Reckless - 10. kapitola

 Překlad: Peťa

TORI

 

Zatímco ležím v posteli, přemýšlím, proč jsem s ním dnes večer flirtovala. V té chvíli jsem si nemyslela, že je to flirtující. Svým kamarádům jsem řekla horší věci.

Ale Ethan není kamarád.

Je můj zaměstnavatel a sextování není něco, co probíráte se svým zaměstnavatelem. Hádám, že jsem HR noční můra.

Napůl jsem spala a on vypadal tak zatraceně roztomile s tou jeho baseballovou čepkou obráceně a ten sladký výraz, který dostane, když mluví o svých dětech. A to, jak se mu tričko napíná na široké hrudi a vystavuje jeho tetování, nutí moji pusu slintat.

Nedokážu vysvětlit proč, ale chtěla jsem trhnout jeho bradou a vidět, jak to vezme.

Trhnout bradou. Ha. Rozhodně bych jí ráda trhla.

Počkat. Neeeee.

Sakra, ne.

Pevně zavřu oči, abych ho dostala z hlavy.

Nesmím toužit po tomto chlapovi. V žádném případě. Je už vůbec rozvedený? A nehodila jsem rukavici onehdy s rozhovorem “nikdy žádný sex”? A to ani nezmiňuju, že nejsem jeho typ.

Je tu AA sezení pro tento typ věcí, přitažlivost k nedostupným mužům? Protože bych se rozhodně měla zabývat tím, že ho navštívím.

Po mém rozchodu s Jamiem, jsem znovu zkoumala ženskou sexuální vervu a našla jsem zajímavý článek, kde se psalo, že čím víc krmíte své libido, tím víc toužíte po sexu, tak jsem usoudila, že pokud budu po té zatracené věci hladovět, potřeba možná zmizí. Abstinování od sexu znělo v té době rozumně. Ale teď po roce tohoto úsilí? Teď chci dotýkání a objímání a šukání, dokud nebudu moct chodit rovně.

Tohle je horší, než ten pitomý půst bez sacharidů, který jsem zkoušela na střední, což vyústilo tím, že jsem si celé tři dny cpala tvář každou sušenkou, muffinem a tortillou, na které se mi dostaly ruce, když jsem konečně kapitulovala.

Se zasténáním odkopnu pokrývky, rozsvítím postranní lampičku a rozhlédnu se po pokoji. Většina mých věcí je pořád v bytě v Austinu, takže nemám dokonce ani ten vibrátor bez ozdůbek, který jsem loni v létě nevyhodila. Kdybych se seznámila s luxusní sprchovou hlavicí, které jsem si všimla v mojí koupelně, vzbudila bych všechny?

Ugh. Nestojí to za to.

Zůstaň silná, Victorio.

Zakňourám a plesknu sebou zpátky na postel a založím si paži přes obličej. Aspoň když jsem obsluhovala stoly a dělala barmanku, měla jsem každodenní – sakra, každohodinové – připomínky toho, jací jsou žhaví kluci idioti. Ale tady, uvízlá s panem Sexy-jako-ďas farmářským klukem, cítím vzrušení svádění, které si pohrává s mou odolností, zvlášť teď, když vidím, že Ethan není ten obrovský kretén, který jsem předpokládala, že je, když jsme se poprvé setkali.

V duchu přeskakuju tento poslední rok, kde jsem opravdu dělala jen dvě věci, abych udržela myšlenky od Jamieho – pracovala jsem a vařila. Možná bych to mohla použít jako odtok tady. Nejenže je vaření pro děti něco, co si užiju, ale propracovanější jídla mě unavují, takže bych neměla mít ani unci energie navíc, abych toužila po jejich tátovi.

Moje utápění se přeruší bzučení příchozího hovoru, ale když vidím jméno na obrazovce mobilu, zasténám. Mám svou nejlepší kámošku Vivian ráda, ale ne to, jak se zdá, že vždycky když jsme spolu, dostaneme se do problémů.

Zcela dívčí katolická střední nedělala nic, aby nás zkrotila. Pokud něco, nutilo to Viv a mě rebelovat víc, když jsme byly mladší a vysoká nás jen udělala divočejší. Ale nepoflakovaly jsme se věky a já se kvůli tomu začínám cítit provinile.

