MTTG - 24. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Jared

Gareth zaměstnával jeho rodiče déle, než Jared čekal. Když se konečně také dostali do kuchyně, vypadali viditelně vyčerpaní – ale jejich válečná rada s chimérou byla zapomenuta, jakmile vstoupili do místnosti.

Jared stále nemohl uvěřit, že se k němu po tak dlouhé době jeho rodiče vrátili. Bylo to ohromující. Měl tolik otázek, tolik zkušeností, o které se chtěl podělit.

Jeho rodiče ani nevěděli, jaká je jeho oblíbená barva, že nenávidí lilek a miluje chřest, a že jako dítě kdysi věřil, že griffini jsou jen draci s peřím.

Chtěl jim říct všechno o sobě a svém životě. Chtěl, aby věděli, že byl šťastný, že vyrostl milován a že jejich oběť nebyla pro nic za nic.

A na oplátku chtěl vědět naprosto všechno o nich.

„Jak jste se poznali? Věděli jste okamžitě, že jste druhové? Žili jsme všichni v té jeskyni?“

Jeho otec se smíchem zvedl ruku. „Jedna věc po druhé. Když jsme se potkali, byli jsme mladí. Jen dvacet. A samozřejmě jsme to věděli okamžitě. Nikdy předtím jsem nic takového necítil a už nikdy nebudu.“

„Je to jako poprvé v životě vstoupit na sluneční světlo,“ řekla Chiara tiše a propletla si prsty s Jaredovými.

Jaredova matka se na ně laskavě usmála. „Přesně takové to bylo. Podívala jsem se na něj a věděla jsem to. Měl cestovat, ale celé léto jsme trávili společně. Na podzim jsme konečně cestovali společně a navštívili všechna tajná místa našich lidí. Rok na to jsme s tvým otcem byli vybráni jako Strážci světla. Strávili jsme několik dalších let učením se všeho, co jsme měli vědět o elementu, který jsme hlídali.“

„A nakonec jsme se přesunuli na horu, kterou jsi viděl.“ Dean se zasmál. „Neviděl jsi ani polovinu. Samozřejmě je tam plno jeskyní – ale hora je krásná. Dobré místo pro griffina. Létali jsme spolu při každém západu a východu slunce. A snili jsme o tom, že se malý griffin jednoho dne naučí létat přímo na vrcholu hory.“

Marianne zavřela oči se vzdáleným úsměvem na tváři. „A po tolika letech čekání, nedlouho poté, jsem byla konečně těhotná.“

„Chtěli jsme tě,“ řekl jeho otec a naklonil se dopředu, aby se podíval na Jareda očima naplněnýma žalem i nekonečnou láskou. „Tolik jsme tě chtěli. Den, kdy ses narodil, byl nejšťastnějším dnem našich životů.“

„Byl jsi tak milé dítě.“ Jeho matka natáhla ruku a jemně prsty pohladila Jareda po tváři. „Vždycky umívající se a smějící. Tak zvědavý.“

Jared polkl. „A pak se tma pohnula.“

Jeho matka se smutně usmála. „Nebyla to těžká oběť. Naše životy za tvůj. Byla to snadná volba. Ale nikdy tě nevidět létat – nikdy tě nevidět natáhnout křídla, nikdy tě nevidět najít si družku nebo držet naše vnoučata…“

„Udělal bych to samé,“ řekl Jared a bojoval proti emocím, díky nimž bylo těžké mluvit i teď. „Byla to správná volba. I když nás to stálo několik let, je po všem. A můžeme dohnat ztracený čas. Už jste se s mou družkou setkali – a budeme spolu létat dál. Jak často chcete. Slibuji. Teď, když jsem vás konečně našel, už tuhle rodinu nikdy nic nerozdělí.“

***

„Můžeš jít,“ zavrčel chiméra ze stínů, když se později toho dne znovu shromáždili v síni Rady. „Musím přemýšlet o tom, co jsi mi řekl. Potřebuji prohledat své knihy. Musím plánovat. Teď nás může být pět – ale našeho nepřítele nebudeme podceňovat.“

„Půjdeme domů,“ řekl Jared a stoupalo v něm teplo.

Poprvé v životě se jeho dům v Mountain View stane skutečným domovem – nejen místem, kde strávil jednu nebo dvě noci mezi svými cestami pro Radu.

