CC - 8. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Na planetě přistáli už před týdnem a ještě stále byla stejně zmatená jako při jejich příletu. A stejně tak frustrovaná. Poté, co ji Kreon našel ve vnitřním dvoře paláce, odvedl ji zpátky do svého bytu. Jeho matka jim připravila něco k jídlu, zatímco Kreon nechal Harveye, aby jí vyléčil kotník a ruku. Carmen byla nejdřív dost skeptická, ale během pár minut byly bolesti pryč. Poté jí Morian s Kreonem vyprávěli o jejich světě a jejich víře, obzvlášť o té věci s pravými druhy. Carmen je poslouchala, ale nemohla uvěřit, že by mohlo Kreonovi uškodit, ba dokonce ho zabít, kdyby ho opustila. Určitým způsobem by to dokázala pochopit, jestli to bylo stejné jako u ní a u Scotta. Kdyby se znali celý svůj život – ale po tak krátké době? Proto se neustále snažila opakovaně utéct.

Jednoho odpoledne se dostala dokonce až na chodbu, ale poté ji zahnal v jednom ze zadních pokojů do rohu, protože špatně odbočila. Skončila v místnosti, kde kromě dveří, kterými přišla, nebyl žádný jiný východ. Když pomyslela na ten žhavý polibek, který jí dal, celá zrudla. Toho dne ji přitiskl ke stěně a políbil tak vášnivě, že potom jen lapala po dechu. Poté ji znovu odvlekl do svého bytu a řekl jí, že se před ním nikde neschová, že ji všude najde. O to víc byla odhodlaná mu dokázat, že se mýlí.

„To je směšné!“, zamumlala. „Myslím, že si to celé vymysleli jen proto, abych se nesnažila utíkat.“ Ale to ji nezadrželo. Během posledního týdne se pokusila o útěk už několikrát. Před jejím pokojem už stálo doslova fotbalové mužstvo strážných. Pomalu už nevěděla, jak je oblafnout. Při jednom z jejích pokusů o útěk přesvědčila dva ze strážných, že potřebuje pomoc s ucpanou toaletou. Strážné pak zavřela v koupelně. Poté se dostala skoro až na hlavní koridor, než ji odchytil Harvey a odtáhl nazpátek. Příští den stáli před jejími dveřmi čtyři noví strážní. Při dalším pokusu se přestrojila za člena úklidové čety. Ubohou dívku svázala a schovala v ložnici. Už scházela po schodišti dolů, když se spustil alarm, opět díky Harveyovi! Zlatý symbiont jí začínal lézt pomalu na nervy! Když Kreon uviděl, jak se řítí divoce odhodlaná na transportní plošinu, dostal záchvat vzteku. Chytil ji a odtáhl zpátky nahoru. Toho večera se jí před dveřmi objevilo osm strážných. Dostali příkaz identifikovat každého, kdo vchází do bytu nebo ho opouští.

Carmen zírala na Harveye. „Ještě stále je naštvaný, že s ním nemluvím.“

V mysli se jí objevil obrázek velké postele v Kreonově ložnici. Carmen se zamračila na zlaté náramky na svých zápěstích. Po incidentu v atriu se je snažila sejmout. Dokonce se je snažila rozlomit, ale žádným způsobem nešly sundat.

„A to všechno jen proto, že s ním nechci spát!“, dodala. „Jestli je to, co říkají, pravda, a já se s ním vyspím a nechám ho, aby si mě nárokoval, tak bude ta věc pro něj ještě horší. Pokud si mě nenárokuje a já odejdu, tak to bude pro něj lepší. Najde si nějakou jinou dívku, kterou by si mohl nárokovat,“ přemýšlela nahlas a nevšímala si bodnutí žárlivosti při pomyšlení na Kreona s jinou ženou. Tiše zaklela. Bude čím dál těžší ignorovat emoce ve svém nitru. Naštěstí byl Kreon doposud perfektní gentleman. Nesnažil se ji k tomu svému „musím si tě nárokovat,“ přinutit. Dával pozor na to, aby jí přinášeli jídlo. Ale jen se v něm povrtala. Když jí přinesli šaty, co jí nechala Morian ušít a ona si je odnesla do menšího pokoje pro hosty místo do jeho velké ložnice, jen si krátce odfrkl a zavrčel. Dokonce relativně snadno vzal na vědomí, že se nechce slavnostní večeře zúčastnit. Domnívala se, že to mělo něco společného s jeho zamumlaným komentářem: „Aspoň nemusím zabíjet žádného bojovníka, který by si ji chtěl nárokovat, protože jsem to ještě sám neudělal.“

