Reckless - 5. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

 

Máma zamíchá hrnec na sporáku a vydá hučivý zvuk zezadu z hrdla. „Není Tori kus?“

„Přestaň s tím, mami.“

„Co? Ethane, je roztomilá. Viděl jsi, jak se kolem ní Mila rozzáří? Už se ohledně odjezdu do Chicaga cítím líp.“

Zapřu si ruce o boky a s povzdechem zakloním hlavu. „Nenajmu ji.“ I když mě to tak trochu zabíjí.

Nemám zrovna k dispozici řadu chův na zavolání a nejsem dost hloupý, abych si myslel, že se o děti zvládnu postarat sám, až máma odjede. Proč jsem dnes odpoledne musel být k Tori takový kretén?

„Tahle dívka je přesně to, co tady kolem potřebujeme. Je s dětmi sladká jako koláček a nesmiřuje se s tvými kecy.“

„O čem to mluvíš?“

„Slyšela jsem, cos jí řekl. Všechno to štěkání, jako by ses ji snažil zastrašit a ona ti to hned vracela zpátky. Ne jako Allison, která ti říkala, cos chtěl slyšet, dokud neztratila rozum kvůli nějaké hlouposti.“

To proto, že Allison nikdy nenechávala nikoho vidět, jaká je doopravdy. V soukromí mě ubíjela malichernostmi k smrti. Nic nikdy nebylo dost dobré nebo pěkné. Před všemi ostatními ale předstírala, že věci jsou fajn, protože chtěla, aby si mysleli, že je perfektní.

„Řekl ti někdy někdo, že není slušné odposlouchávat? A stejně, Tori mi řekla, že nemá děti ráda. Že by neprošla ověřením údajů. Kdo tohle říká?“

Ale s dětmi to očividně umí. Mila o ní dnes večer nepřestávala mluvit.

Máma se tiše zasměje. „To zní, jako že jste si oba lhali. Víš, za mých časů jsme tomu říkali předehra.“

Stlačím si můstek. „Prosím, prosím přestaň mluvit.“

Míchá hrnec, jako by mě právě zatraceně neznechutila. „Nikdy jsem si nemyslela, že je pro tebe Allison ta pravá.“ Už je to tu zase. „Nikdy neměla žádnou jiskru. Nudná jako hadr na nádobí.“

„Nebyla nudná.“ Zasténám, když si třu bolest v zádech. Z nějakého důvodu cítím potřebu ji bránit. „Odcizili jsme se. Když jsme byli na A&M, věci byly jiné. Náš vztah byl jednodušší.“ Jasně, že sračky jsou jednodušší, než máte děti.

Myslím, že jsem vždycky věděl, že Allison není zrovna dělaná na to, aby byla celou dobu doma. Aby byla tak domácká. Ráda se poflakovala s okruhem svých bohatých přátel. Byla sociální. Byla vidět.

Zatímco si znovu třu to místo, zavrtím hlavou. „Nemyslím, že si uvědomovala, jak těžké bude bydlet tady uprostřed ničeho.“

Myslel jsem si, že budeme tým a navzájem si pomůžeme. Jistě, je to ranč mých rodičů, ale dlouhé dny jsem se věnoval naší rodině. Jí a našim dětem. Ne pro hovno a ze srandy.

Máma na mě mávne dřevěnou lžící. „Nebuď dramatický. Austin je čtyřicet minut odsud a dolů po cestě je Walmart. Nejsme úplní křupani.“

Uchechtnu se. Beverly Carter je odvážná jako sám ďábel. „Víš, jak to myslím. Být izolovaná na ranči. Myslím, že potřebovala být kolem více lidí. A ne, že by byla připravená mít tak brzy dítě.“ Ne že by bylo jak se připravit na dítě, když jste v posledním ročníku na vysoké.

„Co potřebuje, je starat se o svoje děti a být dobrou mámou. Co potřebuje, je být ženou slova a dostát svým manželským slibům.“

Bolest vzroste a já otevřu lednici, abych popadl pivo. „Je to, jak to je. Nic s tím teď nemůžu dělat.“ Věř mi, snažil jsem se.

„Zaplať Pánbůh. Aspoň takto vím, že Allison nezmizí s mými šperky, až umřu.“

„Mami, prosím tě.“ Natáhnu se pro tuhle mrňavou ženu, která nějak porodila mě a mého bratra. Dám jí pusu na vrch hlavy a zasměju se. „Už žádné mluvení o umírání, okay?“

„Ethane?“

„Jo.“

Položí mi ruku na rameno a podívá se na mě. „Táta by na tebe byl pyšný. Tak pyšný na všechno, co jsi tady udělal.“

Polknu hroudu v hrdle a přikývnu. „Díky. Snažím se.“ Že si nazuju tátovy boty, když před šesti lety zemřel, bylo něco, co nikdo z nás nečekal, že budu muset udělat tak brzy. Byl mladý a zdravý. Myslel jsem, že budu mít víc času. Víc času cestovat s Allison. Víc času, abych si užil, že jsem mladý. Víc času učit se od táty.

