CC - 12. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Kreon si unaveně prohrábl rukou vlasy. Zítra vyrazí. Mandra vzal Ariel s sebou na setkání s Adalardem. Kreon se zastavil přede dveřmi svého bytu a pohlédl na skupinu mužů, stojící před nimi. Váhavě ho sledovali. Očividně už se jeho výhrůžka, že vykuchá každého muže, který by se dotkl jeho družky, roznesla. Každý z nich vypadal, jakoby počítal s tím, že na ně Kreon každým okamžikem zaútočí.

„Snažila se dnes utéci?“, zeptal se prvního strážného, který byl dost odvážný na to, aby mu pohlédl do očí.

„Ne, Mylorde,“ odvětil strážný váhavě. „Většinu dne strávila s ostatními ženami. Nepokusila se na nás zaútočit.“

Kdyby nezaslechl v hlase strážného to malé zaváhání, úlevou by si povzdechl. Něco se muselo stát. Přepadl ho nepříjemný pocit. Bylo nemožné, aby věděla, že, že ji… Upřel zrak na dveře a začal se bát.

„Co mi zamlčujete?“, zeptal se a zatnul čelist.

Strážný se podíval na muže, stojící vedle něj, ale ti zírali na strop a schovávali ruce za záda. Zamračil se na ty zbabělce. Očividně to nechávali na něm, aby čelil hněvu mladého prince, který neznal slitování, když se mu něco nelíbilo.

„Znělo to, jakoby se uvnitř něco přesouvalo. Nemohli jsme jít dovnitř, abychom se podívali, jestli je všechno v pořádku. Pokaždé, když jsme se o to pokusili, tak nám pohrozila, že z nás nadělá Sushi,“ lezlo ze strážného jako z chlupaté deky. „Nevíme přesně, co to to Sushi je, ale zní to dost nebezpečně. Řekla, že nás požádá o pomoc, až zamrzne peklo,“ dodal. „Nevěděli jsme, co to má znamenat, ale vycházeli jsme z toho, že dokud nadává a vyhrožuje nám, tak se jí daří dobře.“

Kreon se unaveně poškrábal na krku. Něco jí zkazilo náladu. Doufal, že se nedozvěděla to s její kamarádkou Trishou. Snažil se přijít na to, jestli bylo možné, že něco zaslechla. Její kamarádka zneškodnila jednoho strážce a zmizela. Jeho bratr Kelan byl nepříčetný. Něco se muselo stát nebo bylo řečeno, zatímco byla se svou kamarádkou Abby. Neměl ji tam nechat jít! Všechno bylo pro nic ještě příliš nové a nezvyklé.

Narovnal se v ramenou a kývnutím strážné propustil. Ujme se toho sám. To poslední, co by si přál, bylo, aby strážní vyslechli, jak diskutuje se svou družkou.

„Můžete všichni odejít. Postarám se o to,“ zabručel Kreon a čekal, až odejdou. Teprve pak se otočil ke dveřím svého bytu.

Tak ať to mám za sebou, pomyslel si.

Můžu znovu kousnout, ozval se jeho drak s nadějí v hlase.

NE! Myslím, že už jsi toho udělal dost. Nech to tentokrát na mě, brzdil ho Kreon.

Potřebuješ větší dračí koule, brblal jeho drak.

Naser…

Já vím. Naser si. Ale já chci svou družku, posmíval se mu jeho drak.

Kreon zavřel oči a počítal do deseti. Poté je znovu otevřel a odhodlaně otevřel dveře. Připraven nebo ne, přestoupí před svou družku. Vstoupil do tmavé místnosti a zavřel za sebou dveře.

Poté, co udělal asi tři kroky do středu pokoje, ucítil, jak se mu něco ovinulo kolem kotníku a trhlo to s ním nahoru tak silně, že neměl čas zareagovat. Ještě než si uvědomil, co se to děje, hleděl do dvou blýskajících se tmavě hnědých zlatých očí. Dvou velmi odhodlaných hnědozlatých očí, které patřily stejně tak odhodlané dračici. Její šupiny byly bílé s rudými, růžovými a fialovými okraji. Naklonila hlavu na stranu, takže mu hleděla přímo do očí, zatímco ho držela svým ocasem a nechala ho houpat se sem a tam.

„Objevila jsi svou dračici,“ pronesl Kreon a snažil se nešklebit se, zatímco se současně zkoušel osvobodit. Jeho družka na něj pohlédla, jakoby přemýšlela, jestli ho má pustit nebo sežrat. Odpovědí na jeho prohlášení byl proud horkého dechu. „Myslím, že tvá dračice není všechno, co jsi objevila,“ zamumlal Kreon, když ho vytáhla výš, aby ho měla v úrovni očí.

