CC - 15. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Ten samý večer jen o trochu později seděla Carmen na kraji postele a čekala, až jí Kreon řekne, co ho trápí. Přišel později než obvykle a byl velmi tichý. Když se k ní blížil, pozorně si ho prohlížela. Kolem úst se mu starostmi vytvořily temné rýhy a v očích měl takový divný pohled, který tam měl i Scott, když se vydával na nebezpečnou misi.

„Řekni mi to,“ zašeptala, zatímco mu rukama přejela po hladkých ramenou. „Co se děje?“

Kreon odvrátil pohled. Carmen věděla, že přemýšlí, jestli jí má říct jen část pravdy, nebo vůbec nic. Zatlačila na něj, takže padl zády na postel a šťouchla ho, aby mu dala najevo, že se má otočit. Zabručel, ale udělal, co chtěla. Když ležel na břiše, obkročmo se na něj posadila. Pomalu mu začala masírovat široká ramena a snažila se uvolnit ztuhlé svaly. Když ho hnětla svými silnými prsty, ozvaly se bručivé vibrace připomínající vrnění kočky.

Naklonila se nad něj a zašeptala mu do ucha. „Prosím, řekni mi to. Musím vědět, co se tu děje.“

Kreon si položil hlavu do ohbí lokte. Její prsty, jež mu zpracovávaly svaly, byly doslova požehnáním. Cenil si toho, že to na něj nezkoušela skrz slzy a záchvaty vzteku. Klidně vyčkávala, jakoby věděla, že jen potřeboval pár minut, aby si utřídil myšlenky.

„Cara s Trishou byly uneseny. Za útokem je N’tascha, jedna z žen v paláci. Byla Trelonova milenka, než poznal svou družku. Snažili se zmocnit i Abby, ale jednomu ze strážných se podařilo muže, který ji vlekl pryč, zadržet dřív, než s ní mohl opustit planetu,“ začal tiše.

„Vědí tví bratři, kam je mohli odvést?“, zeptala se klidným hlasem, i když jí srdce bušilo strachem o její kamarádky.

„Cara má u sebe část Trelonova symbionta. Podařilo se mu poslat signál hlavnímu symbiontovi. Jsou jim na stopě a každým okamžikem by měli zaútočit,“ odvětil chraptivě.

„Ale…“, pobídla ho.

Kreon si unaveně přejel rukou po čele. „Raffvin má zbraň, která je jiná než cokoliv, co jsme kdy viděli. Je tak mocná, že s ní dokáže zabít symbionty, což jsme dosud považovali za nemožné.“

Carmen krátce strnula, ale pak se přinutila pokračovat. „Použil ji proti symbiontům tvých bratrů?“, zeptala se napjatě a myslela na to, jak by to bylo hrozné, kdyby se Harveyovi něco stalo.

Zhluboka si povzdechl. „Ano a ne. Byli zabiti dva strážní, kteří hlídali Trishu. I jejich symbionti. Trisha měla na sobě malý kousek Kelanova symbionta. V její posteli jsme našli to, co z něj zbylo,“ pokračoval ve vyprávění.

„Myslíš…“, začala, ale strach o Trishu jí stáhl hrdlo. „Myslíš, že byla také zabita?“, zeptala se chraplavým hlasem, zatímco mu zabořila prsty do horkých zad.

Otočil se tak rychle, že místo na zádech mu najednou seděla na břiše. Sevřel její pěsti. „Ne!“, pronesl pevným hlasem. „Není mrtvá. Kdyby byla mrtvá, Kelan by to věděl okamžitě. Cítil by to ve své duši. Nebyla tam žádná krev. Myslí si, že byla naživu, když ji unesli. Najdou ji. Kelan ji nikdy nepřestane hledat,“ zdůraznil a přinutil ji, aby se mu podívala do očí, aby mohla vidět, že mluví pravdu.

