CC - 10. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Kreon zlehka dosedl na balkoně před svým bytem, a zatímco se proměňoval, balancoval na zadních nohách. Seskočil ze zábradlí a přitom se snažil hýbat s Carmen co nejméně. Byla ještě bledší než před chvílí a měl strach, že by mohla mít vnitřní zranění. Zavolal na Harveye. Zlatý symbiont před nimi poskakoval jako splašený. Znovu na sebe vzal podobu toho podivného stvoření, které Carmen očividně zbožňovala. Jeho dlouhé zlaté uši sebou plácaly nahoru dolů. Byly tak dlouhé, že to vypadalo, jakoby o ně měl každou chvíli zakopnout, když se hnal za Carmen.

Kreon rychle proběhl chodbou do své ložnice. Opatrně položil Carmen na měkkou přikrývku. Držela si ruku a kousala se do rtu. Bolestí měla sevřené rty a v jejích krásných hnědých očích bylo vidět, jak trpí. Dýchala příliš rychle a mělce.

„Uzdrav ji,“ přikázal Kreon svému symbiontovi. Posadil se na okraj postele a rukou přejel Carmen po čele. Harvey se rozplynul a vznášel se nad Carmen. Zlatá chapadla se jako první věnovala jejímu zlomenému zápěstí a pak pokračovala dál, až se dotkla každého centimetru jejího zraněného těla. Kreon sledoval, jak ze zlata na krku jeho družky stoupá pára. Carmen sebou cukla, ale jinak se ani nehnula, zatímco se symbiont pohyboval po její kůži.

„Je to tak měkký a teplý pocit,“ zamumlala Carmen a upřela na Kreona pohled plný úžasu. „A lechtá to.“

Při jejím tichém udiveném šepotu se Kreon usmál. Jelikož každý valdierský bojovník byl od malička spojený se svým symbiontem, nikdy nepřemýšlel nad tím, jaký je to pocit, když ho léčil. Pro něho to bylo něco zcela normálního. Stejně jako byl pro něj normální jeho drak. Ani si nedokázal představit, jaké by to bylo bez těch dvou.

„O tom jsem ještě nikdy nepřemýšlel, ale máš pravdu. Když mě léčí, tak to lechtá,“ odvětil a znovu ji pohladil po čele a poté jí prsty zajel do jejích hedvábných vlasů. „Proč jsi zase utekla? Určitě jsi věděla, že se ti nikdy nepodaří opustit planetu. A i kdyby se ti to podařilo, tak by ses, než by tě chytili, daleko nedostala. Byla by to sebevražda, kdyby ses pokusila letět na svou planetu jen s malým člunem. Zemřela bys dřív, než by ses dostala třeba jen do její blízkosti,“ pronesl chraptivě.

Carmen se přitiskla k jeho dlani. „Nechtěla jsem, abys mě kousnul. Myslela jsem, že kdybych se od tebe dostala co nejdál, tak by sis našel někoho jiného. Když by sis mě nenárokoval, tak by se ti nic nestalo, až bych odešla,“ snažila se Carmen o vysvětlení. Měla potíže myslet jasně. Už neměla žádné bolesti, teda aspoň už ji nebolela ta zranění. Její tělo toužilo po tom jeho. Cítila touhu. Bylo to silnější, než kdykoliv předtím. Bylo to, jakoby ho něco v jejím nitru volalo. Uviděla, jak mu tmavnou oči. Dva plamínky, žhnoucí tak intenzivně, že se roztřásla a přitom měla pocit, jakoby se jí vařila krev. Když se vedle ní Harvey opět zhmotnil, otočila hlavu. Velký zlatý jezevčík jí svým dlouhým jazykem olízl celou tvář.

„Och,“ zachichotala se. „Děkuji,“ řekla tiše a vzepřela se na lokti, aby Harveymu dala na jeho zlatý čumák pusu. Když ji najednou zvedly dvě silné, velmi majetnické paže, zalapala po dechu.

„Pro mě neexistuje a nikdy existovat nebude žádná jiná. Jsi má družka. Navždy,“ zamumlal Kreon a přitiskl své rty na její.