Hluboké vrčení, následované odfrknutím potvrdilo i toto zjištění. Když otočila hlavu a začala se rozhlížet po pokoji, váhavě sledoval její pohled. Uviděl, že všechen nábytek odsunula na stranu, aby měla dostatek místa a mohla se pohybovat v dračí podobě. Když si s ním začala pohupovat sem a tam, pomalu se ho zmocňovala nervozita.

„Carmen, všechno ti můžu vysvětlit,“ začal, ale po chvíli ucítil, jak letí vzduchem.

Přistál na zádech na měkké pohovce. Chvíli hleděl do stropu a snažil se utišit svůj puls a své myšlenky. Když se posadil, otevřel ústa, aby svou družku uklidnil, když se prohnala kolem něj. Jeho drak zareagoval na útěk své družky a zuřivě zařval. Seskočil z pohovky, přistál na všech čtyřech a proměnil se. Díky svým zkušenostem v sekundě proletěl dveřmi na balkon a vydal se pronásledovat svou družku.

***

Carmen zaplavil pocit euforie, když letěla teplým nočním vzduchem. Zhluboka se nadechla a ucítila vůni moře. Cítila se volná, plná života a šťastná. Nikdy by si nepomyslela, že se bude ještě někdy takto cítit. Po návštěvě Abby strávila celé odpoledne tím, že se snažila proměnit. Dokonce byla příliš neklidná, než aby si odpočinula, i když věděla, že toho naspala velmi málo a vlastně by měla být unavená. Místo toho měla víc energie než za poslední tři roky dohromady. Odsunula nábytek ke stěnám, aby získala větší prostor pro proměnu. Stráž ji s tím neustálým klepáním na dveře a dotazy, jestli je všechno v pořádku, jestli něco nepotřebuje, nebo co se to u ní děje, dováděla k šílenství. Měla podezření, že s nimi mluvil Kreon, nebo jim spíš pohrozil krvavými následky, jestli se jí jen dotknou nebo ji rozruší.

Bylo zapotřebí několika pokusů, ale celkem rychle se jí podařilo se přeměnit. Začala se šupinami na pažích. Byl to podivný pocit, ale její dračice ji ujistila, že to bolet nebude. Když si konečně na ty šupiny zvykla, zbytek už byl jednoduchý. Zasvrbělo ji tělo, pak pocítila teplo a to další, na co si vzpomínala, bylo, že je všechno jasnější, ostřejší a vypadá to menší. Bylo dobře, že nábytek odsunula bokem, jinak by z něj nic nezbylo, když si chtěla své nové tělo pořádně prohlédnout.

Když se snažila chytit si ocas předními tlapami, její dračice se svíjela smíchy. Nakonec přepadla a přistála na zádech. Křídla byla dalším důvodem pro pobavení její dračice, protože je roztáhla, aby je mohla obdivovat. Byla překrásná! Cvičila proměnu tak dlouho, až se cítila jistější. Poté začala kout plány. Nebyla na Kreona naštvaná, protože jí neřekl, co se stane. Popravdě to bylo to poslední, na co myslela a vůbec to nebylo důležité. Když se jí dotkl, souhlasila se vším. Při pomyšlení na všechny ty neuvěřitelné věci, které s ní prováděl, po něm okamžitě zatoužila. Ne, nelitovala ničeho. Konečně se naučila, že život je na lítost příliš krátký. To dělala poslední tři roky a nepřineslo jí to nic než bolest. Místo toho se rozhodla soustředit se na dnešek. Roztáhla křídla a užívala si pocit svobody a teplého vzduchu, obklopující její nové tělo. Právě chtěla zabočit doleva, když koutkem oka zahlédla stín mířící přímo na ni. Překlopila se a snažila se zjistit víc, ale byl na ni příliš rychlý. Najednou se jí něco omotalo kolem ocasu, otočilo ji to a znehybnilo tak, že nemohla pohnout ani předními ani zadními tlapami.

A mám tě, pronesl Kreon hlubokým chraptivým hlasem.

Jen, pokud mi slíbíš, že už mě nikdy nepustíš, odpověděla Carmen chvějícím se hlasem.

Nejen, že ti to slibuji, ale přísahám při svém životě, řekl, zatímco si ji přitahoval k svému mohutnému tělu.

Carmen se uvolnila a spustila křídla dolů. Zvedla hlavu, takže se mu mohla otírat o jeho dlouhý, svalnatý krk. Spolu se svou dračicí reagovala na měkkou kůži a pach svého druha. Její dračice se k němu přitulila a otřela se o něj břichem. Carmen nemohla odolat a otočila hlavu tak, aby ho mohla olíznout. Ozvalo se zavrčení, které Carmen vzrušilo.

Miluji tě, Kreone, zašeptala. Potřebuji tě.

Drž se mě pevně, pronesl napjatým hlasem.

