ho vidět nahého. „Miluju tě,“ řeknu mu.

„Je to pěkně posraný způsob, jak to ukázat.“ Ale z úsměvu v jeho hlase vím, že mě jen škádlí.

Ustoupím od něj a otočím se k punkerovi. Je jen pár centimetrů od nás, sleduje nás a ztěžka dýchá. „Udělám kohokoli z vás,“ hlas má zbarvený vzrušením.

Natáhnu se a popadnu ho za tričko, přitáhnu ho blíž k nám a otočím k Angelovi. „Dotýkej se jen jeho.“

Angelo zatlačí na jeho ramena, kluk si ochotně klekne a zakňučí očekáváním. Natáhnu se kolem jeho hlavy a rozepnu Angelovi kalhoty. Slyším zip a sten od kluka u svých nohou. Už má rozepnuté kalhoty a hladí se, doširoka otevřenýma očima sleduje, jak stahuji Angelovi trenky a odhaluji tak jeho erekci. Nakloním se přes něj a ještě jednou Angela políbím, chvíli ho hladím, než ho pustím.

Ustoupím a dám klukovi prostor a sobě dost místa, abych mohl všechno sledovat. Kluk omotá volnou ruku kolem Angelova ptáka, Angelo popadne celou hrst jeho vlasů a přitáhne si ho k čekajícímu penisu. Angelovy oči jsou uzamčené s mými a usměje se na mě. Pak mu dech uvízne v krku a vím, jen z pozorování jeho obličeje, že kluk opravdu začal.

Jeho rty se smyslně rozevřely, zavřel oči a zvrátil hlavu dozadu ke zdi. Našpicuju uši, abych slyšel Angelův dech, zatímco je sleduju. Teď už to znám – nejdříve je hlasitější, a přesto nějak pomalejší, jako by chtěl zasténat, ale nepamatuje si jak. Poté zrychlí, když se blíží orgasmus, dokud nelapá po dechu a téměř zakňučí, i když jen zřídka vypustí tento zvuk. Nakonec se nadechne a zadrží dech, zatímco vrcholí, někdy zapomene dýchat na tak dlouho, že přemýšlím, jak se mu daří zůstat při vědomí.

Teď je ztracený v potěšení, unášený přílivem sexuální energie, zatímco ho kluk kouří. Líbí se mi sledovat jeho tvář a způsob, jakým jsou jeho dlouhé štíhlé prsty zapletené do vlasů blonďáka. Líbí se mi, jak se klukova ruka hýbe rychleji a rychleji a odráží se v tempu houpání jeho hlavy proti Angelovu klínu. Jsem neuvěřitelně vzrušený, téměř bolestivě. Zkouším se rozhodnout, jestli můžu počkat, dokud se nedostaneme do auta, nebo bych si ho měl vyhonit právě tady, zatímco je sleduju. Angelův hlas přeruší mé myšlenkové pochody.

„Zachu,“ řekne chraplavě a já se podívám do jeho napůl zavřených očí. „Pojď sem.“

Přistoupím blíž. Neohrabaně se opřu o dítě u Angelových nohou a slyším ho zasténat, když se mu moje váha přitlačí k zádům. Angelo už mi rozepíná džíny. Obalí jednu ruku kolem mého krku a přitáhne si mě blíž. Druhou rukou mi vklouzne do kalhot a omotá ji kolem hřídele. Zapumpuje jen jednou –

A celý svět přestane existovat, když se udělám. Dokonce jsem si ani nevšiml chvíle, kdy Angelo přestal dýchat. Netušil jsem, jestli to dítě u mých nohou se taky udělalo, nebo ne. Orgasmus je téměř tak silný, jako v té kabince ve Vegas před dlouhou dobou. A nebylo potřeba nic víc než Angelova ruka.

Kluk se mezi námi pohne a já si přitáhnu Angela blíž k sobě, oba se stále trochu třeseme a ztěžka dýcháme. „Trochu perverzní, ne, Zachu?“ škádlí mě.

„Vždycky můžeš říct ne.“

„Vím, že můžu. To je důvod, proč to neudělám.“

Na cestě zpět do Cody spí. Doma mě následuje do mé ložnice a postele. Ovine kolem mě ruce a zašeptá do tmy: „Teď je řada na mně, Zachu.“ Miluji nadšení z toho, když ho sleduji, ale když je vše dokonáno, pro něj vždy zpomalíme – žádné divoké šukání, chce, abych se s ním miloval, pomalu a vášnivě. To je věc, kterou nikdy přede mnou neměl. To je to, po čem toužil nejvíc, a já mu rád vyhovím.

Políbím ho, užívám si pocitu jeho kůže proti své a jeho paží pevně utažených kolem mě. Tak moc ho miluju, ale dokonce i teď cítím, jako bych s ním chodil po tenkém ledě. Bojím se, že ho ztratím. Víc než cokoli jiného si ho chci vzít, ale nikdy jsem mu to neřekl. Už několikrát jsem na to myslel, ale pokaždé si vzpomenu na ten den v motelu v Codě před dvěma a půl lety, kdy mu jen pouhá zmínka o společném životě způsobila záchvat paniky. Nechci, aby se to znovu stalo. Tak čekám, miluju ho a čekám, že jednoho dne bude doopravdy můj.

Alespoň pro dnešní noc je a navzájem si dokazujeme, že jsme spolu absolutně perfektní.