LL - 12. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Liv

Poté, co mě Carter vysadil, převlékla jsem se a trochu poklidila byt. Nemůžu si pomoct, mám na tváři úsměv a hřejivý pocit v hrudi. Způsobil, že se cítím… jak přesně? V bezpečí. Chtěná. Chráněná. Jako bych nemusela vybojovat všechny bitvy sama.

Což mě samozřejmě děsí. Naposledy, když jsem někoho požádala o pomoc, to skončilo tak, že jsem skoro uhořela. Kdo mohl vědět, že až ho potkám příště, bude to ještě mnohem horší?

Nevracej se k tomu, Liv.

Dokončím úklid a zamířím na autobusovou stanici. Neujde mi černé auto zaparkované naproti přes ulici. Projdu kolem něj s hlavou nahoře a narovnanými zády.

Neukazuj strach.

Kolem auta projdu trochu rychleji a zamířím ulicí dolů. Ohlédnu se přes rameno, a sleduju, jak auto vyjede a pomalu mě následuje.

No kurva.

Přejdu do sprintu a dorazím k autobusové stanici, právě když zastavuje autobus. Není to můj autobus, ale stejně do něj nastoupím. Později můžu přestoupit.

Sednu si dozadu a vykouknu ven. Černé auto jede za autobusem. Pokusím se schovat zatlačením se do sedačky. Když otevřu oči o pár minut později, černé auto je pryč.

Na směnu se dostanu o dvacet minut později díky neočekávanému přestupu. Vím, že bych to měla říct Carterovi, nebo sakra kterémukoli z těchto chlapů. Vím, že by mě ochránili, ale ten malý hlásek v zadní části mé hlavy stále nikomu nedůvěřuje. Nedůvěřuje tomu, co mám s Carterem. Jen čeká na další nevyhnutelnou událost, protože mě se dobré věci nestávají. Takový život teď prostě je.

„Liv, zlato, jsem ráda, že jsi tu.“ Řekne Stacy a obejme mě. Teď už jsem si na její objetí zvykla.

„Omlouvám se Stacy. Už se znovu neopozdím.“

Stacy se odtáhne a podívá se na mě, ruce mi položí na ramena.

„Nejsem naštvaná, jen jsem se o tebe bála. Nikdy nechodíš pozdě. Je všechno v pořádku? Jsi trochu bledá.“

„Jo, jo. Jsem v pohodě. Promiň. Já jen… zaspala. Už se to nestane.“

Stacy se na mě dívá, jako by nevěřila ani jednomu slovu z toho, co jsem jí napovídala, ale netlačí na mě.

„Dobře tedy. Dám do pořádku nádobí ze včerejška a ty můžeš doplnit zásoby ve skladu, jo?“

Přikývnu a zamířím tím směrem.

Jsem ráda za úkol doplnit zásoby – dává mi to dost času vymyslet, co dělat s mým zjevným pronásledovatelem. Předtím jsem to nebrala vážně, ale teď už ho vídám celý týden, jak stojí před mým barákem. Pravděpodobně od doby co jsem se nastěhovala. Nejsem hlupák, vím, kdo to je, nebo alespoň, kdo ho poslal.

Spider by se neobtěžoval dělat špinavou práci sám, že?

Jsem ztracena v myšlenkách, když ucítím, jak mě dvě ruce chytnou zezadu za boky. V mé hlavě mi okamžitě naskočí, že je to Spider, aby mě unesl. Z úst mi unikne výkřik a povyskočím, upustím láhev s whiskey. Rozbije se a já zakleju.

„Wau, hej miláčku, to jsem já. Omlouvám se.“

Samozřejmě, že je to Carter. Ne Spider. Jsem uzlíček nervů.

„Promiň, Cartere,“ zavrtím hlavou a skloním se, abych zvedla větší kousky skla.

Znovu natahuje ruce k mým bokům, zastavují můj pohyb a otočí mě k sobě. Jeho zelené oči přitáhnou můj pohled a na jeho krásné tváři se objeví starosti.

„Jsi v pořádku, Liv? Co se děje?“

Carter nechává jednu ruku na mém boku a druhou mi položí na srdce.

