BY - 19. kapitola

 Překlad: Lenny

WARREN

Napůl se potácím, když se dostanu dovnitř Night Shift. Hlava mi plave v alkoholu, ale mám pocit, že potřebuji víc… mnohem víc. Nechci přemýšlet o tom, co mi řekla Harper, a rozhodně nechci myslet na to, co jsem jí řekl já.

"Určitě se nechceš vrátit domů?" Zeptá se Cameron.

"Ne, chci být tady," řeknu mu, když dojedeme k baru. "A chci se ožrat. Takže buď se ke mně připoj, nebo ode mě kurva táhni.“

"Víš, že toto místo miluji a mám tě docela rád ... ani nevím proč, vzhledem k tomu, že jsi zasraný kretén." Odmlčí se. "Ale raději zůstanu a ujistím se, že se nedostaneš příliš do problémů. Easton ani já nechceme jednat s tvými rodiči, pokud zmizíš.“

Psh, jsem si jistý, že proto zůstává.

"Ahoj," pozdraví mě kočka za barem. Nakloní se, položí loket na vrch baru a poskytne mi tak nejlepší výhled na svá prsa. "Co ti můžu přinést?"

"Chtěl bych sát tvá prsa," přiznám a ona se zahihňá, jako by se styděla. Vím své, protože pořád vytasuje svá prsa nahoru, aby mi poskytla ještě lepší výhled. Fena miluje pozornost.

"A co takhle nejdříve začít s drinkem, a pak uvidíme, jestli ti seženeme nějaké kozy, které bys mohl sát?" Svůdně si olíže rty a já přikývnu.

"Myslím, že to by šlo ... dej mi Long Island. Více Long Islandu, méně ledového čaje.“

"Hned to bude. Co ti můžu přinést?" Obrátí svou pozornost na Camerona.

"Pivo," dá jí krátkou odpověď a holka se zamračí, jako by byla zklamaná. "Děláš chybu, jestli to chceš vědět."

"Dobrá věc je, že tě neptám o názor."

O dvě minuty později mám svůj drink v ruce a servírka přede mnou mi dává „ojeď mě“ pohled. Napiji se drinku, dokud sklenice není více než poloprázdná. Alkohol zdánlivě směruje přímo do mé krve. Moje mysl se okamžitě zamlží.

Něco měkkého se dotkne mé paže a já musím z mozku vytlačit vzpomínku na Harpeřin jemný dotek. Když se otočím, abych zjistil, čí ruku mám na paži, najdu drobnou blondýnku. Ne Harper. Její prsty se setkají s mou kůží a vyšlou do mého těla blesky strachu i vzrušení. Držím se toho druhého a ten první zastrčím dolů a zabořím ho hluboko do své hrudi.

"Kolik za soukromý tanec?" Pohledem sjedu její sotva oblečené tělo. Má na sobě nějaké spodní prádlo, které ponechává jen velmi málo představivosti. Ve skutečnosti jedna z jejích bradavek skutečně vykukuje. Stylové. Ale na druhou stranu, kdo jsem abych si ztěžoval? Přišel jsem sem, abych se ožral a ošukal nějaké děvky.

"Jak dlouho chceš, aby tvůj tanec trval?" zeptá se a rukou mi přejíždí po paži až nahoru k ramenu. Její prsty na mé pokožce jsou jako kyselina, ale je mi to jedno ... cokoli, co mě zbaví vzpomínek na ni, na její stupidní hlas v mé zasrané hlavě.

"Možná tři nebo čtyři písničky? Podle toho, jak těsná je tvá kundička.“

Oči holky se rozsvítí a ani v nejmenším ji nepřekvapí můj návrh. Tyhle dívky udělají pro peníze cokoliv." Pro tebe za tři sta."

"Perfektní! Tak jdeme, "řeknu jí a gestem naznačím, „veď mě."

Popadne mě za ruku a začne mě tahat. Skoro zakopnu o své vlastní nohy, když se ještě jednou podívám na Camerona. Vrhá na mě nesouhlasný pohled, ale je dost chytrý na to, aby nic neřekl. Neví, jaké to je být zamilovaný a jaké je to mít všechno, než se to všechno rozpadne. Neví, jaké to je, když se žena vašich snů stane přesně tím, čím váš otec řekl, že byla. Ačkoliv teď se jí to vymstí. Tentokrát svou hrozbu dotáhnu do konce. Chystám se ji zničit, zruinovat, dokud z ní nezbude nic než jen špetka prachu.

