MTTG - 26. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Jared

Jared se nemohl ubránit hrdosti, když spolu s Gregorym předváděli směšné zařízení, které postavili jedno léto, když jim bylo asi dvanáct.

Jednalo se o postroj z odložených lyží, které musely být staré už v době, kdy je našli v podkroví, a dlouhého lana.

Marianne sotva zadržovala smích, když nad nimi zavrtěla hlavou. „Prosím, řekni mi, že to neskončilo zlomenou rukou.“

„Co? Je to naprosto bezpečné,“ řekl Jared a předstíral, že je uražen její nedůvěrou. „Konec konců jsem to vynalezl já!“

„A já,“ dodal Gregory a usmál se na něj. „Toto bylo vůbec první vodní zařízení pro dračí nebo griffinské vodní lyžování.“

Bylo to opravdu jen jezero za Gregoryho sídlem. Ale během dětských let se cítili jako dobrodruzi.

„Pamatuješ si? Byl jsem si tak jistý, že v době, kdy budeme dospělí, z toho bude olympijská disciplína.“ Jared se zasmál a zavrtěl hlavou. „Nejsem si úplně jistý, jak jsem si představoval, že v lidském světě přežije dračí nebo griffinský pohon…“

„Jsem si docela jistý, že jsi o tom vůbec nepřemýšlel.“ Gregory ho pobaveně šťouchl do ramene a dodal: „Ale ani já. V každém případě jsme se bavili, a na tom záleží.“

„Jsem ráda, že dostávám alespoň varování,“ zamumlala na ně Chiara, i když se také usmívala. „Myslím, že vím, co teď mohu čekat.“

„Bude to trvat několik let, než začnou být potíže.“ Gregory objal svou těhotnou družku a věnoval jí něžný pohled. „Ale zatím si užijeme ten čas ticha, který nám zbývá.“

„Žertuješ,“ prohlásila Naomi, „ale těším se na šílené dovádění. Ať ti to netrvá příliš dlouho, slyšíš mě? Je tu spousta lidí, kteří se s tebou chtějí setkat.“ Znovu si obtočila ruku kolem břicha a zasněně se usmívala, když se dívala na jezero.

Jedno dne to budu já a Chiara, myslel Jared, když se podíval na ty dva.

A pak vyroste další generace draků a griffinů, kteří se stanou nejlepšími přáteli.

***

Než začalo zapadat slunce, prozkoumali většinu města měničů. Byl to slavný den.

Jared někdy snil o dni, kdy poprvé představí svou družku svým přátelům – ale nikdy se neodvážil doufat, že tak učiní s rodiči po svém boku.

„Co kdybyste tu dnes večer zůstali s námi?“ Řekla Naomi jeho rodičům. „Braeden a Alyx právě opustili jeho domov. A myslela jsem, že bychom mohli projít pár fotoalb společně…“

„Ach, ne,“ řekl Gregory, i když se usmíval. „Nikdy jsem je neměl vytáhnout.“

Naomi se zasmála. „Už je pozdě, viděla jsem to všechno! A vsadím se, že vy dva byste rádi viděli ty, kde se Gregory pokusil proměnit Jareda v draka přilepením třpytek na kůži…“

Gregory se zašklebil a věnoval Jaredovi omluvný pohled. „No, alespoň to nebylo super lepidlo. Šlo to dolů snadno, že?“

„Trvalo jen týden třpytivých koupelí.“ Jared při vzpomínce potřásl hlavou, pobavený podivnými věcmi, které spolu jako děti vyváděly.

Chtěl zůstat poblíž, projít si ta alba společně se svými rodiči – ale na to bylo dost času. Měli všechen čas na světě, aby se navzájem poznali.

Ale právě teď chtěl nově spářený griffin v něm hrdě předvést svůj domov své družce.

I když úžasné bylo strávit celý den se svými přáteli a rodinou, bylo to už moc dlouho od té doby, co měli nějaký ten čas jen pro sebe. Vzhledem k tomu, že mu v krvi stále žhnulo teplo nového pouta druhů, byla vyhlídka na celou noc v jejich vlastním domě víc než dost, aby vyrovnala trapné příběhy z dětství, které Gregory vyprávěl jeho rodičům.