„Cítím, jako by ti srdce mělo explodovat v hrudi, zlato. Mluv se mnou.“

Můžu mu s tímhle věřit? Ani nemám žádné relevantní informace, jen nějaké auto. A upřímně, ani nemůžu s jistotou říct, že mě sledovali. Ne, že by to bylo úplně nemožné, že co když prostě potřebovali odjet ve stejnou chvíli, jako já. Rozhodnu se, že ve skutečnosti není co říct. Ještě ne. I když mi v žaludku narůstá hrůza.

„Nic. Jen jsi mě vylekal, to je všechno.“

Přesune ruku z mého srdce, přejede prsty po krku, až vezme moji tvář do dlaně. Přejede mi palcem po rtu a skloní se, aby mě políbil na čelo.

Roztaju. Je pro mě příliš dobrý.

Odtáhne se natolik, aby mi viděl do očí a hledá v nich pravdu.

„Mluv se mnou, lásko. Co se děje?“

„Jak jsem řekla, jen jsi mě překvapil, to je vše.“

Pokusím se změnit směr jeho myšlenek, natáhnu ruku a přejedu mu po rozcuchaných vlasech a lehce do nich zabořím nehty. Dosáhnu až k zátylku, přesně tak, jak to má rád. Přitáhnu si ho dolů a zatahám ho zuby za spodní ret, čímž z něj dostanu sexy zavrčení. Vklouznu jazykem do jeho úst. Bojujeme o kontrolu nad polibkem. Cítím, jak mi položí ruce na zadek a přitáhne si mě ke svému pevnému tělu. Sjedu rukama po krku, přes hruď až k vyrýsovanému břichu.

Carter mě opře o zeď a položí ruce po obou stranách mé hlavy. Vklouznu mu rukama pod tričko a přesunu je na záda, zabořím do nich nehty a přitáhnu si ho blíž k sobě. Další zavrčení unikne z jeho rtů.

Přeruší polibek, saje mi krk a lehce mě kouše na rameni. Hladím ho po pasu džínů a trochu ho škádlím.

„Do prdele, Liv. Jsi tak úžasná. Miluju, když se mě dotýkáš.“

Vezmu do dlaně přes džíny jeho už tvrdého ptáka, přitiskne se mi do ruky a zasyčí. Usměju se. Vím přesně, co mu působím. Jen jsem ho chtěla poškádlit, aby zapomněl na náš rozhovor, ale vím, že jsem začala něco, co musí skončí jen jediným způsobem – námi dvěma, jak vrcholíme.

Rychle zapracuju na knoflíku a zipu. Vytáhnu mu ptáka a přejedu palcem přes hlavičku a rozetřu semeno všude okolo. Zvrátí hlavu a napne svaly. Miluju ten pocit, nával moci nad jeho svaly a vědomí, že je můžu kontrolovat, i když jen na okamžik. Pracuji rukou stále rychleji po celé délce hřídele a do druhé ruky vezmu jeho koule.

„Ježíši zlato, to je ono,“ zasténá. „Jsi pro mě už mokrá? Teče a touží po mé pozornosti tvoje kundička?“

Dřív, než můžu odpovědět, přesune pravou ruku ze zdi a vklouzne jí do mých kalhot a kalhotek. Vnoří do mě prst a pohladí stěny mého vchodu, než rozetře vlhkost od štěrbinky až ke klitorisu. Pocit mých šťáviček spolu s mozolnatým prstem způsobuje, že trhnu boky a žádám o víc pozornosti.

„To je ono, lásko. Tuhle hru můžou hrát dva.“

Podívám se nahoru a na těch sexy rtech uvidím prohnaný úsměv.

Hladím ho rychleji a i on zdvojnásobuje své úsilí, vjede do mě dvěma prsty a palcem krouží kolem klitorisu. Pumpuje dovnitř a ven, zajme moje ústa ve spalujícím polibku a proniká do nich ve stejném tempu jako pracuje prsty. Zasténám mu do úst, už cítím, jak rychle a tvrdě nastupuje orgasmus.

„Ano, kruci zlato, udělej se pro mě. Jsem tu s tebou.“

Snažím se držet zpátky, užívat si to nejsladší mučení co nejdéle, než spadnu z útesu rozkoše. Carter se mi dívá do očí, jeho pohled proniká skrz každou moji obranu.