Chtěl ukázat Chiaře svět měničů, který miloval. Chtěl ji představit všem lidem v mírumilovném malém městečku, kteří ho sledovali, jak vyrůstá. A chtěl, aby jeho rodiče viděli, jak šťastný byl jako dítě. Že byl milován.

„Ano,“ souhlasil chiméra a stíny se rychle měnily od draka přes hada až po kozu. „Jdi domů. Usaď se se svou družkou. Až budu vědět víc, znovu svolám Radu prvků. Ale do té doby mě nech studovat v mých knihách.“

A tu chvíli se odvířily stíny v zadní části obrovské jeskyně z dohledu.

Chiméra byla pryč.

A poprvé po měsících nebylo nic důležitého, co by musel Jared vyřídit.

„Ano,“ řekla Chiara a usmála se na něj. „Pojďme domů.“

***

Let trval několik hodin. Díky síle světla v sobě zjistil, že může létat výš a rychleji, aniž by se unavil.

Přesto si dali na čas. Nebyl žádný spěch a nechtěl unavit své rodiče.

Bylo skvělé vznášet se po obloze s griffiny po obou jeho bocích. Slyšel zvuk, který vydávala jejich křídla, když se pohybovali vzduchem. Naplnilo ho to teplem. Znělo to jako domov.

Konečně letěl se svým vlastním druhem. Nakonec nebyl jediným griffinem ve skupině draků.

A jakmile budou mít děti, bude v okolí ještě více griffinů. Drobní griffini – s rodiči a prarodiči, kteří budou hlídat jejich první let.

Věděl, že to bude vyžadovat tvrdou práci, že tu budou krátké noci s rostoucími zoubky a bolavými bříšky – ale bude to stát za to. Bude obklopen rodinou. Všichni se budou mít o koho opřít. A bez ohledu na to, kolik překážek na ně život naloží, už se nikdy nebude muset cítit osamělý.

***

Jared věděl, že se něco děje, ještě předtím, než přistáli. Jeho dům v Mountain View – ve skutečnosti velkorysé sídlo, i když ho nikdy příliš nepoužíval – byl obklopen krabicemi.

A jakmile přistáli, vyšli z domu Braeden a jeho lidská družka Alyx s očima vykulenýma překvapením.

„Ginny mi řekla, že tu brzy budeš,“ řekl Braeden, „ale nezmínila se o tom, že se na nás snese celá letka griffinů!“

„Neříkal jsi, že griffini jsou tak vzácní, že jsi nikdy žádného jiného nepotkal?“ Alyx vypadala udiveně. Pak šokovaně otevřela ústa, když se i Jaredovi rodiče vrátili do své lidské podoby.

Jared se nedokázal přestat široce usmívat. „Braedene, Alyx, tohle je moje družka Chiara – a moji rodiče.“

„Ale neříkal jsi mi, že tvoji rodiče…“ Alyx se odmlčela a její šok se změnil v náhlou radost. „Našel jsi je?“

„Našel nás,“ řekla Marianne za ním. „Je to komplikovaný příběh.“

A když Alyx sestoupila ze schodů a pevně objala Jareda, jeho matka se tiše zasmála.

„Jsem za tebe tak šťastná!“ Řekla Alyx. „Chci vědět všechno!“

„Dostaneš všechny podrobnosti,“ slíbil Jared. „Pokud mi nejprve řekneš, co se tady děje.“

Ukázal na lepenkové krabice po celé příjezdové cestě.

Jako na povel se za rohem objevila velká dodávka, kterou řídil prošedivělý muž a která na sobě měla nápis měnič medvěda.

„Stěhujeme se,“ řekl Braeden a sevřel mu rameno. „Ještě jednou děkujeme, že jsi nás tu nechal, když jsme hledali něco svého.“

„Našli jsme perfektní místo.“ Alyxiny oči zářily vzrušením. „Hodinu jízdy od Wing Island. Samozřejmě méně času na dračích zádech. Existuje klan měničů medvěda, kteří zatoužili založit vlastní komunitu, a několik vlkodlačích dětí z Wing Island se zajímá o vybudování nového domova – podle toho, co jsem pochopila, chtěl jim dát mezi ně a vlkodlačí babičku určitou vzdálenost.“ Tiše se zasmála. „Na kopci je velký starý dům, obklopený loukami a velkým jezerem. Je to velmi idylické.“