„Proč nejsi na mém večírku?“ zeptá se bez úvodu. Každé druhé slovo přeruší bušení basu. Musí zamířit do tiché místnosti, protože muzika zeslábne do tichého burácení.

„Nevěděla jsem, že jsi zpátky ze South Padre.“ Neobtěžuju se vysvětlovat, že někteří z nás musí pracovat na živobytí. “Pracuje” pro svého tátu, ale ten ji vždycky nechává nastavit si vlastní hodiny.

Zívnu a snažím se sledovat, co říká.

„Počkej. Spalas? V devět?“

„Dostala jsem novou práci. Tak nějak.“ Všechno s Ethanem visí ve vzduchu, nevím, jestli opravdu plánuje, abych tu byla celé léto. Nebo jestli tu chci být tak dlouho. Až na to že není žádný jiný způsob, jak bych mohla být tak blízko Kat, pokud tohle nevyjde.

Poskytnu Viv krátký přehled toho, jak jsem se dostala k tomu, že jsem nejnovější zaměstnanec u Carterových kovbojských koní.

„Už jsi s ním šukala?“ Žvýká mi led do ucha.

„Šukala s kým?“

„S taťkou. Zní žhavě a vždycky jsi letěla na kretény.“

„Samozřejmě že jsem s ním nešukala. Je to můj šéf.“ A není to opravdový kretén.

„To tě nikdy dřív nezastavilo.“

Povzdechnu si, cítím vyčerpání nad tím, jak mě válcuje moje minulost. „Nikdy jsem nespala s žádným ze svých šéfů.“ Lidi si jen myslí, že jo, protože jsem trávila čas s kamarády jako je Val. Jasně, měla jsem hodně šukaček a ano, miluju sex, ale mám morální doložku – žádní šéfové ani chlapi, kteří randili s mými kamarádkami. Jakmile souložíte s něčím ex, míříte k šílenství a toho mám ve svém životě dost, aniž bych lovila v těchto vodách.

„Vážně?“ Zní zklamaně.

„Přísahám.“

„Jamie nebyl tvůj šéf?“

Zvuk jeho jména mě nutí sebou trhnout. „Ne, nebyl můj šéf. Byl to kamarád šéfa, což bylo dost špatné.“

Protože zaprvé, můj šéf Kevin se mi nikdy neobtěžoval říct, že můj přítel je zatraceně ženatý a zadruhé, když jsme se s Jamiem toho osudného dne bez cavyků rozešli, musela jsem skončit s prací barmanky nebo čelit velmi reálné možnosti, že ho budu vídat, protože byl v té restauraci často.

A nebyla šance, že bych s tím magorem ještě někdy mluvila. Změnila jsem si číslo, změnila práci a nakonec se přestěhovala, když pořád stalkoval místo, kde jsem bydlela, a posílal mi květiny. Nic neřekne “Hej, promiň, že jsem ti neřekl, že jsem podvádějící idiot,” jako pugéty karafiátů. Kdo se omlouvá s nejlevnější kytkou ve státě Texas? I po tom, co jsem je vyhodila, nechaly za sebou tu odporně sladkou vůni, která mi připomínala pohřeb mojí babičky.

„Pořád máš tu věc chlapskou dietu?“

„Žádní čuráci pro mě.“ Obrazně i doslova.

„To je škoda. Mám kamaráda“-

„Ne.“

„Je super žhavý.“

„Pak s ním choď a já budu žít zprostředkovaně přes tvoje eskapády.“

Šíleně se zasměje. „Nikdo neříkal, abys s ním chodila. Jen ho nech, aby ti vyšukal mozek, aby ses mohla dostat přes svou averzi k atraktivním mužům a viděla, že se potřebuješ přestěhovat zpět do Austinu. Pak můžeme celé léto pařit. No tak. Od Jamieho nejsi stejná. Kde je ta BFF, kterou znám a mám ráda?“

„Kamarádko, já musím pracovat. Mám účty na zaplacení. Taťka mi nepokryje nájem.“

Skoro ji slyším, jak protáčí oči. „George mi neplatí nájemné.“ Říká rodičům křestními jmény. Máma by mi pleskla papučí, kdybych to někdy udělala. „Mám plat, děkuju mnohokrát.“

Plat, který ti taťka platí, i když se neukážeš v práci.

Ale když nepřestane naléhat, slíbím, že s ní půjdu ven. Stejně fofrem asi potřebuju přestávku od Ethana Cartera.