„Já… udělala jsem se ráno… já… já neměla bych tě tak moc potřebovat…“ říkám mezi vzdechy.

„Taky tě potřebuju, holčičko. Kurva! Udělej se se mnou, Liv. Potřebuju to.“

Jeho slova mě postrčí přes okraj, stáhnu se kolem jeho prstů v křeči a smáčím mu celou ruku. Ještě dvakrát zapumpuju a ucítím jeho horký výstřik na břiše a kundičce. Celé mé tělo se zmítá v jeho náručí. Slastný pocit se mi šíří žilami a pohlcuje mě. Za celou dobu neprolomil oční kontakt a drží ho, zatímco oba vrcholíme. Carter vytáhne ruku pokrytou mým uvolněním a otře semeno z mého břicha. Prsty vloží do úst a saje je do čista. Je to tak žhavé a hříšné, že pociťuju další nával horka mezi nohama.

Skloní se a políbí mě, takže ochutnám naši smíchanou vášeň. Nemůžu se jí nabažit, nemůžu se dostat dost blízko, nemůžu vydržet, co mi dělá, nemůžu přestat.

Chytnu se jeho bicepsu, abych se ustálila, stále se třesu z orgasmu. Carter si znovu natáhne kalhoty a zapne zip, než mě opět popadne za boky a opře si čelo o moje.

„Jsi v pořádku Liv?“

Přikývnu a cítím jeho prsty pod bradou, zvedne mi hlavu, abych se na něj podívala.

„Jsem v pohodě, jen to bylo vážně intenzivní.“

Přikývne. „Je intenzivní špatné?“

Snažím se najít slova, kterými to vysvětlit, ale sakra, jestli já vůbec vím, co si právě teď myslím.

„Ne špatné. Jen… já nevím. Děsivé asi.“

„Proč děsivé?“

Nadechnu se a snažím se soustředit na své myšlenky.

„Co když tě budu potřebovat a ty odejdeš?“

„Neodejdu.“

„Co když jsem příliš?“

„Nejsi.“

„Co když… co když se do tebe zamiluju a ty mě nebudeš milovat?“

A to je jádro celé věci. Jsem příliš daleko a dobré věci dlouho nevydrží, alespoň mě ne.

Jeho oči jsou divoké a něžné a já lituju, že jsem to vůbec řekla. Otevřu pusu a snažím se všechno vzít nazpět a pak River vykřikne, „SVATYNĚ!“ s působivou hlasitostí.

Carter se jen usměje a znovu mě políbí, krátce a sladce.

Pak se nakloní a přejede mi rty po uchu.

„Budu si užívat tvoji vůni na prstech po celou dobu schůze ve svatyni.“

S tím odejde a zanechá mě bez dechu.

***

Dalších pár hodin pendluju mezi prací na baru, povídáním se štamgasty a směju se se Stacy, Miou a Claire. Vážně čím dál víc lpím na tomto místě, na těchto lidech. Už je toho na mě příliš.

Nemluvě o tom, že nemůžu přestat myslet na Cartera, což se prakticky stalo mým novým normálem.

Je to děsivé a vzrušující a nemyslím, že bych mohla zastavit, co mezi námi je i kdybych chtěla. A šílené je, že ani nechci.

Když už mluvíme o vlku…

Carter vejde do baru a okamžitě se rozzáří, když mě uvidí.

Bože, je tak nádherný.

Projde kolem baru přímo ke mně, a než můžu nějak zareagovat, popadne mě a políbí. Tvrdě.

Část mě chce být v rozpacích nebo být trochu diskrétnější, ale jakmile ucítím jeho ruku ve vlasech, nakloním hlavu a prohloubím polibek. Ztrácím veškerý smysl pro slušnost.

Jediná věc, který mě vytáhne z Carterova okouzlení je Stacy.

„Woooo! Ano! Ano, ano, ano, ano!“

Přeruším polibek a zabořím hlavu do Carterovi hrudi. Proč mi to pořád dělá? Nikdy jsem nebyla fanouškem veřejného projevu emocí. Zdá se, že mě nutí zapomenout na všechna má pravidla.

Carter mě zabalí do medvědího objetí a pochechtává se, zatímco si opře bradu o moji hlavu.