„Dům potřebuje velké opravy, ale zatím to bude stačit,“ řekl pyšně Braeden. „Jedno křídlo vypadá jako nové. A na jaře také plánuji přidat celé nové křídlo.“

„Ložnic není nikdy dost.“ Alyx se usmála. „A doufáme, že nezůstanou dlouho prázdné. A samozřejmě kuchyně je ohnivzdorná.“

„Dalším projektem je steakhouse s dračím ohněm,“ dodal Braeden. „Jste samozřejmě pozváni na naši velkou kolaudační párty.“

„Byl jsi velmi zaneprázdněný.“ Jared si nemohl pomoct, ale byl pyšný na vše, čeho Braeden za tak krátkou dobu dosáhl.

Kdo by teď uvěřil, že na něj kdysi drak ohně zaútočil a poté strávil tolik času jako jejich vězeň?

Poté, co si Braeden uvědomil, že lidé nejsou krutá monstra, kteří chtějí zabít všechny draky, tvrdě pracoval, aby svou minulost napravil. Zachránil je všechny tím, že spolu s Alyx porazil Steelea.

„Stojí to za to.“ Alyx vypadala vyčerpaná, ale šťastná.

„Nejsem ten typ člověka, který dokáže dlouho sedět. A Braeden je stejně dychtivý konečně začít v našem vlastním domě.“

„A zdá se, že to máme dobře načasované. Vypadá to, že jsi konečně připraven udělat z toho skutečný domov…“

Jared se smutně zasmál. „Já vím, já vím. Toto místo jsem zanedbával. Prostě to nebylo cítit jako domov, když jsem tu byl sám – tak jaký to mělo smysl zůstat tady, když jsem se místo toho mohl vrhnout do své práce? Ale už je po všem.“

„Už žádná práce,“ řekla Chiara přísně. „Alespoň ne, dokud si nevezmeš dlouhou, pohodovou dovolenou. Zasloužíš si ji.“

Jared se na ni usmál a potom se podíval na své rodiče, kteří si s očividným souhlasem prohlíželi jeho sídlo.

Postavil ho pro rodinu, o které snil. Ne pro jediného měniče griffina, který strávil všechny své dny vyřizováním všeho možného pro Radu.

Ale jednou v životě měl pravdu, že mohl snít ve velkém.

Našel nejen družku, ale také rodiče. Bude pro ně spousta místa, kam mohou přijít, kdykoli chtějí. A samozřejmě tu bude spousta prostoru, který by snad jednoho dne mohli vyplnit malincí griffini, kteří budou pobíhat po domě a udrží je více zaměstnané, než kdy jeho zaměstnávala Rada.

„Je to krásný dům,“ řekl jeho otec a přikývl. „Dobrá práce. Byl postaven tak, aby vydržel. To je to nejdůležitější – dobré základy. Vnitřek se může přetvářet tak často, jak člověk chce – ale pokud jsou dobré stěny a střecha, pak to vydrží celé generace.“

Nejen děti – ale i vnoučata, jednoho dne.

Jared cítil, jak mu srdce bije rychleji, když si představoval, jaké by bylo sledovat jejich vnoučata prozkoumat zahradu a jak poslouchají jejich vzrušující, dobrodružné příběhy.

Otočil se zpět k Chiaře, která se také dívala do zahrady. Také se usmívala – ale v jejím výrazu bylo něco toužebného.

Její otec, uvědomil si. Chybí jí táta.

Také to mezi sebou napraví. Sám se jejímu otci omluví, pokud to bude potřeba. Určitě žádný rodič, který miluje své dítě, nedovolí, aby se mezi ně dostalo něco, jako je existence měničů. Zejména proto, že Jared může dokázat, že měniči jsou skuteční. Jestli bude muset, vezme jejího otce na let na vlastních zádech.

„Nějaké zprávy od tvého otce?“ zeptal se tiše.

Chiara vytáhla telefon, aby zkontrolovala nové zprávy, a potom zavrtěla hlavou. Na okamžik její úsměv zakolísal.

Ale pak se otočila a znovu se podívala na dům. Jared ji sledoval, jak se zhluboka nadechla a pak narovnala ramena.

„Ozve se,“ řekla. „A teď chci prohlídku tvého domova. Koneckonců, to je moje první skutečné město měničů!“