A jestli chtěli dát novému dráčkovi malého přítele griffina, měli by začít co nejdříve…

Některé z jeho myšlenek musely projít poutem druhů, protože Chiaře se při rozloučení začervenaly tváře.

Byl to dlouhý den, ale i tak byl Jared úplně vzhůru, když se dostali z kopce dolů ze sídla draka bouře.

Většinu své chůze mlčeli a sledovali, jak slunce pomalu klesá pod vrcholky hor. Když se na městečko usadil soumrak, všude se začala rozsvěcet světla.

Jeho vlastní dům byl postaven také na straně hory, s výhledem na město z jiného úhlu. Jejich ruce se propletly a kráčeli tak těsně u sebe, že jejich ramena stále narážela do sebe, a když se tam konečně dostali, příjezdová cesta byla opuštěná a poslední krabice pryč.

„Vítej doma,“ řekl Jared něžně a pohladil Chiaru po tváři, než se naklonil, aby ji políbil.

Oči měla teplé a vědoucí, když se odtáhl.

„Vítej doma,“ řekla na oplátku.

Zhluboka se nadechl a polekaně si uvědomil, že má pravdu.

Nikdy předtím to nebyl skutečný domov – domovem bylo Gregoryho sídlo, kde spolu vyrostli.

Ale teď se mu poprvé zdálo, že tento velký, prázdný dům, který postavil pro rodinu, o které nikdy nepřišel, ožil.

Nestrávil tady moc času. Na toto místo neměl mnoho vzpomínek, o které by se mohl s Chiarou podělit.

Ale to bylo v pořádku. Protože teď poprvé v mysli viděl, jak to jednoho dne bude vypadat: okna plná světla, houpačka na zahradě i uvnitř, smích dětí.

Skutečný domov. Přesně to, co vždycky chtěl. Něco, co nedokázal postavit vlastními rukama, protože to chtělo víc než to.

Druhý pár rukou. Druhé srdce.

Popadl Chiařiny ruce, jemně si je přitáhl k ústům a něžně je políbil ve slibu, co má přijít.

A pak ji vzal do náruče, zatímco se ona rozesmála.

„Co to děláš!“ zeptala se a chichotala se. „Polož mě!“

„Jak to vypadá?“ Usmál se na ni. „Je to naše první noc v našem novém domově. A od teď budu dělat věci správně. Což zahrnuje přenášení mé družky přes práh.“

Pobaveně nad ním zavrtěla hlavou, ale oči jí stále zářily smíchem. Skrze pouto cítil její štěstí – a její vlastní touhu, teď když byli zas kůže na kůži.

Musel polknout, když ho objala rukama kolem krku. Vyžadovalo to všechnu jeho sílu, aby ji prostě nepřitlačil na zeď a líbal jí, dokud by nebyla bez dechu – ale uvnitř měli perfektní ložnici. A chtěl to udělat dokonalé.

První noc v jejich novém domově.

První noc z mnoha dalších, které měly přijít.

Chtěl jí dát prohlídku svého domu – ale právě teď, s Chiarou konečně v náručí a s domem pro sebe, zjistil, že ji místo toho nese přímo k ložnici. Ve dveřích se zastavil.

Braeden a Alyx mu řekli, že odstěhovali všechny své věci a postarali se také o úklid.

Ale to, co mu neřekli, bylo, že si zjevně v chaosu stěhování našli čas, aby pro ně připravili jeho ložnici.

Jared si smutně uvědomil, že ten nápad byl pravděpodobně jen Alyxin. Braeden, který vyrostl v podzemí s ostatními draky ohně, stále nebyl úplně obeznámen o lidských dvořících rituálech.

Přesto ložnice nikdy předtím nevypadala tak krásně. Připadalo mu, jako by vstoupili do líbánkového apartmá v luxusním letovisku.

Všude byly květiny, vázy s růžemi pokrývající každý povrch. Pod stropem se vznášel velký balón s nápisem „Nově sezdaní“ – jen někdo vzal fixu a přeškrtl sezdaní a pod ním napsal velkými písmeny SPÁŘENÍ.

