Reckless - 25. kapitola

 Překlad: Peťa

TORI

„Dobré ráno, zlato.“ Ethanův hluboký hlas mi posílá mravenčení po pažích.

Neschopná posbírat energii, abych odpověděla, zabručím do jeho krku a přitulím se blíž k velkému teplému tělu po svém boku. Hruď mu proti mně zarachotí sotva potlačovaným smíchem.

„Nejsi ranní člověk, hmm?“

„Moc brzo,“ zasténám.

Jeho obrovská ruka mě hladí po zádech a já se usměju do jeho zarostlé čelisti. Sakra, je pěkné se s ním probouzet.

Po několika minutách mrkám do jasného denního světla, zatímco přemýšlím, jak sakra jsme prospali noc v přívěsu jeho auta. Ale pak si vzpomenu na půltucet mojitos, která jsem vypila, než jsme si dali palačinky, a mám odpověď. Do překotného kómatu mě uvrhly alkohol, sacharidy a úžasný orgasmus.

Jakmile jsem vzhůru, chystám se Ethanovi říct, jak moc jsem si užila trávení času s ním, i když to znamenalo spát v autě, když se na boku vynoří Loganova smějící se tvář.

„No, no, no. Co to tu máme?“ Logan vydá nízké zapískání, zvedne obočí a pověsí ruku přes lištu, jako by se sem chystal právě zavěsit a pokecat si.

Než můžu ukázat šok, že ho vidím, Ethan přese mě přetáhne deku. „Co sakra? Slyšel jsi už někdy o soukromí? Vypadni odsud.“

Logan se zasměje. „Brácho, jsem si pěkně jistý, že jsi ztratil právo na soukromí, když jste tu vy dva bušili jako králíci na našem zadním trávníku.“

„Žádné bušení,“ řekne Ethan nevrle.

„Ne? Pak co to bylo?“ Vykouknu zpod deky a najdu Logana, jak na ukazováčku pohupuje mým vrškem.

Ethan zavrčí. „Chceš o ten zatracený prst přijít?“

Kluci. Bývají tak divocí.

Políbím Ethana na tvář, líbí se mi, že je celý naježený, když jde o moji počestnost, která, jsem si pěkně jistá, vyletěla oknem Mustanga mého přítele na střední.

Seberu svůj vršek, stáhnu ho pod deky a s potýkáním si ho navleču. „Nazí jsme hráli Twistera. Měl bys to někdy zkusit. Je to fakt dobré na flexibilitu.“

Logan se při mém vtipu zasměje, ale Ethan je pořád nabručený.

Jsem tak soustředěná na bratrský tichý oboustranný rozhovor, že neslyším dveře auta ani ženský hlas, dokud blondýna nepřistoupí vedle Logana.

„Potřebovala jsem děti přivézt zpátky brzo. Co se děje“-

Žena se zastaví uprostřed věty, když vidí mě a Ethana bez trička.

Ohhhhhh, do háje.

Allison.

Pořád si zapínám vršek, ale je zřejmé, co jsme s Ethanem dělali, protože jeho vlasy vypadají, jako bych za ně celou noc škubala.

Do záznamu, zatímco mi poskytoval nejlepší orální sex v životě.

Část mě ho hltá očima – ty sexy kérky, jeho širokou hruď, ty šíleně sexy břišní svaly – zatímco druhá část mě je trošku vyděšená, co půjde ke dnu.

A sakra, to já jsem mu včera v noci nechala ten cucflek? Nepamatuju si, že bych mu sála rameno, ale musela jsem. Nutí mě kousat.

Allison se pomalu s ostrým zamračením obrátí na Ethana. „Co ksakru je tohle?“

Logan se uchechtne. „Jsem si pěkně jistý, že jsi sex probírala ve zdravovědě. Když má muž zájem o ženu“-

„Zavři klapačku, Logane.“ Mávne mým směrem, zatímco po Ethanovi střílí dalším smrtícím zlostným pohledem. „Tohle. Ona. Co tady dělá, když jsem ti řekla, že přivedu děti zpátky brzo?“

Ethan se mračí, když si s trhnutím navlíkne svoji pomačkanou košili a stáhne si ji po pažích. „Když jsi mi včera večer psala a říkala, že je přivezeš zpátky brzo, předpokládal jsem, že to znamená odpoledne, ne úplně hned ráno.“

Její oči přelítnou ke mně a pak zpátky k Ethanovi. „Je devět. Kdy naposledy v životě jsi spal tak dlouho? Nemyslela jsem si, že to bude problém.“

„To je právě ono, Allison. Nemyslela jsi.“ Ethanův hlas přetéká frustrací. „Všechno je vždycky o tobě. Tvůj program. Tvůj život. Tvoje priority. Co se stalo s tím, že dnes vezmeš děti do zoo?“

Protočí oči. „Pořád se to uskuteční příští měsíc. Co je za problém? Dneska stejně bude příliš horko, než abychom byli venku.“

Fouká neobvykle chladný větřík a já se kousnu do jazyka. Je pravděpodobně perfektní den na to jít do zoo.