„Vím to, synu. Taky jsem na tebe hrdá. Posledních pár let bylo drsných, ale vydržel jsi. Jsi zatraceně dobrý táta a zatraceně dobrý rančer.“ Stiskne rty k sobě. „Je mi líto, že tě tvoje žena neocenila.“

Vyfouknu a pevně ji obejmu a pustím ji, než oba začneme brečet jako malé holky. „Co je na večeři? Potřebuju něco s hovězím, než zchátrám.“

Uchechtne se a poplácá mě po pupku. „Přesně to tu mám.“

 

Následující ráno si projíždím e-maily a jsem překvapený, že vidím zprávu od Kat. Vše, co se tam píše, je: „Moje sestra se možná zdá nevrlá, ale pod tvrdou skořápkou je to zlatíčko a s dětmi je úžasná. Myslela jsem, že tohle možná potřebuješ, pokud tě nezastrašila.“ Když otevřu přílohu, na obrazovku vyskočí Toriin řidičák.

Ano, včera jsem k Tori byl kretén. Ano, její nevraživost jsem si zasloužil. Ale nebyl jsem připravený, že se mi její chytrá pusa a všechna ta drzost budou líbit. Vlastně jsem na to nepřestal myslet – na ni – od té doby, co se to stalo.

Jasně, že je na fotce krásná. Oříškové oči se třpytí neplechou. Buclaté rty se usmívají. Všechny ty zatracené vlasy.

Vlasy, které by byly cítit zatraceně dobře, když by se mi táhly po hrudi, zatímco by na mně jezdila.

Přetřu si tvář a zasténám. Ježíš, poslední věc, kterou potřebuju, je, myslet na ni takto.

„Proč tak nešťastně, bráško?“ Logan sebou s úsměvem a pokrčením rameny pleskne na židli na druhé straně stolu, jako by byl bez závazků a bez fantazie.

Miluju bráchu, ale vážně mu chci nakopat prdel, že na mě Tori hodil. „Ten senzační kousek, který jsi vytáhl včera, byl k popukání. Díky za to.“

„Žádný problém. Myslel jsem, že potřebuješ pošťouchnutí.“

„Žádná další posraná pošťouchnutí. Udělám to, až budu sakra dobře připravený.“ Zvuk jeho pochechtávání mě přinutí zvednout oči. „Udoláváš moje poslední nervy.“

„Co? Já jsem řešitel problému. Tvůj problém jsem vyřešil.“

„Jsi osina v zadku.“

Popadne se za hruď a předstírá, že je raněný, ale pak se vrátí jeho úsměv. „Jednoho dne mi poděkuješ, že jsi Tori najal. Děti ji milují, Kat se za ni zaručuje a Tori je k sežrání. Bude hezké mít pro změnu tady kolem nějaké potěšení pro oko. Radši bych zíral na její nádherný zadek, než na tu tvou rýhu.“

Ruce se mi automaticky sevřou. „Nebudeš šukat s mojí chůvou.“ Neobtěžuju se připomínat mu, že jsem ji ještě nenajal.

Na tváři se mu rozprostře požitek, jako by byly Vánoce ráno a já mu do klína hodil jednu z jeho lásek z Instagramu. „Ježiš, brácho. Proč ne? Žárlíš?“

Tu otázku ignoruju, i když jsem si podivně vědom, že možná jo. Nejsem si jistý proč. Ani tu holku neznám. Kromě těch šíleně sexy vlasů není můj typ. „A nechodím kolem s rýhou vykukující ven, debile.“

Natáhne se přes stůl a popadne tužku a točí s ní na desce. Usadí se mezi námi ticho a já ho sleduju, jak to dvakrát otáčí. Nakonec řekne: „Vzpomínáš si, když mě skoro zatkli za to, že jsem vystrkoval holý zadek na dceru Charlese DeWitta? Táta byl tak naštvaný. Jak jsem měl vědět, že její rodina byla v autě s ní? Myslel jsem, že veze svoje přátele zpátky z fotbalového zápasu.“

„Co to bylo? Tvůj poslední ročník na střední?“ Přikývne a já se zasměju. „Dozvěděl jsem se ty hlavní části, když mi táta ten víkend volal. Tvoje šaškárny tvořily většinu našich hovorů, když jsem byl na A&M.“ Uchechtnu se a ukážu na něj šálkem kávy, než si srknu. „A to všichni říkají, že to se ženami umíš. Vsadím se, že když jsi Casey DeWitt ukázal svoje chlupaté koule, přesvědčil jsi ji rychle.“

„Řeknu ti, že jsem ojel Casey dva týdny po tom incidentu s ukazováním zadku ve stáji jejího táty. Nezdálo se, že by jí i jen trochu moje chlupaté koule vadily. Ta holka saje koule jako šampionka.“

„Ježíši, brácho.“ Zavrtím hlavou a strčím si vlasy zpátky do baseballové čepky. „TMI (pozn. Příliš mnoho informací).“ Logan byl vždycky hráč s velkým H. Nebyl jsem mnich, když jsem dospíval, ale ani jsem nešukal se vším, co mělo dvě nohy.

