MTTG - 15. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Chiara

„To nebylo tak špatné,“ řekla Chiara téměř překvapeně, když kráčeli kamennou chodbou hlouběji do podzemí.

Není to tak dávno, že by udělala vše, co mohla, aby se vyhnula konfliktům. Ale jejímu manažerovi se bez ohledu na to stejně podařilo přinutit ji pravidelně plakat.

Něco se ale změnilo. Nebo se možná změnila ona.

Opustit vše, co souviselo s jejím starým životem, ji osvobodilo. Koneckonců, co teď mohla ztratit?

Dokáže žít s tím, že ji nevrlá stará chiméra nenávidí.

A zjevně, jak se ukázalo, to byl přesně ten postoj, který musel mít měnič chiméry k někomu, jako jste vy.

„Co je to vlastně chiméra?“ zeptala se.

„Je to dlouhý příběh,“ řekl Jared. „Řeknu ti to, až najdeme Ginny. Nevím jak ty, ale po tom letu potřebuji jídlo. A Ginny byla v poslední době posedlá pečením.“

„To zní dobře.“ Právě teď by Chiaře nemohlo být víc jedno, jestli je Ginny další drak – kdyby tam byl dort, spřátelila by se s dalším měničem. Byl to dlouhý let a ona měla pásmovou nemoc, přestože se jim podařilo prospat většinu jejich letů z Francie. „Ve skutečnosti bych zabíjela pro kávu.“

„Není třeba pro ni zabíjet,“ informoval je tichý, ale veselý hlas, když se otevřely dveře po jejich pravici. „Jarede, ráda tě vidím! Doufala jsem, že chiméra bude mít hosty. Peču celé ráno.“

„Ten dort musí být neuvěřitelný,“ zašeptal Jared s úsměvem do ucha Chiaře. „Nikdy tolik kolem cizích lidí nemluví.“

„Jsem Chiara.“ Natáhla ruku a prohlížela si ženu, která se před ní objevila.

Musela být ve věku Chiary. Vlasy měla v odstínu myší hnědé, se silným černým pramenem. Na tváři šmouhu modré polevy a Chiara musela skousnout zachichotání.

V doupěti chiméry ve Sky Home se cítila k svému překvapení dobře.

Kuchyně vypadala také úplně normálně, i když byli na vrcholu bájné hory. Na pultu byl notebook, kde video na YouTube stále vysvětlovalo jemnější detaily zdobení dortů, a talíř košíčků, které Ginny musela použít k vyzkoušení svých nových technik.

Ale nejpůsobivějším pohledem v celé kuchyni byl dort, který ležel na stole před nimi.

„Tři vrstvy,“ řekla Ginny s úsměvem. „V polevě je růžová voda. Co si o tom myslíš?“

Celé to bylo zdobeno drobnými modrými květy a s bílou polevou, stejně jako reálně vypadající růžové lístky a levandule.

„Vypadá to neuvěřitelně,“ řekla Chiara. „Naučila ses, jak to udělat z YouTube?“

Ginny plachým, ale potěšeným úsměvem přikývla. „Tady nahoře toho moc dělat nemůžu. Alespoň když chiméra nemá hosty. V poslední době hodně peču.“

„Je to úžasné. Měla bys mít svůj vlastní kanál YouTube.“

„Ach ne.“ Ginny spěšně zavrtěla hlavou, i když se stále usmívala. „Myšlenka na stovky lidí, kteří se na mě a moje dorty dívají… to by bylo nejhorší, co by se mohlo stát.“

„Je to krásný dort,“ řekl Jared. „Máš skutečný talent. A vsadím se, že bys byla trpělivá instruktorka.“

Ginny se tiše zasmála a znovu zavrtěla hlavou. „Byla bych ta nejhorší instruktorka. Byla bych tak nervózní, že bych zapomněla co říct nebo udělat. Každopádně jsem ráda, že jste tady. Koneckonců, Gareth by celý ten dort sám nesnědl.“

„Rádi pomůžeme,“ ujistila ji Chiara, sotva schopná odtrhnout oči od dortu.

Kdy naposledy měla skutečný domácí dort? Uvědomila si, že to bylo na narozeniny jejího otce.

Při vzpomínce se jí zmocnil smutek. Už měsíce spolu nemluvili. Byl tak zklamaný, když skončila s prací, aby následovala to, co považoval za nebezpečné, šílené spiknutí…

Chiara se zhluboka nadechla, když se všichni usadili kolem malého stolu. Pod stolem jí Jared chytil za ruku, jako by věděl, na co myslela.

Vrhla na něj vděčný pohled.

Možná až to všechno skončí, pomůže jí přesvědčit jejího otce, že není blázen. Že měniči jsou skuteční.

Možná, že za pár měsíců bude znovu sedět se svým otcem u stolu a jíst dort.

Ale prozatím musela být spokojená s tím, co našla. Už nebyla sama. Už se necítila, jako by šla proti světu sama, a to už stálo za hodně.

„Takže, co je to s chimérou?“ zeptala se Chiara.

„Je prokletý,“ řekl Gareth. „Nikdo nezná podrobnosti, ale existuje spousta různých pověstí. Většina z nás věří, že se dostal do své plné moci, ale nemohl najít svou družku. Někteří z mytologických měničů jsou tak silní, že potřebují lásku k vyvážení své síly. Jinak z toho zešílí.“

„Družku,“ opakovala Chiara tiše. Tohle byla ona pro Jareda?