Před dvěma dny náhle zmizel a od té doby ho neviděla. Věděla, že se něco děje. Aktivita před palácem se prudce navýšila, stejně jako počet strážných před jejím pokojem. Včera byla tak naštvaná, když se je snažila jednoduše převálcovat. Zjistili, že je jednodušší ji chytit, když budou spolupracovat. Kromě toho měla podezření, že jim Kreon pohrozil, že je stáhne zaživa z kůže, jestli se jí ještě jednou něco stane, protože byli opravdu opatrní, když s ní bojovali a jednali s ní jako v rukavičkách. To jí šlo příšerně na nervy! Prakticky tu byla uvězněná. Den po tom, co se stalo v atriu, ji navštívila Morian. Chvíli na to Kreon odešel na schůzku. Morian se ji snažila vyptávat na Scotta, ale Carmen jí nechtěla nic prozrazovat. Měla strach, že by ty informace využila k tomu, aby změnila její názor.

Morian jí vyprávěla, jak těžké to pro ni zpočátku bylo, když její druh náhle zemřel. Mluvila o bolesti, žalu a osamělosti, které ji ještě stále občas trápily. Když Carmen poznamenala, že je ještě stále naživu, vysvětlila jí, že její druh nebyl jejím pravým druhem, i když ho velmi milovala. „Kde je ten rozdíl?“, zeptala se Carmen, zmatenější než předtím.

„I když mě Zlatan miloval jako já jeho, jeho drak a jeho symbiont mě nikdy úplně neakceptovali. Přizpůsobili se mi a chránili mě, především jeho symbiont, protože jsem jejich kněžka. Ale to nebylo to samé, jako kdybych byla jejich pravá družka. Sice jsem byla pro jeho draka důležitá, ale netoužil po mě tak, jak by toužil po své pravé družce. Ale Zlatan, muž…“ Morian si s povzdechem lokla čaje. „Zlatan, muž, byl velmi vášnivý a starostlivý. To kompenzovalo vše, co chybělo.“

„Stále to nechápu,“ pronesla Carmen netrpělivě. „Přijde mi směšné, že někdo, koho člověk potká, by měl zemřít jen proto, že na něj nevznese svůj nárok.“

Morian si Carmen pozorně prohlížela a pohlédla za tvrdohlavou masku, za kterou se ukrývala vystrašená dívka. Carmen měla strach znovu milovat. Měla strašný strach otevřít se nové lásce. Její syn to bude mít opravdu dost těžké, aby prorazil zeď, kterou si tato jemná, mladá Pozemšťanka vybudovala kolem sebe. I když navenek působila velmi sebevědomě a odvážně, vnitřně stála na pokraji propasti, což mohlo znamenat pro ni i pro Kreona katastrofu.

„Pravá družka je něco velmi vzácného a je to drahocenný dar, ve který doufají všichni bojovníci,“ začala Morian opatrně vysvětlovat. „Jen pravá družka je akceptována všemi třemi částmi bojovníka; mužem, jeho drakem a jeho symbiontem. Všichni tři spolu tvoří bojovníka a propůjčují mu jeho sílu. Ale je to osamělá jednota. Hluboko ve svém nitru bojovníci cítí hlad, který dokáže utišit jen pravá družka. Touha po tom, cítit se úplný, bojovníka pomalu rozežírá zevnitř a během let se jen zhoršuje. I když si může užívat sex se ženou, ten hlad není nikdy utišen. Čím je bojovník starší, tím je pro něj těžší svého draka ovládat, protože i on potřebuje svou družku. Ale musí to být ta správná žena. Teprve u ní vzplane dračí oheň. Když svou pravou družku najde, je pro muže těžké se kontrolovat. Oheň je stále žhavější a žhavější, až se jí nakonec zmocní.“

„A co, když nechce být nárokována?“, zeptala se Carmen tiše, zatímco upírala zrak na své propletené prsty, místo na Morian. „Co se stane, když nechce být nárokována?“

„Nemá na výběr, mé dítě,“ odvětila Morian přívětivě. „Jakmile je kousnutá, vzplane v ní dračí oheň, který spustí proměnu a její dračice následuje volání svého druha. Nedokáže odmítnout ani muže ani draka. Jakmile je nárokována, už nemůže svého druha nikdy opustit.“

Po tomto rozhovoru seděla Carmen na pohovce ještě několik dalších hodin a přemýšlela. Musela se odsud dostat pryč dřív, než ji Kreon kousne. Proto se celý týden snažila utéci. Musela se od něj dostat co nejdál, než bude příliš pozdě. Když najednou uslyšela zaklepání na dveře, úlekem nadskočila. Zamračila se. Nikoho nečekala. Morian normálně neklepala a jednoduše vešla. Ať byl u dveří kdokoliv, bušil na dveře jako na bicí.