Dokončím zapínání si vršku a tak líbezně, jak to dokážu, aniž bych se někomu ukázala, se pokusím sklouznout ze zadní části auta, jen abych tam našla Logana, který mi chce pomoct. Je dost galantní, aby se díval jinam, když seskakuju.

„Díky,“ zašeptám, přičemž si uvědomím, že moje spodní prádlo je nejspíš zamotané v dekách. Prosím, neskládej ty deky, Ethane.

Samozřejmě, přesně to udělá, ale ne předtím než je vyklepe a vylítnou moje tanga.

Neeeeeeee.

Všichni sledujeme, jak se moje spodní prádlo žene přes přívěs.

Oči široké, pusu otevřenou, Allison zírá na ten kousíček látky, jako by to byl malý terorista.

Do prdele, do prdele.

Je takové ticho, že skoro slyším trávu růst pod mýma holýma nohama, dokud se Logan vedle mě nepochechtává. „Růžová krajka. To vysoce schvaluju.“

Allison se ušklíbne. „Zavři. Pusu. Logane.“

Zatímco ji ignoruje, nakloní se Logan blíž ke mně. „Nedělej si s tím starosti. Jen jdi přímo dovnitř a dej si trochu kávy. Ujistím se, že se navzájem nezmrzačí.“

Věnuju mu vděčný úsměv a sesbírám rychlý pohled zpátky na Ethana, který vypadá, že se sotva drží pohromadě.

Když uzavřeme oční kontakt, kývnu k domu. „Chceš, um, chceš, abych udělala dětem něco na snídani?“

Allison namíří svůj zlostný pohled na mě, ale mluví k Ethanovi. „Proč tvoje šlapka dělá dětem jídlo?“

Pokud je jejím cílem to, abych se cítila na hovno, nemusí se moc snažit. Podívám se na svoje oblečení, které bylo perfektně přijatelné do klubu, ale teď, v sobotu v devět ráno, rozhodně zavání uličkou hanby.

Jak na tvářích cítím to známé pálení rozpaků, nasaju nádech. Žaludek se mi převrátí vzpomínkami na to, jak jsem se tu noc vyřítila z Jamieho domu.

Tohle není to samé.

Tohle není to samé.

Jen se to zdá jako to samé.

Odvrátím se, neschopná se na Allison podívat, protože vše, co chci udělat, je srovnávat se s ní. Je krásná. Perfektní blond mikádo se sluncem políbenými pramínky, které pravděpodobně stálo jmění, když si ho nechala v salonu udělat. Značkové lněné kalhoty. Drahý parfém. Elegantní diamantové náušnice, které se třpytí v ranním slunci. Vedle ní se cítím jako coura, která jí krade manžela, což vím, že není racionální, ale moje emoce se zrovna teď na racionalitu nechtějí soustředit.

„Ježíši, Allison. Přestaň být taková…“ Ethan se zarazí uprostřed věty a zavrtí hlavou. „Koukni, nejdu s tebou do toho.“

„Nejdeš do čeho? Myslela jsem, že jsme se shodli, že kolem dětí nebudeme mít úlety.“

Přeskočí bok auta. „Je chůva a kamarádka, okay? Nech ji na pokoji.“

„Děláš si ze mě srandu?“ zaječí a donutí mě ucuknout. „Jak klišoidní můžeš být? Vážně šukáš s chůvou?“

Kůži, která se už i tak zdá křehká, že možná praskne, mi sežehnou rozpaky.

Logan mi ovine ruku kolem ramen a vede mě k domu. „Nejspíš u toho nebudeš chtít být. Bude to ošklivé.“

Podhodnocení roku, pomyslím si se srdcem v hrdle, když odcházím. 

 

Ohnutá nad umyvadlem si zírám na špinavé nohy a přeju si, abych si obula boty, když jsem se plížila z Ethanova auta do domu.

Všechna ta varování mojí mámy se ke mně přiřítí zpátky. ¿Quieres que te llamen una callejera? Chceš, aby ti říkali poběhlice? Nebo zákeřnější definicí, callejera (pozn. lehká holka), prostitutka.

U mojí mámy jsou to vždycky “oni”. Myslí tím sousedy nebo spolužáky. Lidi z kostela. Kohokoli, kdo by mohl být svědkem mého chování hodného výčitek. Oni.