Carmenino zakňourání se proměnilo v tiché povzdechnutí a nesměle ho objala kolem krku.

Kreon ještě stále tiskl své rty na rty své družky, když ucítil, jak se její plné rty váhavě otevírají. Využil její překvapené zalapání po dechu a polibek prohloubil. Přitom jí zatnul prsty do vlasů a naklonil její hlavu na stranu.

Když se od ní zase odtáhl, byly její oči tak intenzivně hnědé, že skoro nebyly vidět její panenky. Lapala po dechu. Kreon zasténal, protože ucítil, jak se k němu přitiskla svými ňadry, takže se mu její tvrdé bradavky otřely o hruď. Přitom se snažila dostat svůj dech pod kontrolu. Zabořil jí obličej do krku a také se zhluboka nadechl. Když se jeho rty dotkly teplé pokožky, ucítil, jak se mu prodlužují zuby.

Vznáším na tebe svůj nárok, má družko, zavrčel jeho drak.

Když drak najednou převzal kontrolu a zakousl se, pevně rozhodnutý nárokovat si svou družku, Kreon se skoro lekl. Zasténal blahem, protože mu do úst pronikla sladká chuť Carmeniny krve. Jeho drak řval potěšením, jak na něj jeho družka zareagovala a jak chutnala její krev. V krku mu hořel dračí oheň a neustále sílil, dokud ho nefoukl do Carmen. Místností se ozval výkřik a Carmen se k němu přitiskla, protože jí celé tělo zaplavilo intenzivní horko. Měla pocit, jakoby hořela zevnitř. Horko se jí sbíralo mezi nohama. Neklidně sebou zamlela a snažila se mu uniknout. Hluboké zavrčení ji varovalo, že se nemá bránit. Kreon do ní dál vdechoval oheň, který zapálil jeho drak a byl pevně rozhodnutý nenechat svou družku uniknout. Jediné, co cítil, byla primitivní potřeba se pářit, nárokovat a vlastnit.

Přimáčkl malé tělo pod sebou hlouběji do matrace, takže ji úspěšně uvěznil. Jeho nohy ležely vedle jejích a ztěžklým penisem se jí tiskl k podbřišku, aby jí dal vědět, jaký má na něj vliv. Nadzvedl svůj trup tak, aby ji úplně nerozmačkal. Prsty měl ještě stále zapletené do jejích hedvábných pramenů, takže jí přidržoval hlavu, zatímco do ní neustále vdechoval další a další dávku dračího ohně. Slyšel její lapání po dechu, když se do ní vlilo horko dračího ohně. Držela se ho za ramena, jakoby ho chtěla současně odstrčit i přitáhnout k sobě pevněji.

„Kreone, ten oheň…“, zakňourala.

Nedokázal nic jiného než jen sténat, zatímco do ní proudil ve vlnách dračí oheň a bořil zeď odporu, za kterou se rozplýval její strach a nahrazoval ho touhou. Jeho drak urputně bojoval, aby zlomil i její poslední obrannou linii. Bylo to, jakoby věděl, že ten tajuplný fénix bude moci povstat, až když bude Carmenin odpor spálen na popel. Poté bude konečně osvobozena od žalu a bolesti svého starého života.

Žár jeho těla byl tak velký, že se ptal sám sebe, jestli neshoří spolu s ní. Pokojem se rozléhal Carmenin křik, jak ji zaplavovala jedna vlna ohně za druhou. Jelikož nedokázal snést křik své družky, odtáhl svá ústa od její jemné pokožky a jazykem jí přejel po značce, aby zmírnil bolest a zpečetil tak svůj nárok. V prohlubni mezi krkem a ramenem se objevil symbol černočerného draka s roztáhnutými křídly a s jednou napřaženou tlapou. Byla to ta nejkrásnější a nejnápadnější značka, jakou kdy u pravé družky viděl.

Patří mně, vrčel jeho drak. Vznáším na ni nárok.