Carmen sáhla po malé sošce, kterou používala jako zbraň na zastrašení strážných a došla ke dveřím. Když otevřela a uviděla svou návštěvu, zamračený pohled se změnil v překvapený. S pohledem upřeným na strážné, kteří ji opatrně sledovali, chytila svou velkou sestru za paži a vtáhla ji dovnitř. Poté za ní práskla dveřmi.

„Co jsi provedla? Někoho zabila?“, popíchla jí Ariel. „Stráží tě celá horda.“

Carmen protočila panenky. „Nepřeháníš trochu? A ne, nikoho jsem nezabila… ještě ne,“ dodala tiše. „Kde jsi, k čertu, byla? Víš, co se tu děje?“

Ariel došla k pohovce a posadila se. „Slyšela jsi to o Abby a Zoranovi?“, zeptala se místo odpovědi.

„Ano, Morian mi to řekla. Očividně se dějí sračky i na jiných planetách,“ komentovala to Carmen a došla k servírovacímu stolku, aby jim nalila něco k pití. Poté nabídla jednu sklenici Ariel. „Myslela jsem, že ses propadla do země. Nikdo mi nechtěl říct, kde jsi, a nemohla jsem tě najít.“

Ariel se pod intenzitou Carmenina pohledu ošila. „Byla jsem v horách,“ zamumlala a pořádně si lokla. „S Mandrem,“ dodala potichu.

„Tak Mandra, jo? Který to je?“, zeptala se Carmen se zdviženým obočím.

Ariel se začervenala a chvíli koukala do sklenice, než zvedla zrak ke Carmen. „Jeden z těch týpků v transportní místnosti. Ten, co se mě snažil chytit.“

„Jak to tak vypadá, tak se mu to podařilo,“ odvětila Carmen suše, zatímco upírala zrak na značku na krku své sestry.

„To ano,“ odpověděla Ariel, okusující si spodní ret. „Mám ho ráda, Carmen, velmi. Já… miluji ho.“

Carmen pohlédla na svou sestru smutnýma očima. Nebylo toho moc, co by mohla říct. Značky na krku své sestry si všimla hned, jak ji protáhla dveřmi. Kromě toho si všimla záře v jejích očích. Před mnoha lety, když byl Scott ještě naživu, zářily její oči stejným způsobem. Hrozně to Ariel přála. Bude pro ni lehčí, když bude vědět, že je v dobrých rukách, a že nebude sama. Všechno bude dobré. Hluboko ve svém srdci věděla, že teď může svou sestru opustit, aniž by se cítila vinna.

„Jsem tak ráda. Pokud si někdo zaslouží být šťastný, tak jsi to ty,“ řekla Carmen tiše.

Ariel zvedla prudce hlavu. „Ještě stále se snažíš nějak dostat domů, že ano?“, zeptala se rezignovaně.

„Ano,“ odpověděla Carmen.

„Tak půjdu s tebou,“ řekla Ariel a odložila sklenici na stolek. „Nejlepší bude, když uprchneme hned, dokud je většina těch chlapíků pryč.“

Carmen smutně zavrtěla hlavou. „Ne, Ariel. Ty máš teď svůj život tady. To není tvůj boj, ale můj. Jsou věci, které musím udělat sama. A tohle je jedna z nich. Chci… musím vědět, že jsi v bezpečí a šťastná,“ řekla Carmen a doufala, že ji Ariel pochopí a bude s ní souhlasit. „Prosím, musím vědět, že jsi v bezpečí a šťastná.“

Ariel hleděla na svou sestru očima plnýma slz. „Slíbily jsme si, že tu budeme vždy jedna pro druhou, ať se stane cokoliv. Já jdu s tebou, takže drž klapačku a smiř se s tím,“ zabručela.

Carmen vypustila vzduch, který zadržovala. „Snažila jsem se najít nějakou únikovou cestu. Nenapadá tě něco?“, zeptala se a pohlédla na svou sestru.

„Nevím. Snažila jsem se sešplhat z okna a málem jsem přitom zemřela,“ prozradila Ariel a ušklíbla se. „Moc elegantní to nebylo. Římsa byla příliš úzká, než abych se na ní udržela. Chtěla jsem se dostat do jiného pokoje a přes něj se vyplížit pryč.“

Carmen o tom chvíli přemýšlela a pak se zašklebila. „Co se místo toho spustit z balkonu po laně?“

Ariel byla na pochybách. „Ty máš nějaké lano?“, zeptala se.

