UTalon - 16. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 16 – Mia

„Cece, jsi připravená jít?“ křiknu, když si zavazuji boty, což není snadné, se čtyřmi zvědavými koťaty, útočícími na tkaničky.

„Jop.“ Přijde zpoza rohu s taškou na přespání přes rameno. „Myslíš, že bychom měli zavolat mámě a Chazovi, a ujistit se, že ten pronájem, co našli je v pohodě?“ zeptá se, když vezmu klíče od Talonova Jeepu ze stolku u dveří.

„Myslím, že jsou naprosto schopní zavolat, kdyby potřebovali pomoct.“ Vyjdeme ven a ujistíme se, že neutekla koťata, než zamknu dveře. Během snídaně, se ukázal Bax a Talon se rozhodl jet k Cece s ním, aby mohli začít uklízet. A jelikož nám naši řekli, že chtějí najít něco na pronájem na týden, Talon trval na tom, abych zůstala a pomohla jim a až budu připravená, přijela jeho Jeepem.

„Jak dlouho myslíš, že bude máma naštvaná?“ zeptá se Cece, když vyjedu na hlavní silnici.

„Dokud nebudeš upřímná,“ řeknu tiše a dodám, „musíš přiznat, že sis nechávala hodně pro sebe, a že to bolí, zvlášť když všechno, co chceme, je pomoct.“

Pohlédnu na ni, když neodpovídá a všimnu si, že se dívá z okna. Nechci ji naštvat, takže řídím zbytek cesty k jejímu domu potichu, pak zaparkuji na ulici, jelikož její příjezdová cesta je obsazená třemi dodávkami a velkým kontejnerem. Potom co vypnu motor, vystoupím a vím, že vylezla taky, protože slyším zabouchnout dveře. Jakmile se dostanu dovnitř, jdu najít Talona a najdu ho v kuchyni, jak pracuje na odstranění skříněk.

„Ahoj, zlato.“ Přestane dělat to, co dělá, aby mě pozdravil polibkem. „Našli vaši nějaké místo?“

„Našli. Právě tam jeli a pak do obchodu.“ Rozhlédnu se kolem. „Už jste toho hodně udělali.“ Přední skříňky jsou pryč, rozbité nádobí a věci uklizené, a spotřebiče, které byly poničené, jsou pryč.

„Stále je tady toho hodně na práci, ale zvládneme to.“ Sevře mi bok, když Cece přijde zpoza rohu se Sophií, November, April, Nalií a Willow.

„Tebe jsme právě hledaly.“ Sophie mě vezme za ruku a táhne mě pryč od svého syna.

„Mami.“ Zavrtí hlavou, povzdechne si a já uvažuji, co se děje, když mě táhne pryč z kuchyně k zadním dveřím, které November otevře.

„Nedělej si starosti, zlato, my se o ni dobře postaráme.“

„Jasně, jako bych tomu věřil.“ Slyším ho zamumlat, když jsem vytáhnuta ven.

„Neměly bychom být uvnitř a pomáhat s úklidem?“ zeptá se Cece, když Talonova sestra Willow, ji vmáčkne do židle na terase, pod velkým, roztaženým slunečníkem.

„Ne,“ prohlásí jeho sestřenice April, když vytáhne láhev drahé tequily z kabelky.

„Jen bychom se jim pletly,“ zamumlá Sophie, sedne si vedle mě a poplácá mě po stehně.

„Přesně,“ souhlasí November, „a kolikrát chceš slyšet ´nezvedej to,´ ´buď opatrná,´ ´počkej na mě a mé velké, silné svaly, abych ti pomohl´?“

„Což je důvod…“ Jeho sestra Nalie se zasměje a vytáhne sadu zářivě růžových, plastových panáků z tašky. „… proč raději než být otrávené muži, kteří věří, že jsme neschopné pomoct, budeme pít, dokud nebudeme neschopné pomoct.“

„Já nevím,“ řekne Cece, podívá se na mě a vypadá nejistě, a já pokrčím rameny, protože mám pocit, že se nepletou.