„Yay!“ zakřičí do telefonu. „Zničíme se! Jedna noc paření nikdy nikomu neublížila.“

Neobtěžuju se poukazovat na to, že obě víme, že to není pravda. Jedna noc je vše, co je třeba, aby se všechno pokazilo.

 

Když se příští ráno probudím, přes okraj postele se na mě usmívá drahocenná tvář.

„Ahoj, Milo.“

Kolik je? Ethan nespecifikoval, v kolik chce, abych probrala děti, jen že jedí kolem osmé a to není úplně sedm patnáct.

„Promiň, že jsem tě vzbudila. Vzbudila jsem tě?“ Poskakuje nahoru a dolů.

Tohle dítě je jako paprsek na cracku. Usměju se na ni, i když mě bolí být tak veselá tak brzy ve dne, aniž bych si dala injekci kafe přímo do krční žíly.

Na nočním stolku zní přes malý reproduktor dětské žvatlání. Ethan tam musel dát chůvičku dnes ráno, než zamířil do práce s koňmi. Codymu ještě nejsou dva, takže je jasné, že pro něj táta pořád má chůvičku. Cítím se pitomě, že jsem na to nepomyslela dřív.

„Milo, můžeš mi udělat laskavost a pár minutek dělat bráškovi společnost, zatímco si vyčistím zuby? Hned budu venku.“

„Udělám to!“ Skočí do akce, z malé holčičky šmouha, jak uhání ze dveří.

Můj smích se změní v zasténání, jak se snažím vykulit se z postele. Když jsem za barem, obvykle jdu do postele kolem třetí nebo čtvrté. Někdy později. Takže vstávání s krávami není něco, co by moje tělo vědělo, jak má udělat. Tak brzo jsem nevstávala, co mě vyhodili z té stáže.

O několik minut později, když se dostanu do Codyho pokoje, zvedne mi náladu jeho velký úsměv. Tyto děti jsou tak šíleně šťastné, že nevím, co se sebou dělat. Usměju se na něj a přitulím si jeho teplé tělíčko k sobě.

„Spal jsi dobře, skřítku?“ Přitulí se blíž. Zavřu oči, miluju tu sladkou dětskou vůni. „Máš hlad?“

Jeho kručící bříško zodpoví otázku a já pospíchám, abych ho převlíkla, abych ho mohla nakrmit. Zabere to několik minut, než ho dostanu z pyžama, a když se dostanu k jeho plence, úsměv se mu rozšíří.

„Bobečky!“ Kope svýma baculatýma nožkama. „Bobečky!“

„Okay, kámo. Díky za varování.“     

Až na toxickou plenku probíhá ráno hladce, ale kolem času na oběd Mila už nemá ten zářivý úsměv.

Tato holčička, která se nikdy nepřestane hýbat, zírá ven zadním oknem, úplně zamrzlá.

Kleknu si vedle ní. „Co se děje, zlato? Vypadáš ustaraně.“

Rty se jí na andělské tvářičce zkroutí. Mávne na mě, abych šla blíž, aby mi zašeptala do ucha. „Můžeme udělat něco taťkovi na jídlo?“

Málem se rozesměju, až na to že vážný výraz na její tváři mi říká, že bych neměla. „Co si obvykle dělá na oběd?“

„Babička mu dělá jídlo.“

Ethan mi výslovně řekl, že mu nemám dělat žádná jídla, ale je to tak trochu divné, pokud je zvyklý přijít do domu najíst se. Co si dělá na oběd?

Můj pohled zachytí pohyb na zadním dvoře a podívám se přes rozsáhlé pole ke krásné červené stáji, kde Ethan vede do stání koně.

Vrátím svou pozornost k Mile a věnuju jí objetí. „Co kdybychom udělali nějaké jídlo navíc pro případ, že by přišel na oběd?“

Podívá se dolů, pořád se mračí a přikývne. Očividně to nebyla odpověď, kterou chce slyšet.

„Milo, co bys chtěla udělat pro tátu? Co by tě udělalo šťastnou?“

„Můžeme mu udělat oběd a vzít mu ho?“

To dítě je tak moc sladké.

„Samozřejmě, že můžeme.“ A pokud to nechce? Moc zatraceně zlé, protože si nejsem jistá, že jí můžu říct ne.