„Ne, ale mám závěsy. Mohly bychom je svázat dohromady, jako když jsme byly děti,“ řekla Carmen nadšeně.

„Ohh-kej,“ pronesla nejistě Ariel. „A pak?“

„Viděla jsem nedaleko odtud startovat čluny a můžeme jeden ukrást. Přece jsi říkala, že bys ho dokázala řídit, ne? Pak ho naprogramujeme tak, aby nás odvezl domů,“ pokračovala v plánování Carmen. Poté si dřepla před Ariel a chytila ji za ruku.

Ariel měla v očích obavu. „Co, když nedokážeme najít cestu domů.“

„Ty to zvládneš,“ pronesla Carmen vážně. „Já vím, že to dokážeš, Ariel. Musím se dostat odsud pryč, než…“

Ariel stiskla Carmen ruku. „Než co?“

„Než si mě nárokuje,“ zašeptala Carmen s prosbou v očích. „Když mě kousne, tak zemře, jak odejdu. Nechci mu ublížit. Musím pryč, než to udělá.“

Ariel se nerozhodně kousala do rtu. „Bylo by to opravdu tak hrozné, Carmen? Máš šanci nechat minulost za sebou a začít úplně znovu. Nechceš to zkusit? Scott…“ Když jí Carmen naštvaně vytrhla ruku, zmlkla.

„Zapomeň na to,“ řekla Carmen, vstala a odvrátila se od Ariel. „Myslím, že bys měla raději odejít.“

Ariel vstala, chytila svou sestru za paži a otočila ji tak, aby se na ni Carmen musela podívat. „Ne, to teda neudělám. Pomůžu ti, ale nejdřív mě musíš vyslechnout!“, prohlásila důrazně. „Scott by nechtěl, abys to dělala. Chtěl by, abys žila svůj život dál. Nechtěl by, abys vyrazila na sebevražednou misi kvůli pomstě. Proč to nemůžeš nechat být? Proč nemůžeš žít dál?“, zeptala se Ariel.

Carmenina tvář se změnila ve strnulou masku. „Protože ten hajzl, co zabil Scotta, zabil i naše dítě. Tu noc jsem ztratila víc, než si dokážeš představit. Nebudu po tobě žádat, aby ses vzdala muže, kterého miluješ, Ariel. Vím, jaký je pocit, být milována a milovat druhého celou svou duší. Co ode mě očekáváš? Že na oba zapomenu? Že budu dělat, jakoby nikdy neexistovali? Nechci se znovu zamilovat. Už nikdy nebudu tak riskovat.“

Arielina tvář trochu změkla, když uviděla v Carmeniných očích strach. „Máš Kreona ráda, viď?“

Carmen se snažila před Arieliným vědoucím pohledem uniknout, ale její sestra z ní nespustila oči. „Mate mě,“ zašeptala Carmen nakonec. „Když se na něj dívám, cítím věci, o kterých jsem si nemyslela, že je ještě někdy ucítím. Snažím se ho naštvat, ale on se na mě jen dívá, jakoby mi dokázal vidět až do duše.“ Carmen upřela na Ariel zmatený pohled. „Mám strach, Ariel. Na Zemi jsem věděla, co mám dělat. Tady to nevím.“

„Myslíš, že utíkání je řešení pro tvé pocity?“, zeptala se Ariel s chápavým úsměvem.

„Ne,“ odvětila Carmen a také se usmála. „Ale nemůže uškodit se o to aspoň pokusit.“

„Víš, že nás pravděpodobně chytí, že ano?“, odvětila Ariel poťouchle. „A až to ti chlápci zjistí, tak budou na náš pořádně naštvaní.“

Carmen se lehce začervenala, když si vzpomněla, jak jí Kreon vyhrožoval, že ji naplácá na zadek. „Ano, ale představ si tu legraci, jakou si při tom užijeme.“

Ariel se zasmála hlasitěji. „Carmen, chceš tahat draka za ocas?“

„Raději to, než za zuby,“ zašeptala Carmen, zatímco se otočila ke Kreonově ložnici, kde kolem obrovské postele visely dlouhé závěsy.

Ariel sledovala, jak její malá sestra míří do ložnice. „Na to bych nesázela,“ zamumlala Ariel s nadějí. Na tváří se jí rozlil široký úsměv. Její sestra chtěla podniknout svůj poslední útěk, aby se necítila vinná, protože nesplnila slib, který dala sama sobě. Ale Ariel mohla vidět, že její sestra v hloubi duše doufala, že se jim útěk nezdaří.