Carmen mu zatnula své mnohem menší drápy do předních tlap. Když klouzali dolů, zalapala po dechu. Neviděla, kam ji to odnáší. Musela věřit, že ji udrží. Jeho silná křídla rozrážela vzduch stále silněji, až zamířil na mýtinu mezi vysokými skalami na pobřeží. Uvolnil jí zadní nohy, ale ocas jí nepustil. Když přistál, balancoval na zadních nohách a přitom skládal opatrně Carmenino menší tělo pod sebe. Teprve, když ležela klidně pod jeho mohutným trupem, uvolnil jí i přední tlapy. Tyčil se nad ní a hleděl na její odhalené břicho. Cítil, jak jeho drak při pohledu na svou družku v tak submisivní poloze tvrdne. Záhyby, zakrývající spodní část jeho těla, se rozevřely a odkryly tak důkaz jeho touhy. Oči mu žhnuly vášní, ale pozorně se rozhlédl a začichal, aby se ujistil, že byli v bezpečí. Až poté se jí zmocní. Byl muž v nejlepších letech a teď obzvlášť nebezpečný. Nic a nikdo by nepřežil jeho hněv, kdyby je někdo ohrozil.

Zvedl hlavu a vyrazil ze sebe hlasité samčí zařvání, aby všechny v doslechu varoval, že se mají držet dál. Očima prohledal horizont a než sklonil hlavu ke své družce, dlouze pozorně naslouchal. Plameny žáru v jeho očích ji varovaly, že půjde o dlouhé a tvrdé páření. Pysky velkého samce se rozevřely a odkryly dlouhé, ostré zuby. Tiché zavrčení bylo jediné varování pro malou samičku, než se jí ostré zuby zabořily do štíhlého krku, kde prorazily měkké šupiny a znehybnily ji, zatímco ji zalehl svým tělem.

Když ji mnohem větší samec pomalu připíchl svým silným, dlouhým penisem, menší samice několikrát zakašlala. Zaklonila hlavu a snažila se ze sevření samce osvobodit, protože se její tělo bránilo jeho tvrdý penis pojmout. Samec, který ucítil odpor své družky, se s tichým zavrčením sklonil a zakousl se ještě víc. Na jazyk mu stékala teplá krev. Její chuť byla tak aromatická a sladká, že ztratil i ten zbytek sebekontroly, kterou ještě nad drakem měl. Primitivní potřeba pářit se a vznést svůj nárok byl silnější, než jeho mizivé sebeovládání. Zbylo z něj jen čiré animální mužství. Roztáhl křídla a tlapami ji přitiskl k zemi. Zatáhl ji za ocas, takže jí nadzvedl spodní část těla. V této pozici do ní vklouzl ještě hlouběji a dračici unikl dlouhý, hlasitý výkřik. Pokračoval v přirážení.

Kreone!, vykřikla Carmen, když ucítila orgasmus své dračice až do hloubi duše.

Kreon se nezmohl na víc než zasténání, když jeho tělo, uvězněné hluboko v drakovi, zareagovalo na páření samce s jeho družkou. Když celé jeho tělo zaplavilo intenzivní vyvrcholení a zatáhlo i za jeho duši, explodoval. Velký samec pustil krk své družky a užíval si jejich spojení. Ještě jednou sebou škubl a poté naplnil malou samičku svým semenem. Zaklonil hlavu a vyřval do nočního nebe svůj nárok, zatímco se jeho mohutné tělo stále ještě otřásalo a naplňovalo menší, něžnou dračici svým pachem, svou esencí a svou duší. Když z něj vytryskl poslední zbytek semene, celé jeho tělo se uvolnilo. Poprvé ve svém dlouhém, osamělém životě byl úplně uspokojený. Poté sklonil hlavu a jemně olízl rány, které zanechal. Uvolní jí křídla, aby si ji mohl přitáhnout k sobě a láskyplně ji objal svými křídly. Počkal, až jeho penis trochu ochabl, aby se z ní mohl vytáhnout, aniž by jí ublížil. Jeho penis klimbal sem a tam a jemně se o ni otíral. Jak její orgasmus odezníval, tiše zakašlala.

Jsi tak krásná, opakoval neustále dokola Kreon, zatímco ji jeho drak laskal jazykem po krku. Miluji tě, mi elila. Jsi pro mě vzduch, který dýchám, světlo v mé temnotě. Teď znáš obavy, které mám. Někdy se mi nedaří svého draka ovládnout. Je to neustálý boj. Můžeš mi odpustit? Můžeš nám odpustit, prosil ji.

Hlava Carmenina draka se otočila k jejímu druhovi. Jemně mu přejela dlouhým, hedvábným jazykem po tvářích a po pyscích. Zabořila mu čenich do krku a svými doteky mu ukázala, že není nic, za co by se měl omlouvat.

Jiného bych tě ani nechtěla, zamumlala Carmen ospale. Drž mě pevně, zašeptala a vklouzla do lehkého spánku.