„Věř nám.“ November jí podá panáka. „Vypořádáváme se s těmihle chlapy už věčnost, když tam půjdeš zpátky, budeš jen stát okolo, protože tě nenechají nic dělat.“

„Dobře!“ vzdá to.

„Na co se napijeme?“ zeptá se Nalia, zvedne svůj panák a my ostatní ji následujeme.

„Na drsné ženy, které mají schopnost se o všechno postarat, ale co je nejdůležitější, postarat se jedna od druhou.“ April vypije panáka a všichni uděláme to samé. S vědomím, že to bude pálit, sevřu oči a polknu, a pak zalapám po dechu.

„Takže,“ řekne Sophie, soustředíc se na mě, zatímco April začne znovu plnit panáky. „Kde jsou dneska tvoji rodiče?“

„Našli dočasný pronájem ve městě, takže jeli do obchodu vyzvednout nějaké věci a pak je tam vzít a porozhlédnout se.“ Vynechám to, co se stalo dneska ráno, a že jsem si taky jistá, že potřebují trochu času o samotě, aby si o tom promluvili a snad se přes to dostali.

„A tvoje dcery?“ zeptá se November, dívajíc se na Cece, než spolkne dalšího panáka.

„Jsou se svým tátou. Dneska u něj zůstanou přes noc, a pak budeme s našima, dokud nebude v pořádku, vrátit se sem.“

„Nebude to trvat dlouho. Chlapi jsou odhodlaní dostat tebe a tvé děti zpátky domů co nejdřív to půjde. Vážně, nepřekvapilo by mě, kdyby se rozhodli tady tábořit, dokud to nebude hotové,“ řekne jí November a pak se nakloní s April. „Dej mi další.“

Vypiji svého panáka a pak dám kalíšek na kraj ohniště mezi námi, než mi může nalít další. „Nemůžu už pít další.“ Zakryji vršek rukou, když ho zkouší znovu naplnit.

„Ale, no tak.“ Willow mě šťouchne do nohy. „Další panák ti neuškodí.“

„Mia je slaboch.“ Cece se na mě ušklíbne. „Nejspíš by odpadla až do zítřka, kdyby si dala dalšího panáka.“

„Ona nelže.“ Pokrčím rameny a všichni se zasmějí.

„No, já si dám za Miu.“ Nalia zvedne svůj kelímek a já sleduji, jak si dává další panák a všechny ostatní ji následují. S uvolněným pocitem v těle, si dám nohu na ohniště, když si povídáme.

„Všechny holky bychom měly zítra jít na snídani,“ navrhne November a rozhlíží se po skupině. „Pokud půjdeme kolem osmé, měly bychom to zvládnout i s dětmi.“ Začne vytahovat telefon hádám, aby poslala zprávu a zeptala se jich.

„Kéž bych mohla, ale ráno vyzvedávám holky u jejich táty a beru je do školy,“ řekne Cece a já se na ni zamračím.

„Mike nemůže ráno holky odvézt do školy?“ zeptám se a posadím se rovně.

„Pracuje,“ řekne mi s pokrčením ramen.

„Až v devět. Může je vyhodit cestou do kanceláře, takže můžeš s námi na snídani, nebo si jednou přispat.“

„Mě nevadí je tam vzít.“

„Samozřejmě, že ne. Nikdy ti nevadí dělat všechno.“ Protočím oči.

„Co tím chceš říct?“ Přimhouří na mě pohled.

„Necháváš ho kašlat na všechno, Cece. Vídá holky jeden den v týdnu. Jeden.“ Zvednu jeden prst – nebo jsem si jistá, že jeden, protože to trochu vypadá jako dva. „Já chápu, že pracuje, ale ty taky pracuješ, a chodíš do školy. Není fér, že to všechno padá na tebe.“

„Máš pravdu,“ souhlasí se mnou, když zvedne svůj kelímek k April. „Jen to nechci rozhoupávat právě teď.“

„Takže kdy to chceš rozhoupat?“ zeptám se, a nejsem si jistá, jestli bych měla odvahu, kdyby nebyla napůl opilá – nebo víceméně opilá.