Jako štěně následuji blondýnku do zadní chodby. Na svých vysokých podpatcích nekráčí příliš rychle, takže si najdu čas a zírám jí na zadek, zatímco jsem za ní. Není tak plný a hezký jako Harpeřin, ale bude. Ugh, opravdu ji musím dostat z hlavy. Možná ošukat tuhle holku pomůže, a pokud ne, je na tomto místě spousta dalších žen.

Zavede mě do malé místnosti a předtím, než zavře dveře rozsvítí tlumené světlo.

"Posaď se, zlato." Pokyne k jediné židli v místnosti.

"Neříkej mi zlato," zavrčím na ni, když se posadím.

„Dobře, jak chceš, abych ti říkala?“ zeptá se, sáhne si za záda a rozepne podprsenku. Její prsa se uvolní a trochu se pohupují, když se ke mně přibližuje. Jsou hezké, ale opět, nejsou Harpeřiny. Ta myšlenka mě rozzuří, rukama sevřu židli, abych zabránil tomu nevybouchnout.

"Nijak…"

"Dobře." Uzavře vzdálenost mezi námi a padne na kolena mezi mé nohy. Její prsty rozepnou knoflík na mých džínách, a právě když se chystá vytáhnout mého stále ochablého ptáka, se dveře náhle rozletí.

Co to kurva?

Dívka odskočí zpátky a oba se podíváme nahoru na toho, kdo nás přišel přerušit. Přísahám bohu, že jestli je to Cameron ... Na zlomek sekundy, vše, co vidím, je Harper stojící ve dveřích, ale pak si rychle uvědomím, že je to Valerie. Sladká, hodná Harper by na takové místo nikdy nevkročila.

„Candy, ven!“ zakřičí na tu holku na kolenou.

"Co to sakra, Vae?" Candy zaječí.

„Jo, co to sakra, Val?“ Opakuji. „Jdi si najít ptáka někoho jiného, ​​abys ho mohla vysát.“

"Warrene, nesála bych tvého ptáka ani kdybys mi nabídl 10 taců." Jo, jasně. Vsadím se, že by to udělala za polovinu. "Vážně, Candy. Vypadni. Tohle je přítel mé sestřenice.“

Candy pokrčí rameny: „No a, každý tady je něčí přítel. Nikdy předtím tě to nezastavilo. Navíc je to platící zákazník ... můj platící zákazník.“

Pohled Valerie se změní ve vražední: „Ven!“

Candy znovu odskočí a v očích se jí zračí strach. Valerie se k ní začne přibližovat, pěsti zaťaté, jako by byla připravena ji srazit k zemi. Do prdele. To chci vidět.

"Dobře," rozhodí Candy rukama ve vzduchu. "Ale dlužíš mi, Val. Tohle je na hovno a ty to víš.“ Vstane z podlahy, vezme si svou podprsenku a opustí pokoj. Dveře se za ní zavřou a Valerie si překříží ruce, vypadá na to, že se mi chystá dát přednášku.

Bože, prosím, zachraň mě. Harper mi právě řekla, že by mohla být ... polknu tu myšlenku. Kurva, ne. Právě teď na to nechci myslet.

"Dám ti pět set babek, jestli neřekneš, co se chystáš říct, a necháš Candy se vrátit," nabídnu jí a vidím, jak o tom přemýšlí. Chce peníze, ale poprvé v živote, vyhraje její svědomí. Kurva, samozřejmě, že to musí být právě teď. Chystám se zdvojnásobit svou nabídku, abych zjistil, jak daleko je schopná zajít, když mě přeruší, než vůbec začnu mluvit.

"Nechci tvé peníze, bohatej chlapečku. Chci vědět, co se s tebou sakra děje? Co ti Harper kdy udělala, že s ní takhle zacházíš? Sama se k ní nechovám nejlíp, ale kurva, tys to opravdu trumfnul. Tohle si nezaslouží. Nezaslouží si, jak se k ní chováš.“

"Jak se k ní chovám? A co třeba jak se ona chová ke mně?" Můj hněv roste a je stále těžší ho ignorovat. Pokud chce Valerie bojovat, pak budeme. Neví o Harper všechno, co by měla vědět.

Valerie převrátí očima. "Kdy se slušnáček Harper chovala ke komukoli špatně, obzvlášť k tobě. V zásadě uctívala zemi, po které jsi chodil, a dokonce i poté, cos předvedl ten svůj kousek před třemi lety, ti nějak odpustila. Teď to chceš posrat znova?“

Už tu nemůžu sedět a poslouchat, jak se mnou mluví, a proto vyskočím na nohy. Zasáhne mě nevolnost, ale ignoruji ji.