„Za co to bylo?“ Zamumlám mu do hrudníku.

„Nevím. Prostě jsem tě tu viděl stát, tak dokonalou a neskutečnou, že jsem tě musel mít, ochutnat tě, ukázat všem, že jsi se mnou.“

Chová se jako jeskynní člověk, který si mě nárokuje před celým klubem a všemi zákazníky baru, ale taky je zatraceně sladký a musím říct, že mi to nevadí. Mělo by mě to znepokojovat.

Carter skloní hlavu k mému uchu. „Navíc jsi mi chyběla. Pořád tě cítím na ruce a přivádí mě to k šílenství.“

Cítím, jak se mi zahřívají tváře nad jeho hříšnými slovy. „Taky tě mám pořád na sobě. Neumyla jsem se.“

Slyším tiché zasténání vycházející z jeho hrudi. „Do prdele Liv, nemáš ponětí, co mi děláš.“

Jeho pták nabyde v kalhotách. „Já nevím. Myslím, že to můžu cítit.“

Carter se zasměje a odkašle si. Na vteřinu jsem zapomněla, že máme publikum. Dám mu trochu prostoru, aby se dal do pořádku, ale pořád ho zakrývám svým tělem.

„Díky lásko,“ mrkne na mě a přetočí mě, abych k němu byla zády. Ovine ruce kolem mého bříška a znovu mi položí bradu na hlavu.

Znovu mě napadne ta zvláštní myšlenka, tentokrát je ještě intenzivnější. Zapadáme do sebe. Dokonale se k sobě hodíme.

Bude to zkurveně bolet, když půjde všechno do kopru.

Není čas se tím zabývat. Stacy se na nás zářivě usmívá. Její úsměv je tak široký, až mě napadne, že roztrhne její tvář vejpůl.

„Vy dva! Jsem tak tak šťastná. Nemáte ani ponětí. Jste pro sebe stvoření. Dokonalí. Gah!“ Přeběhne k nám a oba nás obejme, což je k popukání, protože Carter je pravděpodobně o dobrých patnáct centimetrů vyšší než ona a má o dobrých čtyřicet kilo víc. A já jsem uvízla uprostřed.

„To je Liviin sendvič!“ Slyším, jak se Slash směje z druhé strany baru. Z nějakého důvodu, to že ho slyším to říkat, mě rozesměje taky. Cítím, jako by to byl bratr, kterého jsem nikdy neměla. Pořád se cítím špatně, že si ho držím od těla, ale zdá se, že tomu rozumí.

Stacy nás konečně pustí a Carter pomalu spustí ruce.

„No, myslím, že tvoje směna právě skončila, co Liv?“

„Cože? Myslela jsem, že tu budu ještě další hodinku nebo tak.“

„Ne. Jsem si jistá, že Carter souhlasí, že jsi po zbytek noci jeho.“

Carter nadšeně přikývne.

Skepticky se dívám z jednoho na druhého.

„Co kdybychom udělali kompromis. S Carterem si tu dáme drink pro případ, že bys toho měla moc?“

„Och dítě, fajn. Jsi tvrdohlavá, že?“

„Ráda bych se považovala spíše za neodbytnou, ale jednou či dvakrát už jsem tak byla nazvána.“

Stacy s Carterem se zasmějí. Sundám si zástěru a jdu s Carterem k boxu, kde sedí Dominic se Slashem.

Objednáme si drinky a chvíli kecáme. Nikdy bych si nepředstavovala, že budu mít něco společného s těmito kluky, ale konverzace plyne a v hrudi mi roste další zvláštní pocit.

Takhle se člověk cítí doma?

Nemyslela jsem si, že to někdy najdu. Ne po mámě, po pěstounské péči a po Spiderovi.

Carter hodí ruku kolem mého pasu a přitáhne si mě k sobě blíž. Položím mu hlavu na rameno a on se skloní a políbí mě na temeno. Zbytek večera mám na sobě jeho ruce tak či onak. Tře mi záda, sevře mi stehno pod stolem, proplete si se mnou prsty, hraje si s mými vlasy. Je to tak snadné, přirozené.  Cítím se zatraceně dobře. Příliš dobře.

Nepřemýšlej nad tím, prostě si užívej, dokud to trvá.