„Nevím,“ odsekne a mě ztuhne páteř, při její ostré odpovědi. „To je to, co chceš slyšet?“

„Ne,“ odseknu zpátky. „Chci, aby mé sestře narostla páteř a nařídila tomu muži, se kterým má děti, aby nastoupil a převzal svou zodpovědnost častěji než jeden zkurvený den v týdnu.“

„Dělám to nejlepší, co můžu,“ zasyčí.

„Ne, Cece, ty děláš kurva všechno, a necháváš Mikea dělat si, co chce, když on by měl být ten, kdo by se měl přetrhnout, aby se ujistil, že ty a holky jste šťastné, bez ohledu na to, jestli jste spolu, nebo ne.“ Postavím se, připravená odsupět pryč, když si vzpomenu, že Talonova máma a rodina, se dívají. „Omlouvám se.“ Rozhlédnu se okolo. „Jdu se podívat, jestli nepotřebují pomoc.“

Nečekám, až odpovědí. Zamířím dovnitř a najdu Talona nahoře s Baxem, v hlavní koupelně, jak uklízí střepy rozbitého zrcadla nad dvojitým umyvadlem, ze sprchového koutu. Ve chvíli, kdy se naše pohledy střetnou, začnu brečet a trvá mi pár minut, než se dám dohromady, abych mu řekla, co se stalo.

Všechno potom, je zamlžené, ale vím, že mě vezme zpátky do svého domu a pomůže mi do postele, a trvá na tom, že se budu cítit líp, když se vyspím, a že Cece a já, si promluvíme a všechno bude v pořádku. Ale když zavírám oči, nevím, jestli má pravdu. Vždycky jsem se snažila předestírat Cece věci tak, aby to nezranilo její city, ale tentokrát ne. A ačkoliv toho nelituji, nejsem si jistá, že říct pravdu, byla ta správná věc, zvlášť s tím vším, co se stalo.

Probudím se horkem, s Talonovou váhou, držící mě v zajetí, s jeho paží omotanou kolem mého pasu, stehnem hozeným přese mě a bradou na mém krku, zatímco dýchá v hlubokém spánku. Pociťuji nutnost jít se napít vody, předtím než se lehká bolest hlavy, kterou cítím kvůli dehydrataci, stane nesnesitelnou. Začnu se pohybovat, ale zastavím, když uslyším několik nespokojených zamňoukání, přicházejících nejspíš od Somy a jejích koťat, která se k nám připojila v posteli. Nemám jinou možnost, než je vyrušit, abych opatrně vylezla z postele, a jakmile stojím, zjistím, že mám na sobě tričko, které mi musel obléknout, když jsem odpadla. Se slibem, že vážně už nebudu nikdy pít, nebo aspoň přestanu, když vím, že bych měla, opustím ložnici a potichu jdu chodbou do kuchyně, kde vezmu sklenici a naplním ji z kohoutku.

„Nemůžeš spát?“ Nezakřičím při té otázce. Místo toho vyjeknu a neobratně zápolím se sklenicí plnou vody, kterou mám v ruce, a sotva ji chytím, než spadne na zem, ale v tom procesu si zmáčím tričko. „Promiň.“ Cece ke mně přijde, vezme mi sklenici z ruky a znovu ji naplní z kohoutku, zatímco já vezmu utěrku a uklízím ten nepořádek. „Nechtěla jsem tě vyděsit. Myslela jsem, že jsi mě viděla tady sedět.“

„Neviděla.“ Vezmu si zpátky sklenici, když mi ji podá, a vypiji ji na pár loků. Jakmile je prázdná, naplním ji znovu a zeptám se, „Proč jsi tady?“

„Musíme si promluvit,“ řekne a slabé osvětlení, přicházející z venku, skrývá její výraz, takže nevím, co od ní očekávat, když nechám pusu zavřenou a čekám. „Máš pravdu. Nechávám Mikea na všechno kašlat, a není to fér ke mně, nechat ho pokračovat takhle dál. Ale co je důležitější, není to fér k našim holkám.“ Slyším, jak se zhluboka nadechne. „Já vím, že by měl být víc zapojený. Vím, že bych měla od něj požadovat víc, ale mám strach.“

„Z čeho?“ zeptám se, když nic víc neřekne.