Protože věděla, že mezi nimi existuje zvláštní spojení. Okamžitě si rozuměli způsobem, jaký nikdy předtím nezažila.

Jared pomalu přikývl a jeho krásné, nebesky modré oči zářily, zatímco jí prsty jemně hladil podél jejích.

Cítila, jak jí prochází náhlá vlna tepla – nejen teplo přitažlivosti, které mezi nimi prýštilo od prvního okamžiku, ale také něco hlubšího, jemnějšího.

Důvěřovala mu hned od začátku, tak, jak dříve nedokázala věřit nikomu.

„Naštěstí griffinové nezešílí. Ale Gareth byl tak silný, že nakonec, bez pouta druhů, který by chránil jeho duši, mu síla doslova rozdrtila mysl.“

Chiara se ušklíbla, když pomyslela na sílu chiméry. Cítila, jak silný je. Byl pro ni opravdu tím pravým spojencem? Pokud by zešílel, jak věděla, že se neobrátí proti ní?

„Neboj se,“ ujišťoval ji rychle Jared. „Je rozumný – většinou. Je to jeho část měniče, která je roztrhaná na kusy. I proto se skrývá ve stínech. Už nedokáže ovládat nezměnit se.“

Chiara si vybavila vířící se stíny. Nedokázala moc rozeznat. Byl tam hadí ocas, část lvího těla, dračí křídla – ale nikdy ne déle než pár sekund.

Dokonce, i když si to jen představila, cítila závrať. A jaký to byl pocit, že Gareth neměl vůbec žádnou kontrolu nad svým měnícím se tělem?

„Přesto je stále mocný,“ ujistil ji Jared.

„A ví toho hodně.“ Ginny na ni povzbudivě pohlédla. „Pomůže ti.“

Chiara si povzdechla. „Doufám. Je mi špatně z únosu draky. Pokud najdeme tohoto nového elementárního draka a vaši přátelé mohou zastavit, cokoli je za Zanem…“

„Zastaví,“ řekl Jared vážně. „Draci jsou silní. A moji přátelé jsou všichni dobří lidé. Všichni mají také lidské družky. Vědí, o co v lidském světě jde.“

„Kdo by si pomyslel, že jednoho dne budu ráda, že existují měniči…“ Chiara nad sebou zavrtěla hlavou.

Nedávno si myslela, že všichni měniči jsou monstra. A teď byla tady, seděla v kuchyni se dvěma měniči a jedla dort.

„To mi připomíná… ty jsi jaký měnič?“ Vrhla na Ginny zvědavý pohled.

Ginny ve skutečnosti nevypadala jako drak, ale Chiara se pomalu začala učit, že hodně ve světě měničů se velmi liší od toho, co si představovala.

Ginny se tiše zasmála a pak zavrtěla hlavou. „Jsem měnička myši.“

„Měnička myši,“ opakovala Chiara a podívala se na ni s vykulenýma očima. „Opravdu? To existuje?“

O chvíli později si Chiara plácla rukou přes vlastní ústa. „Promiň. To bylo opravdu necitlivé, že? Je to jen to, že první měnič, kterého jsem kdy viděla, byl vlkodlak. A posledních pár měsíců jsem strávila přemýšlením, že všichni měniči jsou monstra.“

„Nic se neděje. Neurazila jsem se.“ Ginny se usmála. „Nemůžu říct, že jako dítě jsem nesnila o tom, že budu místo toho drakem… Ale někdy může být užitečná i myš. A nikdo se opravdu o myši nestará. Nejsou žádní zlí draci, kteří by mě chtěli unést. To stojí za hodně.“

„Když jsme naposledy měli útok na Sky Home, Ginny se podařilo vniknout do ventilační šachty a utíkat varovat chiméru,“ řekl Jared. „Drak ohně a Autumn, družka draka země, byli uvězněni v podzemí spolu s Ginny. Odtamtud se dokázala dostat jen myš.“

„Ach, vidím, jak je to užitečné.“ Chiara s úžasem hleděla na Ginny.

Vlkodlaci, griffini a draci – a nyní také měnič myší. Přestane ji někdy nadpřirozený svět překvapovat?

Potom se Chiara zazubila. „Je pravděpodobně dobrá věc, že nejsem myší měnič, protože jakmile jsi to řekla, uvědomila jsem si, že jako dítě bych se vloupala do každé cukrárny, na kterou jsem narazila.“

Ginnin úsměv zakolísal. Na okamžik pohlédla dolů a zachvěla se, jako by měla zimnici.

„Nic z toho jsem jako dítě nezažila,“ zamumlala.

Potom se Ginny zhluboka nadechla a ještě jednou se natáhla k dortu. „Ale to je v pořádku. Líbí se mi, kam mě teď život zavedl. Myslela jsem, že převzetí povinností tady na Sky Home na pár týdnů by mohlo být jako velmi nudná dovolená, kde bych si toho mohla hodně přečíst, ale místo toho jsem si získala tolik nových přátel.“

„Doufám, že budu jedním z nich,“ řekla Chiara a pousmála se.

Zjevně se dotkla bolavého místa z Ginnyina dětství. Možná ne všechno ve světě měničů bylo tak dokonalé, jak to na první pohled vypadalo.

Tímto způsobem se ale Ginny stala skutečnější. Nikdo tady nebyl monstrum. A nikdo zde nebyl pohádkovou princeznou.

Ginny byla jako ona. Jen s jinou schopností.

Svým způsobem to bylo ještě více uklidňující než sliby chiméry.