Všude byly také roztroušeny svíčky – ještě nezapálené, ale Jared viděl, že mu také přemýšlivě nechali zapalovač.

Postel byla čerstvě povlečená novými prostěradly z červeného hedvábí, které nikdy předtím neviděl. A na povlečení rozházeli okvětní lístky růží – červené, růžové a bílé, které tvořily obrys srdce.

Jemně položil Chiaru na postel. Oči měla vykulené. A pak se náhle rozesmála, když uviděla balón s přepsaným textem.

„To je úžasné. Jak úžasné překvapení!“

„To nebyl můj nápad,“ připustil, „ale přál bych si, aby byl! Byl jsem tak ohromen vším, že jsem na to nepomyslel –“

„Pojď sem,“ řekla něžně a natáhla se po něm. „Pro nás všechny to bylo šílených pár dní. A upřímně, naše spáření bylo perfektní tak, jak to bylo. Což stále neznamená, že si toho nevážím, protože je to krásné. Tví přátelé jsou milí.“

„V této místnosti je jen jedna věc, která je krásná,“ řekl chraplavě, „a to jsi ty.“

Když ji políbil, povzdechla si a uvolnila se proti němu, i když byl čím dál náročnější. Jeho erekce pulzovala potřebou od té doby, co si uvědomil, že konečně budou mít nějaký čas o samotě – a teď už těžko snesl drsnou džínovinu.

„Přemýšlela jsem,“ zamumlala a podívala se na něj zpoza přivřených očí, „že by bylo smutné, kdyby jejich malá dráčata vyrostla bez griffinů, se kterým by si mohla hrát, souhlasíš?“

„Přesně to, na co jsem myslel.“ Strčil jí ruce pod košili, aby jí přejel po její jemné pokožce, a miloval, jak se mu vyklenula do jeho dotyku.

Našel její bradavky skrze krajkovou látku podprsenky a škádlil je, dokud nebyly tvrdé a citlivé a Chiara sténala, oči zavřené, když se oddala jeho dotyku.

Byl tak tvrdý, že to bolelo, jeho tělo bylo v plamenech potřebou nárokovat si svou družku.

Říkali, že vše, o čem sníte svou první noc v novém domově, se splní. A byl tu sen, který se mu chtěl splnit víc než cokoli jiného…

Jared si otevřel knoflík u kalhot a jeho erekce se dychtivě tlačila dopředu, když se uvolnila. Stáhl si košili a potom džíny. A konečně natáhl ruku pro Chiaru.

Něžně ji začal svlékat a táhl rty po každém centimetru měkké, teplé pokožky, kterou odkryl. Na konci toho tiše lapala po dechu, když jí zlomyslně olízl záhyb, kde se její stehna setkala s bokem, zatímco jí stahoval kalhotky.

Pak vstal.

„Hej,“ zalapala po dechu, „vrať se okamžitě sem!“

„Vteřinku.“ Zvedl zapalovač a miloval způsob, jakým sledovala každý jeho pohyb.

Chtěla ho. Cítil to skrze pouto druhů – ale také to viděl. Kůži měla zalitou touhou, oči tmavé a teplé.

Chtěl si ji v tuto chvíli nárokovat. Chtěl se s ní milovat, dokud nebude sténat jeho jméno a třást se kolem něj, milovat se znovu a znovu, dokud nebudou mít to dítě, které oba chtěli.

Ale pohled na ni, nataženou na posteli, úplně nahou až na okvětní lístky růží zamotané ve vlasech mořské panny a roztroušených po svůdných prsou a měkkém břiše, byl příliš dobrý na to, aby si ho nemohl minutku nebo dvě užít.

Nebo tak dlouho, jak to vydrží.

Polkl a jeho smysly naplnila vůně touhy a přebila vůni okvětních lístků růží.

Svíčku zapálil až na druhý pokus. Mezi svíčkami se stále díval na Chiaru, která zase sledovala jeho, oči vytřeštěné a potemnělé.

Hřídel ho bolela a celé tělo hořelo. Griffin v něm, který nerozuměl jemnějším bodům romantiky, na něj zasyčel, aby získal svou družku.

Ale Jared stále popíral svou vlastní potřebu, dokud konečně nezapálil poslední svíčku.