„Že odejde z dosahu úplně, že opustí holky stejně, jako táta opustil nás. Chci říct…“ vidím ve stínu, jak zavrtí hlavou. „Nikdy nechci, aby tohle zažily. Nechci, aby se někdy cítily tak, že je na ně snadné zapomenout.“

„Chybí ti táta?“ zeptám se, a ačkoliv znám odpověď, chci, aby to přiznala nahlas.

„Cože?“

„Táta, náš biologický táta, chybí ti?“

„Nikdy jsem o něm nepřemýšlela, abych byla upřímná,“ řekne a já zavřu oči.

„Nevidíš to, Cece, že ti nemůže chybět něco, co jsi nikdy neměla? Buď Mike chce být součástí životů holek, nebo nechce. Buď je chce mít jako prioritu, nebo ne. Sdílení DNA s dítětem, z tebe nedělá rodiče. Pouto, vybudované časem, vyjádřené oddaností a láskou, ano. Vím, že chceš to nejlepší pro Ruby, Kate a Lolu, ale to, že budeš chtít, aby se zapojil a byl otcem, jakým by měl být, to nezajistí.“ Udělám krok k jejímu stínu, když vidím, že jí poraženě klesnou ramena. „Já vím, že chceš to nejlepší pro svoje děti, ale nechat Mikea takhle pokračovat, jim nedá to, co potřebují. Holky potřebují čas se svým tátou, a ty musíš požadovat, aby jim ho dal.“

„Promluvím se svým právníkem o tom, jak si myslí, že bych to měla Mikeovi nadnést.“

„Víš, jak směšně tohle zní? Mike si pořídil byt, aniž by s tebou mluvil, představil svou přítelkyni holkám, aniž by s tebou mluvil, a teď, ty půjdeš mluvit s právníkem o tom, jak bys měla mluvit s otcem svých dětí o něčem, co ovlivňuje váš všechny?“ Nedokážu skrýt svou nechuť. „Na mou duši, ty a Mike, se musíte naučit komunikovat jeden s druhým, protože holky porostou a přijdou s tím věci, které budete muset řešit společně a stejně, aniž byste používali někoho, jako prostředníka.“

„Myslíš, že to nevím?“ zeptá se a zní naštvaně.

„Já neříkám, že to nevíš, Cece. Já se ptám, co uděláš, aby se změnilo to, jak to teď je, protože Mike nebude ten, kdo pojmenuje problémy, protože on žádné problémy nemá. Pro něj, je všechno perfektní. On si žije život, jako vždycky, zatímco pro tebe se všechno kompletně změnilo.“

„Kéž by to všechno bylo tak jednoduché, jak z tvého pohledu je.“

„A kéž bys ty pochopila, že to ztěžuješ víc, než je nutné. Rozhovor, který s ním musíš mít, nemusí být ošklivý, nebo konfrontující. Prostě musí být upřímný. Mike možná neví, že to, co dělá, ubližuje holkám a ztěžuje to věci pro tebe, protože mu nikdy nic neřekneš. Možná si nemyslí, že o něco jde, když vídá holky jen jeden den v týdnu, protože s nimi mluví každý večer a je k mání, když zavolají. Nebudeš vědět, jak bude reagovat, dokud s ním nebudeš mluvit, a potom, pokud neřekne, že je ochotný na všem zapracovat, pak promluv s právníkem. Ale mám pocit, že možná budeš překvapená jeho reakcí. Oba holky milujete, a oba pro ně chcete to nejlepší. Vy dva se jen musíte naučit, jak spolu mluvit o věcech než to vždy přebublá.“

„Promluvím s ním,“ souhlasí tiše. „Uvidím, jestli se bude moct se mnou sejít zítra večer, až bude mít po práci.“

„Myslím, že by to bylo dobré,“ řeknu a v mém hlase je patrná úleva.