"Nepředstírej, že nevíš, co udělala! Musela jsi to vědět,“ obviňuji ji. „Vaše rodiny jsou si blízké, neexistuje způsob, jak by to před tebou utajila.“

Valerie se na mě dívá, jako by mi narostla druhá hlava: „O čem to sakra mluvíš?“

"O tom zatraceném potratu! Vím, že na něm byla. Řekla mi, že chce na sex počkat, a pak ošukala někoho jiného a otěhotněla." I vyslovení těch slov nahlas bolí. Je to, jako by ta bolest nikdy nepolevila, a předpokládám, že rozhodne nepoleví teď, když je znovu ve stejné pozici.

Valeřiiny oči se rozšíří. Zavrtí hlavou a rukou si zakryje otevřená ústa.

"Netvař se tak překvapeně. Jako bys to nevěděla.“

"Bože, Warrene. Ty si myslíš, že Harper byla na potratu? Proto jsi je poslal pryč? Proto jsi se k ní choval tak špatně? Do prdele, do prdele, do prdele! To je všechno moje chyba.“ Valerie začne plakat a v tu chvíli už to opravdu nezvládnu.

"Na tohle seru," řeknu a protlačím se kolem ní. Potřebuji trochu vzduchu, nemůžu tady kurva dýchat. Všechno se děje tak rychle a mám pocit, že ten den znovu a znovu prožívám. Valerie se postaví přede mě a zablokuje mi východ.

„Warrene, na tom potratu jsem byla já.“ Valerie ukáže na sebe. Zírám na ni a snažím se pochopit, co právě řekla. "Použila jsem Harperino pojištění, protože jsem žádné neměla, a na našich občankách jsme si byly velmi podobné, takže ..." Valerie pokračuje dál v mluvení, ale všechna další slova ustupují do pozadí, když je pravda odhalena.

"To ty… Ty jsi šla na potrat ... ne Harper?"

Přikývne: „Já. Já šla na potrat. Bože, Warrene, Harper byla ještě panna, když sem přišla. Nikdy nepodváděla, nikdy neotěhotněla, nikdy neudělala nic špatného.“ Z jejích slov cítím vinu a vidím jí to na tváři, ale není to nic ve srovnání s agónií a čirou nenávistí, kterou k sobě chovám. Má vlastní osobní vina, která pohlcuje mé tělo.

I přes veškerý alkohol, který mi proudí v žilách, se najednou cítím střízlivý, Valeriino přiznání je jako záblesk světla v jednom z nejtemnějších dnů mého života.

"Kurva. Posral jsem to.“ Z frustrace se zatahám za vlasy. "Harper mi řekla, že by mohla být těhotná, a já jsem jí řekl, aby šla na potrat. Byl jsem tak naštvaný a rozrušený kvůli naší minulostí a můj otec na mě tlačil a mluvil o ní sračky.“ Jsem hloupý. Tak zatraceně hloupý. Kdybych se hned teď mohl kopnout do hlavy, udělal bych to. Někdo by mi měl nakopat zadek.

"Warrene," nadává Valerie, "jsi podělaný kretén. Odejdi, jdi ji najít, omluv se, plaz se, dělej, co musíš, ale naprav to.“

Pak mě to zasáhne. Nůž mi prořízne srdce, rozřezávajíc ho a každý úder bolí o něco víc než ten další, protože jsem si uvědomil, že jsem ji možná navždy ztratil. "Nevím, jestli to dokážu napravit, Val. Nevím, jestli existuje cesta zpátky od toho všeho, co jsem udělal."

Valeriina ruka se z čista jasna objeví a vrazí mi facku. Hlava mi odletí na bok, její rána je jako kbelík ledové vody. "Vzpamatuj se. Jdi ji najít a naprav to. Miluje tě a já vím, že ty miluješ ji. Dej věci do pořádku, protože po tom, co jsi mi právě řekl, jí nemůžu znovu čelit, pokud to neuděláš.“

Přikývnu a vím, co musím udělat.

Všechno to byla lež.

Potrat.

Nevěra.

Zlomil jsem jí srdce dvakrát a udělal jsem jí hrozné věci. Chci padnout na kolena a modlit se, aby mě poslouchala, když jí budu říkat, že to bylo všechno nedorozumění, ale kdybych byl jí, nikdy bych si neodpustil. Nezasloužím si ji, po všem, co jsem ji řekl a udělal, si zasloužím její nenávist, a přesto moje srdce bije jen pro ni.

Možná mi dokáže odpustit, ale zapomenout na všechno, co jsem ji udělal a řekl ...

Ne, to nezvládne nikdo.