Sáhnu po peru, abych mohl zaplatit nějaké účty, a podívám se na něj, protože neodpovídá.

Ramena napjatá, obočí svraštělé vrtí hlavou. „Byl jsem na střední tak zaneprázdněný rozpoutáváním pekla, že jsem si nevšímal náznaků, že táta pracuje příliš tvrdě.“

Aw, sakra.

Žaludek mi sevře ten známý příval viny za to, že jsem tu nebyl, když se to stalo. Táta zemřel tehdy na jaře. Přímo předtím, než mi Allison řekla, že je těhotná. Zatímco mí kamarádi oslavovali a odjížděli, aby začali svůj život, já pohřbíval tátu a strachoval se o svou přítelkyni, že možná půjde na potrat našeho dítěte.

Samozřejmě, že jsem jí řekl, že podpořím její rozhodnutí, budu za ní stát, ať bude jakékoli. Možná jsem v hodně věcech staromódní, ale nejsem dost arogantní, abych si myslel, že mám co mluvit do toho, co žena udělá se svým tělem. Ale taky bych lhal, kdybych řekl, že jsem nechtěl, aby Milu měla. I když jsem nebyl v žádném směru připravený být rodičem, vždycky jsem svou dceru chtěl.

Zdálo se to jako správná věc. Vzít si Allison a podporovat ji a naše dítě.

Věděl jsem, že s Allison nemáme úžasnou chemii, ale zažívali jsme spolu zábavu a myslel jsem si, že by se to mohlo změnit v lásku. Kromě toho jsem vždycky přijímal svoje závazky a nenechal bych ji procházet situací jako tahle samotnou. Její rodiče byli míň než nadšení, že si vezme nějakého chlapa z nějaké díry, i když znali naše, protože byli nadšenci do koní.

Udělal bych cokoli, aby se mi v těch dnech dostalo tátovy rady.

Ignoruju pálení v očích a odkašlu si. „Byly to tvrdé časy, ale nejsi věštec, Logane. Není šance, že bys věděl, že tátovo srdíčko není zdravé. Doktor říkal, že taková věc sejme středoškolská děcka, když hrají fotbal. Náležitý zákrok, ten pravý zásah a zhasnuto.“ Máma nám oběma nechala udělat echokardiogram, aby se ujistila, že jsme to onemocnění nezdědili.

Čekám, dokud Logan nevzhlédne a neotře si oči. „Ne, udržoval jsi tátu mladým. Držel jsi ho na nohou. Ne každý chlap v této zemi může říct, že jeho syn vystrčil holý zadek na Charlese DeWitta a přežít, aby o tom mluvil. Tíhnu k tomu, myslet si že táta byl většinu dní  na své potomstvo hrdý.“

Logan se zasměje a ve mně se usadí úleva, že ho vidím usmívat se. „Proč vždycky musíš používat taková velká slova, huh?“

„Protože jsem to, co bys nazval převzdělaným.“ Pohlcuje mě lítost, protože Logan nikdy neměl šanci jít na vysokou. Chtěl zůstat tady, aby mi pomáhal. Přísahá, že je mu to jedno, že škola nikdy nebyla nic pro něj, ale pořád mě to trápí, že musel začít makat tak brzo.

Úsměv bráchy zeslábne a dlouhou trapnou minutu na mě zírá, než jeho výraz ztvrdne. „Okay, ty vzdělaný bastarde, udělej si laskavost a najmi Tori, než tam umřeš na srdeční záchvat, zatímco se budeš snažit dělat všechno sám. Pokud jsi tak zatraceně chytrý, sežeň si nějakou pomoc, než se upracuješ k smrti. Mysli na Milu a Codyho. Potřebují, abys zestárl a ztloustl a přišel o vlasy.“

Do hrdla se mi zvedne hrouda. Logan se nakloní dopředu, oči vážné, když čeká na odpověď, kterou chce slyšet. Tu, kterou mu zdráhavě dám.

„Fajn. Najmu Tori, pokud tě to odežene od mého zadku.“ Strhnu si baseballovou čepku z hlavy a hodím ji na něj. „A ne že by tu někdo přicházel o vlasy, kreténe.“

Logan se zakloní na židli, úsměv na jeho tváři mi říká, že mě má rád, ten sentimentální blbeček. To podstatné je? Vím, že to sám nezvládnu. A možná je Tori přesně to, co potřebuju. Pokud se nejdřív navzájem neuškrtíme.

„To jsem rád, že to slyším.“ Vstane a plácne mě po zádech. „Protože jsem mámě koupil lístek do Chicaga. Odjíždí v pondělí.“