„Jsme v pohodě?“

„Skoro.“ Zhluboka vydechnu. „Omlouvám se, že jsem tohle všechno nadnesla před Talonovou rodinou. Bylo to neslušné a měla bych se líp kontrolovat,“ řeknu, a nejsem si jistá, kdy budu připravená, podívat se Talonově mámě do očí, nebo zbytku rodiny, po mém výbuchu a chování.

„To je v pohodě, a všechny s tebou souhlasily a chtěly jít za tebou a ujistit se, že jsi v pořádku, ale věděly jsme, že budeš s Talonem a on se o tebe postará.“

„Stály za mnou?“

„Och, jo… no, chci říct, Sophie a November se shromáždily kolem mě, aby se ujistily, že jsem v pořádku, ačkoliv můžu říct, že se mnou vůbec nesouhlasily, ale April, Nalia a Willow, byly stejně pobouřené, jako ty a daly mi to pěkně najevo.“ Slyším, jak se zhluboka nadechne. „Vím, že na to nemám právo, ale musím ti říct, že bys neměla to, co máte s Talonem, podělat, protože ti garantuji, že bys toho litovala. Není to jen to, že je to tak dobrý chlap, a takových moc není; je to taky o tom, že má takovou rodinu, jakou má.“

„Já to, co máme, nepodělám a vím moc dobře, jaké štěstí mám, že se rozhodl mě uhánět.“ Usměji se. „Jsem prostě šťastná, že byl tak odhodlaný, jak byl.“

„Jsem za tebe šťastná.“ Natáhne se pro mou ruku a pak mě přitáhne do náruče. „Miluji tě.“

„Já tebe taky, a měla bys vědět, že bez ohledu na to, co se stane, tady vždycky pro tebe a holky, budu.“

„Já vím.“ Stiskne mě a pak mě pustí. „Teď, když jsme si promluvily, jdu do postele, když musím brzy ráno vstávat.“

„V kolik musíš vstávat?“

„Mám budíka na půl sedmou. Tak se můžu osprchovat, než budu muset odjet.“

„Jen přemýšlej, kdyby je odvážel Mike, nemusela bys vstávat tak brzo a mohly bychom jít na snídani, což jsme neudělaly věčnost.“

„Já vím, já vím, a jak jsem řekla, promluvím s ním zítra.“ Nemůžu vidět, jestli protočí oči, ale slyším její povzdech.

„Dobrou.“ Zasměji se.

„Jo, dobrou.“

Slyším, jak jde chodbou, pak si znovu naplním sklenici a zamířím do ložnice. Jelikož nechci udělat žádný hluk, otvírám dveře pomalu, aby nezaskřípaly, jako to někdy dělají, ale shledám svou snahu zbytečnou, protože Talone je vzhůru v posteli, a z koupelny přichází světlo. „Zlato, opravdu by sis měl sehnat nějaké noční stolky a lampičky. A neděs se, ale možná bys mohl dokonce přidat pár obrázků, aby to vypadalo víc jako ložnice a méně jako vězeňská cela.“

„Vězeňská cela?“ Usměje se a já se na něj ušklíbnu, a všimnu si, že koťata a Soma jsou pryč, takže se nejspíš probudil, když chtěli ven, což znamená, že pravděpodobně slyšel, jak mluvím s Cece. Položím sklenici na jedinou plochu v místnosti, což je prádelník, než jdu do postele, když na mě zakývá prstem. „Můžeme jít nakupovat blbosti, až se ke mně nastěhuješ.“

„Až se k tobě nastěhuji?“ zastavím se s kolenem na posteli.

„Jo, až se nastěhuješ.“ Natáhne se pro mě a přetáhne mě přes matraci k sobě, než mě přetočí na záda. Jakmile mě přišpendlí, s nohou mezi mýma, jeho teplá dlaň, přejede vzhůru po mém nahém stehně.

„Talone,“ zašeptám.