Bohové, co jsme to udělali?, vyčetl Kreon svému drakovi. Neměl jsi do ní vdechnout toho dračího ohně tolik. Je příliš slabá, než aby zvládla takové množství dračího ohně najednou.

Má družka, vyštěkl po něm jeho drak.

Kreon pohlédl do mírumilovné tváře své družky, ležící na polštáři. Obličej měla zarudlý a tváře růžové. Řasy jí ležely na tvářích jako půlměsíce, na čele se jí leskl pot a plavé prameny vlasů jí ztmavly, jak se jí potem přilepily k hlavě. Odtáhl se od ní, a když uviděl, že se jí hruď pravidelně zvedá a klesá, úlevou si oddechl. Jen omdlela, když se do ní vlil poslední proud dračího ohně.

Když mu zrak padl na špinavou skvrnu na tváři, zamračil se. Pocházela od pádu po ráně, kterou utržila. Zvedl se a rychle se oblékl. Poté Carmen zbavil oblečení. Chtěl ji vykoupat a připravit. Až se probudí, bude v ní žhnout dračí oheň velmi silně. Jak si přečetl v archívech, bojovník svou družku obvykle během páření kousl vícekrát. Pokaždé byl dračí oheň intenzivnější, měnil družku zevnitř, proměňoval její krev, její orgány a její esenci. Přitom byl zrozen nový drak.

Jeho drak do ní skrz kousnutí vdechl všechen svůj dračí oheň. Carmen tiše zasténala a začala sebou na posteli neklidně házet. Oheň v ní pomalu sílil. Kreon proklel netrpělivost svého draka a svou vlastní neschopnost udržet ho pod kontrolou. Rychle zvedl Carmen do náruče a odnesl ji do koupelny. Sešel po schodech do bazénku a vklouzl do horké vody. Když Carmen najednou otevřela oči a mlčky k němu vzhlédla, zadrhl se mu dech. V tmavé hnědi byly nyní k vidění zlaté skvrnky, které ve slabém světle koupelny jiskřily. Pootevřela ústa, jakoby chtěla něco říct, ale nic z nich nevyšlo. Vytřeštila oči a ty jí ztmavly ještě víc. Zhluboka se nadechla, poté se opřela dopředu a přitiskla své rty na jeho. Její polibek byl stejně tak majetnický jako předtím ten jeho.

Kreon se zachvěl a rukama jí přejel přes boky. Pokračoval nahoru, aby si ji mohl přitáhnout blíž k sobě. Když pod kůží na jejích zádech ucítil pohyb, zarazil se. Polibek přerušil a překvapeně sledoval, jak se jí na pokožce objevují bílé, rudé, růžové a fialové šupiny. Zabořila mu nehty do ramenou tak hluboko, že začal krvácet, protože v ní vzplál dračí oheň a vyloudil z ní smyslný výkřik touhy.

„Prosím,“ vykřikla chraptivým hlasem. „Ten oheň mě spálí.“

„Nebojuj s ním, můj krásný fénixi,“ šeptal jí plný úžasu, zatímco sledoval, jak se proměňuje. „Můžeš se mi oddat, já se o tebe postarám.“

Carmen pomalu zatřepala hlavou a krk se jí stáhl strachem. „Co, když mě opustíš?“, zeptala se. V očích ji pálily slzy, ale neopustily svůj břeh.

„Nikdy,“ slíbil jí. „Už nikdy nebudeš sama. To přísahám.“

Carmen bojovala proti ohni, který v ní hořel. Chtěla křičet, protože to bylo tak silné. Zmocňovala se jí síla, kterou nechápala. Měnila ji, proměňovala ji v něco nového, něco jiného. Pohlédla do očí muže, který ji tak překvapil. Bojoval, aby zbořil všechny zdi, které vystavěla. Nedopustil, aby se vzdala. Její starý život končil. Postavila hnízdo, aby v něm shořela na popel a mohla se znovu narodit.

„Vezmi si mě,“ zašeptala nakonec a opřela se o něj. „Vezmi si mě, drž mě pevně. Miluj mě a už mě nikdy nepusť,“ zašeptala, zatímco jí slzy, které tak dlouho zadržovala, konečně vytryskly z očí a odplavily tak bolest a smutek.