„To si nezasloužila,“ zašeptala Carmen. „Už toho ve svém životě tolik vytrpěla. Proč chtěli unést Trishu? Co s ní zamýšlejí?“

„Raffvin ví, že smrt našich družek pro nás znamená rozsudek smrti,“ odvětil, zatímco jí hleděl do jejích krásných hnědých očí. „Jste naší největší silou i slabostí. Bez vás dlouho nepřežijeme. Naši draci by truchlili, naši symbionti by ztratili svou esenci, kterou potřebují k přežití daleko od hnízda a já…“ Odmlčel se a zhluboka se nadechl. „Nemohl bych žít s tou prázdnotou, kterou by byl život bez tebe.“

Carmen pohlédla do jeho tváře plné utrpení. „Vím, co myslíš. Vím, jaké to je, když ztratíš něco tak cenného, že prázdnota spolyká tvou vůli k životu,“ zašeptala.

Když uviděl v očích své družky bolest a smutek a v jejím hlase uslyšel, že myslí na svůj dřívější život a své ztráty, tiše zavrčel. Trhalo ho na kusy, že na ten žal nedokáže zapomenout. Stáhl ji k sobě dolů a vtiskl na rty zoufalý polibek plný touhy a obav. „Rád bych vzal všechnu tvou bolest na sebe, kdyby to šlo,“ řekl napjatě. „Postarám se o to, abys od teď měla pouze veselé myšlenky a pocity.“

Carmen se od něj odtáhla, aby se na něj mohla podívat. „To už jsi udělal. Vzal si mi všechnu bolest a prázdnotu a naplnil jsi mne světlem, láskou a nadějí. Slíbil jsi mi, že tu budeš vždy pro mě, Kreone. Chci si s tebou užívat každou sekundu,“ prohlásila, zatímco ho něžně hladila rukou po vlasech a položila mu ji na tvář.

Otočil hlavu natolik, aby ji mohl políbit do dlaně. „Tohle všechno a ještě víc,“ odvětil. Poté ji znovu stáhl dolů a začal ji líbat.

***

Kreon si přitáhl Carmen k sobě. Nedokázal se rozhodnout, jestli ji má zavřít v kajutě na Horizonu, nebo ji přivázat k sobě a nespustit ji z očí. Místo toho neudělal nic. Pohledem zalétl ke Cree a Calovi, stojící v rohu velkého výtahu se svými symbionty.  Dal jim jasný rozkaz, aby se od Carmen nehnuli na krok. I Harvey bude po celou dobu u ní.

„Budeš Cala a Cree poslouchat,“ zamumlal, když se výtah rozjel. Před pár hodinami dorazili na Kardosu. S Ha’venem se rozdělí a setkají s různými informanty. Carmen bohužel vypadala příliš nezvykle a přitahovala by na ně pozornost. Její zvláštní vzhled budil pozornost všech členů posádky Horizon. Naštěstí bojovníci na palubě věděli jak se chovat k družce valdierského draka, obzvlášť k družce jednoho z princů.

„Ano, budu,“ odvětila klidně a snažila se nedat na sobě znát, jak moc se těší. „Celou dobu se od nich nehnu, nebudu utíkat, a když řeknou, že mám něco udělat, tak to okamžitě udělám,“ citovala doslova jeho pokyny.

Naklonil hlavu na stranu, aby jí mohl pohlédnout do očí. „Slibuješ?“

„Samozřejmě… se o to pokusím,“ odpověděla šibalsky. „Kdo ví, třeba jim budu muset zachránit zadek! Kromě toho nebudu sama. Mel a Cal půjdou se mnou. Potřebují pár zásob a tak s nimi budu moci strávit nějakou dobu. Mel se ještě stále neodváží do mé blízkosti. Ale vypadá, že je zvědavý. Cal si chce prohlédnout opravdový vesmírný přístav. Než přišli na Horizon, tak byli čtyři roky věznění. Myslím, že jim to jen prospěje, když se dostanou ven. Možná to pomůže i Melovi.“

„Raději by neměl na nikoho útočit, nebo ho nechám tady. Včera začal házet na Yara věci, když chtěl vyzvednout pár dílů do motoru.“ Kreon se zamračil. „Nechci, aby ti ten kluk ublížil.“

„Neublíží. Zatím si vždycky udržoval odstup, když jsem Cala navštívila. Vím, že chápe, co se děje, protože když si povídáme, tak nás poslouchá. Myslím, že je prostě jen mladý a vystrašený,“ ujistila ho. „Nedělej si starosti. Budu mít s sebou Harveye a silná dvojčata.“

„Někdy,“ zamumlal za ní tiše Cree, když se mu posmívala.

„Jo, já vím. Někdy, Carmen! Pic! Přímo na hubu!“, zašvitořila a imitovala hlas komika Jackie Gleasona. Pak vybuchla smíchy. Najednou se cítila znovu mladá, volná a divoká.

Když Kreon uviděl nadšení v očích své družky, usmál se. Bavila se! Bylo to poprvé, co v jejím pohledu neviděl stíny. Ona… ona zářila. Z její krásy, když se smála a byla šťastná, se mu sevřelo hrdlo. Nemohl potlačit nutkání, přitáhnout si ji k sobě a rukou ji pohladit po plochém bříšku. Už brzy se zvětší, až chlapci uvnitř povyrostou. Na chvíli zavřel oči a spojil se se symbiontem na jejím zápěstí. Vyhledal nejhlubší místo v jejím nitru, a uviděl dračici svinutou kolem malých jiskřiček života. Když její dračice ucítila pátrající pohled svého druha, zvedla křídlo. Soustředil na ty dvě jiskřičky a zalilo ho teplo. Cítil, jak na jeho jemný dotek zareagovaly. Když si všiml, že se výtah zastavil, stáhl se zpět. Otevřel oči a upřel na Carmen hrdý pohled. Přimhouřila oči a kolem úst jí hrál vědoucí úsměv, který mu potvrdil, že mu patří.

„Navždy,“ zašeptala těsně předtím, než se dveře otevřely a rozdělili je přecpané ulice Kardosy.

***

Kreon sledoval, jak Carmen mizí v davu. Harvey, který na sebe opět vzal podobu stvoření s plandajícíma ušima, šlapal vedle ní, následovaný Cree, Calem a jejich symbionty v podobě navlas podobných koček. Úplně ho bolela čelist, jak zatínal zuby, aby na ni nezavolal, že se má vrátit zpátky k němu. Zamračeně hleděl, jak mu mizí z dohledu.

„Je v dobrých rukách, příteli,“ pronesl Ha’ven klidně. „Pojďme si pro informace, kvůli kterým jsme přišli, aby ses k ní mohl zase vrátit.“

„Přísahám při svém životě,“ Ha’vene,“ zabručel Kreon. „Až najdu svého strýce, vytrhnu mu vnitřnosti. Způsobil tolik utrpení, že si ani nezaslouží čestnou smrt válečníka.“

„V tom s tebou souhlasím. Ale nejdřív musíme najít Voxe,“ připomněl Ha’ven svému kamarádovi přátelsky. „Musíš uznat, že to bude zábava vidět Voxův obličej, až mu budeme zachraňovat zadek.“

Kreon jen zabručel, protože bojoval s touhou rozběhnout se za svou družkou. „Jdeme na to, ať to máme co nejrychleji za sebou. Chci dostat svou družku někam, kde budu vědět, že je v bezpečí.“ Kreon se otočil a vyrazil pryč. Okamžitě v přeplněných ulicích zmizel. Nejdřív vyhledá Devnara. Devnar byl Toluskin, kožnatá potvora se dvěma nohama a čtyřmi pažemi a měl obchod, kde prodával náhradní díly pro legální a ilegální výstroj. Chodil k němu každý, kdo potřeboval součástky pro transportní prostředky. K jeho zákazníkům patřili poctiví kapitáni nákladních lodí, poctiví vojáci a mnoho nepoctivých individuí, nemluvě o všech vesmírných pirátech, které do vesmírného přístavu zamířili. Kromě toho nikdy nezapomněl rozhovor či obličej a byl v tom lepší než jakýkoliv holoprojektor.

Kreon se bez problémů pohyboval přeplněnými ulicemi, protože mu skoro všichni uhýbali z cesty už po krátkém pohledu. Ruku měl neustále na krátkém meči na boku, v té druhé svíral laserovou pistoli. Dlouhé černé vlasy měl sčesané dozadu a na sobě měl typickou uniformu sestávající z černých kožených kalhot a vesty s černou košilí. Na těle měl porůznu poschovávaných několik nožů, další dva měl zastrčené ve vysokých botách. Tento svět mu byl důvěrně známý a věděl, že si musí dávat pozor. Když zabočil do jedné úzké uličky, uviděl pár Marastinů, štíhlou fialově zbarvenou rasu, která byla pověstná svým pirátstvím. Zákony hvězdných soustav jim nic neříkaly. Jejich světem byl smrtící labyrint vražd, krádeží a podvodů. Už od mala je učili, že v životě není nic důležitějšího, než zabít nebo být zabit. Muži a ženy obdrželi stejné vzdělání, a to v umění pirátství. Už do jejich světa vstoupil mnohokrát a neměl touhu se tam vrátit.

Kreon je ignoroval, protože věděl, že byli především taktici a nikdy by nenapadli dospělého valdierského draka, jedině že by byli ve větším počtu. Raději se ke svému protivníkovi nepozorovaně připlížili a podřízli mu hrdlo. Zabočil ještě několikrát, až dorazil do větší průchozí ulice, nacházející se v blízkosti méně frekventovaných doků. Zastavil se a opatrně se rozhlédl. Věděl, že je sledován. Mohl je cítit a jeho drak také. Vzrušením pobíhal v jeho nitru sem a tam.

Také to cítím, příteli, pronesl tiše. Trpělivost – však oni se ukážou.

Zabít, zavrčel jeho drak zuřivě.

Ale až poté, co získáme naše informace, ujistil Kreon své temperamentnější já. Protáhl se skrz lehce pootevřené dveře a naslouchal zvuku zvonku, který Devnara informoval, že má společnost. Vysoký zakulacený Toluskin se musel procpat skrz zadní dveře svého obchodu bokem. Obchod byl jen slabě osvětlený, ale s tím neměl Kreon problém, protože povolal svého draka. Přimhouřil oči na úzké škvírky. Zářily tmavě zlatým světlem.

„Za ty tvoje oči bych mohl dostat moc pěknou sumičku,“ odfrkl si Devnar.

„To by ti bylo k ničemu, když budeš mrtvý muži,“ pozdravil ho Kreon.

Devnarův bujarý smích roztřásl celé jeho tělo. Když se plížil k úzkému stolu, oddělující zadní a přední část obchodu, kožnatá tmavo-oranžovo-šedá pokožka se mu složila v záhyby. Jedním párem paží se o něj opřel. Druhý pár nechal viset pod poškrábaným povrchem.

„Co může starý Devnar udělat pro valdierského prince?“, zavrčel Devnar se silným přízvukem. „Pokud by ses někdy rozhodl připojit k zápasnickému ringu, tak bych ti mohl obstarat pár dobrých protivníků. Mohli bychom se rozdělit šedesát na čtyřicet. Tak dobrou nabídku jsem nedal ještě nikomu.“

„No, nejdřív bys mohl položit ten druhý pár rukou nahoru na stůl, než ti odstraním ty dvě, co leží nahoře. Nechci ti ublížit, starý příteli, ale momentálně moc trpělivostí neoplývám,“ prohlásil Kreon a povytáhl svůj krátký meč z pochvy.

Devnar si několikrát odfrkl, ale druhé dvě ruce vytáhl, takže teď měl na stole položené všechny čtyři. „Teď víš, že tě starý Devnar zná natolik dobře, že si s tebou nebude nic začínat. Něco ti dlužím,“ řekl, zatímco se ztěžka opřel o stůl. „Řekni Devnarovi, co chceš a já ti to opatřím.“

„Dlužíš mi víc než to, ty starý zloději,“ zabručel Kreon, zatímco se blížil k Devnarovi. „Nepotřebuji žádné náhradní díly, potřebuji informace. Vím, že ledacos pochytíš.“

Devnar přikývl. „Jaké informace potřebuješ? Mluví se hodně. Má to něco společného se zmizením jednoho horkokrevného, tvrdohlavého kočičího prince?“

Kreon se při Devnarově popisu Voxe zašklebil. „Snad na něj nejsi ještě pořád naštvaný, nebo ano? Vždyť ti zachránil život, když tě chtěli ti bovdeánští vrahové zabít.“

„To ano, ale na zadku jsem měl kočičí škrábance, protože mě chytil a vytáhl z toho zatraceného člunu. Moji starou to vůbec nepotěšilo. Myslela si, že jsem byl v bordelu a přistihl mě nějaký sarafinský bojovník, když jsem si užíval s jeho ženou. Trvalo to skoro měsíc, než po mě přestala házet různé věci,“ odfrkl si Devnar naštvaně.

Kreon pokrčil rameny. „Můžeš být rád, že tě chytil za zadek a ne za něco jiného. Co jsi slyšel?“

„Slyšel jsem, že se tvůj strýc rozhodl převzít kontrolu nad Valdierským hvězdným systémem, nejlépe bez vládnoucí královské rodiny, kromě jedné krásné valdierské princezny. Nevím, jak se jmenuje, ale prohlásil něco o tom, že měla být jeho družkou a ne družkou jeho bratra. Předpokládám, že víš, o kom mluvil?“, zeptal se Devnar, zatímco si mnul ruce jednoho páru a dalším se škrábal na zadku.

„Slyšel jsi to od něj osobně?“, zeptal se Kreon a zahleděl se mu do jeho kulatých černých lesklých očí.

Devnar zvedl jednu ruku a poškrábal se na tučném zátylku. „No, ne přímo od něj osobně. Slyšel jsem to od muže, který si povídal s dalším mužem, který pracoval na jedné lodi a slyšel, jak o tom mluvilo pár členů posádky z lodi Mortar, jedné z válečných lodí, které tvůj strýc, jak je známo, používá,“ odvětil a pokrčil rameny.

Kreon potlačil nutkání zaskřípat frustrovaně zuby. „Co ještě jsi slyšel?“

„Mortar odvezla jednoho zbrklého prince a dva z jeho mužů na důlní asteroid Antroxů mezi měsíci Quillaru, Boscou a Dorlandem. Antroxové ho měli zpracovávat tak dlouho, dokud nedostanou pokyn se ho zbavit. Zaplatili těm zatraceným hmyzákům trojnásobek, jen aby si ho nechali,“ zašklebil se Devnar, pokud se to na jeho tlustých rtech dalo poznat. „Slyšel jsem, že zabil tři muže z jejich ochranky, než se jim ho podařilo zneškodnit. Kapitán rozkázal, že má být do předání Antoxům uspaný. Vsadím se, že jeho chlupatá prdel byla královsky nasraná!“ Devnarovo břicho se roztřáslo. „Chápeš to? Chlupatá prdel! Zatraceně, někdy jsem fakt dobrý.“

Toluskina Voxova situace očividně velmi těšila. Kreon je zakroutil hlavou. „Slyšel jsi ještě něco?“, zeptal se, protože byl připraven rozhovor s Toluskinem ukončit a vrátit se zpátky na loď.

„Jen, že by sis měl na sebe dávat pozor, draku,“ pronesl Devnar najednou vážně. „Tvůj strýc má nějakou novou zbraň a posádka se chlubila tím, že dokáže zabít dokonce i valdierského bojovníka, jeho draka a jeho symbionta. Za takovou zbraň by mnoho hvězdných soustav zaplatilo celé jmění.“

„Slyšel, co je to za zbraň?“, zeptal se Kreon stručně.

Devnar zavrtěl hlavou. „Nee, ten mizera to drží pod pokličkou. Ani posádka neví, co by to mělo být za zbraň, jen že funguje.“

„Díky, příteli,“ odpověděl Kreon a obrátil se k odchodu. „Teď jsi vyrovnal část svého dluhu. Děkuji ti za pomoc. Než se situace uklidní, dávej na sebe pozor,“ dodal a vyrazil ke dveřím.

„Řekni té zpropadené kočce, že můj dluh u něj je vyrovnán. Raději dlužím tobě, než jemu,“ zavolal Devnar Kreonovi za zády.

Kreon na souhlas přikývl. Vyrazil opačným směrem, než kterým přišel. Chtěl vědět, kdo ho sleduje a chtěl odpovědi na otázku, co má jeho strýc v plánu. Prošel přeplněnou ulicí, zabočil do úzkého průchodu a skrčil se pod zastřešeným vchodem. Pohledem zkoumal dav, a poté se zastavil na tmavě zeleném stvoření podobnému hmyzu se šupinami. Tato rasa byla známá tím, že se nechávala najímat na úkladné vraždy.

Tam!, zasyčel jeho drak vztekle.

Víš, co máš dělat, příteli, zamumlal Kreon hlubokým hlasem.

Ano!, zavrčel jeho drak a natěšeně vycenil zuby.