„Vím, že to nebude zítra, zlato, ale až se to stane, máš volnou ruku změnit cokoliv co chceš, abys z toho tady udělala náš domov.“ Krk mě pálí, když se mu podívám do očí. Nikdy jsem nebyla žádná plačka, ale přísahám, že co jsem potkala tohoto muže, prolila jsem víc slz než za celý svůj život. Jediný rozdíl je, že jsou to vždycky slzy štěstí. Abych zakryla náhlý nával emocí, který cítím, zvednu krk a lehce skousnu jeho spodní ret. „Mám vlhké tričko. Pomoz mi se ho zbavit.“ Cítím jeho úsměv proti svým rtům a pak zasténám, když přesune ruku mezi mé nohy, vezme do dlaně mé pohlaví přes tenkou látku kalhotek.

„Legrační je, že tohle je jediné místo, které mi připadá vlhké.“

„To je divné,“ zakňourám, když odhrne kalhotky stranou a prostředníčkem přejede přes klitoris, až prohnu záda nad postelí.

„Talone.“ Skousnu si ret a chytím se pevně jeho bicepsu, a zatnu mu nehty do kůže, když do mě ponoří dva prsty.

„Copak, zlato?“

Neodpoví mu. Upřímně, nemohla bych mu odpovědět, ani kdybych chtěla, ne s jeho palcem, pohybujícím se v pevných, rychlých kruzích přes můj klitoris, zatímco poklepává na můj G-bod dvěma prsty, a táhne mě blíž a blíž orgasmu, který se tvoří oslepující rychlostí. Zadrhne se mi dech a udělám se, vidím hvězdy, když sevřu stehna kolem jeho paže, držíc ho tak v sevření, než ochabnu.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se a oštipuje mi spodní ret.

„Ne.“ Sklouznu rukou dolů na předek jeho boxerek, obejmu ho rukou a sklouznu jednou nahoru a dolů, a poslouchám, jak zasténá. Odstrčí mi ruku pryč a já si olíznu rty, zatímco si stahuje boxerky. Vykroutím se ze svých kalhotek, než si sednu na paty a stáhnu si tričko.

Klekne si přede mě a já položím dlaně na jeho teplou kůži, a přemýšlím, jak je možné, aby něco tak tvrdého, bylo zároveň tak jemné. Zasténám, když rukama sevře má stehna a pak zakňourám, když spadnu zády na postel a jeho stehna se usadí mezi mými. Omotám mu nohy kolem boků, když mě líbá a pohybuji rukama nahoru a dolů po jemné pokožce jeho zad, zatímco jeho pták se dotýká mého vchodu.

„Vydrž,“ zasténá, když zvednu boky, ve snaze ho dostat tam, kde ho potřebuji nejvíc.

„Nemůžu.“ Použiji všechnu sílu, kterou mám a dokážu ho přetočit na záda, položit mu dlaně na hruď a sleduji, jak se mu rozšíří zorničky, když sklouznu dolů, na jeho délku, a cítím, jak mě rozšiřuje, když mě naplňuje. „Bože.“ Posadím se a sevřu si prsa. „Není nic lepšího, než když jsi uvnitř mě.“

„Ježíši Kriste, Mio.“ Chytne mě za boky a pohled mu potemní, když jím přejíždí po mém těle. Sleduji, jak mu cukne čelist, když zvednu boky a padám zpátky, a pak znovu a znovu a znovu, a ztrácím se v tom, jak ho cítím. „Sakra.“

„Jo.“ Skousnu si spodní ret a hlava mi padne dozadu na ramena.

„Polib mě.“ Ponoří mi prsty do vlasů vzadu na hlavě, když se posadí. Setkám se s jeho pohledem, kůže mě brní, když vidím ten hlad v jeho očích. Obtočím nohy kolem něj a nakloním se dopředu, když mě pažemi obejme kolem pasu a drží nás u sebe. Mé vnitřní stěny se svírají, jak nás houpá, a jeho ústa si vezmou má, v polibku tak hlubokém, že se mi kroutí palce u nohou. Přitisknu se k němu a s nikým jsem se v životě necítila tak propojená, když pomalé vlny orgasmu, se přese mě začnou přelévat. Držím ho pevněji a tvář mu zabořím do krku.