Kreonovo srdce přetékalo láskou. Miloval sílu, krásu a odvahu v tom malém těle, spočívající mu v náruči. Opatrně Carmen obrátil a posadil ji s rozkročenými nohami na svůj klín. Políbil ji, nadzvedl a nasměroval přímo na svůj penis. Cítil, jak mu Carmen zatnula prsty do vlasů, aby se měla čeho přidržet. Poté se začala pomalu pohybovat dopředu a dozadu. Její slané slzy se smíchaly s jeho polibkem a společně je zatavily.

„Miluji tě, mi elila,“ zašeptal jí Kreon do úst. „Jsi můj život. Nárokuji si tě jakou svou pravou družku. Nikdo jiný tě mít nebude. Budu tě chránit svým životem. Patříš mně, můj krásný fénixi.“

Carmen nedokázala odtrhnout oči od zlatých očí muže, který v ní probudil novou chuť do života. Když ji znovu zasáhla vlna horka, a vyloudila z ní další zasténání, pomalu zavřela oči. Její touha byla stále silnější a silnější. Mohla cítit, jak se jeho dlouhý, silný penis dotýká jejích vnitřních stěn. Erotický pocit, jak ji hladí teplá voda společně s jeho tvrdými přírazy, byl už příliš.

„Ano,“ zalapala po dechu, když se blížil její vrchol. „Ano!“, zasténala a její tělo vybuchlo.

Když Kreon ucítil, jak její tělo svírá jeho penis, zatímco celé pulzuje potřebou, tiše zasténal. Byla tak krásná, když vyvrcholila. Oči měla zavřené s hlavou lehce nakloněnou na stranu, takže mu odhalovala své hrdlo. Na rtech měla uvolněný úsměv. Nedokázal odolat a přirážel stále silněji a rychleji. Užíval si její zasyčení, když překvapením vytřeštila oči a znovu vyvrcholila.

„Kreone,“ vydechla chraplavě. „Och…“, vykřikla, a když se její tělo znovu sevřelo, chytila ho za ramena.

„Ty patříš mně,“ zařval, když jeho tělo zareagovalo v odpověď.

Kreon zavřel oči a užíval si pocitu, jak se jeho semeno vlévá hluboko do jejího těla. Cítil, jak ho svírají její vaginální stěny a mačkají z něj i poslední kapku jeho orgasmu. Jeho drak burácivě řval v jeho nitru, protože chtěl sledovat, jak se rodí jeho družka. Znovu se mu v krku rozhořel dračí oheň. Nechápal, jak je možné, že ještě v sobě nějaký měl, ale jeho drak nebude uspokojený, dokud si nebude jistý, že se jeho družka proměnila. Otevřel oči a hleděl na bledý, štíhlý krk před sebou.

Kousnout!, řval jeho drak důrazně. Znovu se chopil kontroly, tentokrát s takovou silou, jakou Kreon ještě nikdy předtím nezažil. Na jeho těle se objevily černé šupiny a protáhly se mu zuby. Pohled mu padl na Carmenina malá, pevná ňadra. Sklonil hlavu a do jednoho z těch kulatých jablíček se zakousl. Držel ji pevně, aby sebou netrhla a nezranila se, zatímco ji označoval další značkou.

„Kreone?“, zeptala se Carmen zmateně.

Vylekaně pohlédla dolů na sebe, protože ucítila v levém prsu prudkou bodavou bolest. Když uviděla, jak ho Kreon saje, vykulila oči. Po straně jí stékal tenký pramínek krve a kapal do teplé vody v bazénku. Zasáhla ji další vlna horka a vztyčily se jí bradavky. Zakňourala. Brzy se pulzování mezi jejíma nohama synchronizovalo se sáním jeho úst. Přitom pokračoval s přírazy. Jazykem jí přejel po pevné citlivé bradavce.

„Ty mě zabiješ,“ zasténala potěšením.

Jako odpověď na její zasténaná slova se ozvalo tiché zabručení. Touha narostla do nesnesitelných rozměrů. V touze po uvolnění k němu přitiskla boky. Ucítila lehké zatahání, když pustil její ňadro. Explodovala jako supernova. Hlava jí padla na jeho rameno a z hrdla se jí draly roztřesené vzlyky. Když ji silná ruka podebrala pod zadečkem a zvedla ji, celý svět se jí překotil. Voda jim stékala po tělech, která byla ještě stále spojena. Druhou rukou, kterou měl ovinutou kolem jejího pasu, si ji přitiskl k široké hrudi.

Věděla, že se vrací do ložnice, ale bylo jí to jedno. Momentálně z ní byla pouze hromádka přecitlivělých nervů, která nebyla schopná řídit vlastní tělo nebo se držet vzpřímeně. Když se z ní vytáhl, kousla se do rtu a marně se snažila potlačit výkřik nevole, který jí unikl z úst.

„Pšt, teprve to začalo,“ zašeptal jí do ucha hlubokým hlasem a jemně ji položil na postel.

Carmen s námahou otevřela oči a nevěřícně na něj hleděla. „Co myslíš tím, teprve to začalo?“, zeptala se šokovaně.

„Dračí oheň,“ odvětil Kreon a poté ji políbil nejdřív na rameno, poté na prsa a poté pokračoval dál na bříško.

„Co je to dračí oheň?“, zeptala se ochraptěle a vzhlédla ke stropu, zatímco Kreon putoval dál na jih a jednu její nohu si přehodil přes rameno.

„Když nám Bohové a Bohyně požehnají, a proměna bude úspěšně ukončena, budeme spojeni navždy,“ pronesl tlumeně, protože mezi rty sevřel její malý naběhlý knoflíček a olízl ho.

Carmen se přitiskla k jeho rtům, pohled stále upřený nahoru. V zrcadle nad postelí mohla vidět, co s ní provádí. Ten pohled a ty zvuky bylo něco tak erotického, že nedokázala zavřít oči.

Viděla, jak se pro něj otevírá jako nějaká květina natáčející se ke slunci. Roztáhla nohy ještě víc. Prsty zatnula do prostěradla. Viděla značku na svém levém ňadru. Pulzovala, jakoby ji ještě stále sál.

Když se její tělo najednou prudce roztřáslo, vykřikla. Blížila se k dalšímu orgasmu. Sílilo to. Už to nedokázala vydržet, pustila přikrývku a zabořila Kreonovi prsty do jeho dlouhých vlasů.

„Stop!“, vykřikla, zatímco mu nohama sevřela hlavu, aby ho zastavila. „Proboha!“, mumlala neustále dokola, když ji ovládlo vyvrcholení.

Kreon se osvobodil s tichým zabručením. Chytil ji za stehna a odtáhl je ze své hlavy. Poté ji rukama sjel po bocích a hrubě ji otočil, takže se ocitla na břiše. Vytáhl ji na kolena, chytil ji za boky a vklouzl do jejích vlhkých, naběhlých záhybů tak hluboko, že už to dál nešlo. Držel ji, i když se bránila, když přirazil do jejího citlivého jádra. Oba zasáhla další vlna dračího ohně a Kreon potlačil zaklení. Přirážel boky stále rychleji a rychleji a oheň hořel víc a víc. Na jejich tělech vyrazily šupiny. Ne jeho černé a bílé, rudé, růžové a fialové šupiny na jejím. Kreonův pohled sledoval pavučinu žilek šířící se jí na zádech. Fénix na jejích zádech vypadal, jakoby se hýbal. Roztáhl křídla, rozevřel je a vznesl se. Rudé odstíny se proměnily v plameny, zatímco růžové a fialové se roztáčely a proplétaly, až se zformovaly do podoby draka. Z krásy její proměny ho přemohly emoce. Tělo mu explodovalo v kaleidoskopu jisker, takže jen lapal po dechu. Naklonil se nad ni, aby do ní napumpoval každou kapku své esence, své lásky.

„Nikdy,“ vyrazil ze sebe. „Nikdy tě neopustím.“