Byla by zhrozená, kdyby se o dnešním ránu někdy dozvěděla.

Čelím pohledu a konečně se podívám do zrcadla a cuknu sebou.

Oči mám podlité krví, ten kouřový make-up, který jsem si včera nanesla, mi leží jako bláto pod spodními řasami a moje vlasy vypadají, jako by se jimi prohnalo tornádo F4.

Úžasný první dojem, Victorio. Žádný div, že tě Allison nenávidí.

Tak rychle, jak to jen můj kručící žaludek dovolí, si vlezu do sprchy a umyju si vlasy, zoufale se snažím vydrhnout všechny stopy minulé noci.

Ve chvíli, kdy jsem oblečená do tepláků a trička, je dům pořád strašidelně tichý.

S náhlou jasností do mě vrazí realita toho, co se dnes ráno stalo.

Bude Ethan litovat včerejší noci? Změní na nás názor?

Unikne mi smutný smích. Je příliš brzy, než aby tu bylo nějaké my.

Navzdory tomu, nad čím chce moje hloupé srdce naříkat, bych se měla bát toho, že Allison přinutí Ethana, aby mě vyhodil.

Vidíš, tontita (pozn. hlupaňa), tohle je důvod, proč si nezačínat se svým zaměstnavatelem.

Ta myšlenka mě přinutí se pozastavit, protože Ethan se nezdá úplně přesně jako můj šéf. Chci říct, pracuju tu kolem usilovně, ale mám ho ráda, i jeho rodinu, a opravdu se v tuto chvíli zdá být kamarádem. A, sakra jo, mám ho ráda víc než jen jako kamaráda.

Jak stojím ve dveřích svého pokoje, nutím se kousnout do kyselého jablka a vidět, co za následek se odehrálo poté, co jsem se vrátila do domu.

Najdu Ethana, jak se opírá o kuchyňský pult. Ramena pokleslá, hlavu dole, vypadá, že je hluboko v myšlenkách. Stranou si u stolu Mila maluje. Oči má nateklé a tváře zarudlé.

„Ahoj. Kde je Cody?“ zeptám se jemně, bojím se, že hlasitý zvuk roztříští jakýkoli křehký stav, ve kterém jsou.

Zaparkuju se vedle Mily a ona okamžitě vyskočí z místa a mně na klín.

Když jí dám pusu na vršek hlavičky, je těžké nevšimnout si faktu, že jí dnes ráno nikdo neučesal vlásky. „Ahoj, zlato. Měla ses dobře s mamkou?“

Pokrčí rameny a otře si oči. Ačkoli byl Allisonin Lexus zaparkovaný ve slušné vzdálenosti od auta – stěží jsem ho viděla na boku domu, když jsem vcházela – hádám, že Mila a její bratr pořád seděli na zadních sedadlech. Podle Milina výrazu nejspíš slyšela všechny křičet.

Ethan si odkašle, pořád se na mě však nedívá. „Cody je s Loganem. Brzy se vrátí.“

Obejmu Milu a zeptám se jí, jestli má hlad, ale všechno, co udělá, je, že popotáhne.

Když se Ethan konečně otočí a navážeme oční kontakt, pusou naznačím: „Je mi to moc líto.“

Bože, je. Mrzí mě, že jsme včera v noci nešli do domu, když to navrhl. Že jsme nevstali dnes ráno dřív. Že jsem kolem Allison otevřela pusu.

Nezapomeňme na to spodní prádlo.

Na kůži mě pálí horká hanba, když se mi v hlavě narychlo přehrává dnešní ráno.

Ethan mi věnuje zavrtění hlavou s pevně stisknutými rty a vůbec si nejsem jistá, co to znamená, ale vím, že tato rodina si dnes ráno prošla příliš mnoha věcmi, než abych se strachovala o sebe. Možná mě vyhodí, jakmile dopije hrnek kávy, a bude to bolet, ale pochopím to.

Zrovna teď ale nic není důležitější, než rozveselit holčičku v mé náruči, takže spolknu tlustý uzel rozpaků.

„Milo, zlato, co bys řekla na Mickey Mouse palačinky? Někdo mi nedávno připomněl, že palačinky vždycky všechno zlepší. Myslíš, že bys mi chtěla pomoct ukuchtit várku?“ Vyžaduje to všechno ve mně, abych udržela hlas klidný. Abych předstírala, že jsem v pohodě. Abych se soustředila na ni místo na vlastní pošramocenou hrdost.

Ožije mi v náruči a přikývne. „Jo, můžu pomoct. Můžu míchat těsto? Ráda míchám těsto.“

Tady je moje sladká holčička.

Ethan mi věnuje polovičatý úsměv.

To beru.