„Talone,“ zašeptám, když mě položí na záda a rukou vklouzne mezi nás. „Já nemůžu.“ Zavrtím hlavou, když jeho palec najde můj přecitlivělý klitoris.

„Můžeš.“ Pomalu se ze mě vytáhne, ale jen aby se ponořil zpátky, a jeho hluboké přírazy zasahují přesně to pravé místo. Zatnu mu nehty do zad a paty do zadku, když si pohrává s oběma mými ňadry, jazykem a zuby. Znovu na hraně, mu přitisknu konečky prstů do vlasů a on se odtáhne, aby mě viděl. Zachytím hřejivý pohled jeho očí, těsně předtím, než sklopí hlavu a políbí mě, zatímco jeho přírazy se stávají rychlejší a rychlejší. Až se ponoří hluboko do mě, zasténá ve svém vlastním orgasmu mě do úst a pošle mě přes okraj s ním.

Nepravidelně dýchajíc, si vychutnávám pocit jeho váhy, když na mě padne a držím ho tak pevně, jak to jen jde, protože nejsem ještě připravená, aby naše spojení skončilo. „Miluji tě,“ zašeptám a on mě políbí z boku na krk, než se zakloní, aby vyhledal mou tvář.

„Nevím, jestli si někdy zvyknu, že to říkáš.“ Uhladí mi vlasy ze zpoceného čela. „Nemyslel jsem si, že už jsi tak daleko.“

„Chtěla jsem ti to říct dřív než ty mě, ale bála jsem se, že to necítíš stejně,“ přiznám.

„Zbabělče.“

„Ano.“ Zasměji se, když si otře svůj nos o můj.

„Nikdy se nemusíš se mnou bát, zlato.“

„To jsem se naučila.“ Přejedu mu prsty podél čelisti, dolů přes krk a položím je tam, kde jeho srdce stále bije. „Děkuji ti.“

„Za co?“

„Vím, že jsem ti to neulehčovala, ale jsem šťastná, že jsi byl ochotný přijít, i když jsem tě odstrkovala. A i když to bude znít lacině, myslím, že část mě byla tak vyděšená proto, že jsem tohle chtěla, ale bála jsem se, že skončím tak, jako s ostatními chlapy, které jsem znala předtím. Nechtěla jsem si zkazit představu o tom, jaký jsem si myslela, že jsi, kdyby se to vyplnilo.“

„Nejsem perfektní, zlato, ani trochu. Ale miluji tě a vždycky budu za nás bojovat, protože to, co jsem v tobě našel, je víc, než jsem si myslel, že je možné. Myslím, že jsem měl představu o tom, jaký by to mohl být pocit, milovat tě, ale ani se to neblížilo skutečnosti.“

„Rozbrečíš mě,“ zašeptám, když mě začne štípat v nose.

„Žádný brek. Prostě řekni, že mě miluješ, a pak se musíme očistit a jít do postele, protože máma říkala, abych se ujistil, že budeš ráno na snídani, což znamená, že máš jen pár hodin, než budeš muset vstávat.“

„Je na mě tvá máma naštvaná kvůli včerejšku?“

„Vůbec ne, chápe to. A zlato, jakmile jsi součástí rodiny, tak to je. Není cesta zpátky. Všichni tě přijímají, což znamená, že se všichni budou vměšovat do našich věcí, ať se nám to líbí, nebo ne. Ale dobrá věc je, že to znamená, že máš hromadu lidí, kteří ti kryjí záda.“

„To je trochu děsivé.“

„To je rodina – nebo aspoň moje rodina.“ Usměje se.

„Dobře.“ Zhluboka vydechnu a pak se nakloním, abych ho rychle políbila. „Měla bych se jít osprchovat.“

„Jo, nejdřív mi musíš říct, že mě miluješ.“

Můj výraz změkne a dotknu se jeho tváře. „Miluji tě, Talone Maysone, i když jsi panovačný a lehce šílený,“ zašeptám.

„Všechno, co mě zajímá je, že mě miluješ,“ zašeptá zpátky a já v tu chvíli vím, že dokud ho mám, zvládnu